2 VSPH 576/2015-A-10
KSLB 87 INS 6013/2015 2 VSPH 576/2015-A-10

USNESENÍ Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Tomáše Brauna a soudců Mgr. Martina Lišky a Mgr. Kláry Halové ve věci dlužnice Eriky anonymizovano , anonymizovano bytem Roveň 4E, pošta Všelibice, zahájené na návrh dlužnice, o odvolání dlužnice proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem, pobočky v Liberci č.j. KSLB 87 INS 6013/2015-A-5 ze dne 10. března 2015,

t a k t o:

Usnesení Krajského soudu Ústí nad Labem, pobočky v Liberci č.j. KSLB 87 INS 6013/2015-A-5 ze dne 10. března 2015 se p o t v r z u j e.

O d ů v o d n ě n í:

Krajský soud Ústí nad Labem, pobočka v Liberci ve výroku označeným usnesením odmítl insolvenční návrh, jímž se Erika anonymizovano (dále jen dlužnice) domáhala vydání rozhodnutí o úpadku a povolení oddlužení.

V odůvodnění usnesení soud poukazuje na ustanovení insolvenčního zákona (dále jen IZ) především konstatoval, že dlužnice v insolvenčním návrhu vylíčila rozhodující skutečnosti osvědčující svůj úpadek zcela nedostatečně, neboť z nich není zřejmé, že je v úpadku, tj. že má více konkrétně určených věřitelů, peněžité závazky v konkrétní určené výši po dobu delší než 30 dnů po lhůtě splatnosti a že tyto závazky není schopna plnit dle ust. § 3 odst. 1 IZ. V insolvenčním návrhu nadto chybí jakýkoliv údaj o splatnosti jednotlivých závazků dlužnice, přičemž tyto údaje nemohl soud dovodit ani ze seznamu závazků, neboť takový seznam dlužnice vůbec nepředložila. Se zřetelem k tomu, že na základě takto podaného návrhu nelze v řízení pokračovat, insolvenční soud insolvenční návrh podle ust. § 128 odst. 1 IZ odmítl.

Proti tomuto usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem, pobočky v Liberci podala dlužnice včasné odvolání, v něm uvedla, že se jí zdá rozhodnutí soudu prvního stupně velice nespravedlivé a v němž zopakovala tvrzení v insolvenčním návrhu, že se domáhá zproštění těchto nehorázných exekucí .

Vrchní soud v Praze dle ust. § 212 a § 212a občanského soudního řádu (dále jen OSŘ) přezkoumal napadené usnesení i řízení jeho vydání předcházející, a aniž dle ust. § 94 odst. 2 písm. c) IZ nařizoval jednání, dospěl k těmto zjištěním a závěrům:

Podle ust. § 128 odst. 1 IZ odmítne insolvenční soud insolvenční návrh, který neobsahuje všechny náležitosti nebo který je nesrozumitelný anebo neurčitý, jestliže pro tyto nedostatky nelze pokračovat v řízení; učiní tak neprodleně, nejpozději do sedmi dnů poté, co byl insolvenční návrh podán. Ustanovení § 43 OSŘ se nepoužije.

Náležitosti insolvenčního návrhu vymezuje ust. § 103 odst. 1 a 2 IZ. Kromě požadavku, aby obsahoval obecné náležitosti podání, musí insolvenční návrh obsahovat označení insolvenčního navrhovatele a dlužníka, musí v něm být uvedeny rozhodující skutečnosti, které osvědčují úpadek dlužníka nebo jeho hrozící úpadek, skutečnosti, ze kterých vyplývá oprávnění podat návrh, není-li insolvenčním navrhovatelem dlužník, musí být označeny důkazy, kterých se insolvenční navrhovatel dovolává, a musí z něj být patrno, čeho se jím insolvenční navrhovatel domáhá. Odvolací soud považuje v této souvislosti za nutné zdůraznit závěry soudní praxe (viz např. usnesení Nejvyššího soudu ČR sen. zn. 29 NSČR 7/2008-A ze dne 26.2.2009 uveřejněného pod č. 91/2009 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek podle nichž-vzhledem k závažnosti dopadů, jež může i vadný insolvenční návrh vyvolat v poměrech dlužníka nebo třetích osob-na splnění zákonem předepsané povinnosti vylíčit (jako nutné obsahové náležitosti insolvenčního návrhu) rozhodující skutečnosti, které osvědčují úpadek dlužníka nebo jeho hrozící úpadek, tj. mimo jiné uvést i konkrétní údaje o věřitelích, kteří mají za dlužníkem splatnou pohledávku, je nutno trvat i v případě návrhu podávaného dlužníkem.

Tuto povinnost nelze mít proto za splněnou tím, že insolvenční navrhovatel ohledně těchto skutečností odkáže na listinný důkaz, který připojí k insolvenčnímu návrhu jako přílohu, ledaže jde o řádný seznam majetku a závazků připojený k insolvenčnímu návrhu dlužníka. Jinak řečeno, co do povinných rozhodných tvrzení o dlužníkově úpadku či hrozícím úpadku, jež jeho insolvenční návrh postrádá, lze vzít v potaz (jako součást tvrzení o úpadku akceptovat) údaje o věřitelích dlužníka a jejich pohledávkách a o majetkových poměrech dlužníka obsažené v seznamech majetku a závazků, které spolu s insolvenčním návrhem (co jeho obligatorní přílohou) předložil; to však jen za předpokladu, že tyto seznamy jsou řádné, tj. opatřené náležitostmi předepsanými v ust. § 104 odst. 2 až 4 IZ, a že tedy k nim lze (i v uvedeném směru) přihlížet.

Podle ust. § 3 odst. 1 IZ je dlužník v úpadku, jestliže má a) více věřitelů a b) peněžité závazky po dobu delší třicet dnů po lhůtě splatnosti a c) tyto závazky není schopen plnit. K posledně uvedené podmínce ust. § 3 odst. 2 IZ stanoví, že dlužník není schopen plnit své peněžité závazky, jestliže a) zastavil platby podstatné části svých peněžitých závazků, nebo b) je neplní po dobu delší tří měsíců po lhůtě splatnosti, nebo c) není možné dosáhnout uspokojení některé ze splatných peněžitých pohledávek vůči dlužníku výkonem rozhodnutí nebo exekucí, nebo d) nesplnil povinnost předložit seznamy uvedené v ust. § 104 odst. 1, kterou mu uložil insolvenční soud.

Z obsahu spisu plyne, že se dlužnice v kolonce 7 formuláře návrhu na povolení oddlužení určené pro insolvenční návrh co do popisu rozhodujících skutečností osvědčujících úpadek omezila na tvrzení, že Domáhám se o zproštění těchto nehorázných částek exekuce. Zdá se mi to nespravedlivé za jízdné dvakrát 16 Kč, které jsem již uhradila . Dále uvedla, že nechce být do budoucna zadlužena, trápit tím další členy rodiny a že platí výživné, což dokládá rozsudkem ze Slovenské republiky. O svých věřitelích a jejich pohledávkách však v insolvenčním návrhu neuvedla ničeho.

Z těchto tvrzení dlužnice tudíž nelze dovodit, že by ve smyslu ust. § 3 odst. 1 IZ měla více (konkrétně označených) věřitelů, peněžité závazky po dobu delší 30 dnů, a že by je nebyla schopna plnit. Tato tvrzení postrádají také vylíčení rozhodných skutečností, na jejichž základě by bylo možno dospět k závěru, že je dána některá z vyvratitelných právních domněnek vymezených v ust. § 3 odst. 2 IZ, podle nichž se má za to, že dlužník není schopen plnit své peněžité závazky. Odvolací soud současně shodně se soudem prvního stupně zjistil, že dlužnice k insolvenčnímu návrhu nepřipojila seznamy majetku, závazků a zaměstnanců podle ust. § 104 odst. 1 IZ.

Za této situace dospěl odvolací soud stejně jako soud prvního stupně k závěru, že insolvenční návrh dlužnice vykazuje nedostatky, pro něž v řízení nelze pokračovat, a protože ust. § 128 odst. 1 IZ vylučuje aplikaci ust. § 43 OSŘ, soud prvního stupně postupoval správně, když jej napadeným usnesením bez dalšího odmítl.

Na základě těchto zjištění a veden názory vyjádřenými shora neshledal odvolací soud odvolání dlužnice důvodným, postupoval proto podle ust. § 219 OSŘ a napadené usnesení potvrdil.

Pro úplnost považoval odvolací soud za nutné uvést, že dlužnici nic nebrání v tom, aby insolvenčnímu soudu podala nový, řádně zpracovaný insolvenční návrh a aby se spolu s ním domáhala řešení svého úpadku oddlužením.

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí j e dovolání přípustné, jestliže na základě dovolání podaného do dvou měsíců od doručení rozhodnutí k Nejvyššímu soudu ČR prostřednictvím Krajského soudu v Ústí nad Labem, pobočky v Liberci dospěje dovolací soud k závěru, že napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.

V Praze dne 8. července 2015

Mgr. Tomáš B r a u n , v.r. předseda senátu Za správnost vyhotovení: Jana Berná