2 VSPH 599/2015-A-25
KSCB 28 INS 27035/2014 2 VSPH 599/2015-A-25

USNESENÍ

Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jiřího Karety a soudců Mgr. Martina Lišky a Mgr. Kláry Halové ve věci dlužníka Dušana anonymizovano , anonymizovano , bytem Bor 968, pošta Protivín, zahájené na návrh České spořitelny, a.s., sídlem Olbrachtova 1929/62, Praha 4, o odvolání dlužníka proti usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích č.j. KSCB 28 INS 27035/2014-A-14 ze dne 7. ledna 2015

takto:

Usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích č.j. KSCB 28 INS 27035/2014-A-14 ze dne 7. ledna 2015 se v bodech I. a II. výroku potvrzuje.

Odůvodnění:

Krajský soud v Českých Budějovicích shora označeným usnesením v bodech I. a II. výroku zjistil úpadek Dušana anonymizovano (dále jen dlužník) a prohlásil na jeho majetek konkurs, v bodě III. výroku ustanovil insolvenční správkyní JUDr. Dagmar Říhovou (dále jen správkyně), vyslovil, že účinky rozhodnutí o úpadku a prohlášení konkursu nastávají okamžikem zveřejnění rozhodnutí v insolvenčním rejstříku (bod IV. výroku), vyzval věřitele, aby do 2 měsíců podali přihlášky svých pohledávek, a poučil je o následcích zmeškání lhůty (bod V. výroku), a rovněž je vyzval ke sdělení, jaká zajišťovací práva na dlužníkových věcech, právech, pohledávkách nebo jiných majetkových hodnotách uplatní s poučením o následcích, pokud tak neučiní (bod VI. výroku), na den 7.4.2015 nařídil přezkumné jednání, svolal schůzi věřitelů a stanovil její program (body VII. a VIII. výroku), správkyni uložil předložit zpracovaný seznam přihlášených pohledávek (bod IX. výroku), deklaroval, že jeho rozhodnutí budou zveřejňována v insolvenčním rejstříku (bod X. výroku) a České spořitelně, a.s. (dále jen navrhovatelka) uložil zaplatit soudní poplatek 2.000,-Kč do 3 dnů od právní moci rozhodnutí (bod XI. výroku, soudem prvého stupně nesprávně označený jako bod IX.).

V odůvodnění usnesení soud uvedl, že navrhovatelka v insolvenčním návrhu ze dne 6.10.2014 tvrdila, že má za dlužníkem neuspokojenou splatnou pohledávku z titulu smlouvy o hypotečním úvěru ze dne 6.9.2007 ve výši 633.950,91 Kč, jež jí byla přiznána pravomocným a vykonatelným rozsudkem ze dne 27.12.2013, a jako jeho další věřitele označila CETELEM ČR, a.s. s pohledávkou ve výši 19.135,-Kč s příslušenstvím splatnou od 2.10.2013, jež je vymáhána v exekučním řízení u Exekutorského úřadu Klatovy pod č.j. 120 EX 42757/13, a vendue, a.s. s pohledávkou ve výši 15.772,20 Kč s příslušenstvím splatnou nejpozději k 4.5.2013, jež je vymáhána v exekučním řízení u Exekutorského úřadu Plzeň-město pod č.j. 134 EX 14832/12. Dlužník ve vyjádření k návrhu uvedl, že byl s navrhovatelkou domluven na měsíčních splátkách ve výši 8.000,-Kč měsíčně, protože však tato částka byla pro něj příliš vysoká, žádal o snížení splátek na 5.000,-Kč měsíčně; žádnou odpověď však od navrhovatelky neobdržel. Akcentoval přitom, že se chtěl domluvit na nižších splátkách, a proto vznášel námitku proti rozhodnutí .

Dále soud konstatoval, že se dlužník z jednání ve věci nařízeného na den 9.12.2014 včas omluvil, a proto byla věc projednána a rozhodnuta v jeho nepřítomnosti.

Při posuzování důvodnosti návrhu vyšel soud po provedeném dokazování z toho, že navrhovatelka smlouvou o úvěru ze dne 6.9.2007 a rozsudkem Okresního soudu v Písku č.j. 9 C 134/2013-74 ze dne 27.12.2013, jenž byl potvrzen rozhodnutím Krajského soudu v Českých Budějovicích č.j. 22 Co 471/2014-85 ze dne 10.3.2014, doložila, že má za dlužníkem splatnou pohledávku. Zdůraznil, že dlužník její existenci nepopíral, pouze tvrdil, že se snažil o dohodu o plnění ve splátkách, jež však uzavřena nebyla, a dodal, že pohledávka je nejen splatná, ale také vykonatelná. Na základě zjištění učiněných z výpisu z katastru nemovitostí (LV č. 1860 pro Katastrální území Protivín) a z výpisu z Centrální evidence exekucí měl rovněž za osvědčené pohledávky CETELEM ČR, a.s. a vendue, a.s. za dlužníkem v rozsahu, jenž uvedla navrhovatelka v insolvenčním návrhu . Z uvedeného dovodil, že je dlužník v úpadku ve smyslu ust. § 3 odst. 1 insolvenčního zákona (dále jen IZ), neboť má více věřitelů, peněžité závazky po dobu delší 30 dnů po lhůtě splatnosti a současně není schopen je hradit, když dle ust. § 3 odst. 2 písm. b) IZ je zřejmé, že některé z nich neplní po dobu delší 3 měsíců po lhůtě splatnosti. Dodal přitom, že neschopnost dlužníka plnit peněžité závazky vyplývá i z ust. § 3 odst. 1 písm. d) IZ, neboť-ačkoliv k tomu byl usnesením ze dne 9.10.2014 vyzván-nesplnil povinnost předložit seznamy uvedené v ust. § 104 odst. 1 IZ.

Vzhledem k uvedenému rozhodl soud dle ust. § 136 IZ o úpadku dlužníka, a protože dlužník v zákonné lhůtě nepodal návrh na povolení oddlužení, přestože byl o této možnosti poučen, spojil dle ust. § 148 odst. 1 IZ s rozhodnutím o úpadku též rozhodnutí o prohlášení konkursu.

Proti tomuto usnesení podal dlužník včasné odvolání, jež dle obsahu směřovalo toliko proti bodům I. a II. výroku, a namítal, že se závěry soudu prvého stupně nesouhlasí. Připustil sice, že má exekuce , zdůraznil však, že každou platí a s každým věřitelem je domluven na měsíčních splátkách a že už mu chybí malé částky . Poukazoval též na to, že navrhovatelce nabízel splátky dluhu ve výši 5-6 tisíc Kč měsíčně, navrhovatelka však požadovala 8 tisíc Kč měsíčně a na jeho návrh nižších splátek nereagovala. Závěrem dodal, že takové splátky byly tehdy nad jeho možnosti, nyní by však požadovanou částku splácet mohl.

Vrchní soud v Praze přezkoumal usnesení soudu prvního stupně v části napadené odvoláním včetně řízení jeho vydání předcházejícího a dospěl k těmto zjištěním a závěrům:

Dlužník podáním doručeným odvolacímu soudu dne 26.6.2015 požádal o odročení jednání o odvolání nařízeného na tentýž den, přičemž jako důvod uvedl, že je objednán do nemocnice v Českých Budějovicích. Protože však důvod, jenž by byl vzhledem k jeho vážnosti způsobilý znemožnit mu zúčastnit se jednání, ničím nedoložil, neshledal odvolací soud jeho žádost o odročení jednání důvodnou a odvolání projednal a rozhodl o něm dle ust. § 101 odst. 3 občanského soudního řádu (dále jen o.s.ř.) v jeho nepřítomnosti i v nepřítomnosti navrhovatelky, jež se rovněž omluvila, avšak o odročení jednání nežádala.

Podle ust. § 136 odst. 1 IZ vydá insolvenční soud rozhodnutí o úpadku, je-li osvědčením nebo dokazováním zjištěno, že dlužník je v úpadku nebo že mu úpadek hrozí.

Dlužník je podle ust. § 3 odst. 1 a 3 IZ v úpadku, jestliže má více věřitelů, peněžité závazky po dobu delší 30 dnů po lhůtě splatnosti a tyto závazky není schopen plnit, a je-li právnickou osobou nebo fyzickou osobou-podnikatelem, je v úpadku i tehdy, je-li předlužen, tj. má-li více věřitelů a souhrn jeho závazků převyšuje hodnotu jeho majetku. Z uvedeného plyne, že pojem úpadku je vymezen dvojím způsobem-jako úpadek projevující se platební neschopností (insolvencí) dlužníka a jako úpadek projevující se jeho předlužením, přičemž k vydání rozhodnutí o úpadku postačuje zjištění, že dlužník je buď insolventní, nebo že je předlužen, jinými slovy, zjištění úpadku v obou zákonem vymezených formách není nezbytné.

Ust. § 3 odst. 2 IZ vymezuje vyvratitelné právní domněnky, podle nichž se má za to, že dlužník není schopen plnit své peněžité závazky, jestliže zastavil platby podstatné části svých peněžitých závazků, nebo je neplní po dobu delší 3 měsíců po lhůtě splatnosti, nebo není možné dosáhnout uspokojení některé ze splatných peněžitých pohledávek vůči dlužníkovi výkonem rozhodnutí nebo exekucí, nebo dlužník nesplnil povinnost předložit seznamy uvedené v § 104 odst. 1 IZ, kterou mu uložil insolvenční soud. Pokud bude zjištěno naplnění některé z nich, resp. pokud se dlužníkovi nepodaří některou z nich vyvrátit, platí, že je platebně neschopným ve smyslu ust. § 3 odst. 1 IZ.

O předlužení jde pak podle ust. § 3 odst. 3 IZ tehdy, má-li dlužník více věřitelů a souhrn jeho závazků převyšuje hodnotu jeho majetku. Při stanovení hodnoty dlužníkova majetku se přihlíží také k další správě majetku, případně k dalšímu provozování podniku, lze-li se zřetelem ke všem okolnostem důvodně předpokládat, že dlužník bude moci ve správě majetku nebo v provozu podniku pokračovat.

Podle ust. § 141 IZ není proti rozhodnutí o úpadku vydanému na základě insolvenčního návrhu dlužníka odvolání přípustné. Proti rozhodnutí o úpadku vydanému na základě insolvenčního návrhu věřitele se může odvolat pouze dlužník; odvoláním však lze namítat pouze to, že rozhodnutí o úpadku nemělo být vydáno proto, že úpadek není osvědčen, nebo proto, že tomu brání překážka stanovená v tomto zákoně. Ke skutečnostem, které nastaly nebo vznikly po vydání rozhodnutí soudu prvního stupně, se v odvolacím řízení nepřihlíží (odst. 1). Je-li osvědčen úpadek dlužníka, není důvodem k tomu, aby odvolací soud zrušil nebo změnil rozhodnutí o úpadku, skutečnost, že insolvenční navrhovatel nedoložil, že má proti dlužníkovi splatnou pohledávku, ani skutečnost, že insolvenční navrhovatel v průběhu odvolacího řízení ztratil způsobilost být účastníkem řízení (odst. 2).

Dlužno poznamenat, že ust. § 143 IZ vymezuje podmínky, při jejichž splnění zamítne insolvenční soud insolvenční návrh. Podle jeho odstavce 2 takto rozhodne o insolvenčním návrhu podaném věřitelem, jestliže nebylo osvědčeno, že insolvenční navrhovatel a alespoň jedna další osoba má proti dlužníku splatnou pohledávku, přičemž se za další osobu nepovažuje osoba, na kterou byla převedena některá z pohledávek insolvenčního navrhovatele proti dlužníku nebo její část v době 6 měsíců před podáním insolvenčního návrhu nebo po zahájení insolvenčního řízení.

Odvolací soud především konstatuje, že soud prvého stupně nepochybil, když věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti dlužníka, neboť jeho omluva doručená na podatelnu soudu dne 9.12.2014 (tedy v den jednání) neobsahovala žádost o odročení jednání.

Soudu prvého stupně je však třeba vytknout, že odůvodnění napadeného usnesení neodpovídá plně požadavkům ust. § 157 odst. 2 ve spojení s ust. § 169 odst. 4 o.s.ř., dle nichž je soud v odůvodnění usnesení povinen mimo jiné stručně a jasně vyložit, které skutečnosti má za prokázané a které nikoliv, o které důkazy opřel svá skutková zjištění, proč některé důkazy neprovedl a jakými úvahami se při hodnocení důkazů řídil, a provedené důkazy zhodnotit podle ust. § 132 o.s.ř. Na základě svých zjištění je pak povinen formulovat tzv. skutkovou větu, již posoudí věc po stránce právní. V důvodech rozhodnutí je přitom třeba vždy vyložit úvahy, jež soud vedly k podřazení skutkové podstaty pod příslušnou právní normu. Soud prvého stupně v rozporu s uvedeným ohledně osvědčení pohledávek dalších věřitelů toliko bez dalšího konstatoval, že z Katastru nemovitostí dlužníka LV č. 1860 pro Katastrální území Protivín a současně z výpisu z Centrální evidence exekucí vyplývá, že dlužník má splatné závazky vůči společnosti CETELEM ČR, a.s. a vůči společnosti vendue, a.s. tak, jak navrhovatel uvedl ve svém insolvenčním návrhu , aniž z provedených důkazů vyvodil jakékoliv konkrétní skutkové závěry ohledně výše, splatnosti či titulu těchto závazků; z takto neúplně zjištěného skutkového stavu pak (logicky) nemohl ani dovodit (jak přesto učinil), že tyto závazky jsou více jak 30 dnů po lhůtě splatnosti .

Poté, co odvolací soud v potřebném rozsahu doplnil dokazování, po stránce skutkové zjistil, že: -přihláškou pohledávky ze dne 21.1.2015 přihlásila vendue, a.s. vykonatelné pohledávky za dlužníkem v celkové výši 12.445,88 Kč splatné od 30.3.2011 přiznané jí elektronickým platebním rozkazem Okresního soudu v Písku č.j. 15 EC 695/2011-20 ze dne 6.10.2011, jenž nabyl právní moci dne 14.4.2012;

-přihláškou pohledávky ze dne 9.1.2015 přihlásila CETELEM ČR, a.s. vykonatelné pohledávky za dlužníkem v celkové výši 32.562,-Kč splatné od 28.2.2010 přiznané jí rozsudkem Okresního soudu v Písku č.j. 18C 494/2012-55 ze dne 31.7.2013, jenž nabyl právní moci dne 2.10.2013; -přihláškou pohledávky ze dne 28.1.2015 přihlásila Wüstenrot stavební spořitelna, a.s. pohledávky za dlužníkem v celkové výši 379.551,96 Kč z titulu Smlouvy o překlenovacím úvěru a úvěru ze stavebního spoření ke smlouvě o stavebním spoření č. 22291566 splatné od 11.11.2010.

Z obsahu spisu (zprávy správkyně ze dne 16.3.2015, protokolu o přezkumném jednání ze dne 7.4.2015, seznamu přihlášených pohledávek) dále vyplývá, že se dlužník přezkumného jednání nezúčastnil, a žádnou z přihlášených pohledávek tedy nepopřel, přičemž jeho jediný majetek dle zjištění správkyně (dlužník přes výzvu soudu seznam svého majetku nepředložil) tvoří nemovitosti v odhadní ceně cca 650.000,-Kč, zatímco suma zjištěných pohledávek činí 1.143.802,54 Kč.

Na základě uvedeného dospěl rovněž odvolací soud k závěru, že bylo prokázáno, že dlužník je v úpadku ve formě insolvence. V řízení bylo totiž zjištěno, že po dobu delší 30 dnů neplní své splatné závazky vůči více věřitelům, jimiž jsou vedle navrhovatelky, jejíž vykonatelná pohledávka je splatná od 30.5.2013, též vendue, a.s. s vykonatelnou pohledávkou splatnou od 30.3.2011, CETELEM ČR, a.s. s vykonatelnou pohledávkou splatnou od 28.2.2010 a Wüstenrot stavební spořitelna, a.s. s pohledávkou splatnou od 11.11.2010. Existenci závazků vůči navrhovatelce ani dalším věřitelům dlužník nijak nezpochybnil a nevyvrátil ani domněnku, že nebyl (není) schopen je plnit, založenou na ust. § 3 odst. 2 písm. b) a d) IZ, tj. na tom, že je neplnil po dobu delší 3 měsíců po lhůtě splatnosti. Fikce neschopnosti dlužníka plnit splatné závazky přitom (jak správně dovodil soud prvého stupně) vyplývá i z toho, že-ač řádně vyzván (viz. č.d. A-4)-nepředložil seznamy svého majetku a závazků. Skutečnost, že by měl dostatek disponibilních prostředků k úhradě všech svých závazků, netvrdil, hodnota jeho majetku (cca 650.000,-Kč) pak nenasvědčuje tomu, že by byl schopen z něj zjištěné pohledávky věřitelů (1.143.802,54 Kč) bez obtíží uspokojit.

K odvolací argumentaci považoval odvolací soud za potřebné dodat, že žádost dlužníka o nižší splátky adresovaná navrhovatelce nemůže mít žádný vliv na jeho povinnost plnit to, co mu bylo uloženo vykonatelným soudním rozhodnutím. Skutečnost, že by se s navrhovatelkou dohodl na jiném rozsahu plnění, dlužník neprokázal, stejně jako tvrzení, že své závazky platí a s každým věřitelem je domluven na měsíčních splátkách.

Směřovalo-li odvolání dlužníka též proti výroku o prohlášení konkursu na jeho majetek, je třeba poukázat na to, že-ač byl soudem prvého stupně o této možnosti řádně poučen (viz č.d. A-4)-návrh na oddlužení nepodal. Jiné argumenty, jež by správnost tohoto výroku zpochybňovaly, dlužník nenabídl, přičemž ani odvolací soud v rámci přezkumné činnosti dle ust. § 212a odst. 1 o.s.ř. důvody nasvědčující jeho nesprávnosti neshledal.

Na základě těchto zjištění a veden názory vyjádřenými shora neshledal odvolací soud odvolání dlužníka důvodným, postupoval proto podle ust. § 219 o.s.ř. a usnesení insolvenčního soudu v části napadené odvoláním jako věcně správné potvrdil.

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí je dovolání přípustné, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak; dovolání lze podat do dvou měsíců od doručení tohoto rozhodnutí prostřednictvím Krajského soudu v Českých Budějovicích k Nejvyššímu soudu ČR.

V Praze dne 26. června 2015

JUDr. Jiří K a r e t a, v. r. předseda senátu

Za správnost vyhotovení: Borodáčová