2 VSPH 57/2016-B-88
KSHK 40 INS 20748/2012 2 VSPH 57/2016-B-88

USNESENÍ

Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jiřího Karety a soudců Mgr. Tomáše Brauna a Mgr. Martina Lišky ve věci dlužníka Jaroslava Středy, bytem Na Škvárovně 368, Velké Poříčí, o odvolání dlužníka proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové č.j. KSHK 40 INS 20748/2012-B-53 ze dne 18. prosince 2015

t a k to:

I. Usnesení Krajského soudu v Hradci Králové

č.j. KSHK 40 INS 20748/2012-B-53 ze dne 18. prosince 2015 se v bodě I.

výroku p o t v r z u j e.

II. V rozsahu, v němž směřuje proti bodům II. a III. výroku

usnesení Krajského soudu v Hradci Králové č.j. KSHK 40 INS

20748/2012-B-53 ze dne 18. prosince 2015, se odvolání o d m í t á.

Odůvodnění:

Krajský soud v Hradci Králové usnesením č.j. KSHK 40 INS 20748/2012-B-53 ze dne 18.12.2015 v insolvenčním řízení vedeném na majetek Jaroslava Středy (dále jen dlužník) zamítl návrh, jímž se dlužník domáhal zproštění Ing. Václava Špůra (dále též jen správce) funkce insolvenčního správce (bod I. výroku), a odmítl jeho návrhy, aby rozhodl o zastavení dražby a o změně dražební společnosti (body II. a III. výroku).

V odůvodnění usnesení soud uvedl, že usnesením ze dne 24.9.2012 zjistil úpadek dlužníka, povolil jeho řešení oddlužením a správce ustanovil do funkce. Dne 2.10.2015 mu byla doručena žádost dlužníka na pozastavení dražby a přezkoumání odhadu ceny nemovitosti, jež má být zpeněžena. Její cena byla určena isir.justi ce.cz soudním znalcem ve výši 600.000,-Kč, zatímco dlužník má k dispozici odhad z roku 2007, jenž stanovil cenu 3.271.650,-Kč. Ve vyjádření doručeném soudu dne 8.10.2015 správce uvedl, že postupuje v souladu s pokynem zajištěného věřitele Hypoteční banky, a.s. (dále též jen zajištěný věřitel), jenž určil, že nemovitost bude zpeněžena veřejnou dražbou a určil dražebníka. Zajištěný věřitel ve vyjádření doručeném soudu dne13.10.2015 sdělil, že na základě námitek dlužníka bylo zadáno zpracování revizního znaleckého posudku ke zjištění obvyklé ceny předmětu zajištění, a uvedl, že podle jeho názoru plní správce své povinnosti řádně a funkci vykonává s odbornou péčí. Dne 19.10.2015 upozornila soudkyně, jež ve věci rozhoduje, zajištěného věřitele, že dosud nebyla zrušena dražba vyhlášená na den 5.11.20115, a sdělila mu, že dle jejích zkušeností jsou ceny nemovitostí v lokalitě, v níž se nachází zpeněžovaná nemovitost, vyšší. Dne 2.11.2015 sdělil zajištěný věřitel soudu, že dražba vyhlášená na den 5.11.2015 byla zrušena, znalec Ing. Jiří Jezbera stanovil dne 30.10.2015 v novém znaleckém posudku obvyklou cenu nemovitosti částkou 1.660.000,-Kč a na základě jeho závěrů bude vydána nová dražební vyhláška. Podáním doručeným soudu dne 18.11.2015 požadoval dlužník, aby soud vyřešil odškodnění a újmu, jež mu vznikly v důsledku odhadu ceny a vyhlášení dražby, a podáním doručeným soudu dne 25.11.2015 požádal o zastavení dražby vyhlášené na den 7.1.2015, neboť v dražební vyhlášce byly označeny stejné osoby jako v případě první dražby, byla v ní uvedena cena nemovitosti 1.660.000,-Kč a nejnižší podání bylo stanoveno na 1.328.000,-Kč. Soud přípisem ze dne 1.12.2015 dlužníkovi sdělil, že podle ust. § 293 insolvenčního zákona není oprávněn zasahovat do pokynů zajištěného věřitele, a pokud by dlužník věděl o zájemci o koupi nemovitosti odpovídajícím jeho představám, nechť mu to obratem sdělí, včetně informací o výši nabízené kupní ceny a solventnosti zájemce. Kromě toho soud dlužníkovi sdělil, že mu žádná újma způsobená dražbou nemohla vzniknout, neboť dražba se neuskutečnila, a má-li podezření, že došlo k podvodu, nechť se obrátí na orgány činné v trestním řízení.

Dne 15.12.2015 došel soudu návrh dlužníka na zproštění Ing. Václava Špůra funkce insolvenčního správce, v němž dlužník uvedl, že z důvodu chování správce s ním odmítl spolupracovat, aby nebyl nadále poškozován. Současně požádal o zastavení nově vyhlášené dražby a o vyloučení dražební společnosti s tím, že má obavy, že se mu osoby spojené s první dražbou budou mstít.

Cituje ust. § 32 a 293 odst. 1 insolvenčního zákona soud uvedl, že přezkoumal činnost správce, a protože zjistil, že při zpeněžování předmětu zajištění postupuje správce v souladu s pokyny zajištěného věřitele, neshledal v ní žádná pochybení a návrh dlužníka na zproštění Ing. Václava Špůra funkce insolvenčního správce zamítl.

Co se týče návrhů dlužníka na zastavení dražby a změnu dražební společnosti, soud uzavřel na tom, že s výjimkou vymezenou v ust. § 293 odst. 1 insolvenčního zákona, kdy pokyn zajištěného věřitele zpochybní insolvenční správce, není oprávněn zasahovat do pravomoci zajištěného věřitele, jemuž výlučně přísluší rozhodovat o způsobu zpeněžení předmětu zajištění jeho pohledávky. Z těchto důvodů i tyto návrhy dlužníka zamítl.

Proti tomuto usnesení Krajského soudu v Hradci Králové se dlužník včas odvolal. Z jeho odvolání plyne, že se jím domáhal toho, aby odvolací soud změnil napadené usnesení tak, že jeho návrhům plně vyhoví. V odvolání uvedl, že s napadeným rozhodnutím nesouhlasí, neboť je přesvědčen o tom, že ho správce, dražitel i první odhadce chtěli poškodit.

Vrchní soud v Praze se v prvé řadě zabýval tím, zda je odvolání proti všem výrokům usnesení soudu prvního stupně přípustné, a dospěl k závěru, že v rozsahu, v němž odvolání dlužníka směřuje proti bodům II. a III. výroku, tomu tak není. Dle názoru odvolacího soudu se totiž dlužník návrhy na zastavení dražby a změnu dražebníka domáhal na insolvenčním soudu vydání rozhodnutí v rámci výkonu dohlédací činnosti podle ust. § 11 insolvenčního zákona (podle tohoto ustanocení rozhoduje soud při výkonu dohlédací činnosti o záležitostech, které se týkají průběhu insolvenčního čízení, činí opatření potřebná k jeho účelu a ukládá povinnosti, týkající se činnosti jednotlivých subjektů řízení, a je oprávněn dávat insolvenčnímu správci pokyny), proti nimž není podle ust. § 91 téhož zákona odvolání přípustné. Na tomto závěru nic nemění nesprávné poučení o odvolání, jež soud poskytl účastníkům řízení v písemném vyhotovení usnesení.

Z těchto důvodů odvolací soud odvolání dlužníka v rozsahu, v němž směřovalo proti bodům II. a III. napadeného usnesení, podle ust. § 218 c) občanského soudního řádu odmítl a napadené usnesení včetně řízení jeho vydání předcházejícího přezkoumal toliko v bodě I. výroku.

Považoval přitom za nutné uvést, že insolvenční zákon v závislosti na důvodech, jež vedou ke změně v osobě insolvenčního správce, umožňuje insolvenčnímu soudu, aby podle ust. § 31 odst. 1 insolvenčního zákona z důležitých důvodů, které nemají původ v porušení povinnosti insolvenčního správce, odvolal insolvenčního správce z funkce, nebo aby podle ust. § 32 odst. 1 téhož zákona zprostil insolvenčního správce funkce proto, že neplní řádně své povinnosti nebo nepostupuje při výkonu své funkce s odbornou péčí anebo závažně porušil důležitou povinnost uloženou mu zákonem nebo soudem. O odvolání z funkce i o zproštění funkce může insolvenční soud rozhodnout na návrh věřitelského orgánu nebo dlužníka anebo i bez návrhu. Podle ust. § 31 odst. 2 téhož zákona odvolá insolvenční soud insolvenčního správce ustanoveného podle ust. § 29 odst. 1 až 3 insolvenčního zákona, tj. usnesli-li se na jeho ustanovení do funkce věřitelé na schůzi nejblíže následující po přezkumném jednání, na níž odvolali z funkce soudem ustanoveného insolvenčního správce, i tehdy, požádal-li o to do 3 dnů poté, co se o svém ustanovení dozvěděl, vyjma případu, kdy se svým ustanovením předem souhlasil.

Podle ust. § 32 insolvenčního zákona může insolvenční soud na návrh věřitelského orgánu nebo dlužníka anebo i bez návrhu zprostit insolvenčního správce funkce proto, že neplní řádně své povinnosti nebo nepostupuje při výkonu své funkce s odbornou péčí anebo závažně porušil důležitou povinnost uloženou mu zákonem nebo soudem. Učiní tak zpravidla po slyšení insolvenčního správce; o podaném návrhu rozhodne neprodleně (odst. 1). Proti rozhodnutí podle odstavce 1 se mohou odvolat insolvenční správce a osoby oprávněné podat návrh podle odstavce 1. Ustanovení § 31 odst. 5 a 6 platí obdobně (odst. 2).

Za relevantní důvody, pro něž může insolvenční soud zprostit insolvenčního správce funkce, považuje odvolací soud zejména skutečnost, že při výkonu své funkce řádně neplní správce povinnosti vyplývající pro něj z ust. § 36 insolvenčního zákona, podle něhož je při výkonu funkce povinen postupovat svědomitě a s odbornou péčí, vyvinout veškeré úsilí, které po něm lze požadovat, aby věřitelé byli uspokojeni v co nejvyšší míře, dát přednost společnému zájmu věřitelů před zájmy svými i před zájmy jiných osob, věřitelským orgánům poskytovat součinnost nezbytnou k řádnému výkonu jejich funkce, na žádost věřitelského orgánu se účastnit jeho zasedání a věřitelskému orgánu a insolvenčnímu soudu předkládat nejméně jednou za 3 měsíce písemnou zprávu o stavu insolvenčního řízení, že liknavě provádí soupis majetkové podstaty či zpeněžuje majetek podstaty v rozporu s ust. § 225 odst. 4 nebo § 226 odst. 5 insolvenčního zákona, že nesplní povinnost uzavřít smlouvu o pojištění odpovědnosti za škodu, která by mohla vzniknout v souvislosti s výkonem funkce správce, nebo ve věci postupuje nekvalifikovaně. Důležitým důvodem pro zproštění funkce správce může být také skutečnost, že bezdůvodně nesplní závazný pokyn insolvenčního soudu nebo zajištěného věřitele anebo vykonatelný rozsudek týkající se vyloučení majetku z majetkové podstaty. V závislosti na míře a intenzitě pochybení správce může vést soud i zjištění ojedinělého, leč závažného porušení důležité povinnosti stanovené zákonem nebo uložené soudem k tomu, že rozhodne o jeho zproštění funkce, ale-obvykle jedná-li se o pochybení méně závažné-omezuje se na to, že využije svého oprávnění uložit správci pořádkovou pokutu.

Ze spisu odvolací soud zjistil, že dlužník opakovaně namítal, že cena nemovitosti, jež je předmětem zajištění a jež měla být zpeněžena ve veřejné dražbě dne 7.11.2015, stanovená znaleckým posudkem ve výši 600.000,-Kč je příliš nízká. Argumentoval přitom tím, že dle odhadu zpracovaného odhadcem Hypoteční banky, a.s. měla mít nemovitost v roce 2007 cenu 3.271.650,-Kč, přičemž v dalším období byla zrekonstruována. Vyjádřil proto podezření, že Ing. Václav Špůr nevykonává řádně svou funkci, označil jeho konání za podvodné a spekulativní a požadoval, aby byl funkce zproštěn. Správce ve vyjádření k návrhu dlužníka poukázal na to, že dlužník sám ocenil nemovitost v soupise svého majetku připojeného k insolvenčnímu návrhu částkou 750.000,-Kč, správce je v soupise majetkové podstaty ocenil částkou 800.000,-Kč a znalec Ing. Jiří Hnyk je s přihlédnutím k obvyklým cenám na trhu s realitami ocenil částkou 600.000,-Kč. Vůči nařčení dlužníka se správce ohradil a zdůrazňoval, že při zpeněžování nemovitosti postupuje podle pokynu zajištěného věřitele. Dlužno přitom poznamenat, že odvolací soud ze spisu ověřil, že v seznamu majetku, jenž opatřil svým podpisem a v němž prohlásil, že v něm uvedené údaje jsou pravdivé a úplné, dlužník skutečně ocenil nemovitost částkou 750.000,-Kč. Pokud jde o zpeněžení nemovitosti, ze spisu plyne, že byla zpeněžena ve veřejné dražbě po vydání napadeného usnesení, přičemž bylo dosaženo ceny 1.328.000,-Kč.

Stejně jako soud prvního stupně je i odvolací soud toho názoru, že dlužník neprokázal, že správce neplní řádně své povinnosti nebo nepostupuje při výkonu své funkce s odbornou péčí anebo závažně porušil důležitou povinnost uloženou mu zákonem nebo soudem, přičemž taková zjištění neplynou ani z obsahu spisu. Jinými slovy, ani odvolací soud nezjistil existenci důvodů opravňujících insolvenční soud k postupu podle ust. § 32 odst. 1 insolvenčního zákona.

Na základě těchto zjištění a veden názory vyjádřenými shora neshledal odvolací soud odvolání dlužníka proti bodu I. výroku usnesení soudu prvního stupně důvodným a napadené usnesení podle ust. § 219 občanského soudního řádu v tomto bodě výroku potvrdil.

Poučení: Proti tomuto usnesení j e dovolání přípustné, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak; dovolání lze podat do dvou měsíců od doručení tohoto rozhodnutí k Nejvyššímu soudu ČR prostřednictvím Krajského soudu v Hradci Králové.

Toto rozhodnutí se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku; lhůta pro podání dovolání začíná běžet ode dne, kdy bylo rozhodnutí doručeno adresátu zvláštním způsobem.

V Praze dne 10. listopadu 2016

JUDr. Jiří K a r e t a , v.r. předseda senátu

Za správnost: J. Vlasáková