2 VSPH 605/2012-A-11
KSHK 45 INS 4143/2012 2 VSPH 605/2012-A-11

USNESENÍ

Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jiřího Karety a soudců JUDr. Jiřího Goldsteina a Mgr. Tomáše Brauna ve věci dlužnice GARP production, s.r.o. v likvidaci, sídlem Machkova 587, Hradec Králové, zahájené na návrh dlužnice, o odvolání dlužnice proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové č.j. KSHK 45 INS 4143/2012-A-5/celk.2 ze dne 21.března 2012

takto:

Usnesení Krajského soudu v Hradci Králové č.j. KSHK 45 INS 4143/2012-A-5/celk.2 ze dne 21.března 2012 se mění tak, že se dlužnici ukládá zaplatit zálohu na náklady insolvenčního řízení ve výši 30.000,-Kč do deseti dnů od právní moci tohoto usnesení v hotovosti do pokladny nebo na účet Krajského soudu v Hradci Králové.

Odůvodnění:

Krajský soud v Hradci Králové ve výroku označeným usnesením uložil GARP production, s.r.o. v likvidaci (dále jen dlužnice), jež se insolvenčním návrhem ze dne 21.2.2012 domáhala vydání rozhodnutí o zjištění úpadku a prohlášení konkursu na svůj majetek, aby do osmi dnů od právní moci usnesení zaplatila zálohu na náklady insolvenčního řízení ve výši 50.000,-Kč.

V odůvodnění usnesení soud poukazuje na ust. § 98 odst. 2 a § 108 odst. insolvenčního zákona (dále jen IZ) konstatoval, že smyslem zálohy na náklady insolvenčního řízení je zejména to, aby insolvenční správce měl k dispozici finanční prostředky nezbytné k výkonu své funkce bezprostředně po rozhodnutí o úpadku, resp. po svém ustanovení do funkce, a rovněž to, aby byla poskytnuta záruka úhrady odměny a hotových výdajů insolvenčního správce pro případ, že by je nebylo možné uhradit z majetkové podstaty. Při posuzování výše zálohy vyšel z toho, že dlužnice nevlastní žádný majetek a že v případě uvažovaného způsobu řešení jejího úpadku konkursem činí odměna insolvenčního správce dle vyhlášky č. 313/2007 Sb. (dále jen vyhláška) minimálně 45.000,-Kč.

Proti tomuto usnesení Krajského soudu v Hradci Králové se dlužnice prostřednictvím likvidátora Jana Kotoučka (dále jen likvidátor) včas odvolala a požadovala, aby je odvolací soud zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení. Namítala, že insolvenční soud nepřihlédl k tomu, že nemá dostatek finančních prostředků k úhradě zálohy na náklady insolvenčního řízení, resp. k tomu, že požádala o snížení zálohy na 5.000,-Kč.

Vrchní soud v Praze přezkoumal napadené usnesení i řízení jeho vydání předcházející a dospěl k těmto zjištěním a závěrům: Podle ust. § 108 odst. 1 až 3 IZ může insolvenční soud před rozhodnutím o insolvenčním návrhu uložit insolvenčnímu navrhovateli, aby ve stanovené lhůtě zaplatil zálohu na náklady insolvenčního řízení až do částky 50.000,-Kč. Nebude-li záloha na náklady insolvenčního řízení ve stanovené lhůtě zaplacena, může insolvenční soud před rozhodnutím o insolvenčním návrhu insolvenční řízení zastavit, a neučiní-li tak, může přikročit k jejímu vymáhání; o tom musí insolvenčního navrhovatele poučit. Povinnost hradit zálohu nelze podle ust. § 108 odst. 1 věty in fine IZ uložit insolvenčnímu navrhovateli, jenž je zaměstnancem dlužníka a jehož pohledávka spočívá pouze v pracovněprávních nárocích.

Účelem institutu zálohy je především překlenout nedostatek finančních prostředků po rozhodnutí o úpadku a umožnit tak insolvenčnímu správci výkon jeho funkce, a rovněž poskytnout záruku úhrady odměny a hotových výdajů insolvenčního správce pro případ, že by je nebylo možno uhradit z majetkové podstaty (viz ust. § 38 odst. 2 IZ). Zálohu na náklady insolvenčního řízení nelze požadovat po insolvenčním navrhovateli, který je zaměstnancem dlužníka (viz ust. § 108 odst. 1 věta druhá IZ).

Podle ust. § 144 IZ insolvenční soud zamítne insolvenční návrh pro nedostatek majetku, jestliže a) dlužník je obchodní společností, která byla zrušena rozhodnutím soudu, b) jménem dlužníka podal návrh likvidátor, který byl jmenován soudem ze seznamu insolvenčních správců, c) likvidátor dlužníka předloží insolvenčnímu soudu zprávu o tom, že prověřil možnost uplatnit v insolvenčním řízení neplatnost nebo neúčinnost právních úkonů dlužníka, d) ze seznamu majetku dlužníka a šetření insolvenčního soudu vyplývá, že majetek dlužníka nebude postačovat k úhradě nákladů insolvenčního řízení, a e) věřitelé dlužníka byli vyhláškou vyzváni ke sdělení údajů o majetku dlužníka a údajů o právních úkonech dlužníka, u kterých by bylo možno uplatnit neplatnost nebo neúčinnost, a žádný majetek ani úkony dlužníka nebyly zjištěny.

Odvolací soud se v prvé řadě zabýval tím, zda jsou splněny kumulativní podmínky pro zamítnutí insolvenčního návrhu pro nedostatek majetku podle výše citovaného ust. § 144 odst. 1 IZ.

Z výpisu z obchodního rejstříku a insolvenčního návrhu dlužnice vyplývá, že usnesením Krajského soudu v Hradci Králové č.j. 33 Cm 192/2010-8 ze dne 8.9.2010, které nabylo právní moci dne 9.10.2010, byla dlužnice zrušena s likvidací a jmenován likvidátor (jediný společník dlužnice), který nebyl (není) zapsán v seznamu insolvenčních správců. Podmínky pro aplikaci ust. § 144 odst. 1 IZ tudíž nejsou splněny.

Dle názoru odvolacího soudu je při úvaze, zda požadovat zaplacení zálohy u insolvenčních návrhů podaných likvidátory obchodních společností v likvidaci, či nikoli, podstatné, zda v konkrétní věci jsou splněny podmínky pro zamítnutí insolvenčního návrhu pro nedostatek majetku dle ust. § 144 IZ. V případech, kdy tomu tak je, insolvenční soud k zaplacení zálohy vyzývat nebude. Naopak, nebude-li (jako v posuzované věci) možný postup dle ust. § 144 IZ, výzva k zaplacení zálohy bude po splnění podmínek obsažených v ust. § 108 IZ namístě. Tomu nebrání ani zjištění, že dlužník (likvidovaná společnost) nemá majetek užitelný pro účely insolvenčního řízení. V takovém případě, jak uzavřel Vrchní soud v Praze již v rozhodnutí ze dne 19.6.2009, sp.zn. KSPA 56 INS 4540/2008, 1 VSPH 238/2009, zákon nedává žádného podkladu pro další pokračování insolvenčního řízení. Testem k tomu, aby insolvenční řízení nebylo zneužíváno pro účely, k nimž sloužit nesmí, je právě dlužníku uložená povinnost zaplatit zálohu na náklady insolvenčního řízení. Bude-li likvidátor dlužníka schopen takový majetek identifikovat a zaplatit z něj zálohu na náklady insolvenčního řízení, pak lze požadovat, aby insolvenční řízení proběhlo alespoň v režimu nepatrného konkursu. Ukáže-li se, že likvidátor nebude schopen zálohu zaplatit, pak tento test zřetelně podpoří závěr, že další pokračování insolvenčního řízení by bylo zjevným zneužitím postupů podle insolvenčního zákona k dokončení likvidace dlužníka. Za takové situace soud řízení zastaví a likvidátor mimo rámec insolvenčního řízení dokončí likvidaci.

Odvolací soud je s insolvenčním soudem zajedno v tom, že v tomto případě přichází v úvahu jako způsob řešení úpadku dlužnice toliko konkurs. V konkursu tvoří náklady insolvenčního řízení mimo jiné vždy i hotové výdaje a odměna insolvenčního správce, která bude-bude-li dosaženo výtěžku zpeněžení připadajícího na zajištěného věřitele nebo alespoň výtěžku určeného k rozdělení mezi nezajištěné věřitele-činit nejméně 45.000,-Kč dle ust. § 1 vyhlášky, jinak však bude určena úvahou soudu dle ust. § 5 téže vyhlášky.

Protože prostředky nutné ke krytí nákladů insolvenčního řízení nelze v daném případě zajistit jinak, dospěl odvolací soud k závěru, že soud prvního stupně nepochybil, když po dlužnici zaplacení zálohy požadoval. S přihlédnutím k majetkové situaci dlužnice a k tomu, že dlužnice má dle svého tvrzení jedenáct věřitelů a že se do insolvenčního řízení dosud přihlásili toliko dva věřitelé, je však odvolací soud přesvědčen o tom, že ke krytí výdajů spojených s výkonem funkce insolvenčního správce bude postačovat složení zálohy ve výši 30.000,-Kč.

Na základě těchto zjištění a veden názory vyjádřenými shora postupoval odvolací soud podle ust. § 220 odst. 1 ve spojení s ust. § 167 odst. 2 občanského soudního řádu a napadené usnesení změnil způsobem ve výroku uvedeným.

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení není dovolání přípustné.

V Praze dne 17.května 2012

JUDr. Jiří Kareta, v.r. předseda senátu

Za správnost vyhotovení: Borodáčová