2 VSPH 588/2015-A-17
KSLB 54 INS 33824/2014 2 VSPH 588/2015-A-17

USNESENÍ Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jiřího Karety a soudců Mgr. Tomáše Brauna a Mgr. Martina Lišky ve věci dlužnice Ladislavy Baránkové, bytem Hejnická 91, Liberec, zahájené na návrh dlužnice, o odvolání dlužnice proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem, pobočky v Liberci č.j. KSLB 54 INS 33824/2014-A-12 ze dne 19. března 2015

takto:

Usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem, pobočky v Liberci č.j. KSLB 54 INS 33824/2014-A-12 ze dne 19. března 2015 se m ě n í tak, že se dlužnici povinnost zaplatit zálohu na náklady insolvenčního řízení neukládá.

Odůvodnění:

Krajský soud v Ústí nad Labem usnesením č.j. KSLB 54 INS 33824/2014-A-12 ze dne 19.3.2015 uložil Ladislavě Baránkové (dále jen dlužnice), jež se domáhala vydání rozhodnutí o úpadku a povolení oddlužení, aby do 7 dnů od právní moci tohoto usnesení zaplatila zálohu na náklady insolvenčního řízení ve výši 35.000,-Kč.

V odůvodnění usnesení soud uvedl, že se dlužnice podáním doručeným dne 15.12.2014 domáhala vydání rozhodnutí o úpadku a povolení oddlužení plněním splátkového kalendáře. V návrhu uvedla, že vůči 15 nezajištěným věřitelům má splatné závazky v celkové výši 1.093.628,-Kč. Ze seznamu závazků dle soudu vyplynulo, že závazky vůči České správě sociálního zabezpečení, České pojišťovně, a.s., Penzijní společnosti České pojišťovny, a.s. a Všeobecné zdravotní pojišťovně ČR pocházejí z podnikání dlužnice. Usnesením ze dne 2.3.2015 (č.d. A-9) soud dlužnici uložil, aby mu předložila vlastní písemné prohlášení o tom, že věřitelé těchto pohledávek souhlasí s řešením jejího úpadku oddlužením. Dne 9.3.2015 sdělila soudu Všeobecná zdravotní pojišťovna ČR, že s tím nesouhlasí, dne 16.3.2015 mu dlužnice předložila prohlášení, jímž Penzijní společnost České pojišťovny, a.s. vyjádřila souhlas s nižším plněním nejméně v rozsahu 25% pohledávky a vyjádřila souhlas s oddlužením, a Okresní správa sociálního zabezpečení v Liberci mu podáním ze dne 5.3.2015 sdělila, že není oprávněna souhlasit s jinou než 100% mírou uspokojení své pohledávky a v případě splnění této podmínky nemá proti oddlužení námitky.

Cituje ust. § 108 odst. 1 až 3, § 389 odst. 1 a 2, § 390 odst. 3 a § 396 insolvenčního zákona dovodil soud, že v daném případě nejsou splněny předpoklady podmiňující povolení oddlužení, neboť Všeobecná zdravotní pojišťovna

ČR jakožto věřitel pohledávky pocházející z podnikání dlužnice s tímto způsobem řešení úpadku výslovně nesouhlasila a Česká správa sociálního zabezpečení podmínila svůj souhlas plným uspokojením své pohledávky. Byť dle zjištění soudu příjem dlužnice z pracovního poměru u společnosti s ručením omezeným Hofmann Wizard, s.r.o. v průměrné výši 16.091,-Kč čistého měsíčně spolu s příjmem ve výši 2.100,-Kč měsíčně z darovací smlouvy uzavřené s Václavem Sochorem umožňuje splnění podmínky úhrady alespoň 30% pohledávek nezajištěných věřitelů za pět let trvání oddlužení, vzhledem ke stanoviskům věřitelů popsaným výše lze dle názoru soudu očekávat, že úpadek dlužnice bude řešen konkursem. S přihlédnutím k tomu, že dle dlužnicí předloženého seznamu tvoří její majetek vybavení domácnosti a penzijní připojištění ve výši 7.535,52 Kč, považoval soud prvního stupně za nezbytné zajistit prostředky na úhradu zejména prvotních nákladů řízení spojených s činností insolvenčního správce při zjišťování a zpeněžování majetkové podstaty složením zálohy dlužnicí s tím, že za tím účelem bude postačovat částka 35.000,-Kč.

Proti tomuto usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem, pobočky v Liberci se dlužnice včas odvolala a požadovala, aby je odvolací soud zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení. V odvolání uvedla, že se do finančních problémů dostala především z důvodu nezodpovědného podnikání svého manžela, finanční situace jí však neumožňuje ani podat žádost o rozvod a zálohu určenou soudem není schopna okamžitě zaplatit. Kromě toho poukazovala na to, že závazky pocházející z podnikatelské činnosti v celkové výši 41.897,-Kč představují pouhý zlomek (3,83%) všech nezajištěných závazků, závazek vůči Všeobecné zdravotní pojišťovně ČR ve výši 17.407,-Kč dokonce pouze 1,59%.

Vrchní soud v Praze přezkoumal napadené usnesení i řízení jeho vydání předcházející a dospěl k těmto zjištěním a závěrům:

Podle ust. § 108 insolvenčního zákona může insolvenční soud před rozhodnutím o insolvenčním návrhu uložit insolvenčnímu navrhovateli, aby ve stanovené lhůtě zaplatil zálohu na náklady insolvenčního řízení, je-li to nutné ke krytí nákladů řízení a prostředky k tomu nelze zajistit jinak; to platí i tehdy, je-li zřejmé, že dlužník nemá žádný majetek. Tuto zálohu nelze uložit insolvenčnímu navrhovateli-zaměstnanci dlužníka, jehož pohledávka spočívá pouze v pracovněprávních nárocích. Povinnost zaplatit zálohu neuloží insolvenční soud dlužníku, o jehož insolvenčním návrhu může rozhodnout bez zbytečného odkladu tak, že vydá rozhodnutí o úpadku, s nímž spojí rozhodnutí o povolení oddlužení.

Účelem institutu zálohy je především překlenout nedostatek finančních prostředků po rozhodnutí o úpadku, umožnit insolvenčnímu správci výkon jeho funkce a rovněž poskytnout záruku úhrady odměny a hotových výdajů insolvenčního správce pro případ, že je nebude možno uhradit z majetkové podstaty.

Podle ust. § 389 odst. 1 insolvenčního zákona může dlužník insolvenčnímu soudu navrhnout, aby jeho úpadek nebo hrozící úpadek řešil oddlužením, jde-li o a) právnickou osobu, která podle zákona není považována za podnikatele a současně nemá dluhy z podnikání, nebo b) fyzickou osobu, která nemá dluhy z podnikání. Podle ust. § 389 odst. 2 téhož zákona nebrání dluh z podnikání řešení dlužníkova úpadku oddlužením, jestliže a) s tím souhlasí věřitel, o jehož pohledávku jde, nebo b) jde o pohledávku věřitele, která zůstala neuspokojena po skončení insolvenčního řízení, ve kterém insolvenční soud zrušil konkurs na majetek dlužníka podle § 308 odst. 1 písm. c) nebo d), anebo c) jde o pohledávku zajištěného věřitele.

Podle ust. § 403 odst. 2 insolvenčního zákona mohou věřitelé, kteří hlasovali o přijetí způsobu oddlužení, namítat, že zde jsou skutečnosti, které by jinak odůvodňovaly odmítnutí nebo zamítnutí návrhu na povolení oddlužení. Tyto námitky mohou uplatnit nejpozději do skončení schůze věřitelů, která rozhodovala o způsobu oddlužení, a v případě uvedeném v § 399 odst. 3 do 10 dnů po zveřejnění hlasování v insolvenčním rejstříku. K později vzneseným námitkám a k námitkám uplatněným věřiteli, kteří nehlasovali o přijetí způsobu oddlužení, se nepřihlíží. Platí, že věřitelé, kteří včas neuplatnili námitky podle věty první, souhlasí s oddlužením bez zřetele k tomu, že dlužník má dluhy z podnikání.

Podle ust. § 405 odst. 1 a 2 téhož zákona neschválí insolvenční soud oddlužení, jestliže v průběhu insolvenčního řízení vyšly najevo skutečnosti, které by jinak odůvodňovaly odmítnutí nebo zamítnutí návrhu na povolení oddlužení; jestliže insolvenční soud oddlužení neschválí, rozhodne současně o způsobu řešení dlužníkova úpadku konkursem.

Podle ust. § 390 odst. 3 věty první insolvenčního zákona odmítne insolvenční soud návrh na povolení oddlužení podaný opožděně nebo někým, kdo k tomu nebyl oprávněn, rozhodnutím, které doručí dlužníku, osobě, která takový návrh podala, insolvenčnímu správci a věřitelskému výboru.

Podle ust. § 395 insolvenčního zákona zamítne insolvenční soud návrh na povolení oddlužení, jestliže se zřetelem ke všem okolnostem lze důvodně předpokládat, a) že jím je sledován nepoctivý záměr, nebo b) že hodnota plnění, které by při oddlužení obdrželi nezajištění věřitelé, bude nižší než 30 % jejich pohledávek, ledaže tito věřitelé s nižším plněním souhlasí (odst. 1). Insolvenční soud zamítne návrh na povolení oddlužení i tehdy, jestliže dosavadní výsledky řízení dokládají lehkomyslný nebo nedbalý přístup dlužníka k plnění povinností v insolvenčním řízení (odst. 2).

Vzhledem k odvolací argumentaci považoval odvolací soud za nutné v prvé řadě uvést, že Vrchní soud v Praze prosazuje v současné době názor, že nesouhlasné stanovisko k řešení úpadku dlužníka je relevantní, jen pokud je vyjádřil věřitel pohledávky pocházející z podnikání, jenž ji již přihlásil do insolvenčního řízení. Jinak je pro posouzení subjektivní nepřípustnosti oddlužení ve smyslu ust. § 389 odst. 2 písm. a) insolvenčního zákona relevantní, zda věřitel takové pohledávky vznese takovou námitku a vyjádří nesouhlas s řešením úpadku dlužníka oddlužením na schůzi věřitelů podle ust. § 403 odst. 2 insolvenčního zákona, přičemž jeho nesouhlas lze pominout toliko v případě, že by se jednalo o pohledávku bagatelní, nebo že by se v kontextu dalších okolností věci jednalo o výkon práva v rozporu s dobrými mravy. Negativní stanovisko Všeobecné zdravotní pojišťovny České republiky, jež dosud žádnou pohledávku vůči dlužníkovi do insolvenčního řízení nepřihlásila, je tedy pro tuto fázi insolvenčního řízení bez významu.

Pro rozhodnutí o odvolání je pak podstatné, že z insolvenčního návrhu spojeného s návrhem na povolení oddlužení a jejich příloh plyne, že by dlužnice-jak uvedl soud prvního stupně v odůvodnění napadeného usnesení-měla být schopna uhradit během 5 let oddlužení vedle nároků insolvenčního správce alespoň 30% pohledávek nezajištěných věřitelů. Protože ani jiné důvody vylučující možnost řešení úpadku oddlužením odvolací soud neshledal, dovodil z toho, že k uložení povinnosti zaplatit zálohu na náklady insolvenčního řízení dlužnici nebyl v daném případě důvod.

Na základě těchto zjištění a veden názory vyjádřenými shora shledal odvolací soud odvolání dlužnice důvodným, podle ust. § 220 odst. 1 za použití § 167 odst. 2 občanského soudního řádu proto napadené usnesení změnil a povinnost zaplatit zálohu na náklady insolvenčního řízení dlužnici neuložil.

Poučení: Proti tomuto usnesení n e n í dovolání přípustné.

V Praze dne 13. ledna 2016

JUDr. Jiří K a r e t a , v. r. předseda senátu Za správnost vyhotovení: Mandáková