2 VSPH 551/2015-A-15
KSUL 71 INS 5151/2015 2 VSPH 551/2015-A-15

USNESENÍ

Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jiřího Karety a soudců Mgr. Tomáše Brauna a Mgr. Martina Lišky ve věci dlužnice N & S & N Consultants, s.r.o., sídlem Budovatelů 2830, Most, IČO 48292583, zahájené na návrh a) Ing. Jany anonymizovano , anonymizovano , bytem Plzeňská 415, Mýto u Rokycan, a b) Oldřicha anonymizovano , anonymizovano , bytem Velká Chuchle 2284E, Praha 5, o odvolání navrhovatelů proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem č.j. KSUL 71 INS 5151/2015-A-5 ze dne 3. března 2015

takto:

I. Usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem č.j. KSUL 71 INS 5151/2015-A-5 ze dne 3. března 2015 se p o t v r z u j e .

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení.

Odůvodnění:

Krajský soud v Ústí nad Labem ve výroku označeným usnesením odmítl insolvenční návrh, jímž se Ing. Jana anonymizovano a Oldřich Wolf (dále jen navrhovatelka a navrhovatel, popř. navrhovatelé) domáhali vydání rozhodnutí o úpadku N & S & N Consultants, s.r.o. (dále jen dlužnice) a o způsobu jeho řešení, a rozhodl o tom, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů insolvenčního řízení.

V odůvodnění usnesení soud uvedl, že navrhovatelé podali společný insolvenční návrh, jímž se domáhali zjištění úpadku dlužnice, neuvedli však žádné rozhodné skutečnosti, jež by jej osvědčovaly; v návrhu totiž nijak neodůvodnili, z čeho stav úpadku dlužnice dovozují, a toliko tvrdili, že za ní mají splatné pohledávky z titulu nezaplacených mezd ve výši 651.509,-Kč. Soud přitom postrádal zejména konkrétní údaje o splatnosti pohledávek obou navrhovatelů. Dodal, že sice označili dalšího věřitele dlužnice, neuvedli však výši, splatnost ani právní titul jeho pohledávky ani ji nijak nedoložili. Uzavřel proto, že insolvenční návrh vykazuje nedostatky, pro něž nelze pokračovat v řízení, a dle ust. § 128 odst. 1 insolvenčního zákona (dále jen IZ) jej odmítl.

Proti tomuto usnesení podali navrhovatelé včasné odvolání, v němž doplnili chybějící vylíčení rozhodujících skutečností (zejména údaje o splatnosti svých pohledávek za dlužnicí a o důvodu, výši a splatnosti pohledávky dalšího označeného věřitele BH Trade, s.r.o.), a připojili listinné důkazy k jejich prokázání.

Vrchní soud v Praze dle ust. § 212 a § 212a občanského soudního řádu (dále jen o.s.ř.) přezkoumal napadené usnesení i řízení jeho vydání předcházející, a aniž dle ust. § 94 odst. 2 písm. c) IZ nařizoval jednání, dospěl k těmto zjištěním a závěrům:

Podle ust. § 128 odst. 1 IZ odmítne insolvenční soud insolvenční návrh, který neobsahuje všechny náležitosti nebo který je nesrozumitelný anebo neurčitý, jestliže pro tyto nedostatky nelze pokračovat v řízení; učiní tak neprodleně, nejpozději do 7 dnů poté, co byl insolvenční návrh podán. Ustanovení § 43 o.s.ř. se nepoužije.

Podle ust. § 3 odst. 1 IZ je dlužník v úpadku, jestliže má a) více věřitelů a b) peněžité závazky po dobu delší 30 dnů po lhůtě splatnosti a c) tyto závazky není schopen plnit (dále jen "platební neschopnost"). K posledně uvedené podmínce ust. § 3 odst. 2 IZ stanoví, že dlužník není schopen plnit své peněžité závazky, jestliže a) zastavil platby podstatné části svých peněžitých závazků, nebo b) je neplní po dobu delší 3 měsíců po lhůtě splatnosti, nebo c) není možné dosáhnout uspokojení některé ze splatných peněžitých pohledávek vůči dlužníku výkonem rozhodnutí nebo exekucí, nebo d) nesplnil povinnost předložit seznamy uvedené v ust. § 104 odst. 1, kterou mu uložil insolvenční soud.

Náležitosti insolvenčního návrhu vymezuje ust. § 103 odst. 1 a 2 IZ. Kromě požadavku, aby obsahoval obecné náležitosti podání musí insolvenční návrh obsahovat označení insolvenčního navrhovatele a dlužníka, musí v něm být uvedeny rozhodující skutečnosti, které osvědčují úpadek dlužníka nebo jeho hrozící úpadek, skutečnosti, ze kterých vyplývá oprávnění podat návrh (tvrzení o existenci jeho splatné pohledávky za dlužníkem), není-li insolvenčním navrhovatelem dlužník, musí být označeny důkazy, kterých se insolvenční navrhovatel dovolává, a musí z něj být patrno, čeho se jím insolvenční navrhovatel domáhá. Věřitel, který podal insolvenční návrh, nese břemeno tvrzení a břemeno důkazní ohledně všech skutečností rozhodných pro závěr, že byl osvědčen dlužníkův úpadek. Má-li přitom jít o úpadek ve smyslu ustanovení § 3 odst. 1 IZ, tj. pro platební neschopnost (jak se podává z návrhu), musí navrhující věřitel vedle charakteristiky vlastní splatné pohledávky proti dlužníkovi v návrhu uvést nejen konkrétní údaje, z nichž plyne závěr o pluralitě věřitelů dlužníka a o tom, že dlužník své splatné závazky nehradí po zákonem stanovenou dobu po lhůtě splatnosti, nýbrž i údaje, z nichž plyne, že dlužník po tuto dobu není k úhradě svých splatných závazků schopen.

Jak vyložil Nejvyšší soud v usnesení ze dne 26.2.2009, sp. zn. KSBR 31 INS 1583/2008, 29 NSČR 7/2008-A (R 91/2009) požadavek formulovaný v ustanovení § 103 odst. 2 insolvenčního zákona je srovnatelný s požadavkem kladeným na obsah věřitelského návrhu na prohlášení konkursu ustanovením § 4 odst. 2, věty první, zákona č. 328/1991 Sb., o konkursu a vyrovnání, ve znění účinném do 31.12.2007, jež bylo předmětem výkladu podaného pod bodem VII. stanoviska občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 17.6.1998, Cpjn 19/98, uveřejněného pod číslem 52/1998 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek (dále jen stanovisko ). Tam Nejvyšší soud na dané téma uzavřel, že věřitel musí v návrhu uvést též konkrétní údaje o dalším věřiteli (dalších věřitelích) se splatnou pohledávkou proti dlužníku. Přitom Nejvyšší soud též zdůraznil, že povinnost vylíčit v insolvenčním návrhu rozhodující skutečnosti, které osvědčují úpadek dlužníka nebo jeho hrozící úpadek, není splněna tím, že insolvenční navrhovatel ohledně těchto skutečností odkáže na listinný důkaz, který připojí k insolvenčnímu návrhu jako přílohu.

Z uvedeného vyplývá, že je-li tvrzen úpadek dlužníka ve formě insolvence, pak další věřitelé dlužníka musí být-stejně jako navrhovatel-v insolvenčním návrhu přesně označeni a jejich pohledávky musí být údajem o jejich výši a splatnosti náležitě identifikovány s tím, že současně se musí z konkrétních skutečností uvedených v návrhu podávat závěr o dlužníkově platební neschopnosti (objektivní či založené některou ze zákonných domněnek).

Z obsahu spisu odvolací soud v dané věci zjistil, že navrhovatelé podali dne 27.2.2015 insolvenční návrh, v němž požadovali, aby insolvenční soud zahájil insolvenční řízení a rozhodl o způsobu řešení úpadku dlužnice. V návrhu uvedli pouze to, že mají za dlužnicí pohledávku z titulu nezaplacených mezd ve výši 651.509,-Kč, přičemž pohledávka navrhovatelky činí 325.755,-Kč s příslušenstvím a pohledávka navrhovatele 325.754,-Kč s příslušenstvím; o splatnosti svých pohledávek neuvedli nic a odkázali na Výpis z Hlavní knihy . Jako dalšího věřitele označili BH Trade s.r.o., aniž však uvedli jakékoli konkrétní tvrzení o jeho pohledávce za dlužnicí (o důvodu, výši a splatnosti).

Z tvrzení navrhovatelů obsažených v návrhu tak není možno dovodit, že má dlužnice ve smyslu ust. § 3 odst. 1 písm. b) a c) IZ vůči více věřitelům peněžité závazky po (konkrétní) dobu delší třiceti dnů po lhůtě splatnosti a že by je nebyla schopna plnit; návrh totiž vedle údajů o splatnosti pohledávek obou navrhovatelů i dalšího věřitele postrádá rovněž vylíčení takových rozhodných skutečností, na jejichž základě by bylo možno dospět k závěru, že je dána některá z vyvratitelných právních domněnek vymezených v ust. § 3 odst. 2 IZ, podle nichž se má za to, že dlužnice není schopna plnit své peněžité závazky. Navrhovatelé v návrhu neuvedli žádné konkrétní údaje, z nichž by vyplynulo, že dlužnice zastavila platby podstatné části svých peněžitých závazků (neuvedli celkovou výši závazků dlužnice ani dobu, kdy k zastavení plateb mělo dojít) nebo že je vůči více věřitelům neplní po dobu delší tří měsíců po lhůtě splatnosti (údaje o splatnosti v návrhu chybějí, odkaz na Hlavní knihu nelze za vylíčení rozhodujících okolností považovat-viz výklad shora). Pouhé obecné tvrzení, že dlužnice má více věřitelů a peněžité závazky po dobu delší 3 měsíců po lhůtě splatnosti, a tyto závazky není schopna plnit, pak není uvedením konkrétních okolností, jež osvědčují úpadek. Navrhovatelé přitom nenabídli ani žádná konkrétní tvrzení vedoucí k závěru, že je dlužnice v úpadku ve formě předlužení.

Odvolací soud proto shodně se soudem prvého stupně dospěl k závěru, že insolvenční návrh vykazuje nedostatky, pro něž v řízení nelze pokračovat, a protože, jak výše zmíněno, ust. § 128 odst. 1 IZ za této situace vylučuje aplikaci ust. § 43 odst. 2 o.s.ř., soud prvého stupně postupoval správně, když jej napadeným usnesením bez dalšího odmítl.

Judikatura Vrchního soudu v Praze (viz např. usnesení sp. zn. KSPL 20 INS 437/2008, 1 VSPH 5/2008 ze dne 17.3.2008 uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 11/2009) je přitom ustálena v tom, že vady insolvenčního návrhu může insolvenční navrhovatel odstranit, jen dokud insolvenční soud nerozhodne o odmítnutí insolvenčního návrhu podle ust. § 128 odst. 1 IZ. Z hlediska posouzení věcné správnosti napadeného usnesení proto nemá žádného významu, že se navrhovatelé v rámci odvolacího řízení pokusili vady insolvenčního návrhu odstranit.

Na základě těchto zjištění a veden názory vyjádřenými shora neshledal odvolací soud odvolání navrhovatelů důvodným a napadené usnesení včetně výroku o nákladech řízení (dlužnice v řízení před soudem prvého stupně žádné náklady nevynaložila) podle ust. § 219 o.s.ř. jako věcně správné potvrdil.

Jelikož insolvenční návrh byl odmítnut, má dlužnice dle ust. § 146 odst. 3 o.s.ř. vůči navrhovatelům právo na náhradu nákladů řízení, jež jí ovšem v daném případě nevznikly ani v odvolacím řízení; k podání ze dne 27.4.2015 učiněnému Mgr. Ing. Danielou Rybkovou na základě plné moci ze dne 14.4.2015 podepsané Ing. Petrem Suchomelem coby jednatelem dlužnice odvolací soud nemohl přihlédnout, neboť dle výpisu z obchodního rejstříku jmenovaný není a nikdy nebyl jednatelem dlužnice (od 30.3.2002 dosud je jednatelem dlužnice Ing. Miloslav Soldát) a opak v řízení doložen nebyl. Proto odvolací soud rozhodl o nákladech odvolacího řízení za použití ust. § 224 odst. 1 o.s.ř. tak, jak uvedeno v bodě II. výroku tohoto usnesení.

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí j e dovolání přípustné, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak; dovolání lze podat do dvou měsíců od doručení tohoto rozhodnutí prostřednictvím Krajského soudu v Ústí nad Labem k Nejvyššímu soudu ČR.

V Praze dne 31. srpna 2015

JUDr. Jiří K a r e t a , v.r. předseda senátu Za správnost vyhotovení: Jana Berná