2 VSPH 654/2011-B-412
MSPH 60 INS 628/2011 2 VSPH 654/2011-B-412

Usnesení

Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jiřího Karety a soudců JUDr. Jiřího Goldsteina a Mgr. Tomáše Brauna ve věci dlužníka SAZKA, a.s., sídlem K Žižkovu č.p. 851, Praha 9, zast. advokátem JUDr. Jaromírem Císařem, sídlem Hvězdova 1716/2b, Praha 4, zahájené na návrh A) Moranda, a.s., Václavské náměstí 1601/47, Praha 1, zast. advokátem JUDr. Tomášem Rybářem, Ph.D., Václavské nám. 1601/47, Praha 1, B) KKCG STRUCTURED FINANCE LIMITED, sídlem Christodoulides Building 8, Alasias Street CY-3095, Limassol, Kyperská republika, zast. advokátem Mgr. Davidem Koláčkem, LL.M., sídlem Jungmannova 24, Praha 1, a dlužníka, do níž vstoupilo státní zastupitelství, o odvolání dlužníka proti usnesení Městského soudu v Praze č.j. MSPH 60 INS 628/2011-B-56 ze dne 3.května 2011

takto:

Odvolání se odmítá.

Odůvodnění:

Městský soud v Praze usnesením č.j. MSPH 60 INS 628/2011-B-56 ze dne 3.5.2011 v insolvenčním řízení vedeném na majetek SAZKA, a.s. (dále jen dlužník) nařídil předběžné opatření, jímž dlužníkovi uložil činit pouze s předchozím písemným souhlasem insolvenčního správce následující úkony, které se týkají: 1. uzavírání smluv, jejichž plnění je z kterékoli strany vyšší než částka nebo hodnota 500.000,-Kč, 2. dlužníkova nemovitého majetku, včetně jeho převodů, pronájmů nebo zatížení věcnými právy, 3. předmětů dlužníkova duševního a průmyslového vlastnictví, včetně jejich převodů, pronájmů nebo zatížení věcnými právy, 4. dlužníkových podílů v jiných společnostech, včetně jejich převodu nebo zatížení věcnými právy, veškerých rozhodnutí a úkonů dlužníka při výkonu jeho práv plynoucích z jeho členství či podílů v jiných společnostech či právnických osobách, 5. fixního movitého majetku v hodnotě převyšující v každém jednotlivém případě částku 500.000,-Kč, to vše včetně jejich převodů, pronájmů nebo zatížení věcnými právy, 6. dlužníkových pohledávek, včetně sjednání změn právních skutečností, z nichž vyplývají, včetně převodu nebo zatížení pohledávek věcnými právy, pokud výše jistiny pohledávky (či pohledávek), ohledně níž má být úkon (či několik souvisejících úkonů) učiněn, přesahuje v každém jednotlivém případě částku 500.000,-Kč, 7. dlužníkova podniku jako celku a jakýchkoli jeho části (zejména části podniku provozování loterií a jiných podobných her ), včetně jejich převodu, pronájmu nebo zatížení věcným právem nebo ukončení jejich provozování,

8. z nichž mohou vzniknout pohledávky za majetkovou podstatou (včetně pohledávek z úvěrů, půjček, na základě poskytnutého ručení nebo povinnosti platit smluvní pokutu), pokud výše takové pohledávky může v každém jednotlivém případě přesáhnout částku 500.000,-Kč, 9.zahájení soudních a jiných sporů, změny a zpětvzetí žalob a jiných obdobných procesních návrhů, uzavření a změny rozhodčích doložek, uzavření smírů ve vztahu k majetkové podstatě, úkonů, jimiž se dlužník vzdává práv či jimiž ve svůj neprospěch mění smlouvy, jejichž je stranou, a provádění plateb z dlužníkových účtů či z hotovostí přesahujících částky 500.000,-Kč či odpovídajícího ekvivalentu v jiné měně, 10. provádění plateb z dlužníkových účtů či z hotovosti, pokud výše platby přesahuje v každém jednotlivém případě částku 500.000,-Kč nebo odpovídající ekvivalent v jiné měně. Současně insolvenčnímu správci JUDr. Josefu Cupkovi (dále jen správce) uložil zajistit, aby dlužník shora vymezené úkony realizoval jen s jeho souhlasem.

V odůvodnění usnesení soud uvedl, že usnesením odvolacího soudu ze dne 29.4.2011 bylo zrušeno jeho usnesení ze dne 9.3.2011, jímž s poukazem na ust. § 113 insolvenčního zákona nařídil předběžné opatření za účelem omezení dispozičních práv dlužníka v tom směru, že úkony vymezené ve výroku usnesení směl konat jen s předchozím písemným souhlasem insolvenčního správce. Podle odvolacího soudu je dle ust. § 82 insolvenčního zákona v insolvenčním řízení úprava při nařízení předběžného opatření odlišná, neboť insolvenční soud může nařídit i bez návrhu, a podle ust. § 113 odst. 1 téhož zákona je i bez návrhu může nařídit, je-li do vydání rozhodnutí o úpadku nutné zabránit změnám v rozsahu majetkové podstaty v neprospěch věřitelů, není-li dostatečným omezení dlužníka v nakládání s majetkovou podstatou podle ust. § 11 odst. 1 insolvenčního zákona nebo je dlužník nerespektuje anebo je-li důvodnou obava, že je respektovat nebude. Podle názoru odvolacího soudu není zpravidla možné, aby insolvenční soud nařídil předběžné opatření omezující dispoziční oprávnění dlužníka v takovém rozsahu bez jeho slyšení, popř. bez dokazování. Insolvenční soud se těmito zásadami neřídil, neboť usnesení ze dne 9.3.2011 vydal bez slyšení dlužníka a bez toho, aby se náležitě vypořádal s jeho obranou postavenou na tvrzení, že návrh úvěrové smlouvy nepočítá po dobu insolvenčního řízení se zastavením jeho majetku a že Řídící výbor není koncipován jako jeho orgán, neboť pravomoc jeho představenstva zůstává zachována. Pochybil i tím, že bez dalšího hodnotil zamýšlené smlouvy, aniž by si ověřil, zda měly skutečně sloužit k zapravení závazků dlužníka způsobem, který nepředstavuje nepřípustné zvýhodnění některého z věřitelů. Proto mu odvolací soud uložil, aby opětovně posoudil, zda trvají důvody pro nařízení předběžného opatření podle ust. § 113 i po rozhodnutí o zjištění úpadku dlužníka, přičemž měl přihlédnout ke stanovisku prozatímního věřitelského výboru ze dne 30.3.2011, podle něhož již nepřichází v úvahu uzavření úvěrové smlouvy, a k vyjádření dlužníka obsaženému v jeho insolvenčním návrhu ze dne 25.3.2011, podle něhož jednání o poskytnutí úvěru zkrachovala.

Dále soud podrobně popsal zdůvodnění návrhu ze dne 2.5.2011, jímž mu správce navrhl, aby opětovně omezil dispoziční práva dlužníka ve stejném rozsahu jako ve zrušeném usnesení ze dne 9.3.2011. S poukazem na zprávu předsedy prozatímního věřitelského výboru ze dne 3.5.2011, podle níž se věřitelský výbor s návrhem správce zcela ztotožnil, sdělení Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže ze dne 28.4.2011, podle níž by v důsledku transakcí prováděných v procesu uspokojování věřitelů dlužníka mohlo dojít ke spojení soutěžitelů ve smyslu ust. § 12 a násl. zákona č. 143/2001 Sb., sdělení místopředsedy dlužníka PaeDr. Romana Ječmínka ze dne 3.5.2011, podle níž je třeba omezit dlužníka s ohledem na připravované smlouvy, které dlužník hodlal uzavřít s GLADIOLUS, a.s., výpověď předsedy představenstva dlužníka JUDr. Aleše Hušáka ze dne 25.3.2011 ohledně hodnoty majetku dlužníka a ze skutečnosti, že dlužník v průběhu insolvenčního řízení uspokojoval splatné pohledávky některých věřitelů (Le Cheque Déjeuner, s.r.o., Karla Rozhoně, Newton media, s.r.o., SAP, s.r.o., CZ PLACHETKA, s.r.o., Elišky Jandové a Ing. Pavla Navrátila) a že do insolvenčního řízení byly již přihlášeny pohledávky cca 1600 věřitelů přesahující v souhrnu 17 miliard Kč, dospěl soud prvního stupně k závěru, že je třeba bezvýhradně přisvědčit závěrům odvolacího soudu, že se okolnosti zmíněné v rozhodnutí odvolacího soudu výrazně změnily a rozhodnutí ze dne 9.3.2011 již nemělo v tomto insolvenčním řízení dostatečnou oporu. Přitom zdůraznil, že dne 29.3.2011 bylo rozhodnuto o zjištění úpadku dlužníka, a to i na návrh dlužníka, jenž přistoupil k návrhům věřitelů a připustil, že zkrachovala jeho jednání o uzavření smluv s GLADIOLUS, a.s. Na druhé straně však nebylo podle soudu prvního stupně možné přehlédnout, že již před zjištěním úpadku dlužník tento záměr připravoval, aniž akceptoval výhrady předběžného správce a snažil se je obejít předložením návrhu smluv přímo soudu, nehodlal respektovat ust. § 41 odst. 1 a § 42 odst. 3 insolvenčního zákona a přednostně uspokojoval pohledávky některých věřitelů. Kromě toho i po rozhodnutí o úpadku vyvíjel dle správce činnosti, které nesvědčí o důsledném dodržování ust. § 111 insolvenčního zákona. Navíc ztěžoval činnost prozatímního věřitelského výboru.

Z těchto důvodů rozhodl soud prvního stupně, jak uvedeno shora, s tím, že omezení uložená předběžným opatřením ani nedosahují omezení daných ust. § 111 insolvenčního zákona.

Proti tomuto usnesení Městského soudu v Praze se dlužník včas odvolal a požadoval, aby je odvolací soud zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení. V odvolání namítal, že napadené usnesení je nepřezkoumatelné pro nedostatečné odůvodnění, neboť se v něm soud prvního stupně-stejně jako v usneseních o ustanovení předběžného správce a nařízení předběžného opatření ze dne 9.3.2011, jež bylo odvolacím soudem zrušeno-omezil na obecná tvrzení a parafrázování textu zákona, aniž by uvedl konkrétní skutečnosti odůvodňující naléhavost nařízení předběžného opatření. Nerespektoval ani závazný názor odvolacího soudu, podle něhož je v insolvenčním řízení namístě nařídit předběžné opatření obvykle pouze tehdy, není-li omezení dle ust. § 111 insolvenčního zákona dostatečné, případně je dlužník nerespektuje nebo je důvodná obava, že je respektovat nebude, přičemž takové rozhodnutí nelze vázat jen na pouhé osvědčení rozhodných skutečností a nelze nařídit zpravidla bez slyšení dlužníka a dokazování. Dlužník zdůrazňoval, že neporušil insolvenční zákon tím, že jednal o uzavření smluv, jež měly sloužit k zapravení jeho závazků, způsobem, jenž žádného z věřitelů nepřípustně nezvýhodňoval. Tvrzení správce a věřitelského výboru nemohl dlužník ani uvést na pravou míru, neboť mu k tomu soud neposkytl stejnou příležitost jako správci a věřitelskému výboru k vyjádření jejich stanovisek.

Pro rozhodnutí o odvolání dlužníka je v daném případě podstatné, že Městský soud v Praze usnesením č.j. MSPH 60 INS 628/2011-B-244 ze dne 27.5.2011 ve znění opravného usnesení č.j. MSPH 60 INS 628/2011-B-246 ze dne 30.5.2011 zamítl návrhy dlužníka a věřitelů BQ Investment, s.r.o., KVADOS, a.s., Moranda, a.s., KKCG STRUCTURED FINANCE LIMITED, SIDEREUS HOLDINGS LIMITED a PPF Healthcare N.V. na povolení reorganizace a prohlásil na majetek dlužníka konkurs.

Podle ust. § 245 odst. 1 insolvenčního zákona nastávají totiž okamžikem zveřejnění rozhodnutí o prohlášení konkursu v insolvenčním rejstříku účinky prohlášení konkursu, přičemž podle ust. § 245 odst. 2 téhož zákona zaniká nařízené předběžné opatření, pokud insolvenční soud nerozhodne jinak, a podle ust. § 246 odst. 1 téhož zákona přechází na insolvenčního správce prohlášením konkursu oprávnění nakládat s majetkovou podstatou, jakož i výkon práv a plnění povinností, které přísluší dlužníku, pokud souvisí s majetkovou podstatou.

Protože usnesení, č.j. MSPH 60 INS 628/2011-B-244 ze dne 27.5.2011 jímž byl na majetek dlužníka prohlášen konkurs, bylo téhož dne zveřejněno v insolvenčním rejstříku, přičemž v něm insolvenční soud nerozhodl o tom, že by nařízené předběžné opatření nezaniklo, stalo se tím odvolání dlužníka bezpředmětným, neboť nařízené předběžné opatření zaniklo a dlužník pozbyl oprávnění nakládat s majetkovou podstatou. Odvolací soud proto odvolání dlužníka podle ust. § 218 písm. c) občanského soudního řádu odmítl.

Pro úplnost považoval odvolací soud za nutné uvést, že si je vědom toho, že soud prvního stupně zjevně nerespektoval jeho závazný právní názor, neboť napadené usnesení ani postup předcházející jeho vydání neodpovídá požadavkům, jež vyjádřil odvolací soud v usnesení ze dne 29.4.2011. Za dané situace je však tato skutečnost pro toto odvolací řízení bez významu.

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení není dovolání přípustné.

V Praze dne 21.června 2011

JUDr. Jiří Kareta, v.r. předseda senátu

Za správnost vyhotovení: V. Chalupová