2 VSPH 604/2012-B-14
KSHK 45 INS 6473/2011 2 VSPH 604/2012-B-14

USNESENÍ

Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jiřího Karety a soudců JUDr. Jiřího Goldsteina a Mgr. Tomáše Brauna ve věci dlužníka Zbyška Hlavinky, bytem Na Házce 262, Turnov, o odvolání dlužníka proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové č.j. KSHK 45 INS 6473/2011-B-9/celk.2 ze dne 13.března 2012

takto:

Usnesení Krajského soudu v Hradci Králové č.j. KSHK 45 INS 6473/2011-B-9/celk.2 ze dne 13.března 2012 se zrušuje a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení.

Odůvodnění:

Krajský soud v Hradci Králové v bodě I. výroku shora označeného usnesení rozhodl o tom, že Zbyšek Hlavinka (dále jen dlužník) není v úpadku, a insolvenční správkyni České insolvenční, v.o.s. přiznal odměnu ve výši 2.700,-Kč a hotové výdaje ve výši 540,-Kč včetně 20 % DPH s tím, že tyto nároky budou po právní moci usnesení uspokojeny z rozpočtových prostředků tamního soudu (body II. a III. výroku).

Ve skutkové rovině vyšel soud z toho, že: -dne 18.4.2011 mu byl doručen insolvenční návrh dlužníka spojený s návrhem na povolení oddlužení, -usnesením ze dne 23.8.2011 rozhodl o zjištění úpadku dlužníka a o ustanovení České insolvenční, v.o.s. (dále jen správkyně) do funkce insolvenční správkyně, -na přezkumném jednání konaném dne 25.10.2011 bylo konstatováno, že se do insolvenčního řízení přihlásil pouze jeden věřitel Modrá pyramida stavební spořitelna, a.s. s pohledávkou ve výši 150.980,71 Kč, již správkyně ani dlužník nepopřeli.

V rovině právního posouzení věci soud poukazuje na ust. § 3 odst. 1 a § 158 odst. 1 písm. a) a odst. 4 insolvenčního zákona (dále jen IZ) konstatoval, že jelikož se do insolvenčního řízení přihlásil toliko jediný věřitel, dlužník nesplňuje jednu ze základních podmínek pro zjištění svého úpadku spočívající v existenci více věřitelů, a proto rozhodl o tom, že se úpadek dlužníka nezjišťuje. Výrok o stanovení odměny a hotových výdajů správkyně odůvodnil aplikací ust. § 38 IZ a § 5 vyhlášky č. 313/2007 Sb. (dále jen prováděcí vyhláška) s tím, že ačkoli v daném případě nerozhodl o schválení oddlužení, lze podle jeho názoru přiměřeně aplikovat judikaturu Vrchního soudu v Praze, z níž dovodil, že insolvenční správce má za každý měsíc od rozhodnutí o úpadku do rozhodnutí o schválení oddlužení právo na odměnu a na náhradu hotových výdajů ve stejném rozsahu jako při schválení oddlužení plněním splátkového kalendáře. Insolvenční soud současně poučil účastníky o tom, že proti bodu I. výroku, jímž rozhodl o tom, že dlužník není v úpadku, se mohou odvolat pouze správkyně a přihlášení věřitelé.

Proti tomuto usnesení Krajského soudu v Hradci Králové se dlužník včas odvolal a požadoval, aby je odvolací soud zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení s pokynem, aby ve věci opětovně jednal a rozhodl o schválení oddlužení plněním splátkového kalendáře. Konstatoval, že v insolvenčním návrhu osvědčil, že má více věřitelů, jejichž závazky není schopen plnit, a vyjádřil nesouhlas s tím, že soud změnil rozhodnutí o úpadku jen proto, že se do insolvenčního řízení někteří věřitelé nepřihlásili, resp. že se do něj přihlásil toliko jeden věřitel.

Vrchní soud v Praze přezkoumal napadené usnesení i řízení jeho vydání předcházející a dospěl k těmto zjištěním a závěrům:

K subjektivní přípustnosti odvolání dlužníka:

Z ust. § 158 odst. 4 IZ plyne, že ust. § 308 až 313 téhož zákona upravující zrušení konkursu platí přiměřeně též pro rozhodnutí o tom, že dlužník není v úpadku.

Podle ust. § 309 IZ, na něž insolvenční soud poukazoval v poučení o opravném prostředku proti napadenému usnesení, platí, že proti rozhodnutí o zrušení konkursu mohou podat odvolání pouze insolvenční správce a přihlášení věřitelé.

Podle ust. § 7 odst. 1 IZ se pro insolvenční řízení a pro incidenční spory použijí přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu (dále jen OSŘ), nestanoví-li tento zákon jinak nebo není-li takový postup v rozporu se zásadami, na kterých spočívá insolvenční řízení.

Podle ust. § 201 OSŘ může účastník napadnout rozhodnutí okresního soudu nebo krajského soudu vydané v řízení v prvním stupni odvoláním, pokud to zákon nevylučuje.

Z uvedené úpravy plyne, že zákon přiznává subjektivní legitimaci k podání odvolání proti rozhodnutí soudu prvního stupně v prvé řadě účastníku řízení. I když z ust. § 158 odst. 4 ve spojení s ust. § 309 IZ lze dovodit, že právo podat odvolání proti rozhodnutí o tom, že dlužník není v úpadku, náleží toliko insolvenčnímu správci a přihlášeným věřitelům, neznamená to, že v odůvodněných případech by bylo možno odepřít právo podat odvolání dalšímu účastníku řízení-dlužníkovi. Úprava subjektivní přípustnosti odvolání je založena na předpokladu, že rozhodnutí o tom, že dlužník není v úpadku (že se zrušuje konkurs na jeho majetek), není v rozporu s dlužníkovými zájmy, a proto mu jím nemůže být způsobena újma. Pokud by však rozhodnutím o tom, že dlužník není v úpadku, mohla být dlužníkovi způsobena určitá újma, kterou by bylo možno reparovat v odvolacím řízení, je dlužník k odvolání proti tomuto rozhodnutí oprávněn. O takový případ se z níže uvedených důvodů jedná i v této věci, v níž dlužník společně s insolvenčním návrhem podal i návrh na povolení oddlužení, v nichž se vedle rozhodnutí o zjištění svého úpadku domáhal též oddlužení ve formě splátkového kalendáře, soud však v rozporu s ust. § 148 odst. 3 IZ nespojil s rozhodnutím o úpadku rozhodnutí o způsobu řešení úpadku.

K procesnímu postupu insolvenčního soudu:

Z ust. § 158 IZ vyplývá, že před rozhodnutím o způsobu řešení úpadku podle ust. § 149 rozhodne insolvenční soud i bez návrhu, že dlužník není v úpadku, zjistí-li, že a) ani po rozhodnutí o úpadku nebyl osvědčen dlužníkův úpadek, nebo b) zde není žádný přihlášený věřitel a všechny pohledávky za majetkovou podstatou a pohledávky jim postavené na roveň jsou uspokojeny (odst. 1). Před rozhodnutím o způsobu řešení úpadku podle ust. § 149 rozhodne insolvenční soud, že dlužník není v úpadku, též na návrh dlužníka, jestliže dlužník k tomuto návrhu připojil listinu, na které všichni věřitelé a insolvenční správce vyslovili s tímto návrhem souhlas a na které je úředně ověřena pravost podpisu osob, které ji podepsaly (odst. 2). Rozhodnutí podle odstavců 1 a 2 je vykonatelné a jeho účinky nastávají dnem, kdy nabude právní moci. Právní mocí tohoto rozhodnutí insolvenční řízení končí (odst. 3).

Z citovaných ustanovení je zřejmé, že insolvenční soud může vydat rozhodnutí o tom, že dlužník není v úpadku jen v řízení, v němž dosud nebylo rozhodnuto o způsobu řešení úpadku, přičemž dle ust. § 4 odst. 2 IZ se rozhodnutím insolvenčního soudu o způsobu řešení úpadku rozumí a) rozhodnutí o prohlášení konkursu na majetek dlužníka, jde-li o konkurs nebo o některý ze zvláštních způsobů řešení úpadku, b) rozhodnutí o povolení reorganizace, jde-li o reorganizaci, a c) rozhodnutí o povolení oddlužení, jde-li o oddlužení. Vrchní soud v Praze již v usnesení sp. zn. KSPH 39 INS 1527/2009, 2 VSPH 474/2009-B-15 ze dne 14.12.2009 k výše uvedenému uvedl, že pokud již bylo vydáno rozhodnutí o úpadku spojené s rozhodnutím o povolení oddlužení, je vyloučen (byť i jen analogický) postup podle ust. § 158 IZ, a že insolvenční soud pochybil, když v dané fázi insolvenčního řízení rozhodl o tom, že dlužník není v úpadku.

Odvolací soud je však přesvědčen o tom, že úpravě obsažené v ust. § 158 IZ a účelu IZ, jehož lze vedle konkursu dosáhnout také prostřednictvím reorganizace a oddlužení (viz ust. § 1 písm. b) IZ), neodpovídá ani postup, kdy insolvenční soud rozhodne o tom, že dlužník není v úpadku v situaci, kdy sice ještě nevydal rozhodnutí o způsobu řešení úpadku, avšak podle zákona tak učinil měl. O způsobu řešení úpadku je totiž insolvenční soud v případech uvedených v ust. § 148 IZ povinen rozhodnout již s rozhodnutím o úpadku, později samostatným rozhodnutím jen za podmínek a ve lhůtách uvedených v ust. § 149 a násl. IZ. Jinými slovy, ust. § 158 odst. 1 a 2 IZ umožňuje insolvenčnímu soudu rozhodnout o tom, že dlužník není v úpadku toliko před rozhodnutím podle ust. § 149 IZ, které lze vydat jen v případě, že nebyly splněny podmínky pro rozhodnutí podle ust. § 148 IZ.

Ust. § 148 odst. 3 IZ přitom určuje, že pokud dlužník společně s insolvenčním návrhem podá návrh na povolení oddlužení, insolvenční soud spojí (je povinen spojit) s rozhodnutím o úpadku i rozhodnutí o způsobu řešení úpadku. V úvahu tak zásadně přichází buď rozhodnutí o povolení oddlužení dle ust. § 397 IZ (jde-li o dlužníka, u něhož je oddlužení přípustné a jsou-li splněny i ostatní zákonné podmínky pro vydání tohoto rozhodnutí), nebo rozhodnutí o prohlášení konkursu dle ust. § 396 IZ (s nímž je spojeno rozhodnutí o odmítnutí nebo zamítnutí návrhu na povolení oddlužení anebo rozhodnutí, jímž insolvenční soud vezme na vědomí zpětvzetí dlužníkova návrhu na povolení oddlužení).

V posuzovaném případě však insolvenční soud takto nepostupoval a s rozhodnutím o úpadku dlužníka, jenž podal insolvenční návrh společně s návrhem na povolení oddlužení, nespojil rozhodnutí o způsobu řešení úpadku, čímž zatížil řízení vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, což je samo o sobě důvodem pro zrušení napadeného usnesení, které však neobstojí, jak vyloženo níže, ani pokud jde o právní posouzení věci.

K věci samé:

Ust. § 158 odst. 1 IZ umožňuje insolvenčnímu soudu rozhodnout o tom, že dlužník není v úpadku dle písm. a) tehdy, jestliže zjistí, že po rozhodnutí o úpadku, ale ještě před rozhodnutím o způsobu řešení úpadku nebyl zjištěn dlužníkův úpadek, čímž je nutno rozumět situaci, kdy až ve fázi řízení po rozhodnutí o úpadku byly zjištěny, nastaly nebo vyšly najevo nové skutečnosti, které soudu nebyly známy v okamžiku, kdy rozhodoval o úpadku dlužníka, a dle písm. b) tehdy, jestliže již není účelné pokračovat v insolvenčním řízení (rozhodovat o některém ze způsobů řešení úpadku), neboť zde není žádný přihlášený věřitel a všechny pohledávky za majetkovou podstatou a pohledávky jim postavené na roveň jsou uspokojeny.

Jak plyne z toho, co uvedeno výše, postavil soud prvního stupně rozhodnutí o tom, že dlužník není v úpadku na závěru, že dle ust. § 158 odst. 1 písm. a) IZ po rozhodnutí o úpadku nebyl osvědčen dlužníkův úpadek, neboť nebyla splněna podmínka mnohosti věřitelů, jelikož se do insolvenčního řízení přihlásil toliko jediný věřitel Modrá pyramida stavební spořitelna, a.s. Tato skutečnost však sama o sobě pro závěr, že dlužník nemá více věřitelů a že již není v úpadku, nepostačuje. Z obsahu insolvenčního spisu je zřejmé, že insolvenční soud rozhodl o zjištění úpadku dlužníka (č.l. A-9) proto, že ho měl dle ust. § 132 odst. 1 IZ za osvědčený údaji uvedenými v insolvenčním návrhu a jeho přílohách (č.l. A-1 a A-3), z nichž vyplynulo, že dlužník má více věřitelů: Mgr. Ilonu Šulcovou a Modrou pyramidu stavební spořitelnu, a.s. a peněžité závazky po dobu delší 30 dnů po lhůtě splatnosti, které není schopen plnit. Jinak vyjádřeno, jen z toho, že Mgr. Ilona Šulcová svoji pohledávku do insolvenčního řízení nepřihlásila, nelze dovozovat, že již není věřitelkou dlužníka. Odvolací soud je proto s dlužníkem zajedno v tom, že podmínky pro vydání napadeného usnesení nebyly dány a že mu nelze upírat možnost řešit svůj úpadek oddlužením jen proto, že se do insolvenčního řízení přihlásil toliko jeden věřitel.

Na základě těchto zjištění a veden názory vyjádřenými shora dospěl odvolací soud k závěru, že odvolání je důvodné; postupoval proto podle ust. § 219a odst. 1 písm. a) a § 221 odst. 1 písm. a) OSŘ a napadené usnesení zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

Nad rámec výše uvedeného považoval odvolací soud za vhodné dodat, že o odměně insolvenčního správce za jeho činnost, jež nepředstavuje realizaci splátkového kalendáře, tj. za jeho činnost vykonanou v období předcházejícím schválení oddlužení splátkovým kalendářem, rozhoduje soud dle ust. § 5 prováděcí vyhlášky, tj. určuje ji s přihlédnutím zejména k délce doby, rozsahu a náročnosti správcem vykonané činnosti. Vyúčtovanou náhradu hotových výdajů spojených s touto činností přiznává soud insolvenčnímu správci v prokázané (důvodně vynaložené) výši, s limity dle ust. § 7 odst. 1 až 3 téže vyhlášky.

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení není dovolání přípustné.

V Praze dne 17.května 2012

JUDr. Jiří Kareta, v.r. předseda senátu

Za správnost vyhotovení: Borodáčová