2 VSPH 575/2015-B-80
MSPH 93 INS 37764/2013 2 VSPH 575/2015-B-80

USNESENÍ

Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Tomáše Brauna a ze soudců JUDr. Jiřího Karety a Mgr. Martina Lišky v insolvenční věci dlužnice CLANROY, a.s., IČO: 26426927, sídlem Václavské náměstí 802/56, Praha 1, do níž vstoupilo státní zastupitelství, o odvolání Mgr. Ing. Petry Hýskové, sídlem Tyršova 1835/13, Praha 2, insolvenční správkyně dlužnice, proti usnesení Městského soudu v Praze č. j. MSPH 93 INS 37764/2013-B-47 ze dne 4. února 2015,

takto:

Usnesení Městského soudu v Praze č. j. MSPH 93 INS 37764/2013- B-47 ze dne 4. února 2015 se p o t v r z u j e.

Odůvodnění:

Městský soud v Praze ve výroku označeným usnesením v insolvenčním řízení vedeném na majetek dlužnice CLANROY, a.s. (dále jen dlužnice) zamítl návrh insolvenční správkyně dlužnice Mgr. Ing. Petry Hýskové (dále jen Správkyně) na nařízení předběžného opatření, jímž by soud Komerční bance, a. s., IČO: 45317054 (dále jen Komerční banka) uložil, aby na tam specifikovaný účet majetkové podstaty vydala zadržené finanční prostředky dlužnice ve výši 46.656.789,82 Kč, a jímž by UniCredit Bank Czech Republic and Slovakia, a.s., IČO: 64948242 (dále jen UniCredit Bank) uložil, aby na týž účet vydala zadržené finanční prostředky dlužnice ve výši 1.018.400,-Kč.

V odůvodnění usnesení soud konstatoval, že Správkyně v návrhu na nařízení předběžného opatření tvrdila, že: -do soupisu majetkové podstaty zapsala finanční prostředky dlužnice zadržené na účtu vedeném Komerční bankou v celkové výši 46.656.789,82 Kč a finanční prostředky dlužnice zadržené na účtu vedeném UniCredit Bank v celkové výši 422.930,-Kč (na účtu jsou blokovány finanční prostředky ve výši 1.018.400,-Kč, v části převyšující 422.930,-Kč však nenáležejí dlužnici, nýbrž třetím osobám), -Komerční banka zablokovala finanční prostředky na základě usnesení Policie České republiky, Obvodního ředitelství policie Praha 1, č. j. KRPA-505343-8/TČ-2013- 001193-1-DŠ ze dne 23.12.2013 a UniCredit Bank zablokovala finanční prostředky na základě usnesení Policie České republiky, Obvodního ředitelství policie Praha 1, č.j. KRPA-505343-18/TČ-2013-001193-1-DŠ ze dne 10.1.2014 vydaných podle isir.justi ce.cz

ust. § 79a odst. 1 trestního řádu (dále jen TŘ), -usnesením Městského státního zastupitelství v Praze sp. zn. 1 KZN 35/2014 ze dne 22.8.2014 byla zamítnuta žádost Správkyně o zrušení zajištění peněžních prostředků na účtu Komerční banky a na účtu UniCredit Bank, -usnesením Městského soudu v Praze sp. zn. 8 To 400/2014 ze dne 25.9.2014 byla zamítnuta stížnost Správkyně proti usnesení Městského státního zastupitelství v Praze ze dne 22.8.2014, -usnesením Policie České republiky, Krajského ředitelství hl. m. Prahy, SKPV, odboru hospodářské kriminality, 3. oddělení č.j. KRPA-505343-135/TČ-2013- 000093-NL ze dne 1.12.2014 bylo dle ust. § 80 odst. 1 věty druhé TŘ rozhodnuto o vydání finančních prostředků ve výši 2.000.000,-Kč zajištěných na bankovním účtu dlužnice vedených u Komerční banky ve prospěch XEDUS CREDIT, s.r.o., IČO: 28395573 (dále jen Společnost X), -proti usnesení Policie České republiky ze dne 1. 12. 2014 podala Správkyně stížnost, v níž kromě jiného namítala, že je osobou oprávněnou nakládat s majetkovou podstatou a že orgán činný v trestním řízení v rozporu se zákonem rozhoduje o tom, zda majetek zajištěný na účtu dlužnice do majetkové podstaty dlužnice náleží, či nikoli, -usnesením Vrchního státního zastupitelství v Praze č.j. 1 VZN 2058/2014-17 ze dne 19.1.2015 bylo usnesení Policie České republiky ze dne 1.12.2014 zrušeno a věc byla vrácena k novému projednání a rozhodnutí.

Potřebu předběžně upravit poměry ve vztahu k finančním prostředkům sepsaným v majetkové podstatě-poukazujíc na ust. § 113 a § 167 odst. 2 insolvenčního zákona (dále jen IZ)-odůvodnila Správkyně zejména tím, že o přednostním uspokojování věřitelů majících lepší pořadí na základě zajištění získaného v rámci trestního řízení musí na návrh insolvenčního správce v konečném důsledku rozhodnout soud. Není tedy důvod k tomu, aby o rozsahu majetkové podstaty rozhodoval orgán činný v trestním řízení, který se zabývá pouze jemu známými skutečnostmi a jím zkoumanou problematikou bez zohlednění nejzákladnější zásady, na níž je IZ postaven, a sice zásady poměrného uspokojení věřitelů majících obdobné postavení v rámci vedeného insolvenčního řízení.

Při posuzování důvodnosti tohoto návrhu soud prvního stupně v první řadě konstatoval, že podle příslušných ustanovení občanského soudního řádu (dále jen OSŘ), jejichž aplikace zde přichází v úvahu, je soud povinen nařídit předběžné opatření, bude-li prokázáno, že je třeba, aby byly zatímně upraveny poměry účastníků, tedy (jen) v případech, kdy např. hrozí nebezpečí z prodlení zejména k zamezení vzniku škody a jiné majetkové újmy, kdy je třeba upravit poměry účastníků po dobu, než bude rozhodnuto ve věci samé. V posuzovaném případě se však Správkyně nedomáhá předběžné (zatímní) úpravy poměrů, ale úpravy konečné, neboť ve své podstatě po Komerční bance a UniCredit Bank požaduje, aby vydaly peněžní prostředky, což odpovídá žalobnímu návrhu (petitu) na vydání věci. Správkyně se tedy předběžným opatřením domáhá toho, čehož lze dosáhnout až pravomocným rozsudkem ve věci, což je (zásadně) nepřípustné.

Za další důvod vedoucí k zamítnutí návrhu označil soud to, že nařízení navrhovaného předběžného opatření by představovalo nemístný zásah do pravomoci orgánů činných v trestním řízení. Rozvedl, že insolvenčnímu soudu nepřísluší jakkoli zasahovat do rozhodovací sféry orgánů činných v trestním řízení, a přezkoumávat správnost jejich závěrů. Potud poukazoval na to, že Správkyně ač neúspěšně využila možnost danou jí TŘ požádat o zrušení zajištění a že touto možností Správkyně nadále disponuje; musí však prokázat, že zajištění peněžních prostředků na účtu pro účely trestního řízení již není třeba. Argumentaci Správkyně dovolávající se ust. § 167 odst. 2 IZ označil soud za nedůvodnou, neboť s ohledem na to, že Společnost X (zatím) nedisponuje vykonatelnou pohledávkou na náhradu škody, podmínky stanovené v tomto ustanovení (zatím) splněny nejsou. Potud poukazoval na to, že rozhodnutí o vydání finančních prostředků Společnosti X bylo rozhodnutím Vrchního státního zastupitelství v Praze zrušeno. Především z těchto důvodů soud rozhodl, jak výše uvedeno.

Proti tomuto usnesení Městského soudu v Praze podala Správkyně včasné odvolání, v němž uvedla, že je nesporné, že finanční prostředky zapsané do soupisu majetkové podstaty byly na účet dlužnice zaslány v rámci běžného obchodního styku, kdy dlužnice realizovala pro jednotlivé zájemce dražby a plnění dle smluv o těchto dražbách bylo poukazováno na shora zmíněné účty, zejména na účet vedený u Komerční banky, z něhož byly rovněž průběžně hrazeny různé závazky dlužnice z běžného obchodního styku. Řádné (transparentní) uspokojení všech řádně přihlášených věřitelů včetně věřitelů zajištěných podle ust. § 167 odst. 2 IZ nelze podle Správkyně dosáhnout v rámci jednotlivých trestních řízení, což zákonodárce zjevně zohlednil novelou IZ provedenou zákonem č. 45/2013 Sb., když nově připustil dodatečné posílení takového insolvenčního věřitele, který v rámci trestního řízení získá zajištění. Potud opětovně poukazovala na nesprávný postup orgánů činných v trestním řízení v souvislosti s vydáním částky 2.000.000,-Kč Společnosti X.

V tomto ohledu Správkyně neakceptovala (shora nezmíněný) závěr soudu prvního stupně, že vydání předběžného opatření by znamenalo popření smyslu ust. § 167 odst. 2 IZ, neboť by se tak zrušilo zajištění. Pokud by totiž soud návrhu vyhověl a zajištěné finanční prostředky by se dostaly prostřednictvím účtu majetkové podstaty do dispozice insolvenčního soudu a věřitelů, bylo by možné zpřehlednit z podnětu věřitelů jednotlivá trestní řízení, když věřitelé mající postavení dle ust. § 167 odst. 2 IZ (nebo alespoň výhled na jeho dosažení), by svá práva obratem uplatnili prostřednictvím insolvenčního soudu na jednom místě a zcela transparentně. Zejména z těchto důvodů Správkyně požadovala, aby odvolací soud napadené usnesení změnil tak, že návrhu na nařízení předběžného opatření vyhoví.

Vrchní státní zastupitelství v Praze ve vyjádření k odvolání (č.d. B-58) souhlasilo s názorem insolvenčního soudu, že rozhodnutí o zajištění vydané v trestním řízení podle TŘ nelze měnit cestou soudního rozhodnutí vydaného v insolvenčním řízení, neboť by se jednalo o nepřípustný zásah do pravomocí orgánů činných v trestním řízení. Rozhodnutí o tom, zda jde o majetek získaný trestnou činností a v jaké výši, tedy majetek, jež dlužníkovi v důsledku toho nepatří, může být autoritativně učiněn pouze v rámci trestního, nikoli insolvenčního (incidenčního) řízení. Domnívá-li se Správkyně, že důvody pro zajištění pominuly, je oprávněna podat opětovný návrh na zrušení zajištění peněžních prostředků. Státní zastupitelství proto navrhlo, aby odvolací soud napadené usnesení jako věcně správné potvrdil.

Vrchní soud v Praze podle ust. § 212 a 212a OSŘ přezkoumal napadené usnesení včetně řízení jeho vydání předcházejícího a dospěl k těmto zjištěním a závěrům:

Podle ust. § 7 IZ věty před středníkem platí, že nestanoví-li tento zákon jinak nebo není-li takový postup v rozporu se zásadami, na kterých spočívá insolvenční řízení, použijí se pro insolvenční řízení a pro incidenční spory přiměřeně ustanovení OSŘ týkající se sporného řízení, a není-li to možné, ustanovení zákona o zvláštních řízeních soudních.

V případech předběžných opatření zvlášť neupravených IZ je tedy insolvenční soud (jak správně vystihl soud prvního stupně) při rozhodování o tom, zda nařídit předběžné opatření, povinen přiměřeně použít příslušná ustanovení OSŘ, tj. ust. § 74 a násl., resp. ust. § 102, podle nichž lze nařídit předběžné opatření, je-li třeba, aby zatímně byly upraveny poměry účastníků, nebo je-li obava, že by výkon soudního rozhodnutí byl ohrožen. Dlužno přitom poznamenat, že v insolvenčním řízení je vyloučeno, aby insolvenční soud ukládal předběžným opatřením povinnosti třetím osobám jinak než jako tzv. součinnostní opatření v souvislosti s uložením povinnosti účastníku řízení, lze-li to po těchto třetích osobách spravedlivě žádat. Jinými slovy, třetím osobám, které nejsou účastníky insolvenčního řízení (zde Komerční bance a UniCredit Bank) nelze v souladu s ust. § 76 odst. 2 OSŘ předběžným opatřením uložit povinnost k plnění (zde vydat, resp. převést peněžní prostředky na jiný účet).

Odvolací soud je proto se soudem prvního stupně zajedno v tom, že návrhu na nařízení předběžného opatření vyhovět nelze, neboť podmínky pro jeho nařízení splněny nejsou, a to (i) z důvodů, jež soud prvního stupně přiléhavě formuloval v odůvodnění napadeného usnesení, jež je v podstatné části reprodukováno shora a na nějž odvolací soud pro stručnost odkazuje.

Odvolací soud je stejně jako soud prvního stupně a Vrchní státní zastupitelství v Praze toho názoru, že rozhodnutí o zajištění vydané v trestním řízení podle ust. § 79a odst. 1 TŘ nelze měnit prostřednictvím předběžného opatření vydaného v insolvenčním řízení, neboť by se vskutku jednalo o nepřípustný zásah do pravomocí orgánů činných v trestním řízení.

Z ust. § 79a odst. 2 TŘ totiž nepochybně plyne, že na úhradu pohledávek, které jsou předmětem insolvenčního řízení, se přednostně použijí peněžní prostředky nedotčené rozhodnutím o zajištění, a že s peněžními prostředky, na které se vztahuje rozhodnutí o zajištění, lze v rámci insolvenčního řízení nakládat jen po předchozím souhlasu předsedy senátu a v přípravném řízení státního zástupce; to neplatí, je-li výkon rozhodnutí prováděn nebo je-li s těmito peněžními prostředky v exekučním nebo insolvenčním řízení nakládáno k uspokojení pohledávky státu.

K tomu je nutno zdůraznit, že Správkyně má sice pravdu v tom, že novela IZ provedená zákonem č. 45/2013 Sb. rozšířila možnosti uplatňování a uspokojení vykonatelných pohledávek na náhradu škody nebo nemajetkové újmy způsobené trestným činem nebo na vydání bezdůvodného obohacení získaného trestným činem v insolvenčním řízení (k tomu viz ust. § 167 odst. 2, § 173 odst. 1 a § 248 odst. 2 IZ), nicméně (současně) omezila možnost zpeněžení majetku v majetkové podstatě dlužníka, na který se vztahuje rozhodnutí o zajištění majetku v trestním řízení. K tomu viz ust. § 227 IZ, z něhož plyne, že insolvenční správce může (po předchozím souhlasu věřitelského výboru a insolvenčního soudu) z majetkové podstaty kdykoli v průběhu insolvenčního řízení vyjmout majetek, na který se vztahuje rozhodnutí o zajištění vydané v trestním řízení a k jehož zpeněžení nebyl udělen souhlas příslušného orgánu činného v trestním řízení, a ust. § 283 odst. 3 IZ, z něhož plyne, že zpeněžení majetku v majetkové podstatě dlužníka, na který se vztahuje rozhodnutí o zajištění vydané v trestním řízení, lze provést jen po předchozím souhlasu příslušného orgánu činného v trestním řízení.

Argumentace Správkyně postavená na tom, že orgán činný v trestním řízení v rozporu se zákonem (nepřípustně) rozhoduje o tom, zda majetek zajištěný na účtu dlužnice do majetkové podstaty dlužnice náleží, či nikoli, je tudíž zjevně neopodstatněná.

Vrchní státní zastupitelství v Praze správně poukazovalo i na to, že Správkyně je (byla) oprávněna podávat opakovaně (ve lhůtách stanovených TŘ) návrh na zrušení zajištění peněžních prostředků na účtu, neboť jde o opatření dočasné a zajišťující, nepředstavující konečné rozhodnutí ve věci. O tom ostatně svědčí i zpráva Správkyně o průběhu insolvenčního řízení ze dne 19.9.2016 (č.d. B-78), z níž plyne, že Police České republiky zajištění peněžních prostředků na účtu vedeném UniCredit Bank (již) zrušila; v tomto rozsahu je tudíž odvolání Správkyně proti napadenému usnesení (navíc) i bezpředmětné.

Na základě těchto zjištění a veden názory vyjádřenými shora postupoval odvolací soud podle ust. § 219 OSŘ a napadené usnesení potvrdil.

Poučení: Proti tomuto usnesení n e n í dovolání přípustné.

V Praze dne 23. listopadu 2016

Mgr. Tomáš B r a u n , v.r. předseda senátu

Za správnost: J. Vlasáková