2 VSPH 522/2013-A-15
MSPH 96 INS 1210/2013 2 VSPH 522/2013-A-15

USNESENÍ

Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jiřího Karety a soudců JUDr. Františka Kučery a JUDr. Jiřího Goldsteina ve věci dlužníka Ondřeje Richtera, bytem Kotorská 1576, Praha 4, zahájené na návrh dlužníka, o odvolání dlužníka proti usnesení Městského soudu v Praze č.j. MSPH 96 INS 1210/2013-A-8 ze dne 1. března 2013

takto:

Usnesení Městského soudu v Praze č.j. MSPH 96 INS 1210/2013-A-8 ze dne

1. března 2013 s e p o t v r z u j e .

Odůvodnění:

Městský soud v Praze usnesením č.j. MSPH 96 INS 1210/2013-A-8 ze dne 1.3.2013 uložil Ondřeji Richterovi (dále jen dlužník), jenž se insolvenčním návrhem ze dne 14.1.2013 domáhal vydání rozhodnutí o úpadku a prohlášení konkursu na svůj majetek, aby do tří dnů od právní moci usnesení zaplatil zálohu na náklady insolvenčního řízení ve výši 20.000,-Kč.

V odůvodnění usnesení odkázal soud na ust. § 108 odst. 1 insolvenčního zákona, podle něhož může vyzvat insolvenčního navrhovatele k zaplacení zálohy na náklady insolvenčního řízení, je-li to nutné ke krytí nákladů řízení a prostředky k tomu nelze zajistit jinak. Výši zálohy stanovil s přihlédnutím k tomu, že úpadek dlužníka bude třeba řešit konkursem a není zřejmé, jaký bude reálný výnos zpeněžení majetkové podstaty a zda postačí k úhradě nákladů s jejím udržováním a správou včetně nároků insolvenčního správce na jeho odměnu a úhradu hotových výdajů.

Proti tomuto usnesení Městského soudu v Praze se dlužník včas odvolal a požadoval, aby je odvolací soud zrušil. V odvolání namítal, že nemá prostředky na zaplacení zálohy, všechny jeho účty jsou postiženy výkonem rozhodnutí, a to platí i pro jeho mzdu. Dlužník navíc disponuje majetkem, z něhož mohou být náklady insolvenčního řízení uhrazeny, a to movitým majetkem a pohledávkami. V současné době nemá dostatek volných prostředků, které by mu umožnily úhradu zálohy. -2-MSPH 96 INS 1210/2013

Vrchní soud v Praze přezkoumal napadené usnesení i řízení jeho vydání předcházející a dospěl k těmto zjištěním a závěrům:

Podle ust. § 108 odst. 1 až 3 insolvenčního zákona může insolvenční soud před rozhodnutím o insolvenčním návrhu uložit insolvenčnímu navrhovateli, aby ve stanovené lhůtě zaplatil zálohu na náklady insolvenčního řízení až do částky 50.000,-Kč, je-li to nutné ke krytí nákladů řízení a prostředky k tomu nelze zajistit jinak. Nebude-li záloha na náklady insolvenčního řízení ve stanovené lhůtě zaplacena může insolvenční soud před rozhodnutím o insolvenčním návrhu insolvenční řízení zastavit, a neučiní-li tak, může přikročit k jejímu vymáhání; o tom musí insolvenčního navrhovatele poučit.

Účelem institutu zálohy je především umožnit insolvenčnímu správci výkon jeho funkce, překlenout tak nedostatek finančních prostředků bezprostředně po rozhodnutí o úpadku a poskytnout záruku úhrady alespoň části nároků insolvenčního správce pro případ, že by je nebylo možno uhradit z majetkové podstaty.

Z insolvenčního návrhu a předložených příloh odvolací soud zjistil, že se dlužník domáhal vydání rozhodnutí o úpadku a prohlášení konkursu s tím, že vůči pěti věřitelům má splatné závazky ve výši cca 5.500.000,-Kč. Vlastní pohledávku ve výši 3.056.516,-Kč, kterou jeho dlužník neuznává, a movité věci, jejichž hodnotu nevyčíslil. Protože z těchto údajů je zřejmé, že úpadek dlužníka bude řešen konkursem, přičemž dlužník nedisponuje žádnými likvidními prostředky, jež by insolvenční správce mohl použít na úhradu prvotních nákladů insolvenčního řízení po svém ustanovení do funkce, je odvolací soud stejně jako soud prvního stupně toho názoru, že je složení zálohy nezbytné. S přihlédnutím k výši závazků dlužníka a počtu jeho věřitelů považuje výši zálohy určenou soudem prvního stupně za přiměřenou.

K argumentaci dlužníka, že nedisponuje prostředky použitelnými na úhradu zálohy na náklady insolvenčního řízení, nelze než konstatovat, že dlužník jako podnikatel byl podle ust. § 98 insolvenčního zákona povinen podat insolvenční návrh bez zbytečného odkladu poté, co se dozvěděl nebo při náležité pečlivosti měl dozvědět o svém úpadku ve formě platební neschopnosti. Jestliže před podáním insolvenčního návrhu nehospodařil s finančními prostředky náležitě a použil je k jinému účelu, a není proto schopen požadovanou zálohu na náklady tohoto řízení zaplatit, pak tuto okolnost je nutno přičíst jedině k jeho tíži. Dlužno přitom poznamenat, že dle ust. § 109 odst. 1 písm. c) insolvenčního zákona je se zahájením insolvenčního řízení spojen účinek spočívající v tom, že sice lze nařídit výkon -3-MSPH 96 INS 1210/2013 rozhodnutí či exekuci postihující majetek ve vlastnictví dlužníka, jakož i jiný majetek, který náleží do majetkové podstaty, ale nelze je provést.

Na základě těchto zjištění a veden názory vyjádřenými shora postupoval odvolací soud podle ust. § 219 občanského soudního řádu a napadené usnesení potvrdil.

P o u č e n í : Proti tomuto rozhodnutí j e dovolání přípustné, jestliže dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má- li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak; dovolání lze podat do dvou měsíců od doručení tohoto rozhodnutí k Nejvyššímu soudu ČR prostřednictvím Městského soudu v Praze.

V Praze dne 5. srpna 2013

JUDr. Jiří K a r e t a, v. r. předseda senátu

Za správnost vyhotovení: I. Kratochvílová