2 VSPH 552/2013-B-91
MSPH 60 INS 3475/2008 2 VSPH 552/2013-B-91

USNESENÍ

Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jiřího Karety a soudců JUDr. Jiřího Goldsteina a Mgr. Tomáše Brauna ve věci dlužníka HESPERUS, a.s., sídlem Santoriova 26, Praha 6, o odvolání MORAVA LEASING, s.r.o., sídlem 8. května 46, Rýmařov, proti usnesení Městského soudu v Praze č.j. MSPH 60 INS 3475/2008-B-63 ze dne 24. března 2011

takto:

Usnesení Městského soudu v Praze č.j. MSPH 60 INS 3475/2008-B-63 ze dne 24. března 2011 se m ě n í v bodě I. výroku tak, že se vyslovuje souhlas s tím, aby insolvenční správce JUDr. Karel Miča vydal z výtěžku získaného zpeněžením nemovitostí-domu čp. 255, stavební parcely č. 578 a parcely 1200/4 zapsaných na LV č. 530 pro k.ú. a obec Mikulůvka u Katastrálního úřadu pro Zlínský kraj, katastrálního pracoviště Valašské Meziříčí zajištěným věřitelům MORAVA LEASING, s.r.o. částku 1.324.329,75 Kč, České republice-Finančnímu úřadu ve Valašském Meziříčí částku 3.154,-Kč a České republice-České správě sociálního zabezpečení částku 442.128,-Kč.

Odůvodnění:

Městský soud v Praze usnesením č.j. MSPH 60 INS 3485/2008-B-63 ze dne 24.3.2011 vyslovil souhlas s tím, aby insolvenční správce JUDr. Jaroslav Palas (dále též jen správce) vydal zajištěným věřitelům MORAVA LEASING, s.r.o. (dále jen odvolatel), České republice-Finančnímu úřadu ve Valašském Meziříčí a České republice-České správě sociálního zabezpečení (dále též jen zajištění věřitelé) částky 1.182.641,75 Kč, 2.815,-Kč a 394.826,-Kč jakožto na ně připadající výtěžek zpeněžení ve výroku uvedených nemovitostí (dále jen nemovitosti), a současně mu uložil, aby jim tyto částky vyplatil do pěti dnů od právní moci usnesení a aby mu bez prodlení písemně oznámil, že platbu provedl a zaznamenal ji do listu pohledávek odvolatele, a aby osvědčil, že splnil oznamovací povinnost vůči příslušnému orgánu podle ust. § 299 odst. 3 insolvenčního zákona (bod II. výroku).

V odůvodnění usnesení insolvenční soud uvedl, že mu správce podáním ze dne 31.1.2011 upřesněném podáním ze dne 10.3.2011 navrhl, aby vyslovil souhlas s vydáním výtěžku nemovitostí, jež zajišťovaly splnění pohledávek shora uvedených zajištěných věřitelů. Výtěžek zpeněžení činil 3.670.000,-Kč, náklady zpeněžení činily 242.352,-Kč a náklady spojené se správou nemovitostí činily 45.353,-Kč, takže k rozdělení věřitelům zůstalo částka 3.382.295,-Kč, z níž na uspokojení pohledávek zajištěných věřitelů připadla částka 1.769.611,75 Kč. Vzájemný poměr rozdělení výtěžku činí 52,3% u zajištěných věřitelů a 47,7 % u nezajištěných věřitelů. Proto správce určil stejným poměrem podíl na nákladech zpeněžení a na nákladech spojených se správou nemovitostí v celkové výši 287.705,-Kč, z nichž náklady ve výši 150.470,-Kč připadly na zajištěné věřitele a náklady ve výši 137.235,-Kč na nezajištěné věřitele.

Dále soud citoval ust. § 298 odst. 2 a 3 insolvenčního zákona, konstatoval, že odměna správce činí dle ust. § 1 odst. 2 vyhlášky č. 313/2007 Sb. 2 % z částky určené k vydání zajištěnému věřiteli, a částku 38.859,-Kč je proto nutno připočíst k nákladů uvedeným shora ve výši 150.470,-Kč, kterou ponesou zajištění věřitelé v poměru dle svých pohledávek, tj. MORAVA LEASING, s.r.o. částku 141.688,-Kč, Finanční úřad ve Valašském Meziříčí částku 339,-Kč a ČR-ČSSZ, Pražská správa sociálního zabezpečení částku 47.302,-Kč .

V písemném vyhotovení usnesení poučil insolvenční soud účastníky insolvenčního řízení o nepřípustnosti odvolání.

Proti tomuto usnesení Městského soudu v Praze se odvolatel včas odvolal a požadoval, aby je odvolací soud zrušil a nově vydal rozhodnutí, jímž vysloví souhlas s vydáním výtěžku zpeněžení nemovitostí zajištěným věřitelů, a to jemu ve výši 1.324.329,75 Kč, Finančnímu úřadu ve výši 3.154,-Kč a České správě sociálního zabezpečení ve výši 442.128,-Kč. V odvolání v prvé řadě poukázal na to, že mu napadené rozhodnutí bylo doručeno do datové schránky až dne 25.2.2013 a že obsahuje nesprávné poučení o tom, že odvolání proti němu není přípustné. S poukazem na usnesení Vrchního soudu v Praze č.j. MSPH 79 INS 2373/2008, 2 VSPH 594/2009-B-60 ze dne 20.10.2009 vytkl soudu prvního stupně, že nereflektoval skutečnost, že výtěžek zpeněžení nemovitostí značně překročil souhrnnou výši pohledávek zajištěných věřitelů, které proto měly být uspokojeny v plném rozsahu.

Odvolací soud se v prvé řadě zabýval otázkou přípustnosti odvolání zajištěného věřitele proti usnesení, jímž insolvenční soud podle ust. § 298 odst. 2 insolvenčního zákona uděluje insolvenčnímu správci souhlas s vydáním výtěžku zpeněžení zajištěnému věřiteli, a poučení o nepřípustnosti odvolání poskytnuté soudem prvního stupně shledal nesprávným. Vyšel totiž z toho, že toto usnesení nenáleží svou povahou mezi rozhodnutí insolvenčního soudu činěná při výkonu dohlédací činnosti dle ust. § 11 insolvenčního zákona ani mezi rozhodnutí, jimiž se upravuje vedení řízení, proti nimž není odvolání přípustné (viz ust. § 91 insolvenčního zákona a ust. § 202 odst. 1 písm. a) občanského soudního řádu), ale jde o rozhodnutí, jímž insolvenční soud podle zjištěného skutkového stavu věci rozhoduje o tom, zda jsou splněny podmínky k vyplacení výtěžku zpeněžení zajištěnému věřiteli a v jaké výši. Protože z žádného procesního předpisu neplyne, že toto rozhodnutí nelze odvoláním napadnout, ustálená soudní judikatura odvolacích soudů z toho dovozuje, že zajištěný věřitel je oprávněn podat proti takovému rozhodnutí odvolání.

Vrchní soud v Praze proto přezkoumal napadené usnesení včetně řízení jeho vydání předcházejícího a dospěl k těmto zjištěním a závěrům:

Podle ust. § 298 insolvenčního zákona mají zajištění věřitelé právo, aby jejich pohledávka byla uspokojena z výtěžku zpeněžení věci, práva, pohledávky nebo jiné majetkové hodnoty, jimiž byla zajištěna (odst. 1). Výtěžek zpeněžení po odečtení nákladů spojených se správou a zpeněžením a po odečtení částky připadající na odměnu insolvenčního správce vydá insolvenční správce se souhlasem insolvenčního soudu zajištěnému věřiteli (odst. 2), přičemž maximální výše nákladů, jež lze odečíst od výtěžku zpeněžení, je určena v odstavci 3. V následujících odstavcích řeší toto ustanovení nesplnění povinnosti zajištěného věřitele dle ust. § 157 odst. 1 téhož zákona uhradit polovinu odměny a hotových výdajů uhrazených znalci odpočtem této částky od výtěžku zpeněžení (odst. 4) a vylučuje aplikaci odstavce 2 v případě, že zajištěný věřitel splnil povinnost dle ust. § 230 odst. 3 téhož zákona nést ze svého náklady spojené s provedením pokynů směřujících k řádné správě věci, práva, pohledávky nebo majetkové hodnoty, která slouží k zajištění pohledávky (odst. 5).

Odvolací soud je přesvědčen o tom, že ust. § 298 insolvenčního zákona nevylučuje, aby pohledávka zajištěného věřitele (resp. pohledávky zajištěných věřitelů, je-li jich více) byla plně uspokojena v případech, kdy po odečtení nákladů spojených se správou a zpeněžením předmětu zajištění a odměny správce postačuje zůstatek výtěžku zpeněžení na její plnou úhradu. Odvolací soud zastává stanovisko, že pouze v případě, kdy zůstatek výtěžku zpeněžení nedosáhne po provedeném odpočtu výše pohledávky zajištěného věřitele, je zajištěný věřitel povinen strpět, že jeho pohledávka bude uspokojena pouze zčásti. Pokud ovšem dosažený výtěžek plně postačí jak na úhradu zmíněných nákladů a odměny správce, tak na plné uspokojení pohledávky zajištěného věřitele (resp. pohledávek zajištěných věřitelů), bude zůstatek výtěžku jakožto součást majetkové podstaty k dispozici na úhradu dalších pohledávek v insolvenčním řízení.

Protože v daném případě výtěžek zpeněžení nemovitostí po odečtení nákladů spojených s jejich správou a zpeněžením a odměny správce postačuje na plnou úhradu pohledávky zajištěných věřitelů, bylo namístě udělit správci souhlas s vydáním výtěžku zpeněžení zajištěným věřitelům na plné uspokojení jejich pohledávek v rozsahu zajištění, tj. ve výši 1.324.329,75 Kč v případě odvolatele, ve výši 3.154,-Kč v případě České republiky-Finančního úřadu ve Valašském Meziříčí a ve výši 442.128,-Kč v případě České republiky-České správy sociálního zabezpečení.

Na základě těchto zjištění a veden názory vyjádřenými shora shledal odvolací soud odvolání důvodným, postupoval proto podle ust. § 220 odst. 3 občanského soudního řádu a napadené usnesení změnil.

Pouze pro úplnost považoval odvolací soud za nutné poznamenat, že v důsledku úmrtí JUDr. Jaroslava Palase dne 27.6.2011 ustanovil insolvenční soud usnesením č.j. MSPH 60 INS 3475/2008-B-70 ze dne 14.7.2011 novým insolvenčním správcem JUDr. Karla Miču.

P o u č e n í : Proti tomuto rozhodnutí j e dovolání přípustné, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak; dovolání lze podat do dvou měsíců od doručení tohoto rozhodnutí k Nejvyššímu soudu ČR prostřednictvím Městského soudu v Praze.

V Praze dne 29. října 2013

JUDr. Jiří K a r e t a, v.r. předseda senátu

Za správnost vyhotovení: I. Kratochvílová