2 VSPH 594/2012-A-17
KSLB 57 INS 2515/2012 2 VSPH 594/2012-A-17

Usnesení Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jiřího Karety a ze soudců JUDr. Jindřicha Havlovce a Mgr. Tomáše Brauna ve věci dlužníka Romana Kříže, bytem Švermova 611, Kamenický Šenov, zahájené na návrh dlužníka, o odvolání dlužníka proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem, pobočky v Liberci č.j. KSLB 57 INS 2515/2012-A-12 ze dne 5.dubna 2012

takto:

Usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem, pobočky v Liberci č.j. KSLB 57 INS 2515/2012-A-12 ze dne 5.dubna 2012 se mění tak, že se dlužníku Romanu Křížovi ukládá zaplatit zálohu na náklady insolvenčního řízení ve výši 15.000,-Kč do deseti dnů od právní moci usnesení v hotovosti do pokladny nebo na účet Krajského soudu v Ústí nad Labem, pobočky v Liberci.

Odůvodnění:

Krajský soud v Ústí nad Labem, pobočka v Liberci usnesením č.j. KSLB 57 INS 2515/2012-A-12 ze dne 5.4.2012 uložil Romanu Křížovi (dále jen dlužník), jenž se insolvenčním návrhem ze dne 14.12.2011 (doručeným soudu dne 2.2.2012) domáhal vydání rozhodnutí o úpadku a povolení oddlužení, aby do sedmi dnů od právní moci tohoto usnesení zaplatil zálohu na náklady insolvenčního řízení ve výši 25.000,-Kč.

V odůvodnění usnesení soud uvedl, že povinnost zaplatit zálohu ukládá dlužníku proto, že je nutné zajistit prostředky na náklady insolvenčního řízení. Soud vyjádřil pochybnosti o poctivosti dlužníkova záměru, když byl rozhodnutím Okresního soudu v České Lípě ze dne 1.6.2011, které nabylo právní moci dne 18.6.2011, odsouzen za úmyslný trestný čin podvodu dle ust. § 209 odst. 1 trestního zákoníku a byl mu uložen trest odnětí svobody ve výměře 3 měsíců s podmíněným odkladem jeho výkonu a byla mu stanovena zkušební doba v délce trvání 12 měsíců. Jelikož z insolvenčního návrhu a jeho příloh vyplývá, že dlužník nemá žádný hodnotnější majetek, z jehož zpeněžení by bylo možno zajistit úhradu nákladů insolvenčního správce, uložil mu soud povinnost zaplatit zálohu, která je v zákonném rozmezí stanoveném pro odměnu náležející insolvenčnímu správci.

Proti tomuto usnesení se dlužník včas odvolal a požadoval, aby je odvolací soud změnil tak, že se mu ukládá zaplatit zálohu na náklady insolvenčního řízení ve výši 5.000,-Kč. V odvolání uvedl, že zaplacení vyšší částky je mimo jeho finanční možnosti.

Vrchní soud v Praze přezkoumal napadené usnesení i řízení jeho vydání předcházející a dospěl k těmto zjištěním a závěrům:

Podle ust. § 108 odst. 1 až 3 insolvenčního zákona může insolvenční soud před rozhodnutím o insolvenčním návrhu uložit insolvenčnímu navrhovateli, aby ve stanovené lhůtě zaplatil zálohu na náklady insolvenčního řízení až do částky 50.000,-Kč, je-li to nutné ke krytí nákladů řízení a prostředky k tomu nelze zajistit jinak. Nebude-li záloha na náklady insolvenčního řízení ve stanovené lhůtě zaplacena může insolvenční soud před rozhodnutím KSLB 57 INS 2515/2012 -A o insolvenčním návrhu insolvenční řízení zastavit, a neučiní-li tak, může přikročit k jejímu vymáhání; o tom musí insolvenčního navrhovatele poučit.

Účelem institutu zálohy je především umožnit insolvenčnímu správci výkon jeho funkce, překlenout tak nedostatek finančních prostředků bezprostředně po rozhodnutí o úpadku a poskytnout záruku úhrady alespoň části nároků insolvenčního správce pro případ, že by je nebylo možno uhradit z majetkové podstaty.

Z insolvenčního návrhu a předložených příloh odvolací soud zjistil, že se dlužník domáhal vydání rozhodnutí o úpadku a povolení oddlužení s tím, že vůči osmi věřitelům má splatné závazky v celkové výši cca 354 tisíc Kč, vlastní movité věci v hodnotě cca 35.000,-Kč, nevlastní žádné nemovitosti, nemá vyživovací povinnost a jeho měsíční příjem tvoří mzda ve výši 11.750,-Kč. Protože z těchto údajů je zřejmé, že úpadek dlužníka bude řešen buď oddlužením nebo nepatrným konkursem, přičemž dlužník nedisponuje žádnými likvidními prostředky, jež by insolvenční správce mohl použít na úhradu prvotních nákladů insolvenčního řízení po svém ustanovení do funkce, je odvolací soud stejně jako soud prvního stupně toho názoru, že složení zálohy je nezbytné. Vzhledem k tomu, že však způsob řešení úpadku přicházející v daném případě v úvahu nebude s přihlédnutím k počtu věřitelů dlužníka, souhrnné výši jeho závazků a rozsahu jeho majetku vyžadovat v prvotní fázi insolvenčního řízení vynaložení nijak značných výdajů spojených s výkonem funkce insolvenčního správce, je odvolací soud na rozdíl od soudu prvního stupně toho názoru, že přiměřenou je v daném případě záloha ve výši 15.000,-Kč.

Na základě těchto zjištění a veden názory vyjádřenými shora postupoval odvolací soud podle ust. § 220 odst. 1 za použití § 167 odst. 2 občanského soudního řádu a napadené usnesení změnil, jak uvedeno shora.

Po u č e n í : Proti tomuto usnesení není dovolání přípustné.

V Praze dne 25.května 2012

JUDr. Jiří K a r e t a, v.r. předseda senátu

Za správnost vyhotovení: Hana Bulínová