2 VSPH 538/2012-A-12
MSPH 93 INS 7399/2012 2 VSPH 538/2012-A-12

US NESE N Í

Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jiřího Karety a soudců JUDr. Jiřího Goldsteina a Mgr. Tomáše Brauna ve věci dlužníka SPEKTRUM PRODUKCE, s.r.o., sídlem Na Strži 1702/65, Praha 4, zahájené na návrh dlužníka, o odvolání dlužníka proti usnesení Městského soudu v Praze č.j. MSPH 93 INS 7399/2012-A-7 ze dne 3.dubna 2012

tak to:

Usnesení Městského soudu v Praze č.j. MSPH 93 INS 7399/2012-A-7 ze dne 3.dubna 2012 se p o t v r z u j e .

Odův odně ní:

Městský soud v Praze usnesením č.j. MSPH 93 INS 7399/2012-A-7 ze dne 3.4.2012 uložil SPEKTRUM PRODUKCE, s.r.o. (dále jen dlužník), jež se insolvenčním návrhem ze dne 26.3.2012 domáhala vydání rozhodnutí o úpadku a prohlášení konkursu, aby do tří dnů od právní moci usnesení zaplatila zálohu na náklady insolvenčního řízení ve výši 50.000,-Kč.

V odůvodnění usnesení odkázal soud na ust. § 108 odst. 1 insolvenčního zákona, podle něhož může soud vyzvat insolvenčního navrhovatele k zaplacení zálohy na náklady insolvenčního řízení až do výše 50.000,-Kč, a vysvětlil, že záloha je nutná k tomu, aby insolvenční správce měl bezprostředně po rozhodnutí o úpadku a po ustanovení do funkce k dispozici finanční prostředky nezbytné k jejímu výkonu a aby byly k dispozici prostředky umožňující uhradit alespoň zčásti nároky insolvenčního správce. Potřeba úhrady zálohy vyplývá podle soudu z toho, že jediným majetkem dlužníka jsou obtížně vymahatelné pohledávky ve výši 8.856.555,70 Kč, a prostředky ke krytí nákladů insolvenčního řízení proto nelze zajistit jinak.

Proti tomuto usnesení Městského soudu v Praze se dlužník včas odvolal a požadoval, aby je odvolací soud změnil tak, že se mu povinnost zaplatit zálohu ve výši 50.000,-Kč neukládá. V odvolání poukazoval na to, že ze seznamu majetku, který soudu předložil, vyplývá, že není najisto postaveno, že v majetkové podstatě nebudou potřebné prostředky pro úhradu nákladů insolvenčního řízení. Dále namítl nepřiměřenou tvrdost při ukládání zálohy v nejvyšší zákonem předpokládané výši a poukazoval na to, že nedisponuje prostředky potřebnými k jejímu zaplacení.

Vrchní soud v Praze přezkoumal napadené usnesení i řízení jeho vydání předcházející a dospěl k těmto zjištěním a závěrům:

Podle ust. § 108 odst. 1 až 3 insolvenčního zákona může insolvenční soud před rozhodnutím o insolvenčním návrhu uložit insolvenčnímu navrhovateli, aby ve stanovené lhůtě zaplatil zálohu na náklady insolvenčního řízení až do částky 50.000,-Kč, je-li to nutné ke krytí nákladů řízení a prostředky k tomu nelze zajistit jinak. Nebude-li záloha na náklady insolvenčního řízení ve stanovené lhůtě zaplacena, může insolvenční soud před rozhodnutím o insolvenčním návrhu insolvenční řízení zastavit, a neučiní-li tak, může přikročit k jejímu vymáhání; o tom musí insolvenčního navrhovatele poučit. Povinnost zaplatit zálohu nelze uložit insolvenčnímu navrhovateli, který je zaměstnancem dlužníka a jehož pohledávka spočívá pouze v pracovních nárocích.

Účelem institutu zálohy je především umožnit insolvenčnímu správci výkon jeho funkce, předejít hrozbě nedostatku finančních prostředků bezprostředně po rozhodnutí o úpadku a poskytnout záruku úhrady alespoň části nároků insolvenčního správce pro případ, že by je nebylo možno uhradit z majetkové podstaty.

Dále považoval odvolací soud za nutné poznamenat, že-vyjma případů vymezených v ust. § 144 insolvenčního zákona-neposkytuje zákon v případě zjištění absence majetku dlužníka použitelného pro účely insolvenčního řízení podklad pro další pokračování v insolvenčním řízení. Testem k tomu, aby nejistota v této otázce mohla být odstraněna na samém začátku insolvenčního řízení a aby insolvenční řízení nebylo zneužíváno pro účely, k nimž sloužit nesmí, je právě uložená povinnost dlužníka zaplatit zálohu na náklady insolvenčního řízení. Disponuje-li dlužník takovým majetkem a zálohu na náklady insolvenčního řízení z něho zaplatí, lze pak požadovat, aby insolvenční řízení proběhlo alespoň v režimu nepatrného konkursu. Ukáže-li se však, že dlužník není schopen zálohu zaplatit, výsledek tohoto testu zřetelně podpoří závěr, že další pokračování insolvenčního řízení by bylo zjevným zneužitím postupů podle insolvenčního zákona namísto likvidace dlužníka.

Z insolvenčního návrhu a seznamů k němu připojených odvolací soud zjistil, že dlužník vlastní toliko obtížně vymahatelné pohledávky v nominální výši 8.856.555,70 Kč, zatímco vůči České republice a dalším 80 věřitelům má splatné závazky v celkové výši přesahující 10 milionů Kč, z nichž nejstarší se staly splatnými v květnu 2009. Protože zamítnutí insolvenčního návrhu pro nedostatek majetku podle ust. § 144 odst. 1 insolvenčního zákona je v daném případě vyloučeno, neboť dlužník není obchodní společností, jež byla zrušena soudem a jíž byl soudem jmenován likvidátor ze seznamu insolvenčních správců, a jeho úpadek bude třeba řešit konkursem, přičemž prostředky nutné ke krytí nákladů insolvenčního řízení nelze zajistit jinak, soud prvního stupně nepochybil, když po něm zaplacení zálohy požadoval.

K argumentaci dlužníka, že nedisponuje prostředky použitelnými na úhradu zálohy na náklady insolvenčního řízení, nelze než konstatovat, že zjevně nesplnil povinnost vyplývající pro něj jakožto společnost s ručením omezeným z ust. § 124 obchodního zákoníku, neboť jinak by k takovému účelu mohl nepochybně použít rezervní fond, jenž byl povinen vytvořit. To jde ovšem toliko k jeho tíži.

S přihlédnutím k tomu, že úpadek dlužníka nebude možné řešit jinak než konkursem, a vzhledem k tvrzené absenci likvidního majetku dlužníka, počtu jeho věřitelů a souhrnné výši jeho závazků je odvolací soud stejně jako soud prvního stupně přesvědčen o tom, že v prvotní fázi insolvenčního řízení bude ke krytí výdajů spojených s výkonem funkce insolvenčního správce nezbytné, aby dlužník zaplatil zálohu ve výši určené soudem.

Protože odvolání dlužníka neshledal důvodným, postupoval odvolací soud podle ust. § 219 občanského soudního řádu a napadené usnesení potvrdil.

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení n e n í dovolání přípustné.

V Praze dne 17. května 2012

JUDr. Jiří K a r e t a, v. r. předseda senátu

Za správnost vyhotovení: Brožová Eva