2 VSPH 60/2015-B-84
MSPH 59 INS 14997/2010 2 VSPH 60/2015-B-84

USNESENÍ

Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jiřího Karety a soudců Mgr. Tomáše Brauna a Mgr. Martina Lišky ve věci dlužnice Jitky Königsmarkové, bytem Cílkova 638/26, Praha 4, zast. advokátem JUDr. Martinem Smrkovským, sídlem Lucemburská 13, Praha 3, do níž vstoupilo státní zastupitelství, o odvolání dlužnice proti usnesení Městského soudu v Praze č.j. MSPH 59 INS 14997/2010-B-68 ze dne 6. října 2014

takto:

Usnesení Městského soudu v Praze č.j. MSPH 59 INS 14997/2010-B-68 ze dne 6. října 2014 se potvrzuje.

Odůvodnění:

Městský soud v Praze ve výroku označeným usnesením v insolvenčním řízení vedeném ve věci Jitky Königsmarkové (dále jen dlužnice) rozhodl o rozvrhu výtěžku zpeněžení majetkové podstaty dlužnice tak, že určil, že každá zjištěná nezajištěná pohledávka bude uspokojena do výše 11,869891%, přičemž k rozdělení bude použito 76.663,70 Kč, a u každého věřitele určil, jaká částka má být k uspokojení jeho zjištěné pohledávky vyplacena (bod I. výroku), insolvenčnímu správci Mgr. Ing. Ivo Halovi (dále jen správce) uložil, aby provedl rozvrh do dvou měsíců ode dne jeho právní moci a aby mu podal písemnou zprávu o jeho provedení do 10 dnů ode dne výplaty poslední částky (bod II. výroku), a rozhodl, že nesdělí-li věřitelé do 10 dnů správci číslo účtu, na který jim má být na jejich náklady platba zaslána, bude jim částka na ně připadající vyplacena v sídle správce v den jím určený (bod III. výroku).

V odůvodnění usnesení soud uvedl, že usnesením ze dne 15.1.2014 (č.d. B-47), jež nabylo právní moci dne 1.7.2014, schválil konečnou zprávu a vyúčtování odměny a výdajů správce. Dále reprodukoval návrh na vydání rozvrhového usnesení ze dne 11.9.2014 (doplněný dne 30.9.2014), v němž správce uvedl, že dle pravomocně schválené konečné zprávy má být v konečném rozvrhu mezi jednotlivé věřitele rozvržena částka 76.663,70 Kč, že byly zjištěny pohledávky 9 přihlášených věřitelů (z nichž jeden je též zajištěný) a že míra uspokojení jednotlivých věřitelů činí 11,869891%; upřesnil, že věřitel č. 5 vzal v průběhu insolvenčního řízení svoji přihlášku v celém rozsahu zpět, a proto nebyl do rozvrhu zařazen.

Cituje ust. § 305 a násl. insolvenčního zákona (dále jen IZ) soud zrekapituloval, že zpeněžením majetkové podstaty dlužnice bylo získáno 1.822.423,98 Kč a že v průběhu insolvenčního řízení byla-spolu s předpokládanými výdaji spojenými s ukončením konkursu ve výši 5.000,-Kč-vyplacena z podstaty částka 1.745.760,28 Kč (na hotových výdajích správce 6.136,-Kč, na nákladech spojených se správou a udržováním podstaty 67.057,49 Kč, na odměně správce včetně DPH 65.524,22 Kč a na výtěžku vydaném zajištěnému věřiteli 1.602.042,57 Kč). Z toho dovodil, že zjištěné nezajištěné pohledávky ve výši 645.866,89 Kč budou uspokojeny v rozsahu 11,869891%, a protože po přezkoumání rozdělovacího návrhu správce shledal, že je věcně správný, vydal rozvrhové usnesení dle ust. § 306 IZ. Správci zároveň uložil povinnosti dle ust. § 11 IZ.

Proti tomuto usnesení podala dlužnice včasné odvolání, jež doplnila podáními ze dne 4.11. a 12.12.2014, a navrhla, aby je odvolací soud zrušil a správci nařídil, aby předložil přesné vyúčtování . Namítala, že s ní (ani s jejím manželem) správce nekomunikuje, neposkytl jí žádnou informaci o příjmech, jichž dosáhl, nemá jednoznačný účetní doklad o tom, kolik utržil za prodej bytu (na adrese Praha 4, Cílkova 638/26) a dalších nemovitostí (rekreační chaty a zahrady v Mnichovicích, okres Praha-východ), jež dle jejího názoru prodal za sníženou cenu, a především za prodej movitého majetku, jenž se v nemovitostech nacházel. Dále tvrdila, že správce odčerpával finanční prostředky z jejího i manželova důchodu a z jejího platu, přičemž veškeré částky jsou absolutně nedohledatelné a nepřezkoumatelné. Zdůrazňovala, že není jasné, kolik se celkově nahromadilo finančních prostředků na účtu u správce, že neobdržela vyúčtování, že správce vybral více peněž, než uvádí a že s rozvrhem nemůže souhlasit, neboť je to výpočet čísel, který je absolutně nepřezkoumatelný . Vyjádřila podiv nad tím, že se rozvrh týká pouze jí, ačkoli je vedeno zvlášť insolvenční řízení i proti jejímu manželovi.

Správce ve vyjádření k odvolání uvedl, že insolvenčnímu soudu předložil konečnou zprávu obsahující veškeré náležitosti, jež požaduje ust. § 302 IZ, včetně detailního a kompletního přehledu příjmů do majetkové podstaty dlužnice. Zdůraznil, že konečná zpráva byla v insolvenčním rejstříku zveřejněna dne 17.12.2013, a upřesnil, že nezahrnuje příjmy do majetkové podstaty manžela dlužnice Vladimíra Königsmarka, neboť jeho insolvenční řízení je vedeno samostatně pod sp. zn. MSPH 59 INS 14981/2010 a konečná zpráva bude v jeho případě předložena poté, co insolvenční soud rozhodne o zrušení konkursu vedeného na majetek dlužnice.

Městské státní zastupitelství v Praze ve vyjádření k odvolání uvedlo, že dlužnice ani přes opakované výzvy své odvolání v požadovaném rozsahu nedoplnila. Poukazovalo zejména na to, že její odvolání proti usnesení o schválení konečné zprávy bylo usnesením Vrchního soudu v Praze č.j. 1 VSPH 451/2014-B-56 odmítnuto, přičemž se z jeho odůvodnění podává, že dlužnice proti zveřejněné konečné zprávě nepodala námitky a že konečná zpráva i vyúčtování podávají dostatečný přehled o tom, jaký majetek podléhal konkursu, jaký byl výtěžek jeho zpeněžení a jak s ním bylo naloženo; zároveň bylo konstatováno, že soud prvého stupně při přezkoumávání konečné zprávy a vyúčtování odměny a výdajů správce nepochybil a nepochybil ani správce při zpeněžování nemovitostí. Navrhlo proto, aby odvolací soud napadené rozhodnutí jako věcně správné potvrdil.

K odvolání dlužnice se vyjádřila rovněž věřitelka QI investiční společnost, a.s., jež zdůraznila, že konečná zpráva byla v dané věci schválena usnesením, jež nabylo právní moci dne 1.7.2014; dlužnice se sice proti usnesení o schválení konečné zprávy odvolala, avšak odvolací soud usnesením ze dne 5.6.2014 její odvolání odmítl. Shodně se státním zastupitelstvím pak poukazovala na závěry v tomto rozhodnutí vyslovené ohledně správnosti a úplnosti konečné zprávy, postupu soudu při jejím schvalování i postupu správce při zpeněžování majetkové podstaty. Navrhla proto, aby odvolací soud napadené usnesení jako věcně správné potvrdil.

Vrchní soud v Praze přezkoumal napadené usnesení i řízení jeho vydání předcházející a dospěl k těmto zjištěním a závěrům:

Podle ust. § 302 odst. 1 IZ předloží insolvenční správce v závěru zpeněžení majetkové podstaty insolvenčnímu soudu konečnou zprávu, jejíž náležitosti stanoví § 302 odst. 2 IZ tak, že musí obsahovat zejména: a) přehled pohledávek za majetkovou podstatou a pohledávek jim na roveň postavených, které insolvenční správce již uspokojil a které ještě uspokojit zbývá, b) přehled výdajů vynaložených v souvislosti se správou majetkové podstaty se zdůvodněním výdajů, které nejsou obvyklé, c) přehled zpeněžení majetkové podstaty s výsledkem, jehož bylo dosaženo, d) uvedení majetku, který nebyl zpeněžen, s odůvodněním, proč k tomu došlo, e) výsledky částečného rozvrhu, pokud k němu došlo, f) přehled plnění zajištěným věřitelům s promítnutím do rozvrhu, g) přehled jednání a právních úkonů, významných pro průběh insolvenčního řízení.

Podle ust. § 302 odst. 3 IZ musí konečná zpráva insolvenčního správce vyústit ve vyčíslení částky, která má být rozdělena mezi věřitele, a v označení těchto věřitelů s údajem o výši jejich podílu na této částce.

Podle ust. § 303 IZ předloží insolvenční správce současně s konečnou zprávou insolvenčnímu soudu i vyúčtování své odměny a výdajů (odst. 1). Vyúčtování své odměny a výdajů podá i předběžný správce a další správci, kteří se podíleli na správě majetkové podstaty a jsou osobami rozdílnými od insolvenčního správce a jejich odměna netvoří součást jeho odměny (odst. 2).

Podle ust. § 306 odst. 1 IZ po právní moci rozhodnutí o schválení konečné zprávy předloží insolvenční správce insolvenčnímu soudu návrh rozvrhového usnesení, v němž uvede, kolik má být vyplaceno na každou pohledávku uvedenou v upraveném seznamu přihlášených pohledávek. Dle odst. 2 a 3 téhož ustanovení přezkoumá insolvenční soud věcnou správnost návrhu předloženého insolvenčním správcem a poté vydá rozvrhové usnesení, v němž určí částky, které mají být věřitelům vyplaceny; všichni věřitelé zahrnutí do rozvrhu se uspokojují poměrně vzhledem k výši jejich pohledávky tak, jak byla zjištěna.

Z obsahu spisu odvolací soud v dané věci mimo jiné ověřil, že správce předložil insolvenčnímu soudu dne 28.11.2013 konečnou zprávu, již soud usnesením ze dne 15.1.2014 schválil. Vrchní soud v Praze odvolání dlužnice proti tomuto usnesení odmítl, neboť dospěl k závěru, že nepodala námitky proti konečné zprávě a vyúčtování ve stanovené lhůtě, přestože o tom byla poučena (námitky totiž uvedla až v odvolání proti usnesení, jímž soud konečnou zprávu schválil). Usnesení, jímž byla schválena konečná zpráva, tak nabylo právní moci dne 1.7.2014. Správce následně podáním ze dne 11.9.2014 (doplněným dne 30.9.2014) v souladu s ust. § 306 odst. 1 IZ předložil návrh na rozvrh, v němž uvedl, že k uspokojení zjištěných pohledávek nezajištěných věřitelů je určena částka 76.663,70 Kč (stejný údaj obsahuje i soudem schválená konečná zpráva), a proto budou uspokojeny poměrně v rozsahu 11,869891%. Současně věřitele jmenovitě označil, uvedl výši jejich zjištěných nezajištěných pohledávek a údaj o tom, kolik by mělo být na každou pohledávku vyplaceno. Insolvenční soud tento návrh akceptoval s tím, že v odůvodnění specifikoval mimo jiné údaj o tom, že celková výše zjištěných nezajištěných pohledávek činí 645.866,89 Kč.

Odvolací soud považoval v první řadě za nutné zdůraznit (jak již učinil v řadě svých rozhodnutí), že se insolvenční řízení člení na několik relativně samostatných fází, přičemž každá z nich má svůj přesně stanovený zákonný rámec, od něhož se nelze odchýlit jednak proto, aby v příslušné etapě byla chráněna práva jednotlivých účastníků řízení, jednak proto, aby nebyly zpětně zpochybňovány výsledky předešlých fází řízení.

Projednáním konečné zprávy a vyúčtování se přitom uzavírá fáze zjišťování a zpeněžování podstaty, když tímto způsobem jsou za účasti věřitelů i dlužníka-co do aktiv i pasiv-postaveny najisto výsledky konkursu (resp. dosavadního insolvenčního řízení, jestliže před konkursem byl úpadek dlužníka řešen jiným způsobem). Pravomocným schválením konečné zprávy a vyúčtování se zakládá definitivní závěr jak o celkových příjmech podstaty, tak o výdajích souvisejících se správou majetkové podstaty i všech ostatních pohledávkách za majetkovou podstatou a pohledávkách jim na roveň postavených, které již správce uspokojil a které ještě uspokojit zbývá, jakož i o plnění poskytnutém zajištěným věřitelům (všechny tyto rozhodné údaje jsou povinnou náležitostí konečné zprávy). Z toho vzešlé výsledky konkursu pak indikují některý ze zákonem předvídaných dalších procesních postupů. Tím je buď úplné uspokojení případných dosud neuhrazených pohledávek za majetkovou podstatou a pohledávek jim na roveň postavených, provedené dle ust. § 305 odst. 1 IZ (po zapravení zajištěných pohledávek) a následované rozvrhem dle ust. § 306 IZ, anebo rozhodnutí soudu podle ust. § 297 odst. 2 IZ o poměrném uspokojení neuhrazených pohledávek v režimu za podstatou (podle pravidel vymezených v ust. § 305 odst. 2 IZ), jímž bude výtěžek ze zpeněžení podstaty zcela spotřebován, a po právní moci tohoto usnesení (a jeho splnění insolvenčním správcem) bude následovat zrušení konkursu podle ust. § 308 odst. 1 písm. d) IZ (srovnej např. usnesení Vrchního soudu v Praze č.j. 3 VSPH 1380/2013-B-113 ze dne 4.2.2014).

Z výše uvedeného vyplývá, že při rozhodování o rozvrhu výtěžku zpeněžení majetkové podstaty mezi nezajištěné věřitele v rámci závěrečné fáze řízení (konkursu) již nelze přihlížet k námitkám, jež zpochybňují správnost konečné zprávy, resp. správnost údajů v ní uvedených, včetně údaje o výši dosaženého výtěžku zpeněžení a na něm závislého údaje o tom, v jaké výši jsou v této fázi k dispozici prostředky na uspokojení pohledávek věřitelů.

Poměřováno těmito úvahami považoval odvolací soud za nutné uvést, že výhrady dlužnice spočívající v tom, že jí správce nepředložil řádné vyúčtování, že není jasné, kolik se celkově nahromadilo finančních prostředků , že správce vybral více peněž, než uvádí , a že prodal nemovitosti pod cenou, jsou ve skutečnosti námitkami směřujícími proti správnosti konečné zprávy. Opakovaně však budiž zdůrazněno, že právě usnesení o schválení konečné zprávy je instrumentem, jímž soud kromě jiného rozhoduje o výsledcích zpeněžení majetkové podstaty i o tom, v jaké výši jsou k dispozici prostředky určené k uspokojení věřitelů. V daném případě je z obsahu spisu zřejmé, že částka 76.663,70 Kč určená napadeným rozvrhovým usnesením k rozdělení mezi nezajištěné věřitele odpovídá částce, jež byla k tomuto účelu stanovena pravomocně schválenou konečnou zprávou (na základě schválení výnosů a výdajů), a odpovídá též součtu (sumě) částek přidělených k vyplacení jednotlivým nezajištěným věřitelům.

Argumentace dlužnice je tak při posuzování správnosti napadeného usnesení bez významu, neboť jejím prostřednictvím není zpochybněna žádná z podstatných skutečností, na nichž rozvrhové usnesení stojí.

Soudu prvého stupně, jenž za této situace postupoval podle ust. § 306 odst. 2 a 3 IZ a rozhodl o rozdělení výtěžku zpeněžení mezi nezajištěné věřitele, proto nelze vytknout žádné pochybení.

Na základě těchto zjištění a veden názory vyjádřenými shora neshledal odvolací soud odvolání dlužnice důvodným a napadené usnesení podle ust. § 219 občanského soudního řádu jako věcně správné potvrdil.

Toliko nad rámec odůvodnění považoval odvolací soud za vhodné dodat, že již v usnesení ze dne 5.6.2014, jímž odmítl odvolání dlužnice proti usnesení insolvenčního soudu ze dne 15.1.2014 o schválení konečné zprávy a vyúčtování odměny a výdajů správce, uzavřel, že konečná zpráva a vyúčtování podávají v dané věci dostatečný přehled o tom, jaký majetek podléhal konkursu, jaký byl výtěžek jeho zpeněžení a jak s ním bylo naloženo, a žádné pochybení soudu prvého stupně v souvislosti s přezkoumáním konečné zprávy a vyúčtování odměny a výdajů správce nezjistil. Pokud se týká námitek dlužnice ohledně zpeněžení jejích nemovitostí mimo dražbu, i zde odvolací soud konstatoval, že prodej byl uskutečněn se souhlasem insolvenčního soudu a věřitelského výboru, jak vyplývá z usnesení č.j. MSPH 59 INS 14997/2010-B-24 ze dne 28.7.2011, přičemž i zástupce věřitelů a zajištěný věřitel s tímto postupem vyslovil souhlas dne 19.7.2011; ani v tomto ohledu tedy žádné pochybení zjištěno nebylo.

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí je dovolání přípustné, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak; dovolání lze podat do dvou měsíců od doručení tohoto rozhodnutí prostřednictvím Městského soudu v Praze k Nejvyššímu soudu ČR.

V Praze dne 14. září 2015

JUDr. Jiří K a r e t a, v. r. předseda senátu

Za správnost vyhotovení: Borodáčová