2 VSPH 570/2014-A-12
KSPH 61 INS 3734/2014 2 VSPH 570/2014-A-12

USNESENÍ

Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jiřího Karety a soudců Mgr. Tomáše Brauna a JUDr. Ing. Jaroslava Zelenky, Ph.D. ve věci dlužníka Jaroslava Glatta, bytem Drahelická 55/6, Nymburk, zahájené na návrh dlužníka, o odvolání dlužníka proti usnesení Krajského soudu v Praze č.j. KSPH 61 INS 3734/2014-A-7 ze dne 21. února 2014

takto:

Usnesení Krajského soudu v Praze č.j. KSPH 61 INS 3734/2014-A-7 ze dne 21. února 2014 se m ě n í tak, že se insolvenční návrh neodmítá.

Odůvodnění:

Krajský soud v Praze usnesením č.j. KSPH 61 INS 3734/2014-A-7 ze dne 21.2.2014 odmítl insolvenční návrh, jímž se Jaroslav Glatt (dále jen dlužník) domáhal vydání rozhodnutí o úpadku, a rozhodl o tom, že dlužník nemá právo na náhradu nákladů řízení.

V odůvodnění usnesení soud uvedl, že se dlužník insolvenčním návrhem doručeným soudu dne 13.2.2014 domáhal zjištění svého úpadku a povolení oddlužení. Cituje ust. § 128 odst. 1 s odkazem na ust. § 103 odst. 1, 2 a 3 a § 3 odst. 2 insolvenčního zákona soud uvedl, že dlužník v návrhu v popisu rozhodujících skutečností osvědčujících jeho úpadek neuvedl ohledně svých závazků okamžik jejich splatnosti a své věřitele vůbec neoznačil. Povinnost uvést své věřitele přitom dlužník nemůže splnit tím, že označí exekutory, kteří pohledávky vymáhají. Návrh dlužníka je proto neurčitý. Jelikož jde o vady, pro které nelze pokračovat v řízení, soud insolvenční návrh bez dalšího podle ust. § 128 odst. 1 insolvenčního zákona odmítl a s poukazem na ust. § 146 odst. 3 občanského soudního řádu rozhodl o náhradě nákladů řízení.

Proti tomuto usnesení Krajského soudu v Praze se dlužník včas odvolal a požadoval, aby je odvolací soud zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k novému projednání a rozhodnutí. V odvolání namítal, že se svým návrhem domáhal pouze zjištění úpadku, nikoliv povolení oddlužení. Soud proto nemohl odmítnout insolvenční návrh spojený s návrhem na povolení oddlužení, neboť takový návrh podán nebyl, a z tohoto důvodu je napadené usnesení nepřezkoumatelné. Dále poukazoval na to, že insolvenční návrh byl odmítnut po uplynutí zákonné 7denní lhůty dle ust. § 128 odst. 1 insolvenční zákona, a proto je napadené usnesení postiženo právní vadou. Dále zdůraznil, že v návrhu neuvedl ve vztahu ke svým závazkům pouze jména exekutorů, jak konstatoval soud v odůvodnění napadeného usnesení, ale v případě pohledávky Všeobecné zdravotní pojišťovny ČR a České správy sociálního zabezpečení své věřitele konkretizoval.

Vrchní soud v Praze přezkoumal napadené usnesení i řízení jeho vydání předcházející a dospěl k těmto zjištěním a závěrům:

Podle ust. § 128 odst. 1 insolvenčního zákona odmítne insolvenční soud insolvenční návrh, který neobsahuje všechny náležitosti nebo který je nesrozumitelný anebo neurčitý, jestliže pro tyto nedostatky nelze pokračovat v řízení; učiní tak neprodleně, nejpozději do 7 dnů poté, co byl insolvenční návrh podán. Ustanovení § 43 občanského soudního řádu se nepoužije.

Náležitosti insolvenčního návrhu vymezuje ust. § 103 odst. 1 a 2 insolvenčního zákona. Kromě požadavku, aby obsahoval obecné náležitosti podání, musí insolvenční návrh obsahovat označení insolvenčního navrhovatele a dlužníka, musí v něm být uvedeny rozhodující skutečnosti, které osvědčují úpadek dlužníka nebo jeho hrozící úpadek, skutečnosti, ze kterých vyplývá oprávnění podat návrh, není-li insolvenčním navrhovatelem dlužník, musí být označeny důkazy, kterých se insolvenční navrhovatel dovolává, a musí z něj být patrno, čeho se jím insolvenční navrhovatel domáhá.

Odvolací soud považuje v této souvislosti za nutné zdůraznit závěry soudní praxe (viz usnesení Nejvyššího soudu č.j. KSBR 31 INS 1583/2008, 29 NSČR 7/2008-A-16 ze dne 26.2.2009), podle nichž-vzhledem k závažnosti dopadů, jež může i vadný insolvenční návrh vyvolat v poměrech dlužníka nebo třetích osob-na splnění zákonem předepsané povinnosti vylíčit (jako nutné obsahové náležitosti insolvenčního návrhu) rozhodující skutečnosti, které osvědčují úpadek dlužníka nebo jeho hrozící úpadek, tj. mimo jiné uvést i konkrétní údaje o věřitelích, kteří mají za dlužníkem splatnou pohledávku, je nutno trvat i v případě návrhu podávaného dlužníkem, ledaže dlužník spolu s návrhem předložil řádný seznam svého majetku a závazků.

Podle ust. § 3 odst. 1 insolvenčního zákona je dlužník v úpadku, jestliže má více věřitelů, peněžité závazky po dobu delší 30 dnů po lhůtě splatnosti a tyto závazky není schopen plnit. Podle ust. § 3 odst. 2 insolvenčního zákona se má zato, že dlužník není schopen plnit své peněžité závazky, jestliže zastavil platby podstatné části svých peněžitých závazků nebo je neplní po dobu delší 3 měsíců po lhůtě splatnosti nebo není možné dosáhnout uspokojení některé ze splatných peněžitých pohledávek vůči dlužníku výkonem rozhodnutí nebo exekucí nebo nesplnil povinnost předložit seznamy uvedené v § 104 odst. 1, kterou mu uložil insolvenční soud.

Z obsahu spisu odvolací soud zjistil, že dlužník podal dne 13.2.2014 insolvenční návrh, jímž se domáhal vydání rozhodnutí o svém úpadku. Pokud jde o skutečnosti, které by měly jeho úpadek osvědčovat, v návrhu uvedl, že má pět peněžitých závazků po lhůtě splatnosti více než 30 dnů, které není schopen splácet, neboť jeho majetkové poměry a příjmy k jejich úhradě nepostačují. V současné době tak nesplácí téměř žádný ze svých závazků nebo je nesplácí již čtvrtý měsíc po lhůtě jejich splatnosti. Své závazky identifikoval označením soudních exekutorů (exekutorských úřadů), které proti němu vedou k jejich k vymožení exekuci, výší závazků a datem splatnosti s tím, že jsou všechny splatné déle než 3 měsíců. U dvou závazků konkrétně označil i jejich věřitele, a to Českou správu sociálního zabezpečení a Všeobecnou zdravotní pojišťovnu České republiky. I když u posledně uvedeného věřitele neuvedl adresu jeho sídla a identifikační číslo, vzhledem k charakteru tohoto subjektu a jeho postavení je odvolací soud toho názoru, že oba věřitelé byli identifikováni dostatečně.

Soudu prvního stupně lze přisvědčit, že tvrzení dlužníka ohledně těch závazků, u nichž není uveden jejich věřitel, ale pouze exekuční úřad, který provádí exekuci k jejich vymožení, jsou nedostatečná a sama o sobě skutečně neodpovídají požadavku na uvedení rozhodujících skutečností osvědčujících úpadek dlužníka. Potřebné údaje, z nichž by-pokud by v dalším řízení bylo ověřeno, že jsou pravdivé-bylo možné dovodit, že dlužník je v úpadku ve formě platební neschopnosti, jsou však v návrhu obsaženy ohledně závazků vůči České správě sociálního zabezpečení a Všeobecné zdravotní pojišťovně České republiky. U těchto závazků přitom z jejich povahy a zejména osoby věřitele plyne i jejich právní důvod (nedoplatek na sociálním pojištění v případě České správy sociálního zabezpečení a nedoplatek na zdravotním pojištění v případě Všeobecné zdravotní pojišťovny České republiky). Insolvenční návrh dlužníka tak obsahuje dostatečné údaje identifikující pohledávky těchto věřitelů, tedy jejich konkrétní výše a doby splatnosti, z nichž je zjevné, že již v době podání návrhu byly všechny déle než 3 měsíce po lhůtě splatnosti. Jinými slovy, i když insolvenční návrh dlužníka není zcela perfektní jednak z důvodů popsaných shora, jednak proto, že k němu dlužník nepřipojil zákonem vyžadované přílohy, tj. úplný seznam majetku a závazků, seznam svých zaměstnanců ani některé listiny dokládající jeho úpadek (ust. § 104 insolvenčního zákona), a proto jej bude nutné postupem podle ust. § 128 odst. 2 insolvenčního zákona vyzvat k jejich předložení a opravě, nevykazuje nedostatky bránící pokračování v řízení. K odmítnutí insolvenčního návrhu podle ust. § 128 odst. 1 insolvenčního zákona proto tedy nebyl důvod.

Skutečnost, že insolvenční soud zmínil v odůvodnění napadeného usnesení, že odmítá insolvenční návrh spojený s návrhem na povolení oddlužení, ačkoliv dlužník návrh na povolení oddlužení nepodal, není za dané situace významná.

Na základě těchto zjištění a veden názory vyjádřenými shora shledal odvolací soud odvolání dlužníka důvodným, napadené usnesení proto podle ust. § 220 odst. 1 za použití § 167 odst. 2 občanského soudního řádu změnil a rozhodl o tom, že se insolvenční návrh neodmítá.

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí j e dovolání přípustné, jestliže dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak; dovolání lze podat do dvou měsíců od doručení tohoto rozhodnutí k Nejvyššímu soudu ČR prostřednictvím Krajského soudu v Praze.

V Praze dne 14. srpna 2014

JUDr. Jiří K a r e t a , v. r. předseda senátu

Za správnost vyhotovení: Kateřina Vaněčková