2 VSPH 572/2011-A-13
MSPH 89 INS 5701/2011 2 VSPH 572/2011-A-13

Usnesení

Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jiřího Karety a ze soudců JUDr. Jiřího Goldsteina a Mgr. Tomáše Brauna ve věci dlužníka TH marketing, s.r.o., sídlem Tusarova 57, Praha 7, zahájené na návrh dlužníka, o odvolání dlužníka proti usnesení Městského soudu v Praze č.j. MSPH 89 INS 5701/2011-A-8 ze dne 20.dubna 2011

takto:

Usnesení Městského soudu v Praze č.j. MSPH 89 INS 5701/2011-A-8 ze dne 20.dubna 2011 se potvrzuje.

Odůvodnění:

Městský soud v Praze usnesením č.j. MSPH 89 INS 5701/2011-A-8 ze dne 20.4.2011 uložil TH marketing, s.r.o. (dále jen dlužník), která se návrhem ze dne 5.4.2011 domáhala vydání rozhodnutí o úpadku, aby do 7 dnů od právní moci tohoto usnesení zaplatila zálohu na náklady insolvenčního řízení ve výši 45.000,-Kč.

V odůvodnění usnesení odkázal soud na ust. § 108 odst. 1 insolvenčního zákona, podle něhož může soud vyzvat insolvenčního navrhovatele k zaplacení zálohy na náklady insolvenčního řízení až do výše 50.000,-Kč, a vysvětlil, že záloha je nutná k tomu, aby insolvenční správce měl bezprostředně po rozhodnutí o úpadku a po ustanovení do funkce k dispozici finanční prostředky nezbytné k jejímu výkonu a aby byly k dispozici prostředky umožňující uhradit alespoň zčásti nároky insolvenčního správce. Výši zálohy stanovil soud s ohledem na velikost majetku dlužníka a počet jeho věřitelů tak, aby postačovala k zajištění úhrady předpokládaných nákladů insolvenčního řízení a aby insolvenční správce měl k dispozici potřebné finanční prostředky nezbytné k výkonu své funkce bezprostředně po rozhodnutí o úpadku, resp. po svém ustanovení do funkce.

Proti tomuto usnesení Městského soudu v Praze se dlužník včas odvolal a požadoval, aby je odvolací soud změnil tak, že mu povinnost zaplatit zálohu stanovena nebude. V odvolání poukazoval na to, že prostředky na úhradu nákladů insolvenčního řízení lze zajistit jinak, když dle dokladů, jež předložil soudu prvního stupně, má na účtu u ČSOB, a.s. částku 51.242,92 Kč, s níž však z důvodu nařízené exekuce nemůže disponovat. Jiným majetkem, jímž by mohl volně nakládat, nedisponuje.

Vrchní soud v Praze přezkoumal napadené usnesení i řízení jeho vydání předcházející a dospěl k těmto zjištěním a závěrům:

Podle ust. § 108 odst. 1 až 3 insolvenčního zákona může insolvenční soud před rozhodnutím o insolvenčním návrhu uložit insolvenčnímu navrhovateli, aby ve stanovené lhůtě zaplatil zálohu na náklady insolvenčního řízení až do částky 50.000,-Kč, je-li to nutné ke krytí nákladů řízení a prostředky k tomu nelze zajistit jinak. Nebude-li záloha na náklady insolvenčního řízení ve stanovené lhůtě zaplacena, může insolvenční soud před rozhodnutím o insolvenčním návrhu insolvenční řízení zastavit, a neučiní-li tak, může přikročit k jejímu vymáhání; o tom musí insolvenčního navrhovatele poučit. Povinnost zaplatit zálohu nelze uložit insolvenčnímu navrhovateli, který je zaměstnancem dlužníka a jehož pohledávka spočívá pouze v pracovních nárocích.

Účelem institutu zálohy je především umožnit insolvenčnímu správci výkon jeho funkce, předejít hrozbě nedostatku finančních prostředků bezprostředně po rozhodnutí o úpadku a poskytnout záruku úhrady alespoň části nároků insolvenčního správce pro případ, že by je nebylo možno uhradit z majetkové podstaty.

Z insolvenčního návrhu a seznamů k němu připojených odvolací soud zjistil, že majetek dlužníka by měly tvořit finanční prostředky na bankovním účtu ve výši 51.242,92 Kč a pohledávky převyšující v souhrnu 9,2 milionu Kč, zatímco vůči 31 věřitelům má splatné závazky v celkové výši cca převyšující 3,2 milionu Kč.

K tvrzení dlužníka, že disponuje finančními prostředky na účtu, s nímž v důsledku nařízené exekuce nemůže disponovat, považoval odvolací soud za nutné připomenout, že se podle ust. § 109 odst. 1 písm. c) insolvenčního zákona pojí se zahájením insolvenčního řízení účinek spočívající v tom, že výkon rozhodnutí či exekuci, která postihuje majetek ve vlastnictví dlužníka, jakož i jiný majetek, který náleží do majetkové podstaty, lze nařídit, nelze jej však provést. Jinými slovy, nařízená exekuce po zahájení insolvenčního řízení již dlužníkovi v dispozici s finančními prostředky na účtu nebrání. Přesto neshledal odvolací soud jeho odvolání důvodným: do spisu totiž dlužník založil výpis z bankovního účtu vyhotovený dne 2.10.2010 podle stavu ke dni 30.9.2010. To, že se částka převyšující zálohu, již mu insolvenční soud uložil zaplatit, nachází na jeho bankovním účtu v současnosti, však ničím nedoložil.

S přihlédnutím k tomu, že úpadek dlužníka nebude možné řešit jinak než konkursem a vzhledem k rozsahu jeho majetku, počtu jeho věřitelů a souhrnné výši jeho závazků je odvolací soud stejně jako soud prvního stupně přesvědčen o tom, že v prvotní fázi insolvenčního řízení bude ke krytí výdajů spojených s výkonem funkce insolvenčního správce nezbytné, aby dlužník zaplatil zálohu ve výši určené soudem.

Protože odvolání dlužníka neshledal důvodným, postupoval odvolací soud podle ust. § 219 občanského soudního řádu a napadené usnesení potvrdil.

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení není dovolání přípustné.

V Praze dne 9.června 2011

JUDr. Jiří Kareta, v.r. předseda senátu

Za správnost vyhotovení: Vladimíra Chalupová