2 VSPH 604/2010-B-14
KSCB 27 INS 557/2010 2 VSPH 604/2010-B-14

Usnesení Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jiřího Karety a soudců JUDr. Jiřího Goldsteina a Mgr. Tomáše Brauna ve věci dlužníků Zdeňka Geiera a Šárky Geierové, bytem Horouty 13, pošta Husinec, o odvolání insolvenčního správce Ing. Pavla Vlčka, sídlem tř. 28.října 1476/10, České Budějovice, proti usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích č.j. KSCB 27 INS 557/2010-B-7 ze dne 10.června 2010

takto:

Usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích č.j. KSCB 27 INS 557/2010-B-7 ze dne 10.června 2010 se v bodě V. výroku potvrzuje.

Odůvodnění:

Krajský soud v Českých Budějovicích usnesením č.j. KSCB 27 INS 557/2010-B-7 ze dne 10.6.2010 schválil oddlužení Zdeňka Geiera a Šárky Geierové (dále jen dlužníci) plněním splátkového kalendáře (bod I. výroku), dlužníkům uložil platit po dobu následujících pěti let od právní moci tohoto usnesení prostřednictvím insolvenčního správce zde uvedeným věřitelům ve stanoveném poměru nejpozději k poslednímu dni v měsíci po odečtení plateb připadajících na odměnu a náhradu hotových výdajů insolvenčního správce včetně daně z přidané hodnoty, je-li jejím plátcem, částku ve stejném rozsahu, v jakém mohou být při výkonu rozhodnutí nebo exekuci uspokojeny přednostní pohledávky s tím, že první splátku uhradí do 30.7.2010 (bod II. výroku), plátcům příjmů dlužníků provádět ze mzdy či jiného příjmu srážky v rozsahu, v jakém z nich mohou být při výkonu rozhodnutí či při exekuci uspokojeny přednostní pohledávky, a vyplácet je insolvenčnímu správci (body III. a IV. výroku), rozhodl, že insolvenčnímu správci náleží jedna odměna a náhrada hotových výdajů ve výši stanovené prováděcím předpisem (bod V. výroku), insolvenčnímu správci uložil, aby nezajištěným věřitelům vyplácel částky podle bodu II. výroku a aby částky připadající na uspokojení pohledávky České spořitelny, a.s. ve výši 100.797,74 Kč, která byla při přezkumném jednání popřena, deponoval u sebe a naložil s nimi v závislosti na výsledku sporu o určení pravosti této pohledávky (body VI. a VII. výroku), věřitelům uložil sdělit insolvenčnímu správci čísla účtů či adresy, na které lze splátky zasílat (bod VIII. výroku), a insolvenčnímu správci uložil, aby mu každé 3 měsíce podal zprávu o stavu insolvenčního řízení, přičemž lhůtu pro podání první zprávy stanovil ke dni 30.9.2010 (bod IX. výroku).

V odůvodnění usnesení soud zejména uvedl, že na návrh dlužníka byla zahájena samostatná insolvenční řízení, která insolvenční soud veden právním názorem Vrchního soudu v Praze vyjádřeným v usnesení č.j. KSPL 54 INS 4966/2009, 1 VSPH 669/2009-A-21 ze dne 15.12.2009 spojil ke společnému řízení. Usnesením ze dne 12.4.2010 zjistil úpadek dlužníků a povolil jeho řešení oddlužením. Dne 24.5.2010 byly přezkoumány přihlášky věřitelů a téhož dne se konala schůze věřitelů, jíž se zúčastnil jediný věřitel CETELEM ČR, a.s., jenž se stal zástupcem věřitelů a rozhodl o způsobu oddlužení dlužníků plněním splátkového kalendáře. S ohledem na to, že bylo prokázáno splnění zákonem stanovené podmínky, soud oddlužení schválil.

Při rozhodování o odměně a náhradě hotových výdajů insolvenčního správce vyšel soud z toho, že odměna insolvenčního správce v insolvenčním řízení je vyhláškou č. 313/2007 Sb. stanovena fixní částkou za každý započatý kalendářní měsíc trvání účinků schváleného oddlužení a není závislá ani na počtu přihlášených věřitelů, ani na rozsahu majetkové podstaty. Neshledal přitom důvod, proč by odměna a náhrada hotových výdajů měla být vyplácena ve výši dvojnásobku za každého dlužníka.

Proti tomuto usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích, a to v rozsahu bodu V. výroku, se insolvenční správce včas odvolal a požadoval, aby je odvolací soud v této části změnil a aby rozhodl o tom, že mu přísluší odměna ve výši 1.500,-Kč a paušální náhrada hotových výdajů ve výši 300,-Kč za každý započatý měsíc oddlužení. V odvolání namítal, že při koncipování odměny přihlížel zákonodárce mimo jiné k tomu, že insolvenční správce bude muset přezkoumat přihlášené pohledávky, komunikovat s dlužníkem a jeho zaměstnavatelem, kontrolovat příjmy dlužníka a úhradu splátek a podávat soudu zprávy. Odměna je podle něj vázána na oddlužení dlužníka-fyzické osoby, a je-li prováděno oddlužení dvou dlužníků-fyzických osob, měla by správci náležet odměna za každého z nich. Na tom podle něj nic nemění to, že původně dvě samostatná insolvenční řízení byla rozhodnutím soudu spojena v jediné.

Vrchní soud v Praze přezkoumal napadené usnesení i řízení jemu předcházející a dospěl k těmto zjištěním a závěrům:

Podle ust. § 3 písm. b) vyhlášky č. 313/2007 Sb., o odměně insolvenčního správce, o náhradách jeho hotových výdajů, o odměně členů a náhradníků věřitelského výboru a o náhradách jejich nutných výdajů (dále jen vyhláška), činí odměna insolvenčního správce při oddlužení plněním splátkového kalendáře 750,-Kč za každý započatý kalendářní měsíc trvání účinků schválení oddlužení plněním splátkového kalendáře.

Podle ust. § 7 odst. 4 téže vyhlášky náleží insolvenčnímu správci v souvislosti s výkonem jeho činnosti při oddlužení plněním splátkového kalendáře náhrada hotových výdajů ve výši 150,-Kč za každý započatý kalendářní měsíc trvání účinků schválení oddlužení plněním splátkového kalendáře.

Odvolací soud sdílí stanovisko insolvenčního soudu, že insolvenčnímu správci náleží za každý měsíc výkonu funkce odměna a náhrada hotových výdajů toliko jednou, neboť režimem oddlužení prochází jedno společné jmění manželů, nikoliv majetek každého z manželů zvlášť. Již v usnesení č.j. KSPL 54 INS 4966/2009, 1 VSPH 669/2009-A-21 ze dne 15.12.2009 Vrchní soud v Praze vyložil, že zásadně ani nemůže být rozdíl v tom, zda se společné dluhy manželů řeší v rámci insolvenčního řízení, jehož účastníkem je jeden z manželů, jenž podal návrh na povolení oddlužení a druhý k němu připojil svůj podpis, ve srovnání se situací, kdy oba manželé podali společný insolvenční návrh (popřípadě každý z nich samostatně a insolvenční soud následně zahájená řízení spojil). Jinými slovy, bez ohledu na to, zda manželé podali insolvenční návrh spojený s návrhem na povolení oddlužení společně, nebo každý zvlášť (v takovém případně je ovšem třeba spojit obě řízení ke společnému projednání tak, aby společné jmění manželů náleželo do jedné majetkové podstaty a aby oběma dlužníkům byl ustanoven jeden insolvenční správce), anebo jen jeden z nich a druhý návrh spolupodepíše, vždy jde o totéž, tj. o to, za jakých podmínek bude majetek ve společném jmění použit pro potřeby oddlužení.

Smysl oddlužení plněním splátkového kalendáře zadlužených rodin (domácností) je totiž založen na tom, že po splnění splátkového kalendáře mohou a mají být osvobozeni od zbytku svých společných dluhů za předpokladu, že po stanovenou dobu odevzdávali na uspokojení pohledávek věřitelů veškeré své příjmy, vyjma zákonem stanovených částek zaručujících minimální životní úroveň rodiny, oba manželé.

Takto na věc nahlíženo je zjevné, že insolvenční soud nepochybil, když při úvaze o výši odměny insolvenčního správce a náhrady hotových výdajů neodvozoval její výši z počtu účastníků řízení, míněno dlužníků, jichž se oddlužení týká. Ostatně, faktický rozsah činnosti insolvenčního správce by se nikterak nelišil v řízení, kde by dlužníkem byl toliko jeden z manželů, neboť ve smyslu výše uvedeného by i příjem druhého manžela byl k dispozici věřitelům, jimž dlužník prostřednictvím správce takto získanou sumu dle ust. § 398 odst. 3 insolvenčního zákona rozvrhne. Manžel dlužníka totiž svým podpisem na návrhu dlužníka na povolení oddlužení dává souhlas k tomu, aby pro účely oddlužení byl použit veškerý majetek v jejich společném jmění, včetně příjmů, které jim budou v budoucnu vyplaceny. Jde-li o oddlužení plněním splátkového kalendáře, zavazuje se dlužníkův manžel svým podpisem poskytnout po celou dobu i veškerou součinnost potřebnou k tomu, aby se věřitelům dostalo právě prostřednictvím insolvenčního správce z jeho příjmů plnění v rozsahu vymezeném v ust. § 398 odst. 3 insolvenčního zákona.

Ke stejným závěrům dospěl Vrchní soud v Praze i v usnesení sp. zn. KSUL 43 INS 7135/2009, 2 VSPH 76/2010-B ze dne 1.4.2010, v němž uvedl, že pokud závazky zjištěné v průběhu insolvenčního řízení jsou společnými závazky dlužníka a jeho manželky, jež spolupodepsala návrh na povolení oddlužení, dojde jejich úhradou z majetku náležejícího do společného jmění manželů v rámci schváleného oddlužení k jejich snížení, resp. zániku i ve vztahu k manželce dlužníka.

Veden názory vyslovenými shora neshledal odvolací soud odvolání důvodným, postupoval proto podle ust. § 219 občanského soudního řádu a usnesení soudu prvního stupně v části napadené odvoláním jakožto věcně správné potvrdil.

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení není dovolání přípustné.

V Praze dne 22.září 2010

JUDr. Jiří Kareta, v.r. předseda senátu Za správnost vyhotovení: Borodáčová