2 VSPH 519/2011-A-19
KSPH 36 INS 13895/2010 2 VSPH 519/2011-A-19

Usnesení

Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jiřího Karety a ze soudců JUDr. Jiřího Goldsteina a Mgr. Tomáše Brauna ve věci dlužnice Dagmar Sýčové, bytem Jiráskova 408, Velký Osek, zahájené na návrh dlužnice, o odvolání dlužnice proti usnesení Krajského soudu v Praze č.j. KSPH 36 INS 13895/2010-A-13 ze dne 30.března 2011

takto:

Usnesení Krajského soudu v Praze č.j. KSPH 36 INS 13895/2010-A-13 ze dne 30.března 2011 se mění tak, že se dlužnici Dagmar Sýčové ukládá zaplatit zálohu na náklady insolvenčního řízení ve výši 5.000,-Kč do deseti dnů od právní moci usnesení v hotovosti do pokladny nebo na účet Krajského soudu v Praze.

Odůvodnění:

Krajský soud v Praze usnesením č.j. KSPH 36 INS 13895/2010-A-13 ze dne 30.3.2011 uložil Dagmar Sýčové (dále jen dlužnice), jež se insolvenčním návrhem ze dne 19.11.2010 domáhala vydání rozhodnutí o úpadku a povolení oddlužení, aby do deseti dnů od právní moci tohoto usnesení zaplatila zálohu na náklady insolvenčního řízení ve výši 45.000,-Kč.

V odůvodnění usnesení odkázal soud na ust. § 108 odst. 1 insolvenčního zákona, podle něhož může soud vyzvat insolvenčního navrhovatele k zaplacení zálohy na náklady insolvenčního řízení až do výše 50.000,-Kč, a vysvětlil, že záloha je nutná k tomu, aby insolvenční správce měl bezprostředně po rozhodnutí o úpadku a po ustanovení do funkce k dispozici finanční prostředky nezbytné k jejímu výkonu a aby byly k dispozici prostředky umožňující uhradit alespoň zčásti nároky insolvenčního správce. Potřeba úhrady zálohy ve výši 45.000,-Kč vyplývá podle soudu z toho, že z obsahu insolvenčního návrhu dlužnice spojeného s návrhem na povolení oddlužení lze dovozovat, že její úpadek nebude moci být řešen oddlužením s ohledem na skutečnost, že dlužnice je podnikatelkou (jako osoba samostatně výdělečně činná provozuje kadeřnictví) a z jejích majetkových poměrů a dosahovaného příjmu je zřejmé, že její úpadek bude třeba řešit konkursem.

Proti tomuto usnesení Krajského soudu v Praze se dlužnice včas odvolala a požadovala, aby je odvolací soud změnil a rozhodl o tom, že jí povinnost zaplatit zálohu neukládá. V odvolání uvedla, že zálohu na náklady insolvenčního řízení by nebyla schopna uhradit, aniž by se musela dále zadlužovat a tvrdila, že žádný z jejích závazků nepochází z podnikatelské činnosti ani s ní nijak nesouvisí. -2-KSPH 36 INS 13895/2010

Vrchní soud v Praze přezkoumal napadené usnesení i řízení jeho vydání předcházející a dospěl k těmto zjištěním a závěrům:

Podle ust. § 108 odst. 1 až 3 insolvenčního zákona může insolvenční soud před rozhodnutím o insolvenčním návrhu uložit insolvenčnímu navrhovateli, aby ve stanovené lhůtě zaplatil zálohu na náklady insolvenčního řízení až do částky 50.000,-Kč, je-li to nutné ke krytí nákladů řízení a prostředky k tomu nelze zajistit jinak. Nebude-li záloha na náklady insolvenčního řízení ve stanovené lhůtě zaplacena může insolvenční soud před rozhodnutím o insolvenčním návrhu insolvenční řízení zastavit, a neučiní-li tak, může přikročit k jejímu vymáhání; o tom musí insolvenčního navrhovatele poučit.

Účelem institutu zálohy je především umožnit insolvenčnímu správci výkon jeho funkce, překlenout tak nedostatek finančních prostředků bezprostředně po rozhodnutí o úpadku a poskytnout záruku úhrady alespoň části nároků insolvenčního správce pro případ, že by je nebylo možno uhradit z majetkové podstaty.

Z insolvenčního návrhu a k němu připojených příloh odvolací soud zjistil, že se dlužnice domáhala vydání rozhodnutí o úpadku a povolení oddlužení s tím, že vůči deseti věřitelům má splatné závazky v celkové výši přesahující 800 tisíc Kč, její majetek tvoří 1/2 rodinného domu v hodnotě cca 2 milionů Kč a její čistý měsíční příjem činí 15.000,-Kč. Protože z těchto údajů je zřejmé, že úpadek dlužnice bude zřejmě řešen nepatrným konkursem, přičemž tento způsob řešení úpadku nebude s přihlédnutím k počtu věřitelů a rozsahu jejího majetku vyžadovat v prvotní fázi insolvenčního řízení vynaložení nijak značných výdajů spojených s výkonem funkce insolvenčního správce, je odvolací soud na rozdíl od soudu prvního stupně toho názoru, že přiměřenou je v daném případě záloha ve výši 5.000,-Kč.

Na základě těchto zjištění a veden názory vyjádřenými shora postupoval odvolací soud podle ust. § 220 odst. 1 za použití ust. § 167 občanského soudního řádu a napadené usnesení v tomto smyslu změnil.

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení není dovolání přípustné.

V Praze dne 31.května 2011

JUDr. Jiří Kareta, v.r. předseda senátu

Za správnost vyhotovení: V. Chalupová