2 VSPH 595/2012-A-19
KSLB 57 INS 1992/2012 2 VSPH 595/2012-A-19

Usnesení

Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jiřího Karety a ze soudců JUDr. Jindřicha Havlovce a Mgr. Tomáše Brauna ve věci dlužnice Lenky Roušarové, bytem Dlouhá 2324, Česká Lípa, zahájené na návrh dlužnice, o odvolání dlužnice proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem, pobočky v Liberci č.j. KSLB 57 INS 1992/2012-A-13 ze dne 28.března 2012

takto:

Usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem, pobočky v Liberci č.j. KSLB 57 INS 1992/2012-A-13 ze dne 28.března 2012 se z r u š u j e a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení.

Odůvodnění:

Krajský soud v Ústí nad Labem, pobočka v Liberci usnesením č.j. KSLB 57 INS 1992/2012-A-13 ze dne 28.3.2012 uložil Lence Roušarové (dále jen dlužnice), aby do sedmi dnů právní moci tohoto usnesení zaplatila zálohu na náklady insolvenčního řízení ve výši 5.000,-Kč.

V odůvodnění usnesení soud citoval ust. § 108 insolvenčního zákona a vyložil účel zálohy na náklady insolvenčního řízení se závěrem, že případným řízením nelze zatěžovat pouze státní rozpočet. Vyšel ze zjištění, že dlužnice nemá hodnotnější majetek, avšak její příjmy jsou dostatečné a umožňují jí oddlužení plněním splátkového kalendáře. Proto jí uložil povinnost uhradit zálohu na náklady insolvenčního řízení ve shora uvedené výši.

Proti tomuto usnesení se dlužnice včas odvolala s tvrzením, že insolvenční návrh podal společně s ní její manžel Josef Roušar. Insolvenčnímu soudu vytkla, že zaplacení zálohy požadoval po každém z nich samostatně, a požadovala sloučení obou řízení včetně nákladů s tím spojených .

Vrchní soud v Praze přezkoumal napadené usnesení včetně řízení jeho vydání předcházejícího a dospěl k těmto zjištěním a závěrům:

Povinnost navrhovatele uhradit zálohu na náklady insolvenčního řízení vyplývá z ust. § 108 odst. 1 až 3 insolvenčního zákona, podle něhož může insolvenční soud před rozhodnutím o insolvenčním návrhu uložit insolvenčnímu navrhovateli, aby ve stanovené lhůtě zaplatil zálohu na náklady insolvenčního řízení až do částky 50.000,-Kč. Nebude-li záloha na náklady insolvenčního řízení ve stanovené lhůtě zaplacena, může insolvenční soud před rozhodnutím o insolvenčním návrhu insolvenční řízení zastavit, a neučiní-li tak, může přikročit k jejímu vymáhání; o tom musí insolvenčního navrhovatele poučit. Povinnost k zaplacení zálohy na náklady insolvenčního řízení lze tedy uložit insolvenčnímu navrhovateli, který není osobou uvedenou v poslední větě ust. § 108 odst. 1 insolvenčního zákona, či v ust. § 368 odst. 1 téhož zákona), anebo solidárně všem navrhovatelům, jedině pokud v daném případě nelze předpokládat, že budoucí náklady insolvenčního řízení bude možno zcela uhradit z majetkové podstaty (tj. že prostředky k jejich krytí nelze zajistit jinak než zálohou).

Pro posouzení, zda je namístě požadovat po navrhovateli zaplacení zálohy a v jaké výši, je tudíž nutné vzít v úvahu skutkové a právní okolnosti dané věci, jež jsou podstatné především pro úsudek o tom, jaký způsob řešení dlužníkova úpadku či hrozícího úpadku lze očekávat, jaké náklady, k jejichž krytí záloha slouží, si tento způsob pravděpodobně vyžádá, a zda či do jaké míry lze předpokládat uspokojení těchto nákladů z majetkové podstaty. Je přitom zřejmé, že výše nákladů insolvenčního řízení se odvíjí nejen od samotné povahy konkrétního způsobu řešení dlužníkova úpadku (konkursu, reorganizace nebo zvolené formy oddlužení), ale v rámci téhož způsobu řešení úpadku je ovlivněna i specifickými poměry dané věci. To platí i pro hotové výdaje a odměnu insolvenčního správce, které vždy patří mezi náklady insolvenčního řízení a jejichž výše je pro jednotlivé způsoby řešení úpadku upravena ve vyhlášce č. 313/2007 Sb. odlišně. Tato odlišnost se týká i obou forem oddlužení, a tedy již z toho důvodu je při předpokládaném řešení úpadku oddlužením podstatné také to, jakou formou-zpeněžením majetkové podstaty či splátkovým kalendářem-bude nejspíše provedeno.

Z insolvenčního návrhu spojeného s návrhem na povolení oddlužení podaným na předepsaném formuláři odvolací soud v daném případě zjistil, že dlužnice má 6 nezajištěných závazků v celkové výši 225.565,-Kč, že tyto závazky vznikly za trvání manželství a jsou součástí společného jmění dlužnice a jejího manžela. Dále bylo zjištěno, že ze svého čistého měsíčního výdělku ve výši 15.772,-Kč hodlá dlužnice měsíčně poskytovat splátky ve výši 5.646,-Kč, což jí umožní uspokojit pohledávky nezajištěných věřitelů v zákonem požadované výši.

Nahlédnutím do insolvenčního rejstříku odvolací soud dále zjistil, že dne 27.1.2012 podal insolvenční návrh spojený s návrhem na povolení oddlužením i manžel dlužnice; tato věc je vedena u insolvenčního soudu pod sp.zn. KSLB 57 INS 1987/2012.

Vzhledem k tomu, že očekávaný příjem dlužnice umožní zákonem požadované uspokojení pohledávek nezajištěných věřitelů a že manžel dlužnice souhlasil s jejím návrhem na povolení oddlužení a nadto podal vlastní insolvenční návrh, není žádný důvod nevyhovět návrhu dlužnice na spojení obou věcí do řízení jediného, neboť z obsahu obou insolvenčních návrhů vyplývá, že je v nich tvrzen majetek a závazky, jež spadají do společného jmění manželů ve smyslu ust. § 143a občanského zákoníku, přičemž nebylo prokázáno zúžení společného jmění manželů ani nebylo tvrzeno, že by společné jmění manželů neexistovalo. Proto bylo třeba vycházet z domněnky stanovené v ust. § 144 občanského zákoníku, podle něhož platí, že pokud není prokázán opak, má se zato, že majetek nabytý a závazky vzniklé za trvání manželství tvoří společné jmění manželů. Nebylo prokázáno ani to, že by některé závazky vznikly ještě před uzavřením manželství a před vznikem společného jmění manželů.

V této situaci je nezbytné, aby insolvenční soud (samostatně podané) insolvenční návrhy obou manželů posoudil a projednal společně (v jediném řízení), včetně toho, zda, popř. v jaké výši bude po nich požadovat, aby zaplatili (jednu) zálohu na náklady (společného) insolvenčního řízení.

Na základě těchto zjištění a veden názory vyjádřenými shora zrušil odvolací soud napadené usnesení podle ust. § 219a odst. 1 písm. a) občanského soudního řádu a věc dle ust. § 221 odst. 1 písm. a) téhož zákona vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení n e n í dovolání přípustné.

V Praze dne 25.května 2012

JUDr. Jiří Kareta, v.r. předseda senátu

Za správnost vyhotovení: Vladimíra Chalupová