2 VSPH 571/2014-A-15
KSPH 60 INS 4038/2014 2 VSPH 571/2014-A-15

USNESENÍ

Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jiřího Karety a soudců Mgr. Tomáše Brauna a JUDr. Ing. Jaroslava Zelenky, PhD. ve věci dlužníka Jindřicha Lajnera, bytem Stržiště 355/26, Lysá nad Labem, zahájené na návrh dlužníka, o odvolání dlužníka proti usnesení Krajského soudu v Praze č.j. KSPH 60 INS 4038/2014-A-9 ze dne 4. března 2014

takto:

Usnesení Krajského soudu v Praze č.j. KSPH 60 INS 4038/2014-A-9 ze dne 4. března 2014 se p o t v r z u j e .

Odůvodnění:

Krajský soud v Praze usnesením č.j. KSPH 60 INS 4038/2014-A-9 ze dne 4.3.2014 uložil Jindřichu Lajnerovi (dále jen dlužník), aby do 15 dnů od právní moci usnesení zaplatil zálohu na náklady insolvenčního řízení ve výši 30.000,-Kč.

V odůvodnění usnesení soud uvedl, že insolvenční řízení bylo zahájeno na návrh dlužníka, jenž se domáhal vydání rozhodnutí o svém úpadku z důvodu platební neschopnosti a jeho řešení konkursem. Cituje ust. § 108 odst. 1 insolvenčního zákona ve znění účinném do 31.12.2013 soud vysvětlil, že účelem zálohy na náklady insolvenčního řízení je především překlenout nedostatek finančních prostředků po rozhodnutí o úpadku, umožnit insolvenčnímu správci výkon jeho funkce a poskytnout záruku úhrady jeho odměny a náhrady hotových výdajů pro případ, že by je nebylo možno uhradit z majetkové podstaty. Z obsahu insolvenčního návrhu soud zjistil, že úpadek dlužníka bude řešen konkursem, přičemž minimální výše odměny insolvenčního správce v konkursu činí podle vyhlášky č. 313/2007 Sb. (dále jen vyhláška) 45.000,-Kč. Vzhledem k absenci hodnotnějšího majetku dlužníka a nedostatku informací o jeho pohotových finančních prostředcích soud uzavřel, že je nutné zajistit prostředky na odměnu a hotové výdaje insolvenčního správce zálohou, a to ve výši 30.000,-Kč.

Proti tomuto usnesení Krajského soudu v Praze se dlužník včas odvolal a požadoval, aby mu odvolací soud alespoň prodloužil lhůtu, v níž má zálohu zaplatit. V současné době totiž nemá finanční prostředky k její úhradě, neboť sezóna výškových prací, které provádí, teprve začíná. Jediným způsobem, jenž by mu umožnil zálohu uhradit, by mohl spočívat v tom, že by si vzal další půjčky; tím by však svou špatnou finanční situaci ještě zhoršil.

Vrchní soud v Praze přezkoumal napadené usnesení i řízení jeho vydání předcházející a dospěl k těmto zjištěním a závěrům:

Podle ust. § 108 odst. 1 až 3 insolvenčního zákona ve znění účinném od 1.1.2014 může insolvenční soud před rozhodnutím o insolvenčním návrhu uložit insolvenčnímu navrhovateli, aby ve stanovené lhůtě zaplatil zálohu na náklady insolvenčního řízení až do výše 50.000,-Kč, je-li to nutné ke krytí nákladů řízení a prostředky k tomu nelze zajistit jinak; to platí i tehdy, je-li zřejmé, že dlužník nemá žádný majetek. Povinnost zaplatit zálohu neuloží insolvenční soud dlužníku, o jehož insolvenčním návrhu může rozhodnout bez zbytečného odkladu tak, že vydá rozhodnutí o úpadku, s nímž spojí rozhodnutí o povolení oddlužení. Nebude-li záloha na náklady insolvenčního řízení ve stanovené lhůtě zaplacena, může insolvenční soud před rozhodnutím o insolvenčním návrhu insolvenční řízení zastavit, a neučiní-li tak, může přikročit k jejímu vymáhání; o tom musí insolvenčního navrhovatele poučit.

Účelem institutu zálohy-jak správně vystihl soud v napadeném usnesení-je především překlenout nedostatek finančních prostředků, umožnit insolvenčnímu správci výkon jeho funkce a poskytnout záruku úhrady odměny a hotových výdajů insolvenčního správce pro případ, že by je nebylo možno uhradit z majetkové podstaty. S ohledem na odvolací argumentaci dlužníka nutno dodat, že povinnost uhradit stanovenou zálohu může soud uložit, i když dlužník nemá žádný majetek (viz ust. § 108 odst. 1 věta prvá za středníkem insolvenčního zákona), přičemž navrhovatele nelze od jejího placení osvobodit.

Z insolvenčního návrhu, jeho příloh a doplnění odvolací soud zjistil, že dlužník má 12 závazků vůči 10 věřitelům v celkové výši 406.917,10 Kč, které jsou vesměs splatné po dobu delší 3 měsíců, a jeho majetek tvoří pouze movité věci osobní potřeby v dlužníkem odhadované hodnotě 6.400,-Kč a hotovost ve výši 1.000,-Kč. Dlužník má čistý měsíční příjem ze své (sezónní) podnikatelské činnosti, spočívající v provádění výškových prací, ve výši 14.000,-Kč.

Pro rozhodnutí o povinnosti zaplatit zálohu je podstatné, jaký způsob řešení úpadku lze očekávat. V posuzované věci je přitom zřejmé, že úpadek dlužníka bude v daném případě podle návrhu dlužníka řešen konkursem, neboť návrh na povolení oddlužení dlužník společně s insolvenčním návrhem nepodal a z obsahu spisu nevyplývá, že by jeho úpadek bylo možné řešit reorganizací (srovnej ust. § 316 insolvenčního zákona). V konkursu tvoří náklady insolvenčního řízení vždy hotové výdaje a odměna insolvenčního správce, která dle ust. § 1 odst. 5 nebo § 2a vyhlášky č. 313/2007 Sb. ve znění účinném od 1.1.2014 činí nejméně 45.000,-Kč. Vzhledem k možným dalším přínosům podstaty odpovídajícím postižitelné části očekávaných budoucích příjmů dlužníka z výškových prací, které vykonává, a vzhledem k rozsahu a skladbě jeho majetku, jehož zpeněžením mohou být získány finanční prostředky postačující k úhradě nákladů insolvenčního řízení, shledal odvolací soud, že soud prvního stupně postupoval správně, když dlužníkovi povinnost k zaplacení zálohy na náklady insolvenčního uložil, a nepochybil ani při stanovení její výše. Přiměřenou se odvolacímu soudu jeví i lhůta stanovená soudem k její úhradě.

Na základě těchto zjištění a veden názory vyjádřenými shora neshledal odvolací soud odvolání dlužníka důvodným a napadené usnesení podle ust. § 219 občanského soudního řádu potvrdil.

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí n e n í dovolání přípustné.

V Praze dne 13. srpna 2014

JUDr. Jiří K a r e t a , v. r. předseda senátu

Za správnost vyhotovení: Kateřina Vaněčková