2 VSPH 562/2011-A-12
KSPL 29 INS 4128/2011 2 VSPH 562/2011-A-12

USNESENÍ

Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jiřího Karety a soudců JUDr. Jiřího Goldsteina a Mgr. Tomáše Brauna ve věci dlužnice Lucie Šebkové, bytem Příšov 85, Třemošná, zahájené na návrh dlužnice, o odvolání dlužnice proti usnesení Krajského soudu v Plzni č.j. KSPL 29 INS 4128/2011-A-5 ze dne 17.března 2011

takto:

Usnesení Krajského soudu v Plzni č.j. KSPL 29 INS 4128/2011-A-5 ze dne 17.března 2011 se potvrzuje.

Odůvodnění:

Krajský soud v Plzni ve výroku označeným usnesením zastavil řízení o insolvenčním návrhu, jímž se Lucie Šebková (dále jen dlužnice) domáhala vydání rozhodnutí o úpadku a povolení oddlužení.

V odůvodnění usnesení uvedl, že insolvenčním návrhem dlužnice bylo dne 14.3.2011 zahájeno insolvenční řízení. Protože insolvenční soud ze spisu vedeného pod sp. zn. KSPL 29 INS 2589/2011 zjistil, že dlužnice podala shodný insolvenční návrh, o němž dosud nebylo pravomocně rozhodnuto, již dne 17.2.2011 (dále jen první insolvenční návrh), s poukazem na ust. § 83 odst. 1 a § 103 občanského soudního řádu (dále jen OSŘ) později zahájené řízení pro překážku litispendence (věci zahájené) zastavil.

Proti tomuto usnesení se dlužnice včas odvolala a požadovala, aby jí bylo umožněno pokračovat v oddlužení. Argumentovala tím, že její první insolvenční návrh byl pro vady odmítnut, proto podala druhý, tentokrát řádný insolvenční návrh, avšak v důsledku nesprávného poučení pracovnicí soudu, že odvolací lhůta běží od zveřejnění usnesení o odmítnutí prvního insolvenčního návrhu v insolvenčním rejstříku a nikoli od jeho doručení zvláštním způsobem, tak učinila ještě dříve, než usnesení nabylo právní moci. Dlužnice vyjádřila přesvědčení, že toto pochybení není tak závažné, aby se nemohla opětovně pokusit řešit svoji nepříznivou finanční situaci.

Vrchní soud v Praze přezkoumal napadené usnesení včetně řízení jeho vydání předcházejícího a dospěl k těmto zjištěním a závěrům:

Podle ust. § 7 odst. 1 insolvenčního zákona (dále též jen IZ) se pro insolvenční řízení a pro incidenční spory použijí přiměřeně ustanovení OSŘ, nestanoví-li tento zákon jinak nebo není-li takový postup v rozporu se zásadami, na kterých spočívá insolvenční řízení. Podle ust. § 83 odst. 1 téhož zákona zahájení řízení brání tomu, aby o téže věci probíhalo u soudu jiné řízení.

Podle ust. § 107 odst. 1 IZ se další insolvenční návrh podaný na majetek téhož dlužníka dříve, než insolvenční soud vydá rozhodnutí o úpadku, považuje za přistoupení k řízení. Od okamžiku, kdy takový návrh dojde insolvenčnímu soudu, u kterého probíhá řízení o původním insolvenčním návrhu, se osoba, která jej podala, považuje za dalšího insolvenčního navrhovatele. Podle odst. 2 téhož ustanovení platí pro dalšího insolvenčního navrhovatele stav řízení v době jeho přistoupení k řízení.

Z výše citovaných ustanovení plyne, že překážka litispendence se v insolvenčním řízení uplatní (jen) v případě, kdy táž osoba (věřitel nebo dlužník) podá vůči témuž dlužníku další insolvenční návrh dříve, než bylo pravomocně rozhodnuto o jeho původním návrhu. V ostatních případech (je-li různými subjekty podáno více insolvenčních návrhů vůči témuž dlužníkovi a o některém z nich nebylo pravomocně rozhodnuto) je uplatnění této překážky vyloučeno speciální úpravou obsaženou v ust. § 107 IZ.

V daném případě odvolací soud z insolvenčního rejstříku zjistil, že : -dne 17.2.2011 bylo u Krajského soudu v Plzni zahájeno insolvenční řízení o prvním insolvenčním návrhu, -dne 23.2.2011 insolvenční soud odmítl první insolvenční návrh, -dne 14.3.2011 dlužnice podala druhý insolvenční návrh, -dne 17.3.2011 insolvenční soud zastavil řízení o druhém insolvenčním návrhu pro překážku litispendence, -dne 18.3.2011 nabylo usnesení o odmítnutí prvního insolvenčního návrhu právní moci.

V poměrech projednávané věci považuje odvolací soud za podstatné, že překážka litispendence (dosud pravomocně neskončeného řízení o prvním insolvenčním návrhu) zde existovala nejen v okamžiku, kdy bylo zahájeno řízení o druhém insolvenčním návrhu, nýbrž také v okamžiku, kdy insolvenční soud o zastavení řízení o druhém insolvenčním návrhu rozhodl. Podle ustálené judikatury (např. podle usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 29 Odo 788/2002 ze dne 16.4.2003, které bylo publikováno v časopise Soudní judikatura pod č. 97/2003) je totiž pro posouzení, zda je zde překážka věci zahájené rozhodující stav v době rozhodnutí soudu v později zahájeném řízení (srovnej ust. § 154 odst. 1 OSŘ).

Jinými slovy, překážka litispendence je neodstranitelným nedostatkem podmínky řízení, pro níž je soud povinen řízení zastavit, ledaže by tato překážka odpadla dříve, než bylo řízení zastaveno (popř. pravomocně rozhodnuto ve věci samé). Tak tomu však v této věci nebylo, neboť, a opakovaně to budiž zdůrazněno, insolvenční soud v později zahájené věci řízení (o druhém insolvenčním návrhu) zastavil dříve, než usnesení o odmítnutí prvního insolvenčního návrhu nabylo právní moci.

Závěru soudu prvního stupně, že v daném případě nebylo možno pro překážku litispendence pokračovat v řízení o druhém insolvenčním návrhu, tedy lze přisvědčit. Na základě těchto zjištění a veden názory vyjádřenými shora postupoval odvolací soud podle ust. § 219 OSŘ a napadené usnesení jako věcně správné potvrdil. Jen pro úplnost považuje odvolací soud za vhodné poukázat na to, že pravomocné zastavení řízení o insolvenčního návrhu, jímž se insolvenční řízení končí, nebrání tomu, aby dlužnice insolvenční návrh znovu podala.

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení lze podat dovolání do dvou měsíců ode dne jeho doručení k Nejvyššímu soudu v Brně prostřednictvím Krajského soudu v Plzni.

V Praze dne 27.května 2011

JUDr. Jiří Kareta, v.r. předseda senátu

Za správnost vyhotovení: Borodáčová