2 VSPH 649/2009-B-81
MSPH 78 INS 1241/2008 2 VSPH 649/2009-B-81

Usnesení

Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jiřího Karety a ze soudců JUDr. Ing. Jaroslava Zelenky, Ph.D. a Mgr. Tomáše Brauna ve věci dlužníka DAMKO Praha, s.r.o., sídlem V Korytech 1537, Praha 10, o odvolání dlužníka proti usnesení Městského soudu v Praze č.j. MSPH 78 INS 1241/2008-B-69 ze dne 14.srpna 2009

takto:

Usnesení Městského soudu v Praze č.j. MSPH 78 INS 1241/2008-B-69 ze dne 14.srpna 2009 se v bodech I. a II. výroku potvrzuje.

Odůvodnění:

Městský soud v Praze poté, co bylo jeho předchozí (v pořadí druhé) rozhodnutí o zamítnutí návrhu DAMKO Praha, s.r.o. (dále jen dlužník) na zrušení konkursu vedeného na jeho majetek č.j. MSPH 78 INS 1241/2008-B-40 ze dne 17.12.2008 usnesením Vrchního soudu v Praze č.j. MSPH 78 INS 1241/2008, 2 VSPH 64/2009-B-56 ze dne 25.3.2009 zrušeno a věc mu byla vrácena k dalšímu řízení, usnesením č.j. MSPH 78 INS 1241/2008-B-69 ze dne 14.8.2009 v bodě I. výroku zamítl návrh dlužníka na zproštění funkce insolvenční správkyně Mgr. Brigitty Bělinové (dále též jen správkyně) ze dne 17.6.2009, v bodě II. výroku zamítl návrh dlužníka na zrušení konkursu ze dne 16.7.2008 a správkyni uložil, aby mu do deseti dnů od doručení usnesení předložila přesný soupis majetkové podstaty a konečnou zprávu (bod III. výroku).

V odůvodnění usnesení soud zejména uvedl, že považuje za nepravdivé tvrzení dlužníka o tom, že správkyně nedodržela lhůtu stanovenou usnesením č.j. MSPH 78 INS 1241/2008-B-60 ze dne 13.5.2009, v níž měla splnit tam uvedené povinnosti, neboť odpověď správkyně byla odeslána dne 5.6.2009, tj. před posledním dnem lhůty, jež připadl na sobotu 6.6.2009.

Pokud šlo o námitky, že správkyně nepokračovala v konkursem přerušeném řízení o žalobě dlužníka proti FINALY, s.r.o., a poté, co dlužník podal návrh na pokračování tohoto řízení, v němž mu byla pravomocně přisouzena žalovaná pohledávka, nepodala návrh na výkon rozhodnutí, soud konstatoval, že jde o kompetenci správkyně, do níž není oprávněn zasahovat, a zdůraznil, že dlužník má možnost postupovat podle ust. § 37 insolvenčního zákona, jež upravuje odpovědnost insolvenčního správce za škodu nebo jinou újmu, kterou dlužníku způsobil tím, že při výkonu své funkce porušil povinnosti, které jsou mu uloženy zákonem nebo rozhodnutím soudu, jakož i tím, že při jejím výkonu nepostupoval s odbornou péčí. K tvrzením dlužníka o nefunkčnosti věřitelského orgánu soud poznamenal, že insolvenční zákon nezná ustanovení, jež by zakazovalo fungování věřitelského orgánu v situaci, kdy insolvenční řízení probíhá za účasti toliko jednoho platného věřitele.

Soud sice připustil, že správkyně pochybila, neboť v situaci, kdy již ke dni 17.10.2008 dovoloval stav majetkové podstaty zcela uspokojit pohledávku tohoto jediného věřitele, měla postupovat dle ust. § 315 odst. 1 písm. c) a § 302 insolvenčního zákona, tj. měla vyloučit nedobytné pohledávky z majetkové podstaty a předložit konečnou zprávu, avšak neshledal, že by tato pochybení byla natolik závažná, aby odůvodňovala zproštění funkce správkyně.

Při rozhodování o návrhu dlužníka na zrušení konkursu vyšel soud z toho, že v řízení je momentálně přihlášen pouze Finanční úřad pro Prahu 10 se zjištěnou pohledávkou ve výši 11.001,-Kč (vysvětluje, že popření pohledávky dlužníkem na tom nic nemění) a že majetková podstata, jak plyne ze zprávy správkyně ze dne 4.6.2009, postačuje k uspokojení nároků tohoto věřitele i správkyně. Věc po právní stránce posoudil tak, že poukázal na ustálenou judikaturu-vyjádřenou například v rozhodnutích Nejvyššího soudu ze dne 31.1.2006 sp. zn. 29 Odo 208/2003 (jde o rozhodnutí publikované ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 95/2006) a ze dne 27.4.2006 sp. zn. 29 Odo 551/2006, jež se dle názoru soudu sice vyjadřovala k úpravě obsažené v ust. § 44 odst. 1 písm. a) zákona o konkursu a vyrovnání (dále jen ZKV), ale jež se uplatní i pro výklad ust. § 308 odst. 1 písm. a) insolvenčního zákona-a dovodil, že důvodem ke zrušení konkursu nemůže být skutečnost, že pohledávky, které měly v první fázi řízení osvědčit dlužníkův úpadek, nebyly do řízení přihlášeny nebo byly popřeny. Současně měl zato, že je-li v daném řízení přihlášen (byť jediný) věřitel, nelze o zrušení konkursu pro neosvědčení dlužníkova úpadku rozhodnout.

Proti bodům I. a II. výroku tohoto usnesení Městského soudu v Praze se dlužník včas odvolal a požadoval, aby je odvolací soud změnil tak, že návrhu na zrušení konkursu vyhoví nebo insolvenční řízení zastaví anebo insolvenční správkyni zprostí funkce.

V odvolání kritizoval chování správkyně ve sporu s FINALY, s.r.o., zejména namítal, že správkyně tvrdila, že spis nepřevzala, ačkoli jej převzala; dále jí vytýkal, že spis neprostudovala, že věc nekonzultovala a že se z účasti na jednání nedůvodně (na poslední chvíli) omluvila-toto jednání považoval za jednání směřující k poškození zájmů dlužníka i věřitelů. Odtud dovozoval, že správkyně při výkonu funkce nepostupovala s odbornou péčí, jak jí to ukládá ust. § 32 insolvenčního zákona. Nesouhlasil ani s tou částí odůvodnění napadeného usnesení, dle níž je na něm, aby po správkyni případně požadoval náhradu škody podle ust. § 37 insolvenčního zákona. Vyjádřil názor, že výši škody lze určit až v závislosti na výsledku exekučního řízení vedeného na majetek FINALY, s.r.o., které však (na rozdíl od správkyně) není oprávněn iniciovat.

Ohledně bodu II. výroku, jímž soud zamítl návrh na zrušení konkursu, dlužník uvedl, že judikatura, o níž se napadené rozhodnutí opírá, se na posuzovanou věc nevztahuje, a připomněl, že jeho ekonomická situace se oproti stavu ke dni prohlášení konkursu výrazně změnila. Konkrétně zmínil, že do majetkové podstaty byly vymoženy pohledávky vůči Jaroslavu Boublíkovi ve výši 20.000,-Kč a Metalstavu K + B, s.r.o. ve výši 55.469,70 Kč. Dlužník proto akcentoval, že není předlužen, neboť jeho majetek výrazně převyšuje závazek, jenž má vůči jedinému věřiteli, který v řízení zůstal. Dále vyslovil přesvědčení, že pokud soud zamítl návrh na zrušení konkursu, pak kromě výroků, které v napadeném rozhodnutí vydal, měl ještě rozhodnout o tom, že se řízení zastavuje, a to s odkazem na ust. § 7 odst. 1 insolvenčního zákona ve spojitosti s ust. § 103 a § 104 občanského soudního řádu a ust. § 184 insolvenčního zákona.

Vrchní soud v Praze nejprve přezkoumal usnesení Městského soudu v Praze v části napadené odvoláním včetně řízení jeho vydání předcházejícího a dospěl k těmto zjištěním a závěrům:

Z ust. § 32 insolvenčního zákona vyplývá, že insolvenčního správce, který neplní řádně své povinnosti nebo který nepostupuje při výkonu své funkce s odbornou péčí anebo který závažně porušil důležitou povinnost, uloženou mu zákonem nebo soudem, může insolvenční soud na návrh věřitelského orgánu nebo dlužníka anebo i bez tohoto návrhu jeho funkce zprostit. Učiní tak zpravidla po slyšení insolvenčního správce; o podaném návrhu rozhodne neprodleně.

Ze spisu odvolací soud zjistil, že se dlužník insolvenčním návrhem ze dne 26.3.2008 domáhal toho, aby soud rozhodl o tom, že je v úpadku, a aby na jeho majetek prohlásil konkurs. Soud prvního stupně podle návrhu dlužníka usnesením č.j. MSPH 78 INS 1241/2008-A-13 ze dne 7.5.2008, jež nabylo právní moci dne 25.6.2008, kromě jiného rozhodl o úpadku dlužníka a prohlásil konkurs na jeho majetek s tím, že bude veden jako konkurs nepatrný.

Podáním ze dne 17.6.2009 navrhl dlužník insolvenčnímu soudu, aby podle ust. § 32 odst. 1 insolvenčního zákona zprostil správkyni funkce, neboť nepostupovala s odbornou péčí, když nepokračovala v konkursem přerušeném řízení o žalobě dlužníka proti FINALY, s.r.o., a poté, co dlužník podal návrh na pokračování tohoto řízení, v němž mu byla pravomocně přisouzena žalovaná pohledávka, nepodala návrh na výkon rozhodnutí, čímž dlužníkovi zabránila získat uvedenou částku.

Z ust. § 263 odst. 1 insolvenčního zákona plyne, že není-li v tomto zákoně stanoveno jinak, prohlášením konkursu se přerušují soudní, správní a jiná řízení o právech a povinnostech, která se týkají majetkové podstaty nebo které mají být uspokojeny z majetkové podstaty, jejichž účastníkem je dlužník. V těchto řízeních lze pokračovat jen za podmínek stanovených tímto zákonem.

Podle ust. § 264 odst. 1 insolvenčního řízení lze v přerušených řízeních, ve kterých v době prohlášení konkursu dlužník vystupoval jako žalobce nebo jiný navrhovatel, jakož i v dalších řízeních, ve kterých uplatňoval své pohledávky nebo jiná práva týkající se majetkové podstaty, pokračovat na návrh insolvenčního správce; dnem, kdy soudu došel jeho návrh na pokračování v řízení, se insolvenční správce stává účastníkem řízení místo dlužníka. Z druhého odstavce téhož ustavení pak vyplývá, že pokud insolvenční správce ve lhůtě určené mu soudem nepodal návrh na pokračování v řízení, mohou návrh na pokračování v řízení podat dlužník, popřípadě ostatní účastníci řízení s tím, že dlužník zůstává účastníkem řízení.

Z výše citovaných ustanovení je zřejmé-a dlužník se mýlí, usuzuje-li jinak-že správkyně nezpůsobila dlužníkovi žádnou újmu na jeho právech, naopak tím, že nepodala návrh na pokračování konkursem přerušeného řízení proti FINALY, s.r.o., umožnila mu, aby podal návrh na pokračování řízení on a zůstal tak jeho účastníkem na straně žalobce. Dlužníkovi proto nic nebrání v tom, aby-pokud povinný dobrovolně nesplnil, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí-podal návrh na výkon rozhodnutí.

Na základě shora uvedeného dospěl odvolací soud k závěru, že odvolání dlužníka proti výroku, jímž byl zamítnut jeho návrh na zproštění Mgr. Bělinové funkce insolvenční správkyně, je nedůvodné.

Co se týče zamítnutí návrhu na zrušení konkursu, podle ust. § 308 odst. 1 písm. a) insolvenčního zákona rozhodne insolvenční soud i bez návrhu o zrušení konkursu, zjistí-li, že nebyl ani dodatečně osvědčen dlužníkův úpadek; to neplatí, došlo-li již ke zpeněžení podstatné části majetkové podstaty. Úprava obsažená v citovaném ustanovení-jako tomu bylo v případě zrušení konkursu podle ust. § 44 odst. 1 písm. a) ZKV a obdobně jako tomu je v případě rozhodnutí podle ust. § 158 insolvenčního zákona o tom, že dlužník není v úpadku-umožňuje zrušení konkursu na základě zjištění učiněných insolvenčním soudem v průběhu insolvenčního řízení poté, kdy již bylo rozhodnuto o úpadku dlužníka i o tom, že bude řešen konkursem.

V posuzované věci je odvolací argumentace založena na tvrzení, že soud prvního stupně nepřihlédl k tomu, že dlužník (již) není předlužen, neboť jeho majetek (vymožené pohledávky) výrazně převyšují závazek, jenž má vůči jedinému věřiteli, který setrval v řízení.

S dlužníkem lze souhlasit v tom, že právní posouzení věci soudem prvního stupně je neúplné, když ze skutkového zjištění, že dle poslední zprávy insolvenční správkyně ze dne 4.6.2009 postačuje majetková podstata k uspokojení jediného věřitele a k pokrytí nákladů insolvenčního řízení včetně odměny správkyně , neučinil žádný závěr o tom, zda je dlužník nadále v úpadku či nikoli, popř. zda jsou splněny i další předpoklady pro zrušení konkursu vymezené v ust. § 308 odst. 1 písm. a) insolvenčního zákona. Přitom skutečnost, že dlužník má dostatek likvidních prostředků na úhradu všech v konkursu zjištěných pohledávek, svědčí pro závěr, že dlužník již v úpadku (tj. ve stavu definovaném v ust. § 3 insolvenčního zákona) není.

Odvolací soud přesto neshledal ani toto odvolání dlužníka důvodným, neboť-jak patrno z konečné zprávy insolvenční správkyně ze dne 4.9.2009 a z připojeného soupisu majetkové podstaty zpracovaného k témuž dni-v řízení již došlo ke zpeněžení celé majetkové podstaty, a v takovém případě ust. § 308 odst. 1 písm. a) insolvenčního zákona (viz část věty za středníkem) zapovídá vydat rozhodnutí o zrušení konkursu, aniž by došlo k naplnění účelu insolvenčního řízení, jímž je v případě konkursu dosažení co nejvyššího uspokojení dlužníkových věřitelů z výnosu zpeněžení majetkové podstaty.

Na základě těchto zjištění a veden názory vyjádřenými shora postupoval proto odvolací soud podle ust. § 219 občanského soudního řádu a usnesení soudu prvního stupně v části napadené odvoláním jako věcně správné potvrdil.

Poučení: Proti tomuto usnesení není dovolání přípustné, ledaže na základě dovolání podaného do dvou měsíců ode dne jeho doručení k Nejvyššímu soudu v Brně prostřednictvím Městského soudu v Praze dospěje dovolací soud k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam.

V Praze dne 14.prosince 2009

JUDr. Jiří Kareta, v.r. předseda senátu

Za správnost vyhotovení: Borodáčová