2 VSPH 528/2012-A-15
MSPH 78 INS 24349/2011 2 VSPH 528/2012-A-15

USNESENÍ Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jiřího Karety a ze soudců JUDr. Jiřího Goldsteina a Mgr. Tomáše Brauna ve věci dlužnice ThaiWorld CZ, s.r.o., sídlem Na Můstku 383/1, Praha 1, zahájené na návrh dlužnice, o odvolání dlužnice proti usnesení Městského soudu v Praze č.j. MSPH 78 INS 24349/2011-A-10 ze dne 8.března 2012

takto:

Usnesení Městského soudu v Praze č.j. MSPH 78 INS 24349/2011-A-10 ze dne 8. března 2012 se p o t v r z u j e .

Odůvodnění:

Městský soud v Praze ve výroku označeným usnesením zastavil řízení o insolvenčním návrhu, jímž se ThaiWorld CZ, s.r.o. (dále jen dlužnice) domáhala vydání rozhodnutí o zjištění jejího úpadku a prohlášení konkursu na svůj majetek.

V odůvodnění usnesení soud zejména uvedl, že usnesením č.j. MSPH 78 INS 24349/2011-A-7 ze dne 10.1.2012 (dále jen Usnesení) uložil dlužnici, aby do pěti dnů od právní moci Usnesení zaplatila zálohu na náklady insolvenčního řízení ve výši 50.000,-Kč, a současně ji poučil o možnosti zastavení řízení, nebude-li záloha ve stanovené lhůtě zaplacena. Konstatoval, že Usnesení bylo dlužnici doručeno do její datové schránky tzv. fikcí doručení dne 27.1.2012, právní moc Usnesení nastala dne 14.2.2012 a lhůta k zaplacení zálohy uplynula dnem 20.2.2012. Dlužnice však požadovanou zálohu ve stanovené lhůtě neuhradila a podáním ze dne 2.2.2012 toliko sdělila, že finančními prostředky postačujícími na její úhradu nedisponuje. Soud vyslovil názor, že za těchto okolností nelze v řízení pokračovat, postupoval proto podle ust. § 108 odst. 3 insolvenčního zákona (dále jen IZ) a rozhodl, jak uvedeno výše.

Proti tomuto usnesení Městského soudu v Praze se dlužnice včas odvolala a požadovala, aby je odvolací soud zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení. V odvolání především uvedla, že vlastní movitý majetek v hodnotě převyšující 300.000,-Kč, jenž lze považovat za dostatečnou rezervu ke krytí nákladů insolvenčního řízení.

Vrchní soud v Praze přezkoumal napadené usnesení i řízení jeho vydání předcházející a odvolání důvodným neshledal.

Podle ust. § 108 odst. 1 až 3 IZ může insolvenční soud před rozhodnutím o insolvenčním návrhu uložit insolvenčnímu navrhovateli, aby ve stanovené lhůtě zaplatil zálohu na náklady insolvenčního řízení až do částky 50.000,-Kč, je-li to nutné ke krytí nákladů řízení a prostředky k tomu nelze zajistit jinak. Nebude-li záloha na náklady insolvenčního řízení ve stanovené lhůtě zaplacena, může insolvenční soud před rozhodnutím o insolvenčním návrhu insolvenční řízení zastavit, a neučiní-li tak, může přikročit k jejímu vymáhání; o tom musí insolvenčního navrhovatele poučit.

V daném případě odvolací soud ze spisu ověřil, že soud prvního stupně uložil dlužnici Usnesením (č.l. A-7), aby do pěti dnů od právní moci Usnesení zaplatila zálohu na náklady insolvenčního řízení ve výši 50.000,-Kč, v němž ji poučil o (možném) následku zastavení řízení v případě nesplnění této povinnosti, a že Usnesení jí bylo poprvé dne 16.1.2012 dodáno do zpřístupněné datové schránky, a proto je dle ust. § 17 odst. 4 zákona o elektronických úkonech a autorizované konverzi dokumentů považováno za doručené dnem 26.1.2012, i když se dlužnice do datové schránky nepřihlásila. Dlužnice však ve stanovené lhůtě ani v průběhu odvolacího řízení zálohu neuhradila.

Jinými slovy, dlužnice, ač řádně poučena o následku v případě nesplnění uložené povinnosti, nesplnila povinnost, jež jí byla uložena pravomocným Usnesením (právní moci nabylo dnem 10.2.2012). Soudu prvního stupně, jenž za této situace postupoval podle ust. § 108 odst. 3 IZ a rozhodl o zastavení insolvenčního řízení pro nezaplacení zálohy, proto nelze vytknout žádné pochybení.

K odvolací argumentaci, v níž dlužnice zmiňuje, že disponuje dostatečným majetkem ke krytí nákladů insolvenčního řízení, odvolací soud konstatuje, že ji měla (mohla) uplatnit odvoláním podaným proti Usnesení, jímž jí byla povinnost k zaplacení zálohy uložena, což však neučinila, přičemž její podání ze dne 2.2.2012 (č.l. A-9) nebylo lze podle jeho obsahu posoudit jako odvolání proti Usnesení.

Odvolací soud je se soudem prvního stupně zajedno i potud, že podmínky pro pokračování v řízení nebyly dány, v první řadě proto, že důvody, pro něž bylo třeba zálohu zaplatit, nepominuly, když v průběhu řízení nevyšlo (dodatečně) najevo, že prostředky nutné ke krytí nákladů insolvenčního řízení lze zajistit jinak, resp. že došlo ke změně majetkových poměrů dlužnice, z nichž soud při svém rozhodnutí o záloze vycházel; o ničem takovém obsah spisu ani odvolání nesvědčí. V situaci, kdy je insolvenčním navrhovatelem, jenž má zaplatit zálohu, dlužník, je vyloučena i úvaha o zajištění zálohy na náklady insolvenčního řízení jejím vymožením, neboť podle ust. § 109 odst. 1 písm. c) IZ nelze po dobu insolvenčního řízení (od jeho zahájení) provést výkon rozhodnutí či exekuci, která by postihovala jeho majetek.

Na základě těchto zjištění a veden názory vyjádřenými shora postupoval odvolací soud podle ust. § 219 občanského soudního řádu a napadené usnesení potvrdil.

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení n e n í dovolání přípustné.

V Praze dne 9. května 2012

JUDr. Jiří K a r e t a, v. r. předseda senátu

Za správnost vyhotovení: Brožová Eva