2 VSPH 6/2010-36
44 ICm 625/2010 2 VSPH 6/2010-36 (KSUL 44 INS 4120/2010)

Usnesení

Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jiřího Karety a soudců JUDr. Jiřího Goldsteina a Mgr. Tomáše Brauna v právní věci žalobce České spořitelny, a.s., sídlem Olbrachtova 1926/62, Praha 4, proti žalovanému REVITALA, v.o.s., sídlem Josefa Hory, Jablonec nad Nisou, insolvenčnímu správci dlužníků Radovana Kokeše a Markéty Kokešové, zast. advokátem JUDr. Jiřím Suškou, sídlem U Soudu 7, Teplice, o určení pravosti pohledávky o odvolání žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem č.j. 44 ICm 625/2010-23(KSUL 44 INS 4120/2010) ze dne 27.září 2010 takto:

I. Rozsudek Krajského soudu v Ústí nad Labem č.j. 44 ICm 625/2010-23 ze dne 27.září 2010 se zrušuje a řízení se zastavuje.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů. Odůvodnění:

Krajský soud v Ústí nad Labem ve výroku označeným rozsudkem zamítl žalobu, kterou se žalobce domáhal určení pravosti pohledávky ve výši 184.552,93 Kč, kterou přihlásil do insolvenčního řízení dlužníků-manželů Radovana Kokeše a Markéty Kokešové vedeného u téhož soudu pod sp. zn. KSUL 44 INS 4120/2010, a rozhodl o tom, že žalobce je povinen zaplatit žalovanému na náhradu nákladů řízení 9.600,-Kč.

Při posuzování důvodnosti žalobou uplatněného nároku vycházel soud zejména z toho, že usnesením téhož soudu č.j. KSUL 44 INS 4120/2010-A-7 ze dne 22.4.2010 byl zjištěn úpadek dlužníků Radovana Kokeše a Markéty Kokešové, řízení o jejich úpadku byla spojena, žalovaný byl ustanoven insolvenčním správcem. Soud současně rozhodl, že povoluje řešení úpadku oddlužením. Žalobce přihláškami došlými soudu dne 30.4.2010 označenými jako P2.1 a P2.2 přihlásil vůči každému z dlužníků nevykonatelnou pohledávku ve výši 184.552,93 Kč. Při přezkumném jednání, které se konalo dne 28.6.2010, insolvenční správce pohledávku uplatněnou přihláškou vedenou pod P2.2 popřel, protože byla žalovaným přihlášena dvakrát v celé výši.

Na základě těchto zjištění dospěl soud prvního stupně k závěru, že žalovaný má sice pohledávku vůči oběma dlužníkům, avšak vzhledem k tomu, že dlužníci jsou manželé, lze ji uspokojit z jediného společného jmění manželů pouze jednou. V případě, kdy má věřitel společnou pohledávku vůči oběma dlužníkům-manželům, vůči nimž je vedeno řízení o oddlužení, může ji přihlásit do insolvenčního řízení pouze jednou. Proto soud žalobě na určení pravosti popřené pohledávky nemohl vyhovět a o náhradě nákladů řízení rozhodl podle ust. § 142 odst. 1 o.s.ř.

Proti tomuto rozsudku se žalobce včas odvolal a požadoval, aby ho odvolací soud změnil a žalobě v celém rozsahu vyhověl. Argumentoval zejména tím, že přihlášená pohledávka ve výši 184.552,93 Kč vyplývá z úvěrové smlouvy č. 4144171843, podle níž 44 ICm 625/2010 (KSUL 44 INS 4120/2010) poskytl dlužníkům hotovostní úvěr ve výši 200.000,-Kč. Z úvěrové smlouvy vyplývá, že Radovan Kokeš byl zavázán k vrácení půjčené částky společně a nerozdílně spolu s manželkou Markétou Kokešovou. Jedná se proto o závazek solidární a podle ust. § 511 občanského zákoníku může žalobce jako věřitel požadovat plnění na kterémkoliv z dlužníků. V daném případě je oddlužení dlužníků řešeno plněním splátkového kalendáře, které probíhá formou zákonných srážek ze mzdy obou dlužníků. Žalobce proto vychází analogicky z ust. § 262a o.s.ř., z něhož lze dovodit, že nárok na mzdu nepatří do společného jmění manželů. Jestliže probíhá společné oddlužení formou splátek hrazených z příjmů dlužníků, které jsou jim vypláceny zaměstnavatelem, nelze popřít pohledávku žalobce, kterou se oba dlužníci zavázali ve smlouvě o úvěru hradit společně a nerozdílně s odůvodněním, že ji lze uspokojit ve společném oddlužení obou manželů pouze jednou z jediného společného jmění manželů.

Odvolací soud přezkoumal napadený rozsudek včetně řízení, které jeho vydání předcházelo, dle ust. § 212 a 212a o.s.ř., a dospěl k těmto zjištěním a závěrům:

Na návrh dlužnice Markéty Kokešové bylo dne 20.4.2010 zahájeno insolvenční řízení vedené pod sp. zn. KSUL 44 INS 4120/2010 a na návrh dlužníka Radovana Kokeše bylo dne 20.4.2010 zahájeno insolvenční řízení vedené pod sp.zn. KSUL 44 INS 4123/2010. Soud prvního stupně spojil obě insolvenční řízení ke společnému řízení. Dlužníci spolu uzavřeli manželství a jejich závazky vznikly za dobu trvání manželství.

Odvolací soud v první řadě konstatuje, že z obsahu obou insolvenčních návrhů a jejich příloh vyplývá, že jejich majetek a závazky spadají do společného jmění manželů ve smyslu ust. § 143 občanského zákoníku. Jiný majetek, který by byl ve výlučným vlastnictví z jednoho manželů, nebyl zjištěn. Insolvenční soud proto postupoval správně, pokud oba insolvenční návrhy projednal společně v jediném řízení a společně o nich rozhodl tak, že při splnění zákonem stanovených podmínek oběma manželům nejprve povolil oddlužení a poté rozhodl o jeho schválení plněním splátkového kalendáře. Je tomu tak proto, že podle ustálené judikatury je třeba právní úpravu obsaženou v ust. § 205 insolvenčního zákona stojící na zásadě, že do majetkové podstaty náleží majetek, který je v společném jmění manželů, respektovat i v režimu oddlužení plněním splátkového kalendáře, jehož smyslem je oddlužení zadlužených rodin (domácností) založené na tom, že manželé mohou být po splnění splátkového kalendáře osvobozeni od zbytku svých společných dluhů jedině za předpokladu, že po stanovenou dobu odevzdávali na uspokojení pohledávek věřitelů veškeré své příjmy vyjma zákonem stanovených částek zaručujících minimální životní úroveň rodiny.

Popření pohledávky je procesním úkonem, pro nějž přiměřeně platí ust. § 41 odst. 2 o.s.ř. a co do obsahových náležitostí (důvodů popření) ust. § 193 až 195 insolvenčního zákona. Přitom o popření pohledávky co do její výše jde podle ust. § 194 tehdy, je-li namítáno, že dlužníkův závazek je nižší než přihlášená částka. Ten, kdo popírá výši pohledávky, musí současně uvést, jaká je ve skutečnosti její výše. O popření pravosti pohledávky jde tehdy, je-li namítáno, že pohledávka nevznikla, nebo již zcela zanikla anebo že se zcela promlčela.

V daném případě není sporu o tom, že žalovaný popřel na přezkumném jednání výši vykonatelné pohledávky (P2.2), nikoli proto, že by nevznikla nebo že již zcela zanikla anebo že se zcela promlčela nebo že je uvedena v nesprávné výši, ale proto, že táž pohledávka 44 ICm 625/2010 (KSUL 44 INS 4120/2010) v této výši již byla do tohoto insolvenčního řízení přihlášena a byla v něm zjištěna (jako pohledávka P2.1). Z toho je zřejmé, že procesní úkon žalovaného označený jako popření výše vykonatelné pohledávky neodpovídá co do svého obsahu zákonu (není perfektní), a proto nemůže vyvolat zamýšlené procesní účinky (spornost výše pohledávky). Závěr soudu prvního stupně, že žalovaný postupoval správně, pokud pohledávku P2.2 popřel ohledně její výše, proto není správný.

Důvody pro vyhovění žalobě však přesto nejsou dány. Součástí posouzení věci ve sporu o pravost, výši či pořadí do insolvenčního řízení přihlášené a insolvenčním správcem nebo dlužníkem (dlužníky) popřené pohledávky musí být vždy zjištění, že jsou splněny předpoklady, za nichž se soud může důvodností nároku uplatněného (incidenční) žalobou vůbec zabývat.

V posuzované věci není pochyb ani o tom, že žalobce má vůči oběma dlužníkům (manželům) jednu nevykonatelnou pohledávku ve výši 184.552,93 Kč náležející mezi jejich společné závazky. Adekvátní formou uplatnění takové pohledávky do společného insolvenčního řízení je v případě oddlužení jediná přihláška pohledávky směřující vůči oběma solidárně zavázaným manželům. Názor prezentovaný žalobcem, že byl oprávněn přihlásit (tutéž) pohledávku zvlášť vůči každému z manželů, neobstojí již proto, že oddlužení manželů je třeba, jak vysvětleno výše, projednat ve společném řízení, jehož účastníky jsou na straně dlužnické oba manželé v postavení nerozlučných společníků. Odvolací soud přitom zastává názor, že dvojím přezkoumáním (zjištěním) téže pohledávky by v posuzovaném případě došlo na straně jedné ke zvýhodnění žalobce na úkor ostatních věřitelů a na straně druhé ke zhoršení dosažitelnosti oddlužení pro společné závazky manželů spočívající v podmínce 30% uspokojení pohledávek nezajištěních věřitelů. Jinými slovy, odvolací soud je přesvědčen o tom, že podmínka dosažitelnosti oddlužení obsažená v ust. § 395 odst. 1 písm. b) insolvenčního zákona je v případě oddlužení společných závazků manželů obligatorně projednávaném v jediném společném řízení splněna, pokud hodnota plnění, které při oddlužení obdrží nezajištění věřitelé, nebude nižší než 30% jejich pohledávek, ledaže tito věřitelé s nižším plněním souhlasí.

Důvodnou neshledal odvolací soud ani námitku žalobce, že jeho pohledávku nelze uspokojit za společného jmění manželů, protože probíhá formou zákonných srážek ze mzdy obou dlužníků, která nepatří do společného jmění manželů. V případě oddlužení plněním splátkového kalendáře je podle ust. § 398 odst. 3 insolvenčního zákona dlužník povinen po dobu pěti let měsíčně splácet nezajištěným věřitelům ze svých příjmů částku ve stejném rozsahu, v jakém z nich mohou být při výkonu rozhodnutí nebo exekuci uspokojeny přednostní pohledávky. Z uvedeného ustanovení tedy vyplývá, že v tomto případě budou dlužníci pohledávky splácet ze svých příjmů a ty patří do společného jmění manželů, a nikoli srážkami ze mzdy jednotlivých dlužníků.

Insolvenční soud tedy pochybil, pokud připustil, aby při přezkumném jednání byla vykonatelná pohledávka žalobce směřující vůči oběma manželům přezkoumána dvakrát (nejprve zjištěna jako pohledávka P2.1 a posléze popřena jako pohledávka P2.2). V tom případě nelze než opakovaně zdůraznit, že popření (již zjištěné) pohledávky (P2.2) nemá žádné procesní účinky a že podmínky pro vedení sporu nebyly splněny. Odvolací soud proto postupoval podle ust. § 219a odst. 1 písm. a) a § 221 odst. 1 písm. c) o.s.ř., napadený rozsudek zrušil a řízení zastavil. 44 ICm 625/2010 (KSUL 44 INS 4120/2010)

Výrok o nákladech řízení před soudy obou stupňů je odůvodněn ust. § 146 o.s.ř odst. 1 písm. c) o.s.ř., podle něhož žádný z účastníků nemá právo na náhradu řízení podle jeho výsledku, jestliže řízení bylo zastaveno.

P o u č e n í : Proti tomuto rozhodnutí není přípustné dovolání, ledaže na základě dovolání podaného do dvou měsíců od doručení rozhodnutí Nejvyššímu soudu ČR prostřednictvím Krajského soudu v Ústí nad Labem dospěje dovolací soud k závěru, že napadené rozhodnutí má po právní stránce zásadní význam.

V Praze dne 7.dubna 2011

JUDr. Jiří K a r e t a, v.r. předseda senátu Za správnost vyhotovení: Hana Bulínová