2 VSPH 573/2013-A-10
KSPA 60 INS 32203/2012 2 VSPH 573/2013-A-10

USNESENÍ

Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jiřího Karety a soudců JUDr. Františka Kučery a JUDr. Jiřího Goldsteina ve věci dlužnice Zdeňky Šafránkové, bytem a místem podnikání Komenského 168, Letohrad, zahájené na návrh dlužnice, o odvolání dlužnice proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové, pobočky v Pardubicích č.j. KSPA 60 INS 32203/2012-A-5 ze dne 16.ledna 2013

takto:

Usnesení Krajského soudu v Hradci Králové, pobočky v Pardubicích č.j. KSPA 60 INS 32203/2012-A-5 ze dne 16.ledna 2013 se mění tak, že se dlužnici Zdeňce Šafránkové ukládá zaplatit zálohu na náklady insolvenčního řízení ve výši 15.000,-Kč do deseti dnů od právní moci tohoto usnesení v hotovosti do pokladny nebo na účet Krajského soudu v Hradci Králové, pobočky v Pardubicích.

Odůvodnění:

Krajský soud v Hradci Králové, pobočka v Pardubicích ve výroku označeným usnesením uložil Zdeňce Šafránkové (dále jen dlužnice), jež se insolvenčním návrhem ze dne 19.12.2012 domáhala vydání rozhodnutí o zjištění úpadku a prohlášení konkursu na svůj majetek, aby do pěti dnů od právní moci usnesení zaplatila zálohu na náklady insolvenčního řízení ve výši 50.000,-Kč.

V odůvodnění usnesení soud cituje ust. § 108 insolvenčního zákona konstatoval, že může před rozhodnutím o insolvenčním návrhu uložit insolvenčnímu navrhovateli, aby ve stanovené lhůtě zaplatil zálohu na náklady insolvenčního řízení až do výše 50.000,-Kč, je-li to nutné ke krytí nákladů insolvenčního řízení a prostředky k tomu nelze zajistit jinak. Záloha na náklady insolvenčního řízení byla vyměřena insolvenčním soudem ve výši 50.000,-Kč, když minimálně v této výši je podle insolvenčního soudu nezbytná k tomu, aby insolvenční správce měl k dispozici potřebné finanční prostředky nutné k výkonu své funkce bezprostředně po rozhodnutí o úpadku. Majetek dlužnice tvoří pouze nemovitosti, které náleží do zaniklého a nevypořádaného společného jmění manželů, a dále pohledávky za jedním dlužníkem v celkové výši 594.330,09 Kč. Ohledně výše uvedeného nemovitého majetku není známo, zda vůbec, kdy a za jakou cenu se ho podaří zpeněžit, a nelze posoudit dobytnost pohledávek. S ohledem na tyto skutečnosti měl soud prvního stupně zaplacení zálohy na náklady insolvenčního řízení ve stanovené výši za nezbytné.

Proti tomuto usnesení Krajského soudu v Hradci Králové, pobočky v Pardubicích podala dlužnice včasné odvolání, v němž uvedla, že je rozvedená, na mateřské dovolené, má tři děti a její příjem představuje rodičovský přípěvek ve výši 8.000,-Kč. Bývalý manžel výživné na děti neplatí. Zálohu ve výši 50.000,-Kč není schopna uhradit.

Vrchní soud v Praze přezkoumal napadené usnesení i řízení jeho vydání předcházející a dospěl k těmto zjištěním a závěrům:

Podle ust. § 108 odst. 1 až 3 insolvenčního zákona může insolvenční soud před rozhodnutím o insolvenčním návrhu uložit insolvenčnímu navrhovateli, aby ve stanovené lhůtě zaplatil zálohu na náklady insolvenčního řízení až do částky 50.000,-Kč. Nebude-li záloha na náklady insolvenčního řízení ve stanovené lhůtě zaplacena, může insolvenční soud před rozhodnutím o insolvenčním návrhu insolvenční řízení zastavit, a neučiní-li tak, může přikročit k jejímu vymáhání; o tom musí insolvenčního navrhovatele poučit. Povinnost hradit zálohu nelze podle ust. § 108 odst. 1 věty in fine insolvenčního zákona uložit insolvenčnímu navrhovateli, jenž je zaměstnancem dlužníka a jehož pohledávka spočívá pouze v pracovněprávních nárocích.

Účelem institutu zálohy je především překlenout nedostatek finančních prostředků po rozhodnutí o úpadku a umožnit tak insolvenčnímu správci výkon jeho funkce, a rovněž poskytnout záruku úhrady odměny a hotových výdajů insolvenčního správce pro případ, že by je nebylo možno uhradit z majetkové podstaty (viz ust. § 38 odst. 2 insolvenčního zákona). Zálohu na náklady insolvenčního řízení soud nepožaduje po insolvenčním navrhovateli, který je zaměstnancem dlužníka (viz ust. § 108 odst. 1 věta druhá insolvenčního zákona).

Z insolvenčního návrhu a z předložených příloh odvolací soud ověřil, že dlužnice vlastní rodinný dům č.p. 168 na stavební parcele č. 22/2 a pozemky na stavební parcele č. 22/2-zastavěná plocha a nádvoří, 8/1, 569/4, 569/5, 570/5, 745/1, vše zapsané na LV č. 1256 pro katastrální území Letohrad. Nemovitosti náleží do nevypořádaného společného jmění manželů. Dále vlastní pohledávky v celkové výši 594.330,09 Kč za Jiřím Hubáčkem, bytem T.G. Masaryka 36, Slatiňany, který jejich existenci uznává. Vůči osmi věřitelům má závazky v celkové výši 1.265.105,18 Kč. Nemá žádné zaměstnance.

V posuzované věci dlužnice spolu s insolvenčním návrhem nepodala návrh na povolení oddlužení, naopak domáhala se prohlášení konkursu na svůj majetek, a v takovém případě, jak správně dovodil soud prvního stupně, přichází v úvahu řešení jejího úpadku konkursem. V konkursu tvoří náklady insolvenčního řízení mimo jiné vždy i hotové výdaje a odměna insolvenčního správce, která dle ust. § 1 vyhlášky č. 313/2007 Sb.-bude-li dosaženo výtěžku zpeněžení připadajícího na zajištěného věřitele nebo alespoň výtěžku určeného k rozdělení mezi nezajištěné věřitele-dosahuje nejméně 45.000,-Kč, jinak se určí úvahou soudu dle ust. § 5 téže vyhlášky. S ohledem na rozsah a skladbu majetku dlužnice nelze mít za dostatečně odůvodněný předpoklad, že jeho zpeněžením mohou být získány finanční prostředky postačující k úplné úhradě nákladů insolvenčního řízení.

S ohledem na uvedené postupoval soud prvního stupně správně, když dlužnici povinnost k zaplacení zálohy na náklady insolvenčního řízení uložil, nicméně s přihlédnutím ke všem okolnostem věci, především k rozsahu majetku a počtu věřitelů dlužnice, je odvolací soud toho názoru, že v prvotní fázi insolvenčního řízení bude ke krytí výdajů spojených s výkonem funkce insolvenčního správce postačovat složení zálohy ve výši 15.000,-Kč.

K argumentaci dlužnice, že nedisponuje prostředky použitelnými na úhradu zálohy na náklady insolvenčního řízení, nelze než konstatovat, že jako podnikatelka byla podle ust. § 98 insolvenčního zákona povinna podat insolvenční návrh bez zbytečného odkladu poté, co se dozvěděla nebo při náležité pečlivosti měla dozvědět o svém úpadku ve formě platební neschopnosti. Jestliže před podáním insolvenčního návrhu nehospodařila s finančními prostředky náležitě a použila je k jinému účelu, a není proto schopna požadovanou zálohu na náklady tohoto řízení zaplatit, pak tuto okolnost je nutno přičíst jedině k její tíži.

Na základě těchto zjištění a veden názory vyjádřenými shora postupoval odvolací soud podle ust. § 220 odst. 1 ve spojení s ust. § 167 odst. 2 občanského soudního řádu a napadené usnesení změnil způsobem ve výroku uvedeným.

P o u č e n í : Proti tomuto rozhodnutí je dovolání přípustné, jestliže dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak; dovolání lze podat do dvou měsíců od doručení tohoto rozhodnutí k Nejvyššímu soudu ČR prostřednictvím Krajského soudu v Hradci Králové, pobočky v Pardubicích.

V Praze dne 5.srpna 2013

JUDr. Jiří K a r e t a , v. r. předseda senátu

Za správnost vyhotovení: Borodáčová