2 VSPH 532/2013-A-14
MSPH 98 INS 5049/2013 2 VSPH 532/2013-A-14

USNESENÍ

Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jiřího Karety a ze soudců JUDr. Jiřího Goldsteina a Mgr. Tomáše Brauna ve věci dlužníka Hronek Construction Services, s.r.o., sídlem Podnádražní 910/12, Praha 9, zast. advokátem JUDr. Michalem Žižlavským, sídlem Široká 5, Praha 1, zahájené na návrh dlužníka, o odvolání dlužníka proti usnesení Městského soudu v Praze č.j. MSPH 98 INS 5049/2013-A-8 ze dne 26. března 2013

takto:

Usnesení Městského soudu v Praze č.j. MSPH 98 INS 5049/2013-A-8 ze dne

26. března 2013 s e p o t v r z u j e .

Odůvodnění:

Městský soud v Praze usnesením č.j. MSPH 98 INS 5049/2013-A-8 ze dne 26.3.2013 uložil Hronek Construction Services, s.r.o. (dále jen dlužník), jež se insolvenčním návrhem domáhala vydání rozhodnutí o úpadku a prohlášení konkursu na svůj majetek, aby do tří dnů od právní moci usnesení zaplatila zálohu na náklady insolvenčního řízení ve výši 45.000,-Kč.

V odůvodnění usnesení soud uvedl, že povinnost zaplatit zálohu ukládá dlužníkovi proto, že je nutné zajistit prostředky na náklady insolvenčního řízení. Složení zálohy na náklady insolvenčního řízení ve výši 45.000,-Kč je dle soudu nezbytné, neboť z tvrzení a listinných důkazů předložených dlužníkem není soud schopen dostatečně posoudit skutečné majetkové poměry dlužníka. Výši zálohy stanovil s ohledem k povaze dané věci, tj. k zajištění proveditelnosti insolvenčního řízení a k zajištění úhrady alespoň minimálně předpokládaných nákladů insolvenčního řízení.

Proti tomuto usnesení Městského soudu v Praze se dlužník včas odvolal a požadoval, aby je odvolací soud zrušil. Namítal, že nedisponuje žádnými finančními prostředky použitelnými na úhradu zálohy, ale dle seznamu majetku má majetek v celkové hodnotě převyšující jeden milion Kč, jehož zpeněžením by měl být dosažen výnos postačující na úhradu nákladů insolvenčního řízení. Podle jeho názoru mu povinnost zaplatit zálohu na náklady insolventního řízení byla uložena v rozporu se zákonem, jelikož prostředky ke krytí nákladů insolvenčního řízení je možné zajistit jinak.

Vrchní soud v Praze přezkoumal napadené usnesení i řízení jeho vydání předcházející a dospěl k následujícím zjištěním a závěrům:

Podle ust. § 108 odst. 1 až 3 insolvenčního zákona může insolvenční soud před rozhodnutím o insolvenčním návrhu uložit insolvenčnímu navrhovateli, aby ve stanovené lhůtě zaplatil zálohu na náklady insolvenčního řízení až do částky 50.000,-Kč, je-li to nutné ke krytí nákladů řízení a prostředky k tomu nelze zajistit jinak. Nebude-li záloha na náklady insolvenčního řízení ve stanovené lhůtě zaplacena, může insolvenční soud před rozhodnutím o insolvenčním návrhu insolvenční řízení zastavit, a neučiní-li tak, může přikročit k jejímu vymáhání; o tom musí insolvenčního navrhovatele poučit. Povinnost zaplatit zálohu nelze uložit insolvenčnímu navrhovateli, který je zaměstnancem dlužníka a jehož pohledávka spočívá pouze v pracovních nárocích.

Účelem institutu zálohy je především umožnit insolvenčnímu správci výkon jeho funkce, předejít hrozbě nedostatku finančních prostředků bezprostředně po rozhodnutí o úpadku a poskytnout záruku úhrady alespoň části nároků insolvenčního správce pro případ, že by je nebylo možno uhradit z majetkové podstaty.

Z insolvenčního návrhu a seznamů k němu připojených odvolací soud zjistil, že majetek dlužníka tvoří dvě pohledávky v celkové výši 77.973,-Kč, vybavení kanceláře v hodnotě cca 434 tisíc Kč a osobní automobil v zůstatkové hodnotě 677 tisíc Kč, zatímco vůči České republice a dalším 25 věřitelům má dlužník splatné závazky v celkové výši přesahující 3,9 milionu Kč (nejstarší z nich se staly splatnými v roce 2012).

S přihlédnutím k tomu, že úpadek dlužníka nebude možné řešit jinak než konkursem, a vzhledem k počtu věřitelů dlužníka a souhrnné výši jeho závazků je odvolací soud stejně jako soud prvního stupně přesvědčen o tom, že v prvotní fázi insolvenčního řízení bude ke krytí výdajů spojených s výkonem funkce insolvenčního správce nezbytné, aby dlužník zaplatil zálohu ve výši určené soudem.

K odvolací argumentaci dlužníka považoval odvolací soud za nutné uvést, že sice není vyloučeno, že vymožením pohledávek dlužníka a zpeněžením jeho majetku bude dosaženo určitého výtěžku zpeněžení majetkové podstaty, ale již na provedení soupisu majetkové podstaty a následné vymožení pohledávek a zpeněžení majetku bude třeba vynaložit určité náklady, přičemž po insolvenčním správci nelze požadovat, aby prostředky, jež bude třeba za tím účelem vynaložit, hradil ze svého. Dlužno navíc připomenout, že jakožto podnikatel byl dlužník povinen podat insolvenční návrh bez zbytečného odkladu poté, kdy se dostal do úpadku a kdy mohl (měl) být schopen uhradit zálohu na náklady insolvenčního řízení, a nikoli až v době, kdy nemá k dispozici žádné finanční prostředky. To lze přičíst toliko k jeho tíži.

Na základě těchto zjištění a veden názory vyjádřenými shora neshledal odvolací soud odvolání dlužníka důvodným a podle ust. § 219 občanského soudního řádu napadené usnesení potvrdil.

P o u č e n í : Proti tomuto rozhodnutí j e dovolání přípustné, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak; dovolání lze podat do dvou měsíců od doručení tohoto rozhodnutí k Nejvyššímu soudu ČR prostřednictvím Městského soudu v Praze.

V Praze dne 31. května 2013

JUDr. Jiří K a r e t a, v.r. předseda senátu

Za správnost vyhotovení: I. Kratochvílová