2 VSPH 523/2013-A-15
MSPH 95 INS 22950/2012 2 VSPH 523/2013-A-15

USNESENÍ

Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jiřího Karety a soudců JUDr. Františka Kučery a JUDr. Jiřího Goldsteina ve věci dlužnice Marcely Zvířecí, bytem Matějkova 1934/10, Praha 9, zahájené na návrh dlužnice, o odvolání dlužnice proti usnesení Městského soudu v Praze č.j. MSPH 95 INS 22950/2012-A-10 ze dne 15. března 2013

takto:

Usnesení Městského soudu v Praze č.j. MSPH 95 INS 22950/2012-A-10 ze dne 15. března 2013 se m ě n í tak, že se dlužnici Marcele Zvířecí ukládá zaplatit zálohu na náklady insolvenčního řízení ve výši 10.000,-Kč do deseti dnů od právní moci usnesení v hotovosti do pokladny nebo na účet Městského soudu v Praze.

Odůvodnění:

Městský soud v Praze usnesením č.j. MSPH 95 INS 22950/2012-A-10 ze dne 15.3.2013 uložil Marcele Zvířecí (dále jen dlužnice), jež se insolvenčním návrhem doručeným soudu dne 17.9.2012 domáhala vydání rozhodnutí o úpadku a povolení oddlužení, aby do pěti dnů od právní moci tohoto usnesení zaplatila zálohu na náklady insolvenčního řízení ve výši 50.000,-Kč.

V odůvodnění usnesení soud uvedl, že povinnost zaplatit zálohu ukládá dlužnici proto, že je nutné zajistit prostředky na náklady insolvenčního řízení, zejména na odměnu a hotové výdaje insolvenčního správce. Pokud jde o její výši, přihlédl k tomu, že mu dlužnice přes výzvu neposkytla dostatečné podklady k posouzení možnosti povolení řešení svého úpadku oddlužením. Protože soud má zato, že většina závazků dlužnice vznikla v souvislosti s jejím podnikáním, není dlužnice osobou věcně legitimovanou k podání návrhu na oddlužení. Navíc trvá společné jmění dlužnice a jejího manžela, který v současné době podniká a insolvenční návrh spolu s ní nepodal, ač je zřejmé, že prostředky poskytnuté věřiteli byly použity z velké části v jeho prospěch. Z návrhu na povolení oddlužení a předložených listin nelze dovodit ani předpoklad uspokojení nezajištěných věřitelů v minimální míře (30%), neboť dlužnice nevyčíslila ani nedoložila výši svých současných a předpokládaných budoucích příjmů, a darovací smlouvu uzavřenou mezi manželi nelze akceptovat.

Proti tomuto usnesení Městského soudu v Praze se dlužnice včas odvolala. V odvolání uvedla, že podala řádný insolvenční návrh s návrhem na povolení oddlužení, který na základě výzvy soudu doplnila. Podle ní není správný závěr soudu prvního stupně, že většina závazků vznikla z podnikání. Dlužnice nikdy nepodnikala a nemá žádné zaměstnance. Žádný ze závazků dlužnice nepopírá a je přesvědčena o tom, že věřitelům uhradí nejméně 30% jejich pohledávek.

Vrchní soud v Praze přezkoumal napadené usnesení i řízení jeho vydání předcházející a dospěl k těmto zjištěním a závěrům:

Podle ust. § 108 odst. 1 až 3 insolvenčního zákona může insolvenční soud před rozhodnutím o insolvenčním návrhu uložit insolvenčnímu navrhovateli, aby ve stanovené lhůtě zaplatil zálohu na náklady insolvenčního řízení až do částky 50.000,-Kč, je-li to nutné ke krytí nákladů řízení a prostředky k tomu nelze zajistit jinak. Nebude-li záloha na náklady insolvenčního řízení ve stanovené lhůtě zaplacena, může insolvenční soud před rozhodnutím o insolvenčním návrhu insolvenční řízení zastavit, a neučiní-li tak, může přikročit k jejímu vymáhání; o tom musí insolvenčního navrhovatele poučit.

Z insolvenčního návrhu a předložených příloh odvolací soud zjistil, že se dlužnice domáhala vydání rozhodnutí o úpadku a povolení oddlužení s tím, že vůči sedmi věřitelům má čtrnáct splatných závazků v celkové výši 1.503.000,-Kč. Její majetek tvoří běžné vybavení bytu a její měsíční příjem tvoří mzda ve výši 16.500,-Kč.

Při úvaze o tom, v jaké výši je třeba zálohu určit, akcentuje odvolací soud skutečnost, že se insolvenční řízení dosud nenachází ve stadiu rozhodování o tom, zda je dlužnice v úpadku, či o tom, jakou formou bude její úpadek řešen, nýbrž jen ve fázi, kdy je třeba zajistit finanční prostředky na náklady insolvenčního řízení v závislosti na tom, jaký lze očekávat způsob řešení úpadku.

Protože z údajů uvedených shora je zřejmé, že úpadek dlužnice bude řešen buď oddlužením, nebo nepatrným konkursem, přičemž dlužnice nedisponuje žádnými likvidními prostředky, jež by insolvenční správce mohl použít na úhradu prvotních nákladů insolvenčního řízení po svém ustanovení do funkce, je odvolací soud stejně jako soud prvního stupně toho názoru, že složení zálohy je nezbytné. Vzhledem k tomu, že žádný z těchto způsobů řešení úpadku nebude s přihlédnutím k počtu jejích věřitelů a rozsahu jejího majetku vyžadovat v prvotní fázi insolvenčního řízení vynaložení nijak značných výdajů spojených s výkonem funkce insolvenčního správce, je odvolací soud na rozdíl od soudu prvního stupně toho názoru, že přiměřenou je v daném případě záloha ve výši 10.000,-Kč.

Na základě těchto zjištění a veden názory vyjádřenými shora postupoval odvolací soud podle ust. § 220 odst. 1 za použití ust. § 167 odst. 2 občanského soudního řádu a napadené usnesení změnil, jak uvedeno shora.

P o u č e n í : Proti tomuto rozhodnutí j e dovolání přípustné, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak; dovolání lze podat do dvou měsíců od doručení tohoto rozhodnutí k Nejvyššímu soudu ČR prostřednictvím Městského soudu v Praze.

V Praze dne 5. srpna 2013

JUDr. Jiří K a r e t a, v. r. předseda senátu

Za správnost vyhotovení: I. Kratochvílová