2 VSPH 55/2011-B-68
KSHK 40 INS 3163/2009 2 VSPH 55/2011-B-68

Usnesení

Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jiřího Karety a soudců JUDr. Jiřího Goldsteina a Mgr. Tomáše Brauna ve věci dlužníka Ing. Jiřího Šedivého, bytem Sadová 435, Solnice, o odvolání dlužníka proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové č.j. KSHK 40 INS 3163/2009-B-55 ze dne 30.listopadu 2010

takto:

Usnesení Krajského soudu v Hradci Králové č.j. KSHK 40 INS 3163/2009-B-55 ze dne 30.listopadu 2010 se potvrzuje.

Odůvodnění:

Krajský soud v Hradci Králové ve výroku označeným usnesením vyslovil v insolvenčním řízení týkajícím se Ing. Jiřího Šedivého (dále jen dlužník) souhlas s tím, aby insolvenční správce Zdeněk Mikeš (dále jen správce) vydal zajištěnému věřiteli GREENLEAF, s.r.o. (dále jen zajištěný věřitel) z výtěžku zpeněžení nemovitostí zapsaných na listu vlastnictví č. 224 pro katastrální území a obec Solnice u Katastrálního úřadu pro Královéhradecký kraj, Katastrální pracoviště Rychnov nad Kněžnou (dále též jen nemovitosti) částku 1.695.808,-Kč, a správci uložil provést vydání výtěžku zpeněžení podle upraveného seznamu přihlášek do 3 dnů od právní moci usnesení, zapsat do upraveného seznamu přihlášek k pohledávce zajištěného věřitele, jaká částka na ni byla vyplacena a jaká zbývající část se vypořádá při rozvrhu, a podat o tom soudu zprávu do 30 dnů od právní moci usnesení.

V odůvodnění usnesení soud zejména uvedl, že usnesením ze dne 17.7.2009 ve spojení s opravným usnesením ze dne 10.9.2009 rozhodl o úpadku dlužníka a prohlášení konkursu na jeho majetek. Konstatoval, že pohledávka zajištěného věřitele vůči dlužníkovi ve výši 17.528.860,45 Kč (dále též jen pohledávka) byla včetně zajištění (zástavním právem na nemovitostech) na přezkumném jednání zjištěna. Rozvedl, že mu správce dne 23.11.2010 doručil žádost o vydání souhlasu s vyplacením výtěžku zpeněžení nemovitostí zajištěnému věřiteli, v níž uvedl, že je zpeněžil za 1.751.000,-Kč, že náklady na jejich zpeněžení a správu činily 20.584,-Kč (11.864 + 8.720) a že částka připadající na odměnu správce určená z výtěžku zpeněžení připadajícího na zajištěného věřitele činí 34.608,-Kč. Soud cituje ust. § 305 odst. 1, § 298 odst. 2 a 3 a § 299 odst. 1 insolvenčního zákona (dále jen IZ) a ust. § 1 odst. 2 vyhlášky č. 313/2007 Sb. uzavřel, že po přezkoumání správcovy žádosti neshledal důvod, pro nějž by jí nemohl vyhovět, a proto vyslovil souhlas s tím, aby správce vydal zajištěnému věřiteli na něj připadající část výtěžku po odpočtu nákladů na zpeněžení, nákladů na správu zpeněženého majetku a odměny správce.

Proti tomuto usnesení podal dlužník včasné odvolání, v němž poukazoval na to, že zajištěný věřitel nabyl pohledávku od CDV-2, Ltd. dle postupní smlouvy ze dne 7.6.2007, jejíž účinnost byla podmíněna úhradou ceny za postoupení pohledávky. Jelikož existují pochybnosti o tom, zda zajištěný věřitel cenu za postoupení pohledávky uhradil, dlužník podáním ze dne 20.12.2010 navrhl, aby Krajský soud v Hradci Králové vyzval zajištěného věřitele k doložení právoplatnosti nabytí pohledávky . Z těchto důvodů požadoval, aby odvolací soud napadené usnesení zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

Zajištěný věřitel ve vyjádření k odvolání namítal, že napadené usnesení obsahuje nesprávné poučení o tom, že odvolání je přípustné, ačkoli jde o rozhodnutí učiněné při výkonu dohlédací činnosti insolvenčního soudu. Současně akcentoval, že odvolání neobstojí ani v rovině vlastní argumentace, neboť cenu za postoupení pohledávky řádně a včas zaplatil.

Vrchní soud v Praze se v první řadě zabýval otázkou přípustnosti odvolání proti usnesení, jímž insolvenční soud podle ust. § 298 odst. 2 IZ uděluje insolvenčnímu správci souhlas k vydání výtěžku zpeněžení zajištěnému věřiteli, a poučení o přípustnosti odvolání poskytnuté soudem prvního stupně shledal správným. Na rozdíl od zajištěného věřitele je totiž přesvědčen o tom, že toto usnesení nenáleží svou povahou mezi rozhodnutí insolvenčního soudu činěná při výkonu dohlédací činnosti dle ust. § 11 IZ ani mezi rozhodnutí, jimiž se upravuje vedení řízení, proti nimž není odvolání přípustné dle ust. § 91 IZ či ust. § 202 odst. 1 písm. a) občanského soudního řádu (dále jen OSŘ), ale jde o rozhodnutí, jímž insolvenční soud podle zjištěného skutkového stavu věci rozhoduje o tom, zda jsou splněny podmínky k vyplacení výtěžku zpeněžení zajištěnému věřiteli a v jaké výši. Protože ze žádného ustanovení IZ ani OSŘ neplyne, že toto rozhodnutí nelze odvoláním napadnout, nutno dovodit, že nejen zajištěný věřitel, jenž je jím přímo dotčen, ale též kterýkoliv z nezajištěných věřitelů, jakož i dlužník nebo jiné osoby uplatňující právo (ust. § 15 IZ) jsou oprávněni podat proti němu odvolání, neboť toto rozhodnutí má bezprostřední dopad na uspokojení všech ostatních (nezajištěných) pohledávek (ust. § 165 a násl. IZ) před rozvrhem (ust. § 305 IZ) anebo při rozvrhu (ust. § 306 IZ) a týká se tedy všech účastníků insolvenčního řízení (ust. § 14 a násl. IZ). Jinak řečeno, proti rozhodnutí, jímž insolvenční soud podle ust. § 298 odst. 2 IZ udílí insolvenčnímu správci souhlas k vydání výtěžku zpeněžení zajištěnému věřiteli, je odvolání přípustné.

Vrchní soud v Praze proto přezkoumal napadené usnesení i řízení jeho vydání předcházející a dospěl k následujícím zjištěním a závěrům :

V posuzované věci je podstatou odvolací argumentace námitka, že je zde pochybnost o tom, zda zajištěný věřitel nabyl pohledávku, z níž plyne právo na uspokojení ze zajištění, či nikoli.

Podle ust. § 298 odst. 1 a 2 IZ mají zajištění věřitelé právo, aby jejich pohledávka byla uspokojena z výtěžku zpeněžení věci, práva, pohledávky nebo jiné majetkové hodnoty, jimiž byla zajištěna. Výtěžek zpeněžení po odečtení nákladů spojených se správou a zpeněžením a po odečtení částky připadající na odměnu insolvenčního správce vydá insolvenční správce se souhlasem insolvenčního soudu zajištěnému věřiteli. S dlužníkem lze souhlasit v tom, že zajištěnému věřiteli nelze vydat výtěžek zpeněžení ze zajištěných nemovitostí v případě, že není postaveno najisto, že mu svědčí pohledávka, k jejímuž zajištění bylo zástavní právo zřízeno. Jinými slovy, insolvenční soud je oprávněn vyslovit souhlas s vydáním výtěžku zpeněžení zajištěnému věřiteli až poté, co je zjištěna pravost pohledávky a její zajištění. Přezkoumání (pravosti, výše či pořadí) přihlášených pohledávek se v insolvenčním řízení děje výhradně na přezkumném jednání (ust. § 190 odst. 1 IZ).

Z obsahu spisu odvolací soud zjistil, že na přezkumném jednání, jež se konalo dne 11.9.2009, byla pohledávka zajištěného věřitele včetně zajištění na dlužníkových nemovitostech zjištěna (nebyla popřena správcem ani dlužníkem). Výhrady proti pravosti pohledávky vyjádřené mimo přezkumné jednání, jak vysvětleno výše, proto neobstojí. Dlužno dodat, že správnost napadeného usnesení by se dlužníkovi nepodařilo zvrátit ani v případě, kdyby pohledávku zajištěného věřitele popřel na přezkumném jednání, neboť popření pohledávky dlužníkem nemá v konkursu vliv na její zjištění (ust. § 200 IZ). Ostatně věcně opodstatněná není ani námitka, že zajištěný věřitel neuhradil cenu za postoupení pohledávky, neboť z prohlášení České spořitelny, a.s. ze dne 5.1.2011 (č.l. 66) vyplývá opak.

Veden názory vyslovenými shora neshledal odvolací soud odvolání důvodným, postupoval proto podle ust. § 219 OSŘ a usnesení soudu prvního stupně jakožto věcně správné potvrdil.

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení není dovolání přípustné, ledaže na základě dovolání podaného do dvou měsíců ode dne jeho doručení k Nejvyššímu soudu v Brně prostřednictvím Krajského soudu v Hradci Králové dospěje dovolací soud k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam.

V Praze dne 1. února 2011

JUDr. Jiří Kareta, v.r. předseda senátu

Za správnost vyhotovení: Borodáčová