2 VSPH 613/2016-A-37
KSCB 27 INS 23329/2015 2 VSPH 613/2016-A-37

USNESENÍ

Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jiřího Karety a soudců Mgr. Martina Lišky a JUDr. Hany Homolové ve věci dlužnice SAG, a.s., sídlem Jiráskovo předměstí 636/III, Jindřichův Hradec, IČO: 25162322, zast. advokátem JUDr. Vítem Pošvářem, sídlem Masarykovo náměstí 1/II, Jindřichův Hradec, zahájené na návrh a) KLEMPOS-STŘECHY, s.r.o., sídlem, Klimentská 1215/26, Praha 1-Nové Město, IČO: 25574931, zast. advokátem Mgr. Petrem Šimkem, sídlem tř. T. Bati 283, Zlín-Louky, a b) MONETA Money Bank, a.s., sídlem Vyskočilova 1422/1a, Praha 4-Michle, IČO: 25672720, o odvolání dlužnice proti usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích č.j. KSCB 27 INS 23329/2015-A-20 ze dne 3. února 2016

takto:

Usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích č.j. KSCB 27 INS

23329/2015-A-20 ze dne 3. února 2016 se v bodě I. výroku p o t v r z u j e,

v bodě II. výroku se z r u š u j e a věc se v tomto rozsahu v r a c í soudu

prvého stupně k dalšímu řízení.

Odůvodnění:

Krajský soud v Českých Budějovicích shora označeným usnesením v bodech I. a II. výroku zjistil úpadek SAG, a.s. (dále jen dlužnice) a prohlásil na její majetek konkurs, v bodě III. výroku ustanovil insolvenční správkyní LIQUIDATORS, v.o.s (dále jen správkyně), vyslovil, že účinky rozhodnutí o úpadku a prohlášení konkursu nastávají okamžikem zveřejnění rozhodnutí v insolvenčním rejstříku (bod IV. výroku), vyzval věřitele, aby do 2 měsíců podali přihlášky svých pohledávek, a poučil je o následcích zmeškání lhůty (bod V. výroku), vyzval je též ke sdělení, jaká zajišťovací práva na věcech, právech, pohledávkách nebo jiných majetkových hodnotách dlužnice uplatní s poučením o následcích, pokud tak neučiní (bod VI. výroku), vyzval osoby, jež mají závazky vůči dlužnici, aby napříště plnění isir.justi ce.cz neposkytovaly jí, ale správkyni (bod VII. výroku), nařídil přezkumné jednání, svolal schůzi věřitelů a stanovil její program (body VIII. a IX. výroku), správkyni uložil předložit mu zpracovaný seznam přihlášených pohledávek (bod X. výroku), deklaroval, že jeho rozhodnutí budou zveřejňována v insolvenčním rejstříku (bod XI. výroku), a navrhovatelkám KLEMPOS-STŘECHY, s.r.o. (dále jen navrhovatelka a) a MONETA Money Bank, a.s. (dále jen navrhovatelka b) uložil zaplatit společně a nerozdílně soudní poplatek ve výši 2.000,-Kč do 3 dnů od právní moci rozhodnutí (bod XII. výroku).

V odůvodnění usnesení reprodukoval soud obsah návrhu navrhovatelky a), jež tvrdila, že má za dlužnicí pohledávky splatné dne 20.8.2014, resp. 27.8.2014 v celkové výši 240.520,-Kč z titulu ceny za dodané zboží, a jako další věřitelku označila ROMAX CZ, s.r.o. s pohledávkami ve výši 26.657,-Kč a 32.166,-Kč splatnými dne 4.12.2014, resp. 12.12.2014. Dále uvedl, že insolvenčním návrhem, jenž mu byl doručen dne 23.9.2015, přistoupila k řízení navrhovatelka b), jež tvrdila, že má za dlužnicí pohledávku z titulu Smlouvy o revolvingovém úvěru č. 840 07 0985 ze dne 24.4.2007 (dále jen Smlouva o úvěru) ve výši 26.169.857,-Kč, jež se stala splatnou v části 4.906.935,-Kč dne 31.12.2014 a v části 20.000.000,-Kč dne 25.6.2015; jako další věřitele označila Factoring České spořitelny, a.s. s vykonatelnou pohledávkou ve výši 39.201.234,-Kč a Uni Credit Bank Czech Republic and Slovakia, a.s. s vykonatelnou pohledávkou ve výši 16.343.671,-Kč.

Nato konstatoval, že dlužnici vyzval, aby se k oběma insolvenčním návrhům vyjádřila a aby mu předložila seznamy majetku, závazků a zaměstnanců; dlužnice však-poté, co dvakrát požádala o prodloužení lhůty-předložila pouze seznamy zaměstnanců ke dni 30.9.2015 a 9.11.2015 a fotokopii účetní závěrky k 31.12.2014 a k návrhům se nevyjádřila.

Dále soud vyjmenoval listiny, jež předložily navrhovatelky a) a b) k doložení svých pohledávek za dlužnicí, a v rovině skutkové vyšel z toho, že -navrhovatelka a) dodala dlužnici na základě objednávek zboží, jež dlužnice dle dodacích listů převzala, avšak nezaplatila, a po částečném plnění dluží na kupní ceně od 20.8.2014, resp. 27.8.2014 částku nejméně 240.520,-Kč ; -navrhovatelka b) poskytla dlužnici na základě Smlouvy o úvěru částku ve výši 30.000.000,-Kč, dlužnice však neplnila povinnost finanční prostředky vracet, v důsledku čehož byl úvěr dnem 24.6.2015 zesplatněn a k datu podání insolvenčního návrhu činila výše pohledávky 26.169.857,-Kč.

Na základě takto zjištěného skutkového stavu-cituje příslušná ustanovení insolvenčního zákona (dále jen IZ)-soud uzavřel na tom, že má za prokázané, že obě navrhovatelky svou pohledávku za dlužnicí doložily. S poukazem na to, že navrhovatelé předloženými listinnými důkazy osvědčili, že dlužník má další věřitele, a to ROMAX CZ, s.r.o. se splatnou pohledávkou nejméně 58.823,-Kč, Factoring České spořitelny, a.s., Praha s vykonatelnou pohledávkou celkem nejméně 39.201.234,-Kč a UniCredit Bank Czech Republic and Slovakia, Praha s vykonatelnou pohledávkou nejméně 16.343.671,-Kč , dovodil, že dlužnice je v úpadku ve formě insolvence dle ust. § 3 odst. 1 IZ. Podotkl přitom, že při rozhodování vycházel v souladu s ust. § 133 odst. 1 písm. a) IZ kromě předložených listin i z toho, že dlužnice, ač vyzvána, návrhům neodporovala, a rozhodl o jejím úpadku bez nařízení jednání.

Ke způsobu řešení úpadku dlužnice vysvětlil, že dlužník je podnikatelem, když tato skutečnost je zřejmá, a proto není možno úpadek řešit oddlužením , a zároveň, že dlužník pak jako nepodnikatel nesplňuje podmínky pro možnost řešit jeho úpadek reorganizací ve smyslu ustanovení § 316 odst. 4 IZ . Proto dle ust. § 148 odst. 1 IZ prohlásil na majetek dlužnice konkurs.

Proti tomuto usnesení podala dlužnice včasné odvolání, jež směřovalo proti bodům I. a II. výroku, a navrhovala, aby je odvolací soud změnil a insolvenční návrh zamítl, nebo aby pro případ, že by se se závěrem o úpadku ztotožnil, zrušil rozhodnutí ve výroku o prohlášení konkursu. V odvolání zejména namítala, že: -navrhovatelce a) nic nedluží, neboť se v červnu 2015 domluvily, že jí na úhradu dluhu dodá zboží, jehož cena bude započtena proti pohledávce, jež je popsána v návrhu, přičemž k jeho dodání skutečně došlo; -zbývající část kupní ceny navrhovatelce a) dosud nevyúčtovala, neboť ta v rozporu s původní dohodou nesouhlasila s jeho sjednanou cenou, dodané zboží však nevrátila a má je stále v držení. -v průběhu dosavadního řízení nebylo zjištěno, že by dlužila jiné osobě než navrhovatelce b) , takže nebylo osvědčeno, že insolvenční navrhovatel a alespoň jedna další osoba mají proti ní splatnou pohledávku; nejsou proto splněny předpoklady jejího úpadku dle ust. § 3 odst. 1 IZ.

V odvolání brojila dlužnice též proti prohlášení konkursu na svůj majetek a zpochybňovala závěr soudu prvého stupně, že nesplňuje podmínky přípustnosti reorganizace ve smyslu ust. § 316 odst. 4 IZ. Poukazovala přitom na to, že z její účetní závěrky ke dni 31.12.2014 vyplývá, že za poslední účetní období předcházející podání insolvenčního návrhu dosáhl její celkový roční úhrn čistého obratu podle zvláštního předpisu nejméně 50.000.000,-Kč. Dodala, že pokud by byl zjištěn její úpadek, podá insolvenčnímu soudu v zákonné lhůtě návrh na povolení reorganizace.

Při jednání u odvolacího soudu konaném dne 12.5.2016 doplnila, že navrhovatelka a) v řízení vedeném u Krajského soudu v Českých Budějovicích pod sp. zn. KSCB 27 INS 16746/2015, v němž již dříve uplatňovala stejné pohledávky, vzala svůj návrh zpět s tím, že pohledávky v důsledku zápočtu zanikly.

Navrhovatelka a) v reakci na odvolání (a v jejím doplnění) zpochybňovala tvrzení dlužnice o úhradě celé pohledávky zápočtem a poukazovala na to, že: -se s dlužnicí sice dohodly, že na úhradu dluhu dodá objednané zboží a následně dojde k započtení vzájemných pohledávek, a k tomuto dodání skutečně došlo, nicméně došlo k započtení vzájemných pohledávek pouze ve výši 167.269,-Kč z celkové částky 216.536,-Kč (dle faktury č. 201433064) a k dalšímu zaplacení nebo započtení již nedošlo;

-u zbývajícího dodaného zboží, jehož cena nebyla započtena, byla dlužnice několikrát vyzvána k vystavení faktury za tzv. šrotovou cenu nebo k vyzvednutí zboží, avšak neučinila tak; -na další fakturu č. 201433198 za dodané zboží znějící na částku 191.253,-Kč s datem splatnosti 27.8.2014 nebylo dlužnicí uhrazeno nic, přičemž nedošlo ani k započtení vzájemných pohledávek.

Závěrem navrhovatelka a) akcentovala, že z přihlášek pohledávek do insolvenčního řízení je zřejmé, že dlužnice dluží i několika dalším věřitelům, a navrhovala, aby odvolací soud napadené usnesení jako věcné správné potvrdil.

Navrhovatelka b) k odvolání uvedla, že napadené usnesení považuje za věcně správné, a rovněž navrhovala, aby je odvolací soud potvrdil.

Vrchní soud v Praze přezkoumal usnesení insolvenčního soudu v části napadené odvoláním včetně řízení jeho vydání předcházejícího a dospěl k těmto zjištěním a závěrům:

Podle ust. § 136 odst. 1 IZ vydá insolvenční soud rozhodnutí o úpadku, je-li osvědčením nebo dokazováním zjištěno, že dlužník je v úpadku nebo že mu úpadek hrozí.

Dlužník je podle ust. § 3 odst. 1 a 3 IZ v úpadku, jestliže má více věřitelů, peněžité závazky po dobu delší 30 dnů po lhůtě splatnosti a tyto závazky není schopen plnit, a je-li právnickou osobou nebo fyzickou osobou-podnikatelem, je v úpadku i tehdy, je-li předlužen, tj. má-li více věřitelů a souhrn jeho závazků převyšuje hodnotu jeho majetku. Z uvedeného plyne, že pojem úpadku je vymezen dvojím způsobem-jako úpadek projevující se platební neschopností (insolvencí) dlužníka a jako úpadek projevující se jeho předlužením, přičemž k vydání rozhodnutí o úpadku postačuje zjištění, že dlužník je buď insolventní, nebo že je předlužen, jinými slovy, zjištění úpadku v obou zákonem vymezených formách není nezbytné.

Ust. § 3 odst. 2 IZ vymezuje vyvratitelné právní domněnky, podle nichž se má zato, že dlužník není schopen plnit své peněžité závazky, jestliže zastavil platby podstatné části svých peněžitých závazků, nebo je neplní po dobu delší 3 měsíců po lhůtě splatnosti, nebo není možné dosáhnout uspokojení některé ze splatných peněžitých pohledávek vůči dlužníkovi výkonem rozhodnutí nebo exekucí, nebo dlužník nesplnil povinnost předložit seznamy uvedené v § 104 odst. 1 IZ, kterou mu uložil insolvenční soud. Pokud bude zjištěno naplnění některé z nich, resp. pokud se dlužníkovi nepodaří některou z nich vyvrátit, platí, že je platebně neschopným ve smyslu ust. § 3 odst. 1 IZ.

O předlužení jde pak podle ust. § 3 odst. 3 IZ tehdy, má-li dlužník více věřitelů a souhrn jeho závazků převyšuje hodnotu jeho majetku. Při stanovení hodnoty dlužníkova majetku se přihlíží také k další správě majetku, případně k dalšímu provozování podniku, lze-li se zřetelem ke všem okolnostem důvodně předpokládat,

že dlužník bude moci ve správě majetku nebo v provozu podniku pokračovat.

Podle ust. § 141 IZ není proti rozhodnutí o úpadku vydanému na základě insolvenčního návrhu dlužníka odvolání přípustné. Proti rozhodnutí o úpadku vydanému na základě insolvenčního návrhu věřitele se může odvolat pouze dlužník; odvoláním však lze namítat pouze to, že rozhodnutí o úpadku nemělo být vydáno proto, že úpadek není osvědčen, nebo proto, že tomu brání překážka stanovená v tomto zákoně. Ke skutečnostem, které nastaly nebo vznikly po vydání rozhodnutí soudu prvního stupně, se v odvolacím řízení nepřihlíží (odst. 1). Je-li osvědčen úpadek dlužníka, není důvodem k tomu, aby odvolací soud zrušil nebo změnil rozhodnutí o úpadku, skutečnost, že insolvenční navrhovatel nedoložil, že má proti dlužníkovi splatnou pohledávku, ani skutečnost, že insolvenční navrhovatel v průběhu odvolacího řízení ztratil způsobilost být účastníkem řízení (odst. 2).

Dlužno poznamenat, že ust. § 143 IZ vymezuje podmínky, při jejichž splnění zamítne insolvenční soud insolvenční návrh. Podle jeho odstavce 2 takto rozhodne o insolvenčním návrhu podaném věřitelem, jestliže nebylo osvědčeno, že insolvenční navrhovatel a alespoň jedna další osoba má proti dlužníku splatnou pohledávku, přičemž se za další osobu nepovažuje osoba, na kterou byla převedena některá z pohledávek insolvenčního navrhovatele proti dlužníku nebo její část v době 6 měsíců před podáním insolvenčního návrhu nebo po zahájení insolvenčního řízení.

Odvolací soud především konstatuje, že se ztotožňuje se skutkovými zjištěními a právními závěry soudu prvého stupně vyjádřenými v napadeném usnesení (v podstatné části reprodukovanými shora) týkajícími se pohledávky navrhovatelky b) vzniklé na základě Smlouvy o úvěru, jež mají v obsahu spisu potřebnou oporu, když ani ve stádiu odvolacího řízení nevyšlo najevo nic, co by bylo s to je zpochybnit. V podrobnostech lze proto v této části pro stručnost odkázat na rozhodnutí soudu prvého stupně, jež považuje odvolací soud za věcně správné. Pro úplnost považoval odvolací soud za potřebné doplnit, že dlužnice v průběhu řízení před soudem prvého stupně ani před soudem odvolacím pohledávku navrhovatelky b) nezpochybňovala, když mj. tvrdila, že kromě ní jiného věřitele nemá.

Soudu prvého stupně je však třeba vytknout, že odůvodnění napadeného usnesení v části týkající se pohledávek dalších označených věřitelů neodpovídá požadavkům ust. § 157 odst. 2 ve spojení s ust. § 169 odst. 4 o.s.ř., dle nichž je soud v odůvodnění usnesení povinen mimo jiné stručně a jasně vyložit, které skutečnosti má za prokázané a které nikoliv, o které důkazy opřel svá skutková zjištění, proč některé důkazy neprovedl a jakými úvahami se při hodnocení důkazů řídil, a provedené důkazy zhodnotit podle ust. § 132 o.s.ř. Na základě svých zjištění je pak povinen formulovat tzv. skutkovou větu, již následně posoudí po stránce právní. Soud prvého stupně v rozporu s uvedeným ohledně osvědčení pohledávek dalších věřitelů toliko bez dalšího konstatoval, že navrhovatelé předloženými listinnými důkazy osvědčili, že dlužník má další věřitele, a to ROMAX CZ, s.r.o. se splatnou pohledávkou nejméně 58.823,-Kč, Factoring České spořitelny, a.s., Praha s vykonatelnou pohledávkou celkem nejméně 39.201.234,-Kč a UniCredit Bank Czech Republic and

Slovakia, Praha s vykonatelnou pohledávkou nejméně 16.343.671,-Kč , aniž však specifikoval konkrétní provedené důkazy a vyvodil z nich jakékoliv konkrétní závěry ohledně skutkových okolností vzniku a splatnosti (eventuálně vykonatelnosti) pohledávek; z takto neúplně zjištěného skutkového stavu pak (logicky) nemohl ani dovodit (jak přesto učinil), že jsou pohledávky věřitelů osvědčené, splatné a že je dlužnice není schopna plnit.

Poté, co odvolací soud v potřebném rozsahu doplnil dokazování, po stránce skutkové zjistil, že: -přihláškou pohledávky ze dne 29.9.2015 přihlásila FESTA SERVIS, s.r.o. vykonatelné pohledávky za dlužnicí ve výši 556.500,90 Kč a 40.318,78 Kč z titulu ceny za pozinkování materiálu a nákladů řízení splatné (vyjma náhradu nákladů řízení) dne 30.1.2014, resp. 23.3.2014, přiznané jí rozsudkem Okresního soudu v Jindřichově Hradci č.j. 18 C 154/2014-90 ze dne 9.10.2014 ve znění rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích č.j. 22 Co 67/2015-119 ze dne 17.3.2015 a rozsudkem téhož soudu č.j. 12 C 79/2015-14 ze dne 24.6.2015, jež nabyly právní moci dne 30.3.2015, resp. 19.8.2015; -přihláškou pohledávky ze dne 25.9.2015 doplněnou dne 4.2.2016 přihlásila ERNEKS INVEST, s.r.o. vykonatelné pohledávky za dlužnicí ve výši 174.665,01 Kč z titulu smluv o kartách OMV EuroTruck Card a euroShell Card ze dne 30.5.2015 a nákladů řízení splatné (po částech) od 9.3. do 9.5.2015 přiznané jí elektronickým platebním rozkazem Okresního soudu v Jindřichově Hradci č.j. EPR 103576/2015-4 ze dne 3.6.2015, jenž nabyl právní moci dne 19.6.2015; -přihláškou pohledávky ze dne 3.3.2016 přihlásila ČSOB factoring, a.s. pohledávku za dlužnicí ve výši 14.497.898,24 Kč splatnou dne 8.4.2014 z titulu Smlouvy o factoringové spolupráci ze dne 28.2.2011 ukončené dne 24.3.2014; dlužnice v notářském zápisu č.j. N 741/2014, NZ 632/2014 ze dne 24.6.2014 uznala co do důvodu a výše svůj závazek z této smlouvy ve výši 14.153.866,60 Kč a zavázala se jej splatit 18 měsíčními splátkami od 30.6.2014 do 30.11.2015, splatila však toliko 2.338.433,84 Kč; -dle seznamu přihlášených pohledávek vyhotoveného správkyní ke dni 15.4.2016 přihlásil pohledávky za dlužnicí 81 věřitel, z toho 28 věřitelů uplatnilo nároky jako vykonatelné; celková suma přihlášených pohledávek činí 221.144.470,39 Kč.

Při posuzování existence pohledávek věřitelek FESTA SERVIS, s.r.o. a ERNEKS INVEST, s.r.o. vyšel odvolací soud z ustálených judikatorních závěrů Nejvyššího soudu ČR reprezentovaných např. usnesením sp. zn. 29 Cdo 1248/99 ze dne 29.8.2001 uveřejněným pod číslem 9/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, v němž Nejvyšší soud ČR uzavřel, že doloží-li věřitel, který podal návrh na prohlášení konkursu na majetek dlužníka (zde insolvenční návrh), splatnou pohledávku za dlužníkem vykonatelným soudním rozhodnutím, nemůže konkursní (insolvenční) soud při rozhodování o návrhu otázku vzniku této pohledávky znovu posuzovat, a to ani jako otázku předběžnou.

Pohledávku ČSOB factoring, a.s. dlužnice v notářském zápise uznala, přičemž její existenci v průběhu odvolacího řízení nijak nezpochybňovala; odvolací soud má proto i tuto pohledávku za osvědčenou.

Zbývá již jen dodat, že dlužnice v průběhu odvolacího řízení ničím neprokázala, že by vykonatelné tituly byly zrušeny, či že by pohledávky jimi přiznané zanikly zaplacením či jiným způsobem.

Skutečnost, že dlužnice v průběhu odvolacího řízení zpochybnila existenci (toliko) pohledávky navrhovatelky a), nemá (i pokud by její obrana byla úspěšná) na správnost rozhodnutí soudu prvého stupně žádný vliv. Dle ust. § 107 odst. 1 a 2 IZ se totiž další insolvenční návrh podaný na majetek téhož dlužníka dříve, než insolvenční soud vydá rozhodnutí o úpadku, považuje za přistoupení k řízení; od okamžiku, kdy takový návrh dojde insolvenčnímu soudu, u kterého probíhá řízení o původním insolvenčním návrhu, se osoba, která jej podala, považuje za dalšího insolvenčního navrhovatele a platí pro ni stav řízení v době přistoupení k řízení. Nedoložení pohledávky toliko jednoho z více navrhovatelů tak nemůže vést k zamítnutí (jediného) insolvenčního návrhu, za nějž se návrhy více navrhovatelů (coby mozaika) považují. Ostatně, je-li osvědčen úpadek dlužníka, není dle ust. § 141 odst. 2 IZ důvodem ke zrušení či změně rozhodnutí o úpadku odvolacím soudem ani skutečnost, že (žádný) insolvenční navrhovatel nedoložil, že má za dlužníkem splatnou pohledávku. Odvolací soud proto považoval-za výše popsaného skutkového stavu-posuzování existence pohledávky navrhovatelky a) za nadbytečné.

Na základě uvedeného rovněž odvolací soud dospěl k závěru, že bylo prokázáno, že dlužnice je v úpadku ve formě insolvence. V řízení bylo totiž zjištěno, že po dobu delší 30 dnů neplní (resp. ke dni vydání napadeného usnesení neplnila) své splatné závazky vůči více věřitelům, jimiž jsou vedle navrhovatelky b), jejíž pohledávky jsou splatné od 21.12.2014, resp. 25.6.2015, též FESTA SERVIS, s.r.o. s vykonatelnými pohledávkami ve výši 556.500,90 Kč a 40.318,78 Kč splatnými od 30.1.2014, resp. 23.3.2014, ERNEKS INVEST, s.r.o. s vykonatelnou pohledávkou ve výši 174.665,01 Kč splatnou od 9.3.2015 a ČSOB factoring, a.s. s pohledávkou ve výši 14.497.898,24 Kč splatnou dne 8.4.2014. Existenci závazků vůči navrhovatelce b) ani dalším, zde uvedeným věřitelům přitom dlužnice nezpochybňovala a nevyvrátila ani domněnku, že nebyla (není) schopna je plnit, založenou na ust. § 3 odst. 2 písm. b) a d) IZ, tj. na tom, že je neplnila po dobu delší 3 měsíců po lhůtě splatnosti; fikce neschopnosti dlužnice plnit splatné závazky vyplývá i z toho, že-ač opětovně řádně vyzvána (viz. č.d. A-4 a A-15)-nepředložila seznamy svých závazků a majetku. Skutečnost, že by měla dostatek disponibilních prostředků k úhradě všech svých závazků, netvrdila ani neprokázala.

Na základě těchto zjištění a veden názory vyjádřenými shora neshledal odvolací soud odvolání dlužnice proti bodu I. výroku důvodným, postupoval proto podle ust. § 219 o.s.ř. a usnesení insolvenčního soudu v této části jako věcně správné potvrdil.

Odlišná situace je však u bodu II. výroku, jímž soud prvého stupně rozhodl o prohlášení konkursu na majetek dlužnice. V jeho odůvodnění se totiž omezil toliko na strohá konstatování, že dlužnice je podnikatelem, když tato skutečnost je zřejmá, a proto není možno úpadek řešit oddlužením , a dále že dlužnice jako nepodnikatel nesplňuje podmínky pro možnost řešit její úpadek reorganizací ve smyslu ustanovení § 316 odst. 4 IZ ; tyto závěry jsou však ve zjevném logickém rozporu, přičemž jiné důvody, jež jej vedly k tomu, že na majetek dlužnice prohlásil konkurs, soud neuvedl. Napadené usnesení je tak v tomto rozsahu nepřezkoumatelné, a to jak pro nesrozumitelnost, tak pro nedostatek důvodů. Z dlužnicí předloženého výkazu zisku a ztráty ve zjednodušeném rozsahu ke dni 31.12.2014 navíc vyplývá, že roční úhrn jejího čistého obratu za poslední období předcházející insolvenčnímu návrhu činil 65.455.000 Kč, takže reorganizace v jejím případě s ohledem na ust. § 316 odst. 4 IZ vyloučena není.

Odvolací soud proto napadené usnesení v bodě II. výroku o prohlášení konkursu dle ust. § 219a odst. 1 písm. b) a ust. § 221 odst. 1 písm. a) o.s.ř. zrušil a věc v tomto rozsahu vrátil soudu prvého stupně k dalšímu řízení.

P o u č e n í : Proti tomuto rozhodnutí j e dovolání přípustné, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak; dovolání lze podat do dvou měsíců od doručení tohoto rozhodnutí prostřednictvím Krajského soudu v Českých Budějovicích k Nejvyššímu soudu ČR.

V Praze dne 12. května 2016

JUDr. Jiří K a r e t a , v.r. předseda senátu

Za správnost vyhotovení: Jana Berná