2 VSPH 603/2012-A-15
KSUL 71 INS 3915/2012 2 VSPH 603/2012-A-15

Usnesení

Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jiřího Karety a ze soudců JUDr. Jindřicha Havlovce a Mgr. Tomáše Brauna ve věci dlužnice Mileny Vasiové, bytem Hamerská 329, Litvínov, zahájené na návrh dlužnice, o odvolání dlužnice proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem č.j. KSUL 71 INS 3915/2012-A-8 ze dne 20.března 2012

takto:

Usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem č.j. KSUL 71 INS 3915/2012-A-8 ze dne 20.března 2012 se m ě n í jen tak, že se dlužnici ukládá zaplatit zálohu na náklady insolvenčního řízení ve výši 10.000,-Kč do deseti dnů od právní moci tohoto usnesení v hotovosti do pokladny nebo na účet Krajského soudu v Ústí nad Labem.

Odůvodnění:

Krajský soud v Ústí nad Labem ve výroku označeným usnesením uložil Mileně Vasiové (dále jen dlužnice), jež se insolvenčním návrhem ze dne 16.2.2012 domáhala vydání rozhodnutí o úpadku a povolení oddlužení, aby do tří dnů od právní moci usnesení zaplatila zálohu na náklady insolvenčního řízení ve výši 10.000,-Kč.

V odůvodnění usnesení soud v první řadě konstatoval, že insolvenční návrh a návrh na povolení oddlužení obsahovaly všechny náležitosti a byly k nim přiloženy všechny potřebné přílohy dle ust. § 104, § 391 a § 392 insolvenčního zákona (dále jen IZ). Po předběžném hodnocení návrhů měl zato, že v současné době není jasné, zda dlužnice bude schopna navýšit svůj příjem tak, aby splnila podmínku pro povolení oddlužení spočívající v předpokladu 30% uspokojení pohledávek nezajištěných věřitelů, a proto nelze předem stanovit, zda její úpadek bude řešen oddlužením či konkursem. Proto uložil dlužnici zaplatit zálohu ve výši 10.000,-Kč, aby v případě konkursu byly zajištěny prostředky na hotové výdaje a odměnu insolvenčního správce. Pro úplnost insolvenční soud dodal, že návrh na povolení oddlužení sice podal i manžel dlužnice Alexandr Vasi (řízení o jeho insolvenčním návrhu spojeném s návrhem na povolení oddlužení je vedeno pod sp.zn. KSUL 71 INS 3914/2012), avšak ani v případě spojení obou věcí do jediného společného řízení by manželé na oddlužení nedosáhli.

Proti tomuto usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem podala dlužnice včasné odvolání, v němž uvedla, že je schopna stejně jako její manžel uhradit zálohu maximálně ve výši 5.000,-Kč. Uvedla, že si je vědoma povinnosti uspokojit pohledávky svých věřitelů alespoň v rozsahu 30 %, a vyjádřila přesvědčení, že tento požadavek je společně se svým manželem v následujících pěti letech schopna splnit.

Vrchní soud v Praze přezkoumal napadené usnesení i řízení jeho vydání předcházející a dospěl k těmto zjištěním a závěrům: Podle ust. § 108 odst. 1 až 3 IZ může insolvenční soud před rozhodnutím o insolvenčním návrhu uložit insolvenčnímu navrhovateli, aby ve stanovené lhůtě zaplatil zálohu na náklady insolvenčního řízení až do částky 50.000,-Kč, je-li to nutné ke krytí nákladů řízení a prostředky k tomu nelze zajistit jinak. Nebude-li záloha na náklady insolvenčního řízení ve stanovené lhůtě zaplacena, může insolvenční soud před rozhodnutím o insolvenčním návrhu insolvenční řízení zastavit, a neučiní-li tak, může přikročit k jejímu vymáhání; o tom musí insolvenčního navrhovatele poučit.

Účelem institutu zálohy je především překlenout nedostatek finančních prostředků po rozhodnutí o úpadku a umožnit tak insolvenčnímu správci výkon jeho funkce, a rovněž poskytnout záruku úhrady odměny a hotových výdajů insolvenčního správce pro případ, že by je nebylo možno uhradit z majetkové podstaty (viz ust. § 38 odst. 2 IZ). Zálohu na náklady insolvenčního řízení soud nepožaduje po insolvenčním navrhovateli, který je zaměstnancem dlužníka (viz ust. § 108 odst. 1 věta druhá IZ).

Z obsahu spisu odvolací soud ověřil, že závěry soudu prvního stupně, jež v dané věci ke dni vydání napadeného usnesení stran podmínek povolení oddlužení učinil, jsou správné. Dlužnice se domáhala povolení oddlužení formou splátkového kalendáře a z obsahu insolvenčního návrhu a návrhu na povolení oddlužení a jejich příloh nebylo možno usuzovat, že při oddlužení bude schopna nabídnout nezajištěným věřitelům uspokojení jejich pohledávek v minimálním 30% rozsahu, jak vyžaduje ust. § 395 odst. 1 písm. b) IZ, tedy poskytnout na jejich pohledávky v celkové výši 1.372.321,-Kč plnění alespoň ve výši 411.696,-Kč. Předpoklad takového minimálního plnění nebylo možno dovozovat ani pro případ oddlužení formou zpeněžení majetkové podstaty dle ust. § 398 odst. 2 IZ, neboť majetek dlužnice tvoří jen starší nehodnotné vybavení domácnosti, ani pro případ oddlužení splátkovým kalendářem dle ust. § 398 odst. 3 IZ, neboť jediným příjmem dlužnice je v současné době podpora v nezaměstnanosti ve výši 2.030,-Kč, z níž by do oddlužení nemohla přispívat žádnou částkou.

Podmínky pro povolení oddlužení splátkovým kalendářem by nebyly splněny ani v případě, že by soud spojil ke společnému řízení samostatná řízení o insolvenčních návrzích dlužnice a jejího manžela, v nichž je tvrzen (jen) majetek a závazky, jež spadají do společného jmění manželů. Z průměrného měsíčního příjmu manžela dlužnice ve výši 19.048,-Kč při zohlednění tří vyživovacích povinností (vůči manželce, synovi Alexandrovi a dceři Lucii) činí měsíční splátka pro oddlužení 5.903,--Kč, což s uvažovaným měsíčním příspěvkem od dárkyně Emílie Andršové ve výši 3.000,-Kč představuje celkové měsíční plnění ve výši 8.903,-Kč, za 60 měsíců splátkového kalendáře pak 534.000,-Kč. Z měsíční splátky je ovšem třeba hradit nejprve běžné výživné vůči dceři Nikole ve výši 1.800,-Kč a přednostní nároky insolvenčního správce-jeho odměnu a hotové výdaje dle ust. § 3 písm. b) a § 7 odst. 4 vyhlášky č. 313/2007 Sb. (dále jen vyhláška), jež činí měsíčně (bez daně z přidané hodnoty) celkem 900,-Kč. Po zapravení těchto přednostních nároků by měsíční splátka činila 6.203,-Kč, plnění za 60 měsíců splátkového kalendáře by tudíž dosahovalo jen 372.180,-Kč, což by na úhradu nároků nezajištěných věřitelů ve výši 411.696,-Kč nepostačovalo.

Odvolací soud je proto toho názoru, že za dosavadního stavu věci je nutno očekávat zamítnutí návrhu na povolení oddlužení, a v takovém případě nelze řešit úpadek dlužnice jinak než konkursem (popř. nepatrným konkursem). V konkursu tvoří náklady insolvenčního řízení mimo jiné vždy i hotové výdaje a odměna insolvenčního správce, která bude-bude-li dosaženo výtěžku zpeněžení připadajícího na zajištěného věřitele nebo alespoň výtěžku určeného k rozdělení mezi nezajištěné věřitele-činit nejméně 45.000,-Kč dle ust. § 1 vyhlášky, jinak však bude určena úvahou soudu dle ust. § 5 téže vyhlášky.

S ohledem na rozsah a skladbu majetku dlužnice nelze mít za dostatečně odůvodněný předpoklad, že jeho zpeněžením mohou být získány finanční prostředky postačující k úplné úhradě nákladů insolvenčního řízení.

Soud prvního stupně tedy postupoval správně, když dlužnici povinnost k zaplacení zálohy na náklady insolvenčního uložil, a i její výše se odvolacímu soudu jeví přiměřená. Vzhledem k tomu, že nesprávnost napadeného usnesení shledal jen v tom, že lhůta určená soudem prvního stupně k zaplacení zálohy je nepřiměřeně krátká, postupoval odvolací soud podle ust. § 220 odst. 1 a § 167 odst. 2 OSŘ a pouze v této části napadené usnesení změnil.

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení n e n í dovolání přípustné.

V Praze dne 25.května 2012

JUDr. Jiří Kareta, v.r. předseda senátu

Za správnost vyhotovení: Vladimíra Chalupová