2 VSPH 619/2015-B-54
MSPH 79 INS 22307/2013 2 VSPH 619/2015-B-54

USNESENÍ Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jiřího Karety a soudců Mgr. Tomáše Brauna a Mgr. Martina Lišky ve věci dlužníka CITY DECO, s.r.o., sídlem Husova 240/5, Praha 1, zast. advokátem JUDr. Robertem Hošťálkem, sídlem Žacléřská 1040/1, Praha 9, o odvolání odděleného insolvenčního správce JUDr. Jiřího Vody, LL.M., sídlem Opletalova 57, Praha 1, proti usnesení Městského soudu v Praze č.j. MSPH 79 INS 22307/2013-B-44 ze dne 11. března 2015

takto:

Usnesení Městského soudu v Praze č.j. MSPH 79 INS 22307/2013-

B-44 ze dne 11. března 2015 se v bodech II. a III. výroku zrušuje a věc se v tomto rozsahu vrací tomuto soudu k dalšímu řízení.

Odůvodnění:

Městský soud v Praze usnesením č.j. MSPH 79 INS 22307/2013-B-44 ze dne 11.3.2015 v insolvenčním řízení vedeném na majetek CITY DECO, s.r.o. (dále jen dlužník) schválil celkovou odměnu za výkon funkce insolvenčního správce ve výši 1.807.740,-Kč (bod I. výroku), určil, že oddělenému insolvenčnímu správci JUDr. Jiřímu Vodovi, LL.M. (dále jen odvolatel) náleží odměna ve výši 12.100,-Kč (bod II. výroku) a insolvenčnímu správci Mgr. Ivu Halovi (dále jen správce) náleží odměna ve výši 1.795.640,-Kč (bod III. výroku), schválil hotové výdaje odvolatele ve výši 350,90 Kč a hotové výdaje správce ve výši 899,-Kč (body IV. a V. výroku) a správce zprostil funkce (bod VI. výroku

V odůvodnění usnesení soud uvedl, že usnesením ze dne 2.3.2015 (č.d. B-42), jež téhož dne nabylo právní moci, vzal na vědomí splnění podstatných částí reorganizačního plánu a ukončil reorganizaci dlužníka. Podáním ze dne 19.11.2013 vyúčtoval odvolatel své hotové výdaje ve výši 350,90 Kč a dne 6.2.2015 mu správce předložil vyúčtování své odměny a hotových výdajů, podle nichž měl dlužník v roce průměrný měsíční obrat ve výši 1.143.089,-Kč, a dle ust. § 2 vyhlášky č. 313/2007 Sb. ve znění účinném do 31.12.2013 (dále též jen vyhláška) mu proto náleží odměna ve výši 83.000,-Kč za každý započatý měsíc po rozhodnutí o povolení reorganizace. S přihlédnutím k tomu, že reorganizace byla povolena usnesením ze dne 10.9.2013 (č.d. A-19) a trvala do února 2015, jedná se-včetně daně z přidané hodnoty-o odměnu ve výši 1.807.740,-Kč. Cituje ust. § 2 a § 6 vyhlášky soud konstatoval, že v řízení byli činní dva insolvenční správci, a to správce a odvolatel jako oddělený insolvenční správce, jenž byl do funkce ustanoven dne 10.10.2013, aby přezkoumal přihlášku věřitele č. 5 ECM REAL ESTATE INVESTMENTS A.G. a zúčastnil se přezkumného jednání konaného dne 12.11.2013, a že zástupce věřitelů vyslovil podáním ze dne 25.2.2015 souhlas s vyúčtováním správce.

Poukazuje na ust. § 38 insolvenčního zákona a § 2 a § 6 vyhlášky soud vysvětlil, že odvolateli jako oddělenému správci podle nich náleží z celkové odměny podíl ve výši 10.000,-Kč (bez daně z přidané hodnoty) za přezkum jediné přihlášky a účast na přezkumném jednání, když jinou činnost v řízení nevykonal, a vyjádřil přesvědčení, že s ohledem na rozsah a náročnost jeho činnosti ji má za přiměřenou. Určil proto, že zbývající část odměny připadne správce, schválil hotové výdaje správce i odvolatele jako odděleného správce s tím, že je odsouhlasil zástupce věřitelů, a rozhodl o tom, že správce zprošťuje funkce, když o zproštění funkce odvolatele rozhodl již usnesením ze dne 4.3.2015 (č.d. B-43).

Proti tomuto usnesení Městského soudu v Praze, a to výslovně pouze proti bodu II. výroku, se odvolatel včas odvolal a požadoval, aby jej odvolací soud změnil a určil mu odměnu ve výši 199.867,80 Kč, jak navrhoval ve vyúčtování své odměny a hotových výdajů. Soudu prvního stupně vytýkal, že při stanovení výše jeho odměny nepřihlédl dostatečně k individuálním okolnostem této věci. Poukazoval na to, že přezkoumal přihlášené pohledávky v celkové výši 302.138.188,21 Kč, jež nebyly vysoké toliko co do nominálu, ale do značné míry byly kryty majetkem dlužníka, představovaly cca jednu třetinu všech přihlášených pohledávek a podle zprávy správce má na jejich uspokojení připadnout cca 150 milionů Kč. Zdůraznil, že značná část listin předložených věřitelem byla v cizím jazyce, a aby nezvýšil náklady řízení, nepožadoval zpracování jejich překladu, ale využil své znalosti cizího jazyka. Připomněl současně, že případné selhání při výkonu funkce kryje insolvenční správce vlastním majetkem, neboť ani Pojišťovna Generali mu nebyla ochotna poskytnout plné krytí (byla ochotna krýt pojistné riziko jen do výše 50 milionů Kč, přičemž pojistné činilo 129.920,-Kč), a měl proto zato, že by vysokému riziku měla odpovídat i odměna za výkon činnosti. Co se týče výsledku přezkumu, zdůraznil, že úspěšně popřel pohledávky ve výši 2.441.116,-Kč a identifikoval pohledávky vyloučené z uspokojení v insolvenčním řízení v rozsahu 42.742.885,06 Kč, což mělo za následek zvýšení uspokojení ostatních věřitelů.

Vrchní soud v Praze přezkoumal usnesení soudu prvního stupně v rozsahu napadeném odvoláním včetně řízení jeho vydání předcházejícího a dospěl k těmto zjištěním a závěrům:

V prvé řadě přitom považoval za nutné upozornit na to, že při přezkoumání napadeného rozhodnutí aplikoval dle článku II. zákona č. 294/2013 Sb. (tzv. revizní novely insolvenčního zákona), jímž byl s účinností od 1.1.2014 novelizován insolvenční zákon, a přechodných ustanovení obsažených v článku II. bodu I. vyhlášky č. 398/2013 Sb., jíž byla s účinností ode dne 1.1.2014 vyhláška novelizována, právní úpravu ve znění účinném do 31.12.2013.

Podle ust. § 38 insolvenčního zákona má insolvenční správce právo na odměnu a náhradu hotových výdajů. V případě konkursu se výše odměny určí z výtěžku zpeněžení určeného k rozdělení mezi věřitele. Je-li insolvenční správce plátcem daně z přidané hodnoty, náleží mu k odměně a k náhradě hotových výdajů částka odpovídající této dani, kterou je insolvenční správce povinen z odměny a z náhrady hotových výdajů odvést podle zvláštního právního předpisu (odst. 1). Odměna a náhrada hotových výdajů insolvenčního správce se uspokojují z majetkové podstaty, a pokud k tomu nestačí, ze zálohy na náklady insolvenčního řízení; není-li jejich uspokojení z těchto zdrojů možné, hradí je stát (odst. 2). Vyúčtování odměny a hotových výdajů provede insolvenční správce v konečné zprávě, a není-li jí, ve zprávě o své činnosti. Insolvenční soud může podle okolností případu po projednání s věřitelským výborem odměnu insolvenčního správce přiměřeně zvýšit nebo snížit. Důvodem ke snížení odměny je zejména skutečnost, že insolvenční správce porušil některou ze svých povinností nebo že nenavrhl provedení částečného rozvrhu, ačkoliv to stav zpeněžení majetkové podstaty umožňoval (odst. 3). Insolvenční soud může v průběhu insolvenčního řízení rozhodnout o vyplacení zálohy odměny insolvenčnímu správci, a to i opětovně (odst. 4). Způsob určení odměny a některých hotových výdajů insolvenčního správce, jejich nejvyšší přípustnou výši a podmínky a rozsah hrazení odměny a hotových výdajů státem stanoví prováděcí právní předpis (odst. 5), jímž je vyhláška.

Podle ust. § 2 vyhlášky pokud je řešením dlužníkova úpadku reorganizace, náleží insolvenčnímu správci za každý započatý měsíc po rozhodnutí o povolení reorganizace odměna, která je stanovena z dvanáctinásobku průměrného měsíčního obratu za poslední účetní období předcházející insolvenčnímu návrhu dle tabulky uvedené v tomto ustanovení. Podle ust. § 6 vyhlášky bylo-li v insolvenčním řízení činných více insolvenčních správců, zástupce insolvenčního správce, oddělený insolvenční správce, zvláštní insolvenční správce nebo předběžný správce, náleží každému z nich podíl odměny odpovídající zejména délce doby, rozsahu a náročnosti jejich činnosti.

Odvolací soud ověřil, že základní údaje o průběhu řízení, jež soud prvního stupně zmínil v odůvodnění napadeného usnesení, odpovídají obsahu spisu. Soud prvního stupně však opomněl, že podáním ze dne 19.11.2013 (č.d. B-26) nevyúčtoval odvolatel toliko hotové výdaje ve výši 350,90 Kč, ale i odměnu, již-včetně daně z přidané hodnoty-vyúčtoval ve výši 199.867,80 Kč. Ke zdůvodnění nároku na odměnu v této výši přitom odvolatel použil shodnou argumentaci jako v odvolání (poukazoval na význam přezkoumávaných pohledávek pro dané insolvenční řízení, riziko spojené se správností přezkumu, promítnutí výsledku přezkumného jednání v míře uspokojení pohledávek přihlášených věřitelů a využití znalosti cizího jazyka) s tím, že k jejímu výpočtu použil ust. § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb. (výši přezkoumávaných pohledávek nahlížel co tarifní hodnotu a vykonanou činnost připodobnil úkonům advokáta-převzetí případu, přezkumu a účasti na soudním jednání). Přestože dle názoru odvolacího soudu není možné postupovat při ocenění činnosti odvolatele jako odděleného insolvenčního správce podle vyhlášky č. 177/1996 Sb., jak to odvolatel navrhoval a požadoval, je z odůvodnění napadeného usnesení zřejmé, že se soud prvního stupně při rozhodování o tom, jaký podíl odměny náleží za jejich činnost správci a odvolateli, zjišťováním skutečností, jež by ho měly vést k ocenění jejich podílu na výkonu této činnosti, nezabýval. Namísto toho, aby popsal, jakou konkrétní činnost odvolatel vykonal a jaký (případně zda vůbec) měla pro průběh insolvenčního řízení význam, omezil se na zcela formální konstatování, že přezkoumal jednu přihlášku a zúčastnil se přezkumného jednání. O rozsahu a náročnosti činnosti odvolatele jakožto odděleného insolvenčního správce se však vůbec nezmínil, a zjevně je tedy ani neposuzoval.

Na základě těchto zjištění a veden názory vyjádřenými shora shledal odvolací soud odvolání odvolatele důvodným a podle ust. § 219a odst. 1 písm. b) a § 221 odst. 1 písm. a) občanského soudního řádu zrušil usnesení soudu prvního stupně v bodě II. a na něm závislém III. bodě výroku a věc vrátil soudu prvního stupně k posouzení a rozhodnutí o tom, jakým způsobem mají správce a odvolatel s přihlédnutím ke kritériím vymezeným demonstrativně v ust. § 6 vyhlášky participovat na odměně insolvenčního správce.

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení n e n í dovolání přípustné.

V Praze dne 28. dubna 2016

JUDr. Jiří K a r e t a, v.r. předseda senátu

Za správnost vyhotovení: I. Bedrníčková