2 VSPH 639/2012-A-16
KSLB 57 INS 2640/2012 2 VSPH 639/2012-A-16 2 VSPH 675/2012-A-16

USNESENÍ

Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jiřího Karety a soudců JUDr. Jiřího Goldsteina a Mgr. Tomáše Brauna v insolvenční věci dlužníka Ing. Jiřího Doubka, bytem Máchova 340, Jablonné v Podještědí, o odvolání dlužníka proti usnesením Krajského soudu v Ústí nad Labem, pobočky v Liberci č.j. KSLB 57 INS 2640/2012-A-8 ze dne 7.března 2012 a č.j. KSLB 57 INS 2640/2012-A-11 ze dne 12.dubna 2012

takto:

I. Usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem, pobočky v Liberci č.j. KSLB 57 INS 2640/2012-A-8 ze dne 7.března 2012 se zrušuje a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení.

II. Usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem, pobočky v Liberci č.j. KSLB 57 INS 2640/2012-A-11 ze dne 12.dubna 2012 se mění tak, že se řízení nezastavuje.

Odůvodnění:

Krajský soud v Ústí nad Labem, pobočka v Liberci usnesením označeným v bodě I. výroku (dále též jen Usnesení o záloze) uložil Ing. Jiřímu Doubkovi (dále jen dlužník), jenž se insolvenčním návrhem ze dne 1.2.2012 domáhal vydání rozhodnutí o zjištění úpadku a povolení oddlužení splátkovým kalendářem, aby do sedmi dnů od právní moci tohoto usnesení zaplatil zálohu na náklady insolvenčního řízení ve výši 45.000,-Kč. V odůvodnění tohoto usnesení soud zejména uvedl, že v insolvenčním řízení je nutné zajistit prostředky na odměnu a hotové výdaje insolvenčního správce (případně předběžného správce) a že není možné případným řízením zatížit pouze státní rozpočet. Zdůraznil, že s ohledem na skutečnosti zjištěné z insolvenčního návrhu a návrhu na povolení oddlužení bude rozhodovat pouze o rozhodnutí o úpadku dlužníka, a nikoli o způsobu řešení jeho úpadku, neboť současně není možno rozhodovat o úpadku a o povolení oddlužení dlužníka. Proto dlužníkovi uložil zaplatit zálohu ve výši, která odpovídá minimální odměně náležející insolvenčnímu správci dle ust. § 1 odst. 5 vyhlášky č. 313/2007 Sb.

Usnesení o záloze bylo dlužníkovi doručeno vhozením do domovní schránky dne 14.3.2012. Dlužník v podání ze dne 26.3.2012 označeném jako Žádost o prominutí zaplacení zálohy (č.l. A-9) učiněném v odvolací patnáctidenní lhůtě sdělil insolvenčnímu soudu, že obdržel Usnesení o záloze, ale jeho finanční situace mu neumožňuje uhradit takto vysokou částku, a požádal o prominutí, případně snížení výše zálohy, přičemž navrhl, aby odměna insolvenčního správce byla hrazena z pravidelných měsíčních splátek, jak již navrhoval v návrhu na povolení oddlužení.

Následně Krajský soud v Ústí nad Labem, pobočka v Liberci usnesením označeným v bodě II. výroku (dále jen Usnesení o zastavení řízení) podle ust. § 108 2 VSPH 675/2012 odst. 3 insolvenčního zákona (dále jen IZ) zastavil řízení s odůvodněním, že dlužník požadovanou zálohu ve stanovené lhůtě, která uplynula dnem 6.4.2012, neuhradil.

Proti Usnesení o zastavení řízení podal dlužník včasné odvolání, v němž konstatoval, že mu jeho finanční situace, jak ji popsal v insolvenčním návrhu, v současné době neumožňuje zaplatit zálohu ve výši požadované insolvenčním soudem. Proto žádal o prominutí povinnosti platit zálohu, resp. o její snížení s tím, že by se na něj jako na osobu v insolvenci snad mohlo vztahovat osvobození od placení soudních poplatků. Z těchto důvodů požadoval, aby odvolací soud Usnesení o zastavení řízení zrušil a jeho insolvenci potvrdil.

Vrchní soud v Praze považoval v první řadě za nutné poukázat na ust. § 41 odst. 2 občanského soudního řádu (dále jen OSŘ), z něhož vyplývá, že každý úkon posuzuje soud podle jeho obsahu, i když je nesprávně označen. Ačkoli tedy dlužník své podání ze dne 26.3.2012 neoznačil jako odvolání proti Usnesení o záloze, lze z něj usuzovat, že se domáhal upuštění od povinnosti hradit zálohu nebo alespoň jejího podstatného snížení. Odvolací soud proto přezkoumal obě napadená usnesení -Usnesení o záloze a Usnesení o zastavení řízení, jakož i řízení jejich vydání předcházející a dospěl k těmto zjištěním a závěrům:

Podle ust. § 108 odst. 1 až 3 IZ může insolvenční soud před rozhodnutím o insolvenčním návrhu uložit insolvenčnímu navrhovateli, aby ve stanovené lhůtě zaplatil zálohu na náklady insolvenčního řízení až do částky 50.000,-Kč, je-li to nutné ke krytí nákladů řízení a prostředky k tomu nelze zajistit jinak. Nebude-li záloha na náklady insolvenčního řízení ve stanovené lhůtě zaplacena, může insolvenční soud před rozhodnutím o insolvenčním návrhu insolvenční řízení zastavit, a neučiní-li tak, může přikročit k jejímu vymáhání; o tom musí insolvenčního navrhovatele poučit.

Vrchní soud v Praze ve svých rozhodnutích opakovaně prezentoval názor, dle něhož je třeba odvíjet úvahu o určení výše zálohy od očekávaného způsobu řešení dlužníkova úpadku, neboť zatímco v případě oddlužení plněním splátkového kalendáře bude odměna insolvenčního správce hrazena měsíčně v rámci dlužníkových splátek poté, co tento způsob řešení dlužníkova úpadku bude schválen, a záloha by měla sloužit především k překlenutí doby od zjištění úpadku do doby schválení oddlužení, v případě konkursu (nepatrného konkursu) se výše zálohy odvíjí především od hodnoty dlužníkova majetku, z jehož výtěžku zpeněžení by měla být odměna insolvenčního správce hrazena. Judikatura Vrchního soudu v Praze je již ustálena i v tom, že rozhodnutí o povinnosti k zaplacení zálohy na náklady insolvenčního řízení dle ust. § 108 IZ musí být odůvodněno způsobem předepsaným v ust. § 157 odst. 2 OSŘ tak, aby z něj bylo patrné, z jakých konkrétních skutkových a právních závěrů soud při svém závěru o důvodech k zaplacení zálohy a o její výši vycházel a na jakém podkladě tyto závěry učinil.

Těmto požadavkům však soud prvního stupně v Usnesení o záloze nedostál, když je odůvodnil pouze odkazem na ust. § 108 IZ s tím, že zaplacená záloha odpovídá minimální odměně insolvenčního správce. Žádná skutková zjištění a právní závěry, které jsou ve smyslu výše uvedeného pro věc podstatné, zejména to, jaký způsob řešení dlužníkova úpadku přichází v úvahu, však neuvedl. Nijak nevysvětlil ani to, z jakého důvodu shledal, že v posuzované věci nelze současně rozhodnout 2 VSPH 675/2012 o úpadku dlužníka a o způsobu řešení jeho úpadku. Ust. § 148 odst. 3 IZ přitom určuje, že pokud dlužník společně s insolvenčním návrhem podá návrh na povolení oddlužení (jako v posuzovaném případě), insolvenční soud spojí (je povinen spojit) s rozhodnutím o úpadku i rozhodnutí o způsobu řešení úpadku. V úvahu tak zásadně přichází buď rozhodnutí o povolení oddlužení dle ust. § 397 IZ (jde-li o dlužníka, u něhož je oddlužení přípustné a jsou-li splněny i ostatní zákonné podmínky pro vydání tohoto rozhodnutí), nebo rozhodnutí o prohlášení konkursu dle ust. § 396 IZ (s nímž je spojeno rozhodnutí o odmítnutí nebo zamítnutí návrhu na povolení oddlužení anebo rozhodnutí, jímž insolvenční soud vezme na vědomí zpětvzetí dlužníkova návrhu na povolení oddlužení).

Z výše uvedených důvodů odvolací soud Usnesení o záloze jako nepřezkoumatelné podle ust. § 219a odst. 1 písm. b) OSŘ zrušil a věc dle ust. § 221 odst. 1 písm. a) téhož zákona vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení. Jelikož Usnesení o záloze dosud nenabylo právní moci a v odvolacím řízení bylo odklizeno, nebyly splněny podmínky pro zastavení insolvenčního řízení vymezené v ust. § 108 odst. 3 IZ. Odvolací soud proto postupoval dle ust. § 220 odst. 1 ve spojení s ust. § 167 odst. 2 OSŘ a Usnesení o zastavení řízení změnil tak, že se řízení nezastavuje.

Závěrem považoval odvolací soud k té části odvolací argumentace, dle níž by se na dlužníka mohlo vztahovat osvobození od soudních poplatků, za vhodné dodat, že zálohu na náklady insolvenčního řízení nelze zaměňovat se soudním poplatkem, a proto ust. § 138 OSŘ o osvobození od soudních poplatků nelze na zálohu aplikovat ani přiměřeně. Uvedené platí dle usnesení Vrchního soudu v Praze sp. zn. MSPH 96 INS 12878/2010, 1 VSPH 1211/2010 ze dne 3.1.2011 jak pro postup soudu při ukládání povinnosti zálohu zaplatit, tak pro případ požadavku na osvobození od placení zálohy. Insolvenční soud přitom, jak plyne např. z usnesení Vrchního soudu v Praze sp. zn. MSPH 96 INS 2119/2011, 2 VSPH 304/2011 ze dne 4.7.2011, není oprávněn rozhodnout o osvobození insolvenčního navrhovatele od této povinnosti a to, zda a v jaké výši uloží v konkrétním případě insolvenčnímu navrhovateli, aby zálohu zaplatil, vyjádří v usnesení, jímž mu tuto povinnost uloží, jež řádně odůvodní a proti němuž je přípustné odvolání.

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení není dovolání přípustné.

V Praze dne 21. května 2012

JUDr. Jiří Kareta, v.r. předseda senátu

Za správnost vyhotovení: Borodáčová