2 VSPH 584/2013-A-11
KSPL 56 INS 3943/2013 2 VSPH 584/2013-A-11

USNESENÍ Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jiřího Karety a soudců JUDr. Jiřího Goldsteina a Mgr. Tomáše Brauna ve věci dlužníka SPRING-BRISTOL, s.r.o. v likvidaci, sídlem Hálkova 1203/32, Plzeň, zast. advokátkou Mgr. Alicí Benešovou, sídlem ul. Míru 17, Rokycany, zahájené na návrh dlužníka, o odvolání dlužníka proti usnesení Krajského soudu v Plzni č.j. KSPL 56 INS 3943/2013-A-6 ze dne 20. února 2013

takto:

Usnesení Krajského soudu v Plzni č.j. KSPL 56 INS 3943/2013-A-6 ze dne 20. února 2013 s e p o t v r z u j e .

Odůvodnění:

Krajský soud v Plzni usnesením č.j. KSPL 56 INS 3943/2013-A-6 ze dne 20.2.2013 uložil SPRING-BRISTOL, s.r.o. v likvidaci (dále jen dlužník), jež se insolvenčním návrhem doručeným soudu dne 14.2.2013 domáhala vydání rozhodnutí o úpadku a prohlášení konkursu, aby do patnácti dnů od právní moci usnesení zaplatila zálohu na náklady insolvenčního řízení ve výši 50.000,-Kč.

V odůvodnění usnesení odkázal soud na ust. § 108 odst. 1 insolvenčního zákona, podle něhož může soud vyzvat insolvenčního navrhovatele k zaplacení zálohy na náklady insolvenčního řízení až do výše 50.000,-Kč, a vysvětlil, že záloha je nutná k tomu, aby insolvenční správce měl bezprostředně po rozhodnutí o úpadku a po ustanovení do funkce k dispozici finanční prostředky nezbytné k jejímu výkonu a aby byly k dispozici prostředky umožňující uhradit alespoň zčásti nároky insolvenčního správce. Potřeba úhrady zálohy vyplývá podle soudu z toho, že z insolvenčního návrhu a připojených příloh nelze usoudit na dostatečnost dlužníkova majetku, který by postačoval na krytí nákladů insolvenčního řízení, a prostředky ke krytí nákladů insolvenčního řízení proto nelze zajistit jinak.

Proti tomuto usnesení Krajského soudu v Plzni se dlužník včas odvolal a požadoval, aby je odvolací soud zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení. V odvolání poukazoval na to, že napadené usnesení neobsahuje odůvodnění toho, proč soud nevyměřil zálohu nižší. Dle názoru dlužníka měl přitom soud přihlédnout při stanovení výše zálohy k jeho majetkovým možnostem, a nikoli stanovit ji bez dalšího v maximální možné míře.

Vrchní soud v Praze přezkoumal napadené usnesení i řízení jeho vydání předcházející a dospěl k těmto zjištěním a závěrům:

Podle ust. § 108 odst. 1 až 3 insolvenčního zákona může insolvenční soud před rozhodnutím o insolvenčním návrhu uložit insolvenčnímu navrhovateli, aby ve stanovené lhůtě zaplatil zálohu na náklady insolvenčního řízení až do částky 50.000,-Kč, je-li to nutné ke krytí nákladů řízení a prostředky k tomu nelze zajistit jinak. Nebude-li záloha na náklady insolvenčního řízení ve stanovené lhůtě zaplacena, může insolvenční soud před rozhodnutím o insolvenčním návrhu insolvenční řízení zastavit, a neučiní-li tak, může přikročit k jejímu vymáhání; o tom musí insolvenčního navrhovatele poučit. Povinnost zaplatit zálohu nelze uložit insolvenčnímu navrhovateli, který je zaměstnancem dlužníka a jehož pohledávka spočívá pouze v pracovních nárocích.

Účelem institutu zálohy je především umožnit insolvenčnímu správci výkon jeho funkce, předejít hrozbě nedostatku finančních prostředků bezprostředně po rozhodnutí o úpadku a poskytnout záruku úhrady alespoň části nároků insolvenčního správce pro případ, že by je nebylo možno uhradit z majetkové podstaty.

Z insolvenčního návrhu a seznamů k němu připojených odvolací soud zjistil, že majetek dlužníka tvoří pohledávky ve výši přesahující 5,15 milionu Kč a pokladní hotovost ve výši 4.461,-Kč, zatímco vůči České republice a dalším šesti věřitelům má splatné závazky v celkové výši přesahující 6,3 milionu Kč, z nichž nejstarší se staly splatnými v letech 2000 a 2008. Protože je z těchto zjištění zřejmé, že úpadek dlužníka bude třeba řešit konkursem, přičemž vykázaná hotovost na úhradu počátečních nákladů zjevně postačovat nebude a prostředky nutné ke krytí nákladů insolvenčního řízení nelze zajistit jinak, soud prvního stupně nepochybil, když po něm zaplacení zálohy požadoval.

S přihlédnutím k tomu, že úpadek dlužníka nebude možné řešit jinak než konkursem, a vzhledem k tvrzené skladbě jeho majetku a souhrnné výši jeho závazků je odvolací soud stejně jako soud prvního stupně přesvědčen o tom, že v prvotní fázi insolvenčního řízení bude ke krytí výdajů spojených s výkonem funkce insolvenčního správce nezbytné, aby dlužník zaplatil zálohu ve výši určené soudem.

Ke skutečnosti, že dlužník nedisponuje prostředky použitelnými na úhradu zálohy na náklady insolvenčního řízení, nelze než konstatovat, že zjevně nesplnil povinnost vyplývající pro něj jakožto společnost s ručením omezeným z ust. § 124 obchodního zákoníku, neboť jinak by k takovému účelu mohl nepochybně použít rezervní fond, jenž byl povinen vytvořit. To jde ovšem toliko k jeho tíži. Totéž platí i v případě, že finanční prostředky, jimiž před zahájením řízení disponoval, použil-ač si musel být vědom toho, že po dobu více než pěti let není schopen plnit své splatné závazky vůči více věřitelům-jinak. K argumentaci dlužníka, že soud prvního stupně dostatečně neodůvodnil výši stanovené zálohy a nepřihlédl přitom ke struktuře jeho majetku, odvolací soud konstatuje, že soud prvního stupně správně předběžně posoudil, zda je zde majetek, který by sloužil ke krytí nákladů insolvenčního řízení v době po rozhodnutí o úpadku, a došel k závěru, že není.

Protože odvolání dlužníka neshledal důvodným, postupoval odvolací soud podle ust. § 219 občanského soudního řádu a napadené usnesení potvrdil.

P o u č e n í : Proti tomuto rozhodnutí j e dovolání přípustné, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak; dovolání lze podat do dvou měsíců od doručení tohoto rozhodnutí k Nejvyššímu soudu ČR prostřednictvím Krajského soudu v Plzni.

V Praze dne 17. června 2013

JUDr. Jiří K a r e t a, v.r. předseda senátu

Za správnost vyhotovení: I. Kratochvílová