2 VSPH 540/2015-B-17
KSLB 54 INS 10489/2014 2 VSPH 540/2015-B-17

USNESENÍ

Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jiřího Karety a ze soudců Mgr. Tomáše Brauna a Mgr. Martina Lišky ve věci dlužníka Bedřicha Kawycze, bytem Lukostřelecká 2187, Česká Lípa, adresa pro doručování: Litoměřická 89, 470 01 Česká Lípa, o odvolání insolvenčního správce Ing. Jakuba Harvana, sídlem Palackého 175, Turnov, proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem, pobočky v Liberci č.j. KSLB 54 INS 10489/2014-B-12 ze dne 2. března 2015

takto:

Usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem, pobočky v Liberci č.j. KSLB 54 INS 10489/2014-B-12 ze dne 2. března 2015 se v bodě II. výroku m ě n í tak, že se schvaluje odměna insolvenčního správce Ing. Jakuba Harvana ve výši 66.550,-Kč s tím, že její část ve výši 50.000,-Kč bude po právní moci tohoto usnesení uhrazena z prostředků státního rozpočtu Krajským soudem v Ústí nad Labem.

Odůvodnění:

Krajský soud v Ústí nad Labem, pobočka v Liberci usnesením č.j. KSLB 54 INS 10489/2014-B-12 ze dne 2.3.2015 v insolvenčním řízení vedeném na majetek Bedřicha Kawycze (dále jen dlužník) schválil konečnou zprávu a vyúčtování insolvenčního správce Ing. Jakuba Harvana (dále též jen správce) s tím, že celkové příjmy majetkové podstaty činí 8.076,-Kč, pohledávky za majetkovou podstatou 20.508,85 Kč sestávající z odměny správce ve výši 19.602,-Kč a jeho hotové výdaje ve výši 906,85 Kč (bod I. výroku), určil odměnu správce ve výši 19.602,-Kč a schválil jeho hotové výdaje ve výši 906,85 Kč s tím, že hotové výdaje a část odměny v rozsahu 7.169,15 Kč byly uhrazeny z příjmů majetkové podstaty a zbývající část odměny ve výši 12.432,85 Kč bude uhrazena z prostředků státního rozpočtu Krajským soudem v Ústí nad Labem (bod II. výroku), rozhodl o zrušení konkursu, neboť majetek dlužníka je pro uspokojení pohledávek věřitelů zcela nepostačující (bod III. výroku), a správci uložil, aby splnil povinnosti dle ust. § 313 insolvenčního zákona a podal mu o tom zprávu (bod IV. výroku).

V odůvodnění usnesení soud uvedl, že usnesením ze dne 11.6.2014 (č.d. A-7) rozhodl o úpadku dlužníka, o povolení jeho řešení oddlužením a o ustanovení správce do funkce a usnesením ze dne 29.8.2014 (č.d. B-8) rozhodl o tom, že neschvaluje oddlužení dlužníka a prohlašuje na jeho majetek konkurs s tím, že bude projednán jako nepatrný. Dne 26.1.2015 mu správce předložil konečnou zprávu spolu s vyúčtováním své odměny a hotových výdajů, již soud dne 27.1.2015 zveřejnil v insolvenčním rejstříku a vůči níž žádný z účastníků námitky nepodal. Ve zprávě správce zrekapituloval, jakou činnost v insolvenčním řízení vykonal, že příjmy majetkové podstaty tvořily pouze srážky ze mzdy dlužníka ve výši 8.076,-Kč a výdaje tvoří jeho odměna a hotové výdaje ve výši 906,85 Kč (telefonní poplatky, poštovné a cestovné). S poukazem na ust. § 304 insolvenčního zákona soud zopakoval, že proti konečné zprávě nebyly vzneseny žádné námitky, že o ní rozhodl bez nařízení jednání a že ji shledal věcně správnou. Žádné výhrady neměl ani proti vyúčtování hotových výdajů.

Pokud jde o odměnu správce, citoval ust. § 38 a § 283 insolvenčního zákona a ust. § 1 a § 2a vyhlášky č. 313/2007 Sb. (dále jen vyhláška) a zdůraznil, že by správci měla podle ust. § 1 odst. 5 vyhlášky náležet odměna nejméně ve výši 45.000,-Kč a podle ust. § 2a vyhláška i odměna ve výši 10.000,-Kč za přezkum 10 přihlášek. Soud však zaujal stanovisko, že taková odměna neodpovídá rozsahu činnosti vykonané správce v tomto řízení, když nespravoval ani nezpeněžoval žádný majetek a pouze přijal srážky ze mzdy dlužníka, sestavil soupis majetkové podstaty, zúčastnil se přezkumného jednání a schůze věřitelů a vyhotovil 2 zprávy (pro schůzi věřitelů a konečnou zprávu). Tyto činnosti nejsou dle názoru soudu odborně, administrativně ani časově nijak náročné, kromě toho soud zdůraznil, že konkurs na majetek dlužníků byl prohlášen 29.8.2014 a o 3 měsíce později již insolvenční správce vyhodnotil, že řízení lze ukončit, a podal konečnou zprávu. Navíc s ohledem na nulový zůstatek výtěžku odpadne insolvenčnímu správci i povinnost sestavit rozvrhové usnesení a rovněž administrativní část práce spojená s vyplácením peněžních prostředků dle rozvrhu . Proto snížil odměnu správce na 15.000,-Kč (bez DPH) .

V další části odůvodnění soud opakovaně vysvětlil, že při určení odměny správce přihlédl k tomu, že přiměřená odměna za přezkoumání činí 10.000,-Kč, že příjmy konkursu činily srážky z příjmů dlužníka, jež správce pouze přijal, a že by mu proto za tuto činnost měla náležet pouze odměna ve výši 400,-Kč za každý měsíc, tj. celkem 1.200,-Kč. Pokud jde o zjišťování majetkové podstaty, činnost správce se dle názoru soudu omezila na komunikaci s úřady a bankovními institucemi a na místní šetření. Přitom vykazovala nedostatky, neboť na schůzi věřitelů nebyl správce schopen zodpovědět otázku, zda dlužník plní povinnost hradit zálohy na náklady řízení, a nejasným zůstal osud zůstatku 5.635,07 Kč na účtu dlužníka u GE Money Bank, a.s. Za vykonanou činnost by dle soudu měla správci náležet odměna ve výši 5.000,-Kč, což s připočtením částek zmíněných shora činí celkem 16.200,-Kč (bez DPH) . Protože výkon činnosti věřitelského orgánu vykonával soud, odpadla potřeba projednání snížení odměny s věřitelským výborem.

Vzhledem k nedostatku majetku v majetkové podstatě rozhodl soud podle ust. § 308 odst. 1 písm. d) insolvenčního zákona o zrušení konkursu.

Proti tomuto usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem, pobočky v Liberci se správce včas odvolal, přičemž z obsahu odvolání je zřejmé, že jím napadl usnesení soudu prvního stupně toliko v rozsahu bodu II. výroku, a požadoval, aby je odvolací soud změnil tak, že mu stanoví odměnu ve výši 43.750,-Kč s daní z přidané hodnoty sestávající z částky 10.000,-Kč a daně z přidané hodnoty za přezkum 10 přihlášek a z částky 33.750,-Kč a daně z přidané hodnoty za provedenou činnost odpovídající 75% částky dle ust. § 1 odst. 5 vyhlášky. V odvolání podrobně popsal všechny činnosti, jež v řízení prováděl v souvislosti se zjišťováním majetkové podstaty i osobních poměrů dlužníka, přezkumem přihlášených pohledávek apod., přičemž připustil, že vzhledem ke zrušení konkursu pro nedostatek majetku nevypracuje návrh rozvrhového usnesení a nebude podle něj vyplácet finanční prostředky věřitelům. K výtkám soudu ohledně způsobu výkonu funkce uvedl, že na schůzi věřitelů neměl k dispozici informaci, zda dlužník hradil zálohy na náklady insolvenčního řízení, ale dlužník sám bezprostředně poté soudu sdělil, že tak nečinil. Pokud jde o zůstatek na účtu ke dni 19.6.2014, podle zjištění správce vybral dlužník částku 5.635,07 Kč v době, kdy bylo povoleno řešení jeho úpadku oddlužením, a použil ji na běžný provoz své domácnosti a na úhradu výloh spojených s nemocí.

Vrchní soud v Praze přezkoumal usnesení soudu prvního stupně v části napadené odvoláním včetně řízení jeho vydání předcházejícího a dospěl k těmto zjištěním a závěrům:

Podle ust. § 302 odst. 1 věty první insolvenčního zákona předloží insolvenční správce insolvenčnímu soudu v závěru zpeněžení majetkové podstaty konečnou zprávu. Podle ust. § 303 odst. 1 a 2 téhož zákona předloží současně s konečnou zprávou insolvenčnímu soudu i vyúčtování své odměny a výdajů; vyúčtování podá i předběžný správce a další správci, kteří se podíleli na správě majetkové podstaty a jsou osobami rozdílnými od insolvenčního správce a jejich odměna netvoří součást jeho odměny.

Podle ust. § 38 insolvenčního zákona má insolvenční správce právo na odměnu a náhradu hotových výdajů. V případě konkursu se výše odměny určí z počtu přezkoumaných přihlášek pohledávek a z výtěžku zpeněžení určeného k rozdělení mezi věřitele. Je-li insolvenční správce plátcem daně z přidané hodnoty, náleží k odměně a k náhradě hotových výdajů částka odpovídající této dani, kterou je insolvenční správce povinen z odměny a z náhrady hotových výdajů odvést podle zvláštního právního předpisu (odst. 1). Odměna a náhrada hotových výdajů insolvenčního správce se uspokojují z majetkové podstaty, a pokud k tomu nestačí, ze zálohy na náklady insolvenčního řízení; není-li jejich uspokojení z těchto zdrojů možné, hradí je stát, nejvýše však 50.000,-Kč na odměně insolvenčního správce a 50.000,-Kč na náhradě hotových výdajů insolvenčního správce (odst. 2). Vyúčtování odměny a hotových výdajů provede insolvenční správce v konečné zprávě, a není-li jí, ve zprávě o své činnosti. Insolvenční soud může podle okolností případu po projednání s věřitelským výborem odměnu insolvenčního správce přiměřeně zvýšit nebo snížit. Důvodem ke snížení odměny je zejména skutečnost, že insolvenční správce porušil některou ze svých povinností nebo že nenavrhl provedení částečného rozvrhu, ačkoliv to stav zpeněžení majetkové podstaty umožňoval.

Podle ust. § 1 odst. 1 vyhlášky činí odměnu insolvenčního správce, pokud je řešením dlužníkova úpadku konkurs, součet odměny určené z výtěžku zpeněžení připadajícího na zajištěné věřitele podle odstavce 2 a odměny určené z výtěžku zpeněžení určeného k rozdělení mezi nezajištěné věřitele podle odstavce 3. Podle ust. § 1 odst. 5 vyhlášky pokud je způsobem řešení dlužníkova úpadku konkurs, činí odměna insolvenčního správce nejméně 45.000,-Kč. Konečně, podle ust. § 2a věty první vyhlášky pokud je způsobem řešení dlužníkova úpadku konkurs nebo reorganizace, náleží insolvenčnímu správci dále odměna z počtu přezkoumaných přihlášek pohledávek věřitelů, která činí za každou přezkoumanou přihlášku pohledávky věřitele částku 1.000,-Kč, nejvýše však 1.000.000,-Kč.

Shora citovaná ustanovení insolvenčního zákona a vyhlášky vymezují způsob určení odměny insolvenčního správce v konkursu v závislosti na rozsahu výtěžku zpeněžení určeného k vydání nezajištěným a zajištěným věřitelům a počtu přezkoumaných přihlášek pohledávek věřitelů, přičemž dle ust. § 1 odst. 5 vyhlášky činí prvá složka odměny nejméně 45.000,-Kč i v případě, že pohledávky věřitelů nebyly uspokojeny vůbec. Shora citované ust. § 38 odst. 3 insolvenčního zákona přitom insolvenčnímu soudu umožňuje, aby s přihlédnutím k okolnostem případu odměnu vypočtenou podle shora popsaných pravidel přiměřeně zvýšil nebo snížil, přičemž dikce jeho poslední věty nasvědčuje tomu, že ke snížení by mělo dojít z důvodu postihu insolvenčního správce za porušení povinností při výkonu funkce. Jinými slovy, snížení odměny je ve své podstatě sankcí umožňující postihnout insolvenčního správce v případě zjištění, že svou funkci řádně nevykonával (vedle jiných sankcí, jimiž soud disponuje a jež využívá v závislosti na míře porušení povinností insolvenčního správce v průběhu insolvenčního řízení).

Jak je zřejmé z toho, co uvedeno shora, v daném případě rozhodl soud prvního stupně o snížení odměny správce především s poukazem na to, že v insolvenčním řízení nevykonával svoji funkci v plném rozsahu, neboť toho nebylo třeba vzhledem k ukončení insolvenčního řízení zrušením konkursu podle ust. § 308 odst. 1 písm. d) insolvenčního zákona. Z obsahu spisu přitom plyne, že vše, co po ustanovení do funkce vykonat měl, správce vykonal, přičemž nemůže jít k jeho tíži, že konkurs probíhal toliko po dobu několika měsíců. Pokud jde o výtky soudu, dlužno poznamenat, že to, že správci ustanovenému do funkce usnesením ze dne 11.6.2014 (viz č.d. A-11) a přítomnému na přezkumném jednání a schůzi věřitelů konaných dne 1.8.2014 (č.d. B-4), byť již pro účely tohoto řízení zřídil bankovní účel (viz zprávu o činnosti ze dne 30.7.2014 na č.d. B-3), nebylo známo, zda dlužník uhradil zálohy na náklady insolvenčního řízení (přičemž dlužník tamtéž soudu sdělil, že je neuhradil), a že správce nevěděl přesně, k čemu dlužník použil částku 5.635,07 Kč, již před prohlášením konkursu vybral z účtu, důvod ke snížení odměny spatřovat nelze.

Na základě těchto zjištění a veden názory vyjádřenými shora dospěl odvolací soud k závěru, že správci v daném případě náleží odměna v celkové výši 66.550,-Kč sestávající z částek 45.000,-Kč a 10.000,-Kč a z daně z přidané hodnoty, jejíž je správce plátcem, určené podle ust. § 1 odst. 5 a § 2a vyhlášky. Vzhledem k tomu, že na úhradu odměny byla správci již vyplacena částka 7.169,15 Kč, činí zůstatek k úhradě 59.380, 85 Kč, na nějž bude z prostředků státního rozpočtu podle ust. § 38 odst. 2 insolvenčního zákona uhrazena Krajským soudem v Ústí nad Labem částka 50.000,-Kč. Z těchto důvodů odvolací soud podle ust. § 220 odst. 1 za použití § 167 odst. 2 občanského soudního řádu změnil napadené usnesení v bodě II. výroku způsobem popsaným vpředu.

Poučení: Proti tomuto usnesení j e dovolání přípustné, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak; dovolání lze podat do dvou měsíců od doručení tohoto rozhodnutí k Nejvyššímu soudu ČR prostřednictvím Krajského soudu v Ústí nad Labem, pobočky v Liberci.

V Praze dne 11. prosince 2015

JUDr. Jiří K a r e t a , v. r. předseda senátu Za správnost vyhotovení: Mandáková