2 VSPH 618/2015-B-36
KSPH 60 INS 31565/2013 2 VSPH 618/2015-B-36

USNESENÍ Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jiřího Karety a soudců Mgr. Tomáše Brauna a Mgr. Martina Lišky ve věci dlužníků Vladimíra Doležala a Věry Doležalové, bytem Kostelní 36/24, Čelákovice, zast. advokátem JUDr. Markem Nespalou, sídlem Vyšehradská 21, Praha 2, o odvolání DEXINDRA, s.r.o., sídlem Křižovnická 86/6, Praha 1, zast. advokátkou Mgr. Ludmilou Pražákovou, sídlem Matoušova 515/12, Praha 5 (původně CDV-2, LTD., sídlem 3 BROOK BUSINESS CENTRE, Cowley Mill Road, Uxbridge, Middlesex, Království Velké Británie a Severního Irska, zast. advokátem JUDr. Petrem Balcarem, sídlem Revoluční 763/15, Praha 1), proti usnesení Krajského soudu v Praze č.j. KSPH 60 INS 31565/2013-B-25 ze dne 27. ledna 2015

takto:

Usnesení Krajského soudu v Praze č.j. KSPH 60 INS 31565/2013-B-25 ze dne 27. ledna 2015 s e p o t v r z u j e .

Odůvodnění:

Krajský soud v Praze usnesením č.j. KSPH 60 INS 31565/2013-B-25 ze dne 27.1.2015 schválil oddlužení Vladimíra Doležala a Věry Doležalové (dále jen dlužník a dlužnice, popř. dlužníci), a uložil jim, aby po dobu následujících pěti let od zaplacení první splátky nebo do úplného uspokojení pohledávek platili ke každému 20. dni v měsíci nezajištěným věřitelům, které jmenovitě označil spolu s výší jejich pohledávek a procentuálním poměrem na ně připadajícího uspokojení, z příjmů, jež tvoří mzda od ANDYTRANS, a.s. a MUDr. Ježka-ambulantní zdravotní služby (dále jen plátci mzdy) a invalidní příjem vyplácený Českou správou sociálního zabezpečení, přičemž insolvenční správkyni JUDr. Lucii Marešové (dále jen správkyně), aby částky připadající na věřitele CDV-2, LTD. (nyní DEXINDRA, s.r.o., dále též jen odvolatel) deponovala do rozhodnutí o jejích pohledávkách na svém účtu (bod II. výroku), dlužníkům uložil, aby správkyni platili zálohu na odměnu a náhradu hotových výdajů 1.125,-Kč a 225,-Kč zvýšené o daň z přidané hodnoty (bod III. výroku), plátcům mzdy a České správě sociálního zabezpečení uložil, aby sražené částky vypláceli správkyni a aby mu do týdne-pokud by u nich některý z dlužníků přestal pracovat nebo přestal pobírat jiný příjem-tuto skutečnost sdělili a předložili mu vyúčtování provedených srážek (bod V. výroku), správkyni uložil, aby prověřila, zda srážky v souhrnu nepřevyšují celkovou výši srážky podle ust. § 297 občanského soudního řádu, a aby případný přeplatek vrátila dlužníkům, a aby plátcům mzdy a České správě sociálního zabezpečení sdělila bankovní spojení k zasílání srážek (body VI. a VII. výroku), dlužníkům uložil, aby správkyni předkládali pravidelně přehledy svých příjmů za 6 kalendářních měsíců, a správkyni uložil, aby mu pravidelně 2x ročně předkládala zprávu o průběhu plnění splátkového kalendáře (bod VIII. výroku), věřitelům uložil, aby sdělili správkyni bankovní spojení k výplatě na ně připadajících částek (bod IX. výroku), a konstatoval, že o právech a povinnostech plátce mzdy dlužníka platí přiměřeně příslušná ustanovení občanského soudního řádu o plátci mzdy při výkonu rozhodnutí srážkami ze mzdy povinného a že je toto usnesení účinné zveřejněním v insolvenčním rejstříku (bod X. a XI. výroku).

V odůvodnění usnesení soud zejména uvedl, že usnesením ze dne 23.1.2014 (č.d. A-14) rozhodl o úpadku dlužníků a povolil jeho řešení oddlužením. V průběhu řízení zjistil, že vůči nezajištěným věřitelům mají dlužníci závazky v celkové výši 1.052.895,49 Kč, jejich příjmy tvoří mzda ve výši 8.010,-Kč a 13.295,-Kč a invalidní důchod, mají vzájemnou vyživovací povinnost a vedle méně likvidního majetku vlastní nemovitosti zapsané na LV č. 1883 pro k.ú. a obec Čelákovice zatížené zástavním právem, jejichž hodnotu ocenila správkyně částkou 2.500.000,-Kč. Na schůzi věřitelů, na níž se-vedle správkyně a dlužníků-dostavil pouze odvolatel, nerozhodla schůze věřitelů o způsobu oddlužení (žádný z nich nebyl přijat nadpoloviční většinou přítomných věřitelů), proto o něm soud rozhodoval podle ust. § 402 odst. 5 insolvenčního zákona, a schválil oddlužení dlužníků plněním splátkového kalendáře s tím, že lze předpokládat uspokojení pohledávek nezajištěných věřitelů v rozsahu 44 %, zatímco v případě oddlužením zpeněžením majetkové podstaty by bylo lze očekávat uspokojení pouze v rozsahu 28 %.

K námitkám odvolatele, jenž z toho, že ho dlužníci neuvedli jakožto zajištěného věřitele v seznamu závazků, popřeli jím přihlášené pohledávky a vznesli námitku, že přihlášku podal opožděně, dovozoval, že podáním návrhu na povolení oddlužení sledovali nepoctivý záměr, dlužníci uvedli, že ho v seznamu neuvedli, neboť popírají existenci jeho pohledávky. K jeho tvrzení, že pohledávku, o níž bylo vedeno sporné řízení, popřeli účelově, namítli, že jim na účet nepřišla ani koruna , zatímco odvolatel uvedl, že peníze zaslal k rukám jejich zástupce. Z této skutečnosti ani z toho, že dlužníci využili svého procesního oprávnění popírat přihlášené pohledávky, soud nepoctivý záměr nedovodil. Poukazuje navíc na to, že dlužnice v návrhu výslovně uvedla, že nemovitost v Čelákovicích je zatížena zástavním právem zřízeným k zajištění pohledávky vůči synovi Janu Doležalovi, a odvolatel tedy není osobním věřitele dlužníků, ale uplatňuje vůči nim pouze právo ze zajištění, zdůraznil soud, že existenci zástavního práva dlužníci nezatajili. Skutečnost, že odvolatele neuvedli jako svého věřitele v seznamu, označil za nedůslednost, a nikoli nepoctivý záměr.

Protože dovodil, že neshledal existenci důvodů vylučujících schválení oddlužení, rozhodl podle ust. § 404 insolvenčního zákona, jak uvedeno shora.

Proti tomuto usnesení Krajského soudu v Praze se odvolatel včas odvolal a požadoval, aby je odvolací soud změnil a rozhodl o tom, že oddlužení dlužníků neschvaluje a na jejich majetek prohlašuje konkurs. V odvolání především zopakoval námitky, jež vznesl v řízení před soudem prvního stupně, a upřesnil, že jeho zajištěnou pohledávku v rozsahu 1.960.700,-Kč i pohledávku z titulu bezdůvodného obohacení ve výši 228.290,-Kč správkyně uznala a její popření zajištěné pohledávky do výše 129.350,68 Kč akceptoval. Zdůrazňoval, že dlužníci-dle jeho názoru účelově -neuvedli žádnou z jeho pohledávek v insolvenčním návrhu ani v seznamu závazků.

Co se týče pohledávky z titulu bezdůvodného obohacení, popsal její vznik tak, že dle rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 2.12.2009 zaplatil v březnu 2010 dlužnici k rukám jejího zástupce advokáta JUDr. Marka Nespaly částku 251.541,-Kč na náhradu nákladů soudního řízení, přičemž výrok o nákladech řízení zrušil k jeho stížnosti Ústavní soud nálezem ze dne 8.4.2013 a Krajský soud v Praze usnesením ze dne 10.2.2014 mu následně uložil zaplatit dlužnici náklady řízení toliko ve výši 23.251,-Kč. K vrácení rozdílu ve výši 228.290,-Kč vyzval odvolatel dlužnici bezprostředně poté, co mu bylo toto usnesení doručeno. Protože tak dlužnice neučinila, obohatila se bezdůvodně na jeho úkor, a tuto pohledávku proto uplatnil v insolvenčním řízení.

Usnesením ze dne 6.1.2016 (č.d. P4-16) rozhodl soud prvního stupně podle ust. § 18 insolvenčního zákona o tom, že připouští, aby na místo CDV-2, LTD. vstoupila do řízení DEXINDRA, s.r.o.

Vrchní soud v Praze přezkoumal napadené usnesení včetně řízení jeho vydání předcházejícího a dospěl k těmto zjištěním a závěrům:

Podle ust. § 389 odst. 1 insolvenčního zákona může dlužník insolvenčnímu soudu navrhnout, aby jeho úpadek nebo hrozící úpadek řešil oddlužením, jde-li o a) právnickou osobu, která podle zákona není považována za podnikatele a současně nemá dluhy z podnikání, nebo b) fyzickou osobu, která nemá dluhy z podnikání.

Podle ust. § 405 odst. 1 a 2 téhož zákona neschválí insolvenční soud oddlužení, jestliže v průběhu insolvenčního řízení vyšly najevo skutečnosti, které by jinak odůvodňovaly odmítnutí nebo zamítnutí návrhu na povolení oddlužení; jestliže insolvenční soud oddlužení neschválí, rozhodne současně o způsobu řešení dlužníkova úpadku konkursem.

Podle ust. § 395 insolvenčního zákona zamítne insolvenční soud návrh na povolení oddlužení, jestliže se zřetelem ke všem okolnostem lze důvodně předpokládat, a) že jím je sledován nepoctivý záměr, nebo b) že hodnota plnění, které by při oddlužení obdrželi nezajištění věřitelé, bude nižší než 30 % jejich pohledávek, ledaže tito věřitelé s nižším plněním souhlasí (odst. 1). Insolvenční soud zamítne návrh na povolení oddlužení i tehdy, jestliže dosavadní výsledky řízení dokládají lehkomyslný nebo nedbalý přístup dlužníka k plnění povinností v insolvenčním řízení (odst. 2).

Ze spisu odvolací soud zjistil, že na základě samostatných insolvenčních návrhů dlužníka a dlužnice spojených s návrhy na povolení oddlužení byla dne 8.11.2013 pod sp. zn. 60 INS 31565/2013 a 60 INS 31569/2013 zahájena insolvenční řízení, jež soud prvního stupně spojil usnesením ze dne 3.12.2013 (č.d. A-9) ke společnému řízení, a usnesením ze dne 23.1.2014 (č.d.A-14) rozhodl o úpadku dlužníků a o povolení oddlužení. Přihláškou ze dne 26.3.2014 uplatnil odvolatel v insolvenčním řízení pohledávku ve výši 2.090.050,68 Kč (z níž jistina činí 1.018.197,61 Kč a smluvní úrok z prodlení 1.071.853,07 Kč) s tím, že se jedná o pohledávku vůči Janu Jiřištovi zajištěnou zástavním právem k nemovitosti v Čelákovicích ve vlastnictví (či spoluvlastnictví) dlužnice, a pohledávku ve výši 228.290,-Kč z titulu bezdůvodného obohacení. V dalším průběhu insolvenčního

řízení vznesl odvolatel podáním ze dne 20.6.2014 a opakovaně na schůzi věřitelů konané dne 15.1.2015 námitku proti schválení oddlužení, podle níž sledovali dlužníci podáním návrhu na povolení oddlužení nepoctivý záměr, jak popsáno výše.

Stejně jako soud prvního stupně je v daném případě i odvolací soud toho názoru, že odvolatelem tvrzený nepoctivý záměr dlužníků dovodit nelze: co se týče neuvedení odvolatele jakožto věřitele v insolvenčním návrhu, resp. v seznamu závazků, je tvrzení o nepoctivém záměru zpochybněno tím, že v insolvenčním návrhu ani v seznamu majetku neopomněla dlužnice uvést, že nemovitost v Čelákovicích je zatížena zástavním právem. Odvolací soud je přesvědčen o tom, že pokud by dlužnice skutečně hodlala poškodit odvolatele tím, že by v insolvenčním řízení jeho existenci zatajila, neposkytla by insolvenčnímu soudu a věřitelům ani tuto, pro insolvenční řízení, ať už bude způsob řešení úpadku jakýkoliv, podstatnou informaci. Co se týče popření přihlášených pohledávek či požadavku dlužníků, aby soud odmítl přihlášku odvolatele jako opožděnou, ztotožnil se odvolací soud s názorem soudu prvního stupně, že se jedná pouze o přípustné procesní úkony. Konečně, co se týče neuvedení pohledávky z titulu bezdůvodného obohacení v insolvenčním návrhu, resp. v seznamu závazků, je z odvolání zřejmé, že k vydání bezdůvodného obohacení vyzval odvolatel dlužnici až v reakci na usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 10.2.2014, a že již proto neměli dlužníci důvod zahrnout ji do podání zpracovaných v listopadu 2013.

Na základě těchto zjištění a veden názory vyjádřenými shora neshledal odvolací soud odvolání odvolatele důvodným a podle ust. § 219 občanského soudního řádu napadené usnesení jako věcně správné potvrdil.

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení j e dovolání přípustné, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak; dovolání lze podat do dvou měsíců od doručení tohoto rozhodnutí k Nejvyššímu soudu ČR prostřednictvím Krajského soudu v Praze.

V Praze dne 26. dubna 2016

JUDr. Jiří K a r e t a, v.r. předseda senátu

Za správnost vyhotovení: I. Bedrníčková