2 VSPH 572/2013-A-9
KSPA 60 INS 5672/2013 2 VSPH 572/2013-A-9

USNESENÍ

Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jiřího Karety a ze soudců JUDr. Františka Kučery a JUDr. Jiřího Goldsteina ve věci dlužnice Andrey Čermákové, bytem Bartoňova 884, Pardubice, zahájené na návrh dlužnice, o odvolání dlužnice proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové, pobočky v Pardubicích č.j. KSPA 60 INS 5672/2013-A-4 ze dne 15.března 2013

takto:

Usnesení Krajského soudu v Hradci Králové, pobočky v Pardubicích č.j. KSPA 60 INS 5672/2013-A-4 ze dne 15.března 2013 se potvrzuje.

Odůvodnění:

Krajský soud v Hradci Králové, pobočka v Pardubicích usnesením č.j. KSPA 60 INS 5672/2013-A-4 ze dne 15.3.2013 odmítl insolvenční návrh, jímž se Andrea Čermáková (dále jen dlužnice) domáhala vydání rozhodnutí o úpadku a povolení oddlužení.

V odůvodnění usnesení soud zejména uvedl, že mu byl dne 1.3.2013 doručen insolvenční návrh spojený s návrhem na povolení oddlužení na předepsaném formuláři. Dlužnice v kolonce 06 formuláře nepopsala dostačujícím způsobem rozhodující skutečnosti, které by osvědčovaly její úpadek. Pouze uvedla, že má založen účet v KB , chodila na brigády a později již žádné zaměstnání nesehnala, nemá stálý pracovní poměr, nyní je evidována na Úřadu práce a nepobírá žádný příjem. Z návrhu tak není patrné, že má více věřitelů. Dále z něj není zřejmé, jaké závazky a vůči kterým věřitelům jsou již splatné, které z nich jsou splatné více než 30 dní, popř. zda dlužnice neplní své závazky více než 3 měsíce. Soud nemohl tyto údaje zjistit ani ze seznamu, protože dlužnice ho k insolvenčnímu návrhu nepřipojila.

Proti tomuto usnesení Krajského soudu v Hradci Králové, pobočky v Pardubicích se dlužnice včas odvolala. V odvolání pouze uvedla, že si již našla zaměstnání, a proto by řešením její situace bylo povolení oddlužení ve formě splátkového kalendáře.

Vrchní soud v Praze přezkoumal napadené usnesení i řízení jeho vydání předcházející a dospěl k těmto zjištěním a závěrům:

Podle ust. § 128 odst. 1 insolvenčního zákona odmítne insolvenční soud insolvenční návrh, který neobsahuje všechny náležitosti nebo který je nesrozumitelný anebo neurčitý, jestliže pro tyto nedostatky nelze pokračovat v řízení; učiní tak neprodleně, nejpozději do 7 dnů poté, co byl insolvenční návrh podán. Ustanovení § 43 občanského soudního řádu se nepoužije.

Podle ust. § 128 odst. 2 insolvenčního zákona určí insolvenční soud navrhovateli lhůtu k doplnění insolvenčního návrhu, nejsou-li k insolvenčnímu návrhu připojeny zákonem požadované přílohy, nebo neobsahují-li tyto přílohy stanovené náležitosti. Tato lhůta nesmí být delší než 7 dnů; to neplatí, jde-li o insolvenční návrh podle § 98 odst. 1. Nebude-li insolvenční návrh ve stanovené lhůtě doplněn, insolvenční soud jej odmítne.

Náležitosti insolvenčního návrhu vymezuje ust. § 103 odst. 1 a 2 insolvenčního zákona. Kromě požadavku, aby obsahoval obecné náležitosti podání, musí insolvenční návrh obsahovat označení insolvenčního navrhovatele a dlužníka, musí v něm být uvedeny rozhodující skutečnosti, které osvědčují úpadek dlužníka nebo jeho hrozící úpadek, skutečnosti, ze kterých vyplývá oprávnění podat návrh, není-li insolvenčním navrhovatelem dlužník, musí být označeny důkazy, kterých se insolvenční navrhovatel dovolává, a musí z něj být patrno, čeho se jím insolvenční navrhovatel domáhá.

Ust. § 104 téhož zákona ukládá dlužníkovi, jenž podává insolvenční návrh, povinnost připojit k němu určité přílohy (seznamy majetku, závazků a zaměstnanců a listiny, které dokládají úpadek dlužníka nebo jeho hrozící úpadek), a v odstavcích 2 a 3 vymezuje obsah seznamu majetku a seznamu závazků. Odstavec 4 dlužníkovi ukládá, aby seznamy (týká se všech požadovaných seznamů) podepsal a aby v nich výslovně uvedl, že jsou správné a úplné, a ohledně seznamů majetku a seznamu zaměstnanců vyžaduje, aby skutečnost, že žádné dlužníky nebo zaměstnance nemá, v těchto seznamech uvedl.

Podle ust. § 106 odst. 1 insolvenčního zákona musí dlužník, který hodlá řešit oddlužením svůj úpadek nebo hrozící úpadek, spojit s insolvenčním návrhem i návrh na povolení oddlužení, a podle ust. § 390 odst. 1 téhož zákona musí návrh na povolení oddlužení podat spolu s insolvenčním návrhem.

Z ust. § 391 insolvenčního zákona se podává, že návrh na povolení oddlužení musí vedle obecných náležitostí podání obsahovat označení dlužníka a osob oprávněných za něj jednat, údaje o očekávaných příjmech dlužníka v následujících 5 letech a údaje o příjmech dlužníka za poslední 3 roky. Návrh na povolení oddlužení lze podat pouze na formuláři, jehož náležitosti stanoví prováděcí právní předpis a podobu zveřejní Ministerstvo spravedlnosti způsobem umožňujícím dálkový přístup. Ust. § 393 insolvenčního zákona stanoví, že insolvenční soud vyzve usnesením osobu, která podala návrh na povolení oddlužení, jenž neobsahuje všechny náležitosti nebo je nesrozumitelný anebo neurčitý, k jeho opravě nebo doplnění v určené lhůtě, která nesmí být delší než 7 dnů, a současně ji poučí, jak má opravu nebo doplnění provést. Stejně postupuje insolvenční soud i tehdy, nejsou-li k návrhu na povolení oddlužení připojeny zákonem požadované přílohy nebo neobsahují-li tyto přílohy stanovené náležitosti. Není-li přes výzvu insolvenčního soudu návrh na povolení oddlužení řádně doplněn a v řízení o něm nelze pro tento nedostatek pokračovat nebo nejsou-li připojeny zákonem požadované přílohy anebo neobsahují-li tyto přílohy stanovené náležitosti, insolvenční soud návrh na povolení oddlužení odmítne.

Z toho, co uvedeno výše, je zřejmé, že insolvenční návrh, jenž je v ust. § 2 písm. c) insolvenčního zákona definován jako návrh na zahájení insolvenčního řízení podaný u insolvenčního soudu, a návrh na povolení oddlužení, jímž se dlužník domáhá rozhodnutí o způsobu řešení svého úpadku nebo hrozícího úpadku oddlužením, jsou dvěma různými procesními podáními, pro něž insolvenční zákon předepisuje různé obsahové náležitosti a pro něž uplatňuje odlišná pravidla i co do požadavku na jejich formu (v podrobnostech viz usnesení Nejvyššího soudu ČR č.j. KSBR 37 INS 294/2008, 29 NSČR 1/2008-A-15 ze dne 27.1.2010). Na rozdíl od návrhu na povolení oddlužení pro insolvenční návrh není insolvenčním zákonem předepsána (co do jeho podoby) žádná zvláštní forma. Přestože, resp. právě proto, že podoba formuláře návrhu na povolení oddlužení umožňuje jeho použití jako insolvenčního návrhu tím, že dlužník označí bod 6 a vyplní tam předepsané údaje (rozhodující skutečnosti, které osvědčují jeho úpadek nebo hrozící úpadek), je insolvenční soud povinen zabývat se samostatně tím, zda podání má všechny náležitosti insolvenčního návrhu i návrhu na povolení oddlužení, a v závislosti na svých zjištěních zvolit odpovídající postup předepsaný insolvenčním zákonem, jak je ve stručnosti popsán výše.

Pro rozhodnutí o odvolání je v daném případě podstatné, že dlužnice podala insolvenční návrh s využitím formuláře návrhu na povolení oddlužení a ve dvou rámečcích v bodě 6 formuláře sice křížkem vyznačila, že návrh na povolení oddlužení podává současně jako insolvenční návrh a že požaduje, aby soud rozhodl o jejím úpadku, ale v tomto bodě dále uvedla pouze to, že má věřitele, a to Komerční banku-kontokorent s pohledávkou ve výši 70.000,-Kč. Ohledně splatnosti tohoto závazku nic neuvedla. Seznam závazků k insolvenčnímu návrhu nepřipojila.

Z uvedených zjištění vyplývá, že dlužnice nevylíčila dostatečně rozhodující skutečnosti osvědčující její úpadek, v návrhu ani v příloze nejsou uvedeny žádné konkrétní údaje o tom, že je dlužnice v prodlení s úhradou splatných závazků vůči více věřitelům, a nejsou uvedeny lhůty splatnosti závazků. Chybí tak podklad, podle něhož by bylo lze posuzovat, zda je dlužnice v úpadku.

Za této situace dospěl odvolací soud shodně jako soud prvního stupně k závěru, že insolvenční návrh dlužnice vykazuje nedostatky, pro něž v řízení nelze pokračovat. Protože ust. § 128 odst. 1 insolvenčního zákona pro ten případ vylučuje aplikaci ust. § 43 odst. 2 o.s.ř., soud prvního stupně postupoval správně, když ho napadeným usnesením bez dalšího odmítl.

Na základě těchto zjištění a veden názory vyjádřenými shora neshledal odvolací soud odvolání dlužnice důvodným a podle ust. § 219 občanského soudního řádu napadené usnesení jako věcně správné potvrdil.

Pro úplnost považoval odvolací soud za vhodné připomenout, že pravomocné odmítnutí insolvenčního návrhu, jímž se insolvenční řízení končí, nebrání tomu, aby dlužnice insolvenční návrh opatřený všemi předepsanými náležitostmi znovu podala a aby spolu s ním podala na předepsaném formuláři i řádný návrh na povolení oddlužení.

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí je dovolání přípustné, jestliže dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak; dovolání lze podat do dvou měsíců od doručení tohoto rozhodnutí k Nejvyššímu soudu ČR prostřednictvím Krajského soudu v Hradci Králové, pobočky v Pardubicích.

V Praze dne 5.srpna 2013 JUDr. Jiří K a r e t a , v. r. předseda senátu Za správnost vyhotovení: Borodáčová