2 VSPH 6/2018-B-29e j. KSLB 87 INS 4795/2016 2 VSPH 6/2018-B-29

USNESENÍ

Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Mgr. Ivany Mlejnkové a soudců Mgr. Tomáše Brauna a Mgr. Martina Lišky v insolvenční věci dlužníků: a) Petr anonymizovano , anonymizovano bytem Dobiášova 859 / 12, 460 06 Liberec b) Hana Tryhubová anonymizovano , anonymizovano bytem Dobiášova 859/12, 460 06 Liberec oba zastoupeni advokátkou Mgr. Kristýnou Machovou Zoufalou, LL.M. sídlem Petrská 1136/12, 110 00 Praha 1 o odvolání dlužníků proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem pobočky v Liberci ze dne 27. listopadu 2017, č. j KSLB 87 INS 4795/2016-B 24, takto: Usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem pobočky v Liberci ze dne 27. listopadu 2017, č. j. KSLB 87 INS 4795 / 2016-13-24, se v bodě III. výroku potvrzuje.

Odůvodnění:.

Krajský soud v Ústí nad Labem pobočka v Liberci usnesením ze dne 27. 11. 2017, č j. KSLB 87 INS 4795/2016 B 24, v bodě 1 vyroku vzal na vědomí splnění oddlužení dlužníků Petra Tryhuby a Hany Tryhubové anonymizovano (dalej en dlužníci ), vbodě II. vyroku zprostil funkce insolvenčního spravce Ing Petra Koubu (dale jen insolvenční spravce nebo správce ) a vbodě lll vyroku neosvobodil dlužníky od placení pohledavek zahrnutých do oddlužení v rozsahu, v němž dosud nebyly uspokoj ].eny

V odůvodnění svého usnesení soud prvního stupně uvedl, že v insolvenčním řízení dlužníků manželů, ve kterém byl jejich zjištěny úpadek řešen oddlužením ve formě zpeněžení majetkové podstaty, schválil dne 9. 8. 201? konečnou zpravu insolvenčního spravce o zpeněžovaní majetkové podstaty a rozhodl o jeho odměně. Dne 22. 9. 201? vydal rozvrhové usnesení, dle kterého byla každá pohledávka nezajištěnych věřitelů v insolvenčním řízení uspokojena v rozsahu 39,87 %. Podaním ze dne 13. 11. 2017 správce soudu sdělil, že vrámci insolvenčního řízení byly plné uspokojeny zajištěné pohledavky věřitelů ve výši 1.089.190,64 Kč a nezajištěné pohledavky v rozsahu 40 %, když v souladu s rozvrhoyym usnesením rozdělil mezi nezajištěné věřitele částku 926.671,62 Kč. Současně spravce navrhnul, aby soud osvobodil dlužníky od placení neuhrazené části dluhů dle 5 414 insolvenčního zákona (dále jen Izíí) s tím, že v průběhu oddlužení řádně plnili povinnosti vyplývající ze schváleného způsobu oddlužení. K návrhu věřitele ze dne 31. 8. 2017, aby osvobození nebylo dlužníkům přiznáno spravce, uvedl, že pohledavky přiznané věřitelům jako náhrada škody v trestním řízení jsou vyloučeny z osvobození dle 5 414 IZ a proto není důvodu nevydat rozhodnutí o osvobození dlužníků.

]elikož na zakladě shora uvedeného soud prvního stupně shledal, že dlužníci splnili veškeré podmínkv schvaleného způsobu oddlužení, když z vytěžku zpeněžení majetkové podstaty byly uhrazeny pohledavky zajištěnych věřitelů, byly uspokojeny všechny pohledavky za majetkovou

Shodu s pravopisem potvrzuje Tereza Kulštrunkova.

2 th5 of lle a iva/zum podstatou a pohledávky nezajištěných věřitelů pak poměrně ve výši 39,87 %, podle Š 413 IZ, vzal na vědomí splnění oddlužení a rozhodl o zproštění správce jeho funkce (body 1. a II. výroku).

Současně však soud dospěl k závěru, že nejsou dány podmínky pro osvobození dlužníků od placení neuhrazené části pohledávek věřitelů. Podáním ze dne 31. 8. 2017 přihlášený věřitel Sberbank CZ, a. 5. (dále též jen věřitel č. 9 ) oznámil, že dlužníci byli pravomocným rozsudkem Okresního soud vCeské Lípě č.j 32 T 16/2017 821 ze dne 26. 6. 2017 uznáni vinnými ze spáchání úvěrového podvodu a byl jim vyměřen trest odnětí svobody v trvání dvou let s podmíněným odkladem na 2,5 roku. Z rozsudku plyne, že dlužníci opakovaně uváděli nepravdivé údaje o výši svých příjmů při sjednávání úvěrů a na jejich základě pak čerpali úvěry v celkové výši 1.850000 Kč, přičemž je zřejmé, že přihlášené pohledávky P1, P4, P7, P10 a P11 vcelkové výši 1.715.383,33 Kč pocházejí zúvěiů získaných na základě uvedeného jednání, za které byli dlužníci (společně nebo alespoň jeden z nich) odsouzeni. Navíc soud shledal, že dlužníci uvedli zjevně nepravdivé údaje ve svém insolvenčním návrhu, když výslovně uvedli, že se vždy snažili poctivě pracovat, aby mohli dostát svým závazkům, a nikdy neměli v úmyslu jakýmkoliv způsobem poškodit své věřitele. Pokud by již při podání jejich návrhu bylo zřejmé, že úvěry získali v důsledku své trestné činnosti, oddlužení by jim nebylo povoleno, resp. schváleno.

8 poukazem na 9 418 odst. 3 IZ dospěl soud prvního stupně k závěru, že dlužníci při podání insolvenčního návrhu nejednali vůči svým věřitelům poctivě, nebot před podáním insolvenčního návrhu čerpali úvěry na základě nepravdivých údajů s vědomím, že nebudou schopni své závazky vůči věřitelům Splnit, a za tyto skutky byli pravomocně odsouzeni v trestním řízení. Při podání insolvenčního návrhu dlužníci uvedli nepravdivé údaje, když ve skutečnosti při sjednávání úvěrů postupovali zjevně v rozporu se zákonem a svým jednáním poškodili své věřitele. Na základě popsaných skutečností soud uzavřel, že ze strany dlužníků došlo k záměrnému poškození věřitelů a takovému jednání nemůže být poskytnuta ochrana spočívající v přiznání osvobození, jež je benefitem pouze pro takové dlužníky, kteří jednají vůči svým věřitelům poctivě a řádně plní své povinnosti vyplývající z insolvenčního řízení. Proto soud rozhodl podle 5 414 odst. 1 IZ ve spojení s Š 418 odst. ?) IZ v bodě III. výroku tak, že dlužníky neosvobodil od placení neuhrazené části pohledávek.

Proti bodu Ill. výroku tohoto usnesení podali dlužníci včasné odvolání s požadavkem, aby je odvolací soud změnil a přiznal jim osvobození od placení pohledávek zahrnutých do oddlužení, v rozsahu, v němž dosud nebyly uspokojeny, případně aby je zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení. Soudu prvního stupně vytýkali, že závěr o jejich nepoctivém záměru dovodil pouze z jejich trestněprávního jednání, kterého se v minulosti dopustili a za něž byli pravomocně odsouzeni. Takový poznatek ale podle názoru dlužníků nemůže být sám o sobě jediným a nezvratným důkazem nepoctivého záměru, je třeba posoudit všechny významné okolnosti věci; soud tak měl hodnotit, zda jejich trestná činnost ovlivnila proces oddlužení, tedy zda měla nějakou souvislost s provedením oddlužení a do jaké míry Z ust. Š 416 IZ a závěrů usnesení Vrchního soudu v Praze sp. zn. 1 VSPH 53/2009 411 ze dne 6, 2. 2009 dlužníci dovozovali, že i osoby odsouzené za úmyslný trestný čin majetkové povahy mohou dosáhnout naplnění oddlužení včetně osvobození od placení neuhrazené části pohledávek věřitelů (např. pokud dlužník svým následným poctivým chováním projevuje snahu o nápravu následků jeho trestného činu).

V tom smyslu soud podle názoru dlužníků měl také zohlednit, že při podání návrhu, jakož i svým následným jednáním a chováním projevili poctivý záměr uhradit své závazky a napravit následky způsobené svými minulými činy. Nepřihlédl ani k tomu, že dlužníci k řešení své nepříznivé majetkové situace přistoupili vážně a zodpovědně, když v rámci jejich ekonomické situace nabídli svým věřitelům formou oddlužení uspokojení jejich pohledávek v nejvyšší možné míře a dobrovolně podstoupili riziko ztráty své životní úrovně. Při uzavírání úvěrů

Shodu s prvopisem potvrzuje Tereza Kulštrunková,

9.

10.

11.

12.

Z VSFI l b/ZU'RS počítali s tím, že je budou schopni splatit v plné výši a okamžitě ve chvíli, kdy se jim podaří prodat rodinný dům, který pro tyto účely zhodnotili částečnou rekonstrukcí. jelikož se jim ale prodej domu dlouhodobě nedařil, podali insolvenční návrh a navrhli oddlužení zpeněžením majetkové podstaty. Do té doby řádně hradili splátky předmětných úvěrů a zastavili je až těsně před podáním návrhu, aby neporušili zásady insolvenčního řízení. Po dobu oddlužení přitom projevovali snahu dostát svým splatným závazkům, řádně pečovali o majetek určený ke zpeněžení tak, aby bylo dosaženo co nejvyššího výtěžku, projevovali aktivitu při součinnosti s insolvenčním správcem, řádně a včas plnili i další povinnosti vyplývající ze schváleného způsobu oddlužení.

Upozorňovali, že také insolvenční správce ve zprávě o splnění oddlužení ze dne 13. 11. 2017 potvrdil., že vrámci schváleného oddlužení zpeněženírn majetkové podstaty při řádném uhrazení jeho odměny byly plné uspokojeny zajištěné pohledávky a nezajištěné pohledávky pak v rozsahu téměř 40 %, a že dlužníci splnili veškeré povinnosti dle schváleného způsobu oddlužení. Proto současně navrhnul, aby soud podle Š 414 IZ vzal na vědomí splnění oddlužení a přiznal jim osvobození od placení neuhrazeného zbytku pohledávek podle 5 414 IZ. Dle názoru dlužníků jim soud toto osvobození za popsané situace měl přiznat, nebot: byla splněna podmínka řádného a včasného plnění povinností podle schváleného způsobu oddlužení a tehdy soud podle Š 414 IZ dlužníka od placení zbytku pohledávek osvobodí, nikoli může osvobodit. Soud ostatně Sám konstatoval, že dlužníci splnili podmínky schváleného oddlužení a jeho splnění vzal na vědomí, čímž fakticky potvrdil, že v průběhu oddlužení nevyšly najevo skutečnosti, které by zakládaly důvodný předpoklad nepoctivého záměru dlužníků, jenž by byl důvodem pro zrušení oddlužení. Jestliže by soud na základě návrhu věřitele č. 9, který znal již 4. 9. 2017, měl za to, že vyšly najevo skutečnosti zakládající důvodnou pochybnost o poctivém záměru dlužníků, měl schválené oddlužení zrušit. To však neučinil, naopak potvrdil řádné splnění podmínek oddlužení a tak osvědčil, že důvody pro zrušení schváleného oddlužení nenastaly. K tomu dlužníci dodali, že i v případě osvobození od placení zbývajících dluhů by jim _ jak připomenul insolvenční správce ve své zprávě zůstala zachována povinnost uhradit majetkové sankce vyplývající z jejich úmyslného protiprávního jednání.

Dlužníci uzavřeli, že ze všech uvedených důvodů je namístě schválit jejich osvobození od placení zbytku dluhů, nebot) nebylo osvědčeno, že by podáním návrhu sledovali nepoctivý záměr že by šlo o projev jejich snahy poškodit věřitele. Naopak bylo osvědčeno, že se snažili dostát svým závazkům v co nejvyšší možné míře s cílem uspořádat způsobem upraveným v msolvenčním zákoně svoji finanční situaci, která se pro ně v daném okamžiku stala neúnosnou.

Vrchní soud v Praze v rozsahu dotčeném odvoláním co do rozhodnutí pod bodem IH, výroku přezkoumal napadené usnesení i řízení jeho vydání předcházející podle 5 212 a 5 212a občanského soudního řádu (dále jen o. s. ř. ) a dospěl k závěru, že odvolání není opodstatněno.

Z obsahu spisu plyne, že napadeným rozhodnutím pod bodem III. výroku soud prvního stupně odepřel dlužníkům osvobození od placení pohledávek zahrnutých do oddlužení v rozsahu, v němž dosud nebyly uspokojeny, a že toto rozhodnutí vydal v procesní souvislosti s rozhodnutím pod bodem I, výroku, jímž vzal na vědomí, že oddlužení zpeněžením majetkové podstaty, schválené dlužníkům usnesením č. j KSLB 87 INS 4795/2016 Ba4 ze dne 10. 6. 2016, bylo splněno, a to splněním pravomocného rozvrhového usnesení č. j KSLB 87 INS 4795 / 2016 B 22 ze dne 22. 9. 2017; rozhodnutím pod bodem II. výroku zprostil insolvenčního správce jeho funkce.

Při přezkoumání napadeného rozhodnutí proto odvolací soud vycházel z příslušných ustanovení IZ v jejich znění účinném vdobě splnění oddlužení, tj. vrozhodném znění účinném od 1. 7. 2017.

Shodu s prvopisem potvrzuje Tereza Kulštrunková.

13.

4 nano s; imo ewa/zum

Podle Š 395 odst. 1 písm. a) IZ insolvenční soud zamítne návrh na povolení oddlužení, jestliže se zřetelem ke všem okolnostem lze důvodně předpokládat, že jím je sledován nepoctivý záměr.

14. jak vyložil Nejvyšší soud v usnesení č.j. KSPI l 55 INS 316/2008, 29 NSČR 14/2009-B-65

15.

16.

17.

18.

19.

20. ze dne 28. 7. 2011, uveřejněném pod č. 14/2012 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, ustanovení Š 395 odst. 1 písm. a) IZ patří k právním normám s relativně neurčitou hypotézou, tj; k právním normám, jejichž hypotéza není stanovena přímo právním předpisem a které přenechávají soudu, aby podle svého uvážení vkaždém jednotlivém případě vymezil sám hypotézu právní normy ze širokého, předem neomezeného okruhu okolností, jež vyjdou najevo v rámci daného insolvenčního řízení.

Podle Š 405 odst. 1 IZ insolvenční soud oddlužení neschváH, jesdiže v průběhu insolvenčního řízení vyšly najevo skutečnosti, které by jinak odůvodřiovaly odmítnutí nebo zamítnutí návrhu na povolení oddlužení.

Podle (3 413 IZ splnění oddlužení vezme insolvenční soud na vědomí rozhodnutím, proti němuž není odvolání přípustné; právní moci tohoto rozhodnutí insolvenční řízení končí, Současně insolvenční soud rozhodne o odměně insolvenčního správce a jeho nákladech a zprostí insolvenčního správce jeho funkce.

Podle Š 414 IZ jestliže dlužník splní řádně a včas všechny povinnosti podle schváleného způsobu oddlužení, vydá insolvenční soud usnesení, jímž dlužníka osvobodí od placení pohledávek, zahrnutých do oddlužení, vrozsahu, v němž dosud nebyly uspokojeny (odst. 1). Osvobození podle odstavce 1 se vztahuje také na věřitele, kjejichž pohledávkám se vinsolvenčnírn řízení nepřihlíželo, a na věřitele, kteří své pohledávky do insolvenčního řízení nepřihlásili, ač tak měli učinit (odst. 2). Osvobození podle odstavců 1 a 2 se vztahuje i na ručitele a jiné osoby, které měly vůči dlužníku pro tyto pohledávky právo postihu (odst. 3). Při osvobození dlužníka podle odstavce 1 zůstává zajištěnému věřiteli, který po schválení oddlužení nepožádal o zpeněžení majetku sloužícího k zajištění pohledávky, zachováno právo domáhat se uspokojení pohledávky z výtěžku zpeněžení tohoto majetku; pohledávek, které se v insolvenčním řízení neuspokojují (Š 170), se může takto domáhat jen za dobu od skončení insolvenčního řízení (odst. 4).

K tomu ust. Š 416 odst. 1 IZ určuje, že osvobození podle Š 414 a 415 se nedotýká peněžitého trestu nebo jiné majetkové sankce, která byla dlužníku uložena v trestním řízení pro wyslný trestný čin, a dále pohledávek na náhradu škody způsobené úmyslným porušením právní povinnosti.

Podle Š 417 IZ osvobození podle 5 414 a 415 insolvenční soud dlužníku odejme, jestliže na základě návrhu podaného některým z dotčených věřitelů do 3 let od jeho pravomocného přiznání vyjde najevo, že ke schválení oddlužení nebo k přiznání osvobození došlo na základě podvodného jednání dlužníka, anebo že dlužník poskytl zvláštní výhody některým věřitelům; to neplatí, jestliže věřitel, který návrh podal, mohl takovou námitku uplatnit před rozhodnutím o přiznání osvobození dlužníku (odst. 1). Přiznané osvobození zaniká, byl li dlužník do 3 let od právní moci rozhodnutí o něm pravomocně odsouzen za úmyslný trestný čin, kterým podstatně ovlivnil schválení nebo provedení oddlužení anebo přiznání osvobození, případně kterým jinak poškodil věřitele (odst. 2).

Podle Š 418 odst. 1 IZ insolvenční soud schválené oddlužení zruší a současně (za podmínek stanovených v odst. 4/)rozhodne o způsobu řešení dlužníkova úpadku konkursem, jestliže a) dlužník neplní podstatné povinnosti podle schváleného způsobu oddlužení, nebo b) se ukáže, že podstatnou část splátkového kalendáře nebude možné splnit, nebo c) v důsledku zaviněného jednání vznikl dlužníku po schválení oddlužení peněžitý závazek po dobu delší 30 dnů po lhůtě splatnosti, anebo d) to navrhne dlužník.

Shodu s prvopisem potvrzuje Tereza Kulštrunková.

21.

22.

23.

24.

25.

26.

Z. Vbl'lfi (J/ZUIČS

Podle Š 418 odst. 3 IZ insolvenční soud schválené oddlužení zruší a současně (za podmínek stanovených vodst. 4/) rozhodne o způsobu řešení dlužníkova úpadku konkursem také tehdy, vyjdou-li po schválení oddlužení najevo okolnosti, na jejichž základě lze důvodně předpokládat, že oddlužením je sledován nepoctivý záměr.

Ustanovení Š 418 odst. 7 IZ pak určuje, že rozhodnutí podle odstavce 1 a 3 může insolvenční soud vydat, jen dokud nevezme na vědomí splnění oddlužení.

Z obsahu spisu odvolací soud zjistil, že dne 26. 2. 2016 podali dlužníci u soudu prvního stupně insolvenční návrh spojený s návrhem na povolení oddlužení, jež navrhli provést formou zpeněžení majetkové podstaty. V insolvenčním návrhu se domáhali rozhodnutí o jejich hrozícím úpadku s tím, že mají vůči 5 věřitelům zajištěné závazky vcelkové výši cca 1,1 mil. Kč (předmětem zajištění jsou nemovitosti a 2 vozidla dlužníků) a dále mají 8 nezajištěných závazků v celkové výši cca 2,28 mil. Kč vůči 6 označeným věřitelům: ZUNO BANK AG, organizační složka, Česká spořitelna, a. s., Stavební spořitelna České spořitelny, a.s., Sberbank CZ, a. s., GE Money Bank, a.s. a Home Credit, a.s. Splátky těchto peněžitých závazků činí měsíčně celkem cca 51.424,09 Kč, zatímco jejich měsíční příjmy dosahují celkem pouze částky 35.130 Kč. jejich ostatní majetek nezatížený zástavními právy tvoří jen běžné vybavení domácnosti a pohledávky z penzijního připojištění. K důvodům svého tvrzeného hrozícího úpadku vysvětlovali, že si půjčili finanční prostředky, které použili na rekonstrukci domu a na běžné životní výdaje. Svoji neschopnost hradit veškeré přijaté peněžité závazky a náklady na živobytí si uvědomili více než rok před podáním insolvenčního návrhu; proto se snažili získat potřebné finanční prostředky prodejem svého domu, leč tento prodej se jim nepodařilo realizovat. Ujistili je, že se vždy snažili poctivě pracovat, aby mohli dostát svým závazkům, a nikdy neměli vúrnyslu jakýmkoliv způsobem poškodit své věřitele; prohlásili, že všechny údaje uvedené v návrhu jsou správné a úplně.

Soud prvního stupně usnesením ze dne 8. 4. 2016 (č. d. idt 10) soud rozhodl o úpadku dlužníků a povolil jeho řešení oddlužením, usnesením ze dne 10. 6. 2016 (č. d. B-4) pak schválil oddlužení zpeněžením majetkové podstaty. Po zpeněžení majetku náležejícího do majetkové podstaty dlužníků a vydání výtěžku ze zpeněžení předmětů zajištění (nemovitostí dlužníků a jejich 2 automobilů) třem zajištěným věřitelům, jejichž zajištěné pohledávky tím byly zcela uspokojeny, insolvenční správce předložil soudu konečnou zprávu s vyúčtovánírn své odměny a výdajů ze dne 22. 6. 2016, které soud schválil usnesením ze dne 9. 8. 2017 (č. d. 13-19).

Mezitím dlužníci podáním ze dne 30. 6. 2017 (č. d. B.* 17) soudu navrhli, aby po schválení konečné zprávy a vydání rozvrhového usnesení vzal na vědomí splnění oddlužení a současně je osvobodil od placení neuhrazeného zbytku pohledávek dle 9 414 odst. 1 a 2 IZ.

V reakci na tento návrh dlužníků věřitel č. 9 Sberbank CZ, a.s. podáním ze dne 31. 8. 2017 (č. d. 820) žádal, aby soud dlužníky neosvobodil od placení zbytku jeho pohledávky zjištěné ve výši 237.257 Kč, nebot tato představuje zároveň pohledávku náhrady škody způsobené úmyslný porušením povinnosti dlužníků ve smyslu 5 416 odst. 1 IZ. K tomu poukázal na připojený rozsudek Okresního soudu v České Lípě č. j. 32 T 16/2017-821 ze dne 26. 6. 2017 (pravomocný dnem 29.6.2017). Tímto rozsudkem byli dlužníci uznáni vinnými ze spáchání pokračujícího zločinu úvěrového podvodu, kterého se dopustili tím, že vdobě od 1. 9. 2014 do 14. 8. 2015 postupně s 5 společnostmi Sberbank CZ, a. s. (věřitel č. 9), GE Money Bank, a. s. resp. MONETA Money Bank, a. s. (věřitel č. 3), ZUNC) BANK AG, organizační složka, resp. Raiffeisenbank, a. s. (věřitel č. 10), Home Credit, a. s. (věřitel č. 6) a Česká spořitelna, a. s. (věřitel č. 1) uzavřeli 7 úvěrových smluv (5 z nich od února do srpna 2015) a podle obdrželi úvěry v celkové výši 2250000 Kč, čehož dosáhli dm, že při sjednávání úvěrů úmyslně uvedli nepravdivé údaje (uvedli neexistující nebo podstatně vyšší příjmy, než jakých ve skutečnosti dosahovali, či navíc zatajili již ezistující úvěrové závazky), nebotí věděli, že na základě pravdivých údajů o jejich příjmech (a závazcích) by jim úvěry poskytnuty nebyly; svým jednáním způsobili

Shodu s prvopisem potvrzuje Tereza Kulštrunková.

27.

28.

29. o nema ui imo alus/zum uvedeným společnostem přímou (značnou) škodu v celkové výši 1.492.614,63 Kč. Současně byla dlužníkům uložena povinnost zaplatit společně a nerozdílně náhradu škody označenému věřiteli č. 9 ve výši 209.330 Kč a věřiteli č. 10 ve výši 354.600 Kč.

Na základě pravomocně schválené konečné zprávy soud prvního stupně vydal dne 22. 9. 2017 rozvrhové usnesení (č.d. 13 22), jímž rozhodl o rozdělení pozůstávajícího výtěžku zpeněžení majetku podstaty ve výši 926.671,62 Kč k poměrnému uspokojení pohledávek 7 nezajištěných věřitelů, zjištěných v celkové výši 2.324.372,53 Kč, v rozsahu 39,8 % jejich výše. Po právní moci tohoto usnesení insolvenční správce provedl soudem určený rozvrh, o čemž soud zpravil ve své zprávě o splnění oddlužení ze dne 13. 11. 2017 (č. d. 8-23).

Z výše uvedeného je zřejmé, že dlužníci před zahájením svého insolvenčního řízení postupně získali od shora označených 5 věřitelů-během jednoho roku 7 úvěrů v celkové výši 2250000 Kč, a že poskytnutí těchto úvěrů dosáhli na základě svého podvodného jednání, když při sjednávání úvěrů záměrně uvedli nepravdivé údaje o svých příjmech (tvrdili příjmy podstatně vyšší nebo dokonce neexistující), a v některých případech též zatajili své peněžité závazky, vědomi si toho, že při uvedení pravdivých údajů o jejich příjmové situaci (a stavu závazků) by jim úvěry nebyly poskytnuty. Tímto jednáním tedy dlužníci 5 označených subjektů uvedli úmyslně v omyl, že požadované úvěry jsou schopni řádně splácet, a tak na nich tyto úvěry podvodné vylákali. Z tvrzení dlužníků obsažených v jejich insolvenčním návrhu a návrhu na povolení oddlužení přitom plyne, že více než rok před podáním těchto návrhů (tj. zhruba od začátku roku 2015) nebyli schopni platit své dosavadní závazky a běžné životní náklady. Přesto během roku 2015 podvodné vylákali dalších 5 úvěrů, ač věděli, že všechny tyto závazky nejsou schopni splácet a že z jejich majetku vzhledem ke zřízeným zajištěním nemohou být pohledávky nezajištěných věřitelů uspokojeny, což výsledky insolvenčního řízení potvrdily: nezajištěné pohledávky (vč. přihlášených pohledávek pocházejících znesplacených podvodné vylákaných úvěrů) byly ze zpeněžení majetku podstaty uspokojeny jen vrozsahu cca 40 %.

V době zahájení svého insolvenčního řízení tak dlužníci jak plyne z jejich návrhů nebyli ve stavu hrozícího úpadku, jehož se dovolávali, nýbrž byli dlouhodobě ve stavu úpadku insolvenci. Svoji nastalou platební neschopnost však postupy dle insolvenčního zákona neřešili; místo toho podvodným jednáním získali další úvěry, kterými navyšovali své nekryté peněžité závazky a prohlubovali své zadlužení, kdy s každým dalším přijatým závazkem se snižovaly vyhlídky dosavadních i nových nezajištěných věřitelů na uspokojení jejich pohledávek, čehož si dlužníci museli být vědomi. Ačkoli tímto nepoctivým jednáním své věřitele zjevně a vědomě poškodili, vpodaných návrzích soud ujištíovali, že nikdy neměli vúmyslu své věřitele jakkoli poškodit a vždy se poctivě snažili, aby mohli svým závazkům dostát.

30. Jestliže se za této situace dlužníci domáhali řešení svého úpadku oddlužením, tedy způsobem, který by při postižení jejich aktiv jen v rozsahu omezeném zvoleným způsobem oddlužení a při uspokojení pohledávek nezajištěných alespoň v rozsahu 30 % vedl k jejich osvobození od neuhrazeného zbytku dluhů, je zcela zjevně namístě závěr, že jejich návrh na povolení oddlužení nebyl veden poctivým záměrem, a že jejich oddlužení bylo soudem prvního stupně povoleno a schváleno jen proto, že nevyšel dříve najevo onen nepoctivý záměr, který je neslučitelný s tím, aby dlužníkům na úkor jejich věřitelů bylo dobrodiní oddlužení dopřáno. Proto není podstatně, že během schváleného oddlužení dlužníci plnili své zákonné povinnosti vyplývající ze zvoleného způsobu oddlužení, tedy že usilovali o jeho řádné dokončení, bez něhož by samozřejmě-jak věděli-nemohli dosáhnout kýženého cíle, totiž přiznání osvobození, jímž by se zbavili neuhrazeného zbytku svých dluhů. Za daných okolností věci (kdy dlužníci pro splátkový kalendář neměli příjmy skýtající předpoklad uspokojení nezajištěných věřitelů alespoň v rozsahu 30 % a návrh na oddlužení tak mohli stavět jen na postihu svého majetku, vč. domu a automobilů, které byly beztak ohroženy realizací knim zřízeného zajištění) je zjevně nepřípadná i jejich odvolací argumentace, že navrženým

Shodu s prvopisem potvrzuje Tereza Kulštrunková.

31.

32.

.:: v DPH u; sure oddlužením ve formě zpeněžení majetkové podstaty nabídli věřitelům maximální možné uspokojení a že takto dobrovolně podstoupili riziko ztráty své životní úrovně .

Zvyložených důvodů je lichý rovněž argument dlužníků, že pokud svoje povinnosti podle schváleného způsobu oddlužení řádně a včas splnili a pokud oddlužení nebylo podle Š 418 IZ zrušeno a soud vzal na vědomí jeho splnění (dokončení), byl soud podle Š 414 odst. 1 IZ povinen přiznat dlužníkům osvobození od placení zbytku dluhů bez ohledu na to, zda vprůběhu oddlužení vyšly najevo skutečnosti svědčící o jejich nepoctivém záměru.

Soudní judikatura (viz např. usnesení Vrchního soudu v Praze sp. zn. MSPH 93 INS 1923/2008, 3 VSPl-l 463/2010 ze dne 5. 8. 2010 a související usnesení Nejvyššího soudu sen. zn. 29 NSČR 45/2010 ze dne 30. dubna 2013, uveřejněné pod číslem 86/2013 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek) je konstantní v závěru, že nezpochybněný předpoklad poctivého záměru dlužníka ve smyslu Š 395 odst. 1 písm. a) IZ je esenciální podmínkou řešení jeho úpadku oddlužením (podmínkou jeho povolení, schválení a dokončení), a tato podmínka proto nezůstává stranou ani z hlediska dosažení cíle oddlužení, jímž je osvobození dlužníka od placení zbytku jeho dluhů. Ačkoli ust, Š 417 odst. 1 IZ definuje tam popsané jednání dlužníka výslovně jen coby důvod k odnětí již přiznaného osvobození, teleologickému výkladu příslušných ustanovení insolvenčního zákona odpovídá, že vyjde li stejné jednání dlužníka najevo ještě před rozhodnutím o přiznání osvobození, je namístě takové osvobození dlužníku nepřiznat, To je ostatně zřejmě i z dikce Š 417 IZ, které upravuje odejmutí osvobození (přiznaného dlužníku dle % 414 nebo Š 415 IZ) pro případ, že na základě návrhu podaného některým z dotčených věřitelů do 3 let od pravomocného přiznání osvobození vyjde najevo, že ke schválení oddlužení nebo k přiznání osvobození došlo na základě podvodného jednání dlužníka, kdy úspěšnost takového návrhu je podmíněna tím, že dotčený věřitel nemohl danou námitku uplatnit před rozhodnutím o přiznání osvobození dlužníku, tj, a contrario zákon počítá s tím, že námitku podvodného jednání dlužníka věřitel může (při poznatku o takovém nekalém jednání má) uplatnit ještě před rozhodnutím dle Š 414 nebo $ 415 IZ jako okolnost, pro niž osvobození od zbytku dluhů nelze dlužníku přiznat. K tomu srov. závěry usnesení Nejvyššího soudu sen. zn. 29 NSČR 62/2016 ze dne 31. s. 2016, uveřejněného pod č. 135/2017 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek.

33. Jinak řečeno, insolvenční soud dlužníku třebaže řádně a včas splnil všechny povinnosti podle

34. schváleného způsobu oddlužení nepřizná osvobození od placení pohledávek dle 5 414 IZ, pokud na základě námitky dotčeného věřitele či jinak vyšlo najevo, že ke schválení oddlužení došlo na základě podvodného (nepoctivého) jednání dlužníka. V dané věci takovou námitku uplatnil věřitel č. 9 podáním ze dne 31. 8. 2017 (č. d, 13 20), jímž navrhnul odepřít dlužníkům osvobození vzhledem k jejich podvodnému jednání vyplývajícímu z pravomocného trestního rozsudku Okresního soudu v České Lípě č. j. 32 T 16/2017 821 ze dne 26. 6. 2017, kterého se dlužníci před zahájením insolvenčního řízení vůči věřiteli č. 9 i dalším přihlášeným věřitelům k jejich škodě dopustili a které v kontextu všech popsaných rozhodných okolností věci vskutku vylučuje, aby dosáhli benefitu, který splnění oddlužení skýtá, totiž aby vrežimu Š 414 IZ dosáhli osvobození od placení zbytku pohledávek.

Důvody odepřít dlužníkům osvobození od zbytku pohledávek tak zjevně byly dány, přičemž takové rozhodnutí by bylo indikováno vzhledem k dosahu osvobození vymezenému v Š 414 IZ i v případě, že by některé: či dokonce všechny pohledávky pojaté do oddlužení představovaly nároky, na které se toto osvobození dle Š 416 odst. 1 IZ nevztahuje. O takový případ se však nejedná, a to ani ohledně věřitelů č. 9 a č. 10 (jimž byl v trestním řízení přiznán vůči dlužníkům nárok na náhradu škody), nebot do oddlužení byly pojaty jejich přihlášené pohledávky z nesplácených úvěrů, nikoli pohledávky z titulu náhrady škody způsobené úmyslným porušením právni povinnosti (či peněžitého trestu nebo jiné majetkové sankce, které by byly dlužníkům uloženy v trestním řízení).

Shodu s prvopisem potvrzuje Tereza lýulštrunková.

35.

36. e thb s; nur '. 4195 mno

Dlužníkům je možno přisvědčit pouze v tom, že skutečnosti svědčící o jejich nepocnvém záměru vyšly najevo na základě podání věřitele č. 9 (č. d. 820)-před vydáním rozvrhového usnesení, tedy dříve, než bylo schválené oddlužení dokončeno (splněno), a že tedy mohlo být soudem podle Š 418 odst. 3 IZ zrušeno. To však soud prvního stupně neučinil, patrně i s přihlédnutím k pokročilé fázi oddlužení, k jehož dokončení již zbývalo jen rozvrhnout nezajištěným věřitelům zbývající výtěžek, a s přihlédnutím k tomu, že takový postup by nebyl ani pro samotné dlužníky výhodnější, nebot současně se zrušením oddlužení (jelikož nešlo o situaci, kdy majetek dlužníků je pro uspokojení věřitelů zcela nepostačujíci) by soud musel rozhodnout o řešení jejich úpadku konkursem, se kterým se institut osvobození od placení zbytku dluhů nepojí. l v takovém případě by tedy byl výsledek stejný potud, že zbývající výtěžek zpeněžení by byl rozdělen nezajištěným věřitelům a osvobození od zbytku dluhů by dlužníci nedocílili.

Z uvedených důvodů dospěl odvolací soud k závěru, že soud prvního stupně nepochybil, když dlužníky od placení zbývajících neuspokojených pohledávek v režimu Š 414 IZ neosvobodil, a proto usnesení soudu prvního stupně vnapadeném bodě III. výroku podle Š 219 o. s. ř. jako věcně správné potvrdil.

Poučení:

Proti tomuto usnesení je dovolání přípustné, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praze dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak. Dovolání lze podat k Nejvyššímu soudu do dvou měsíců od doručení rozhodnutí odvolacího soudu prostřednictvím Krajského soudu vÚstí nad Labem pobočkvaiberci.

Toto rozhodnutí se považuje za doručené okamžikem jeho zveřejnění v insolvenčním rejstříku (Q 71 odst. 2 a 5 74 odst. 1 IZ); lhůta kpodání dovolání začíná běžet ode dne, kdy bylo rozhodnutí doručeno adresátu zvláštním způsobem (8 74 odst. 2 IZ).

Praha 31. ledna 2018

Mgr. Ivana Mlejnková v. r. předsedkyně senátu



Shodu s prvopisem potvrzuje Tereza Kulštrunková. ÝJÍ/É/ířř