2 VSPH 517/2015-A-15
KSHK 41 INS 1369/2015 2 VSPH 517/2015-A-15

USNESENÍ

Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jiřího Karety a soudců Mgr. Ivany Mlejnkové a Mgr. Tomáše Brauna ve věci dlužníka HOBLÍK, s.r.o., sídlem Janov 29, pošta Bystré, zahájené na návrh dlužníka, o odvolání dlužníka proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové č.j. KSHK 41 INS 1369/2015-A-6 ze dne 9. února 2015

takto:

Usnesení Krajského soudu v Hradci Králové č.j. KSHK 41 INS 1369/2015-A-6 ze dne 9. února 2015 se p o t v r z u j e .

Odůvodnění:

Krajský soud v Hradci Králové usnesením č.j. KSHK 41 INS 1369/2015-A-6 ze dne 9.2.2015 uložil HOBLÍK, s.r.o. (dále jen dlužník), jež se insolvenčním návrhem domáhala vydání rozhodnutí o úpadku, aby do 7 dnů od právní moci usnesení zaplatila zálohu na náklady insolvenčního řízení ve výši 50.000,-Kč.

V odůvodnění usnesení soud uvedl, že k insolvenčnímu návrhu dlužníka bylo dne 21.1.2015 zahájeno insolvenčního řízení, citoval ust. § 108 odst. 1 a 2 insolvenčního zákona a vysvětlil, že účelem zálohy je zajištění finančních prostředků k výkonu funkce insolvenčního správce bezprostředně po rozhodnutí o úpadku a k zajištění záruky, že budou uspokojeny jeho nároky v případě, že je nebude možné uhradit z majetkové podstaty. Protože z insolvenčního návrhu a seznamu majetku soud zjistil, že majetek dlužníka tvoří pouze dvě vozidla v zůstatkové hodnotě 0 Kč, dovodil z toho, že je nutné, aby dlužník zaplatil zálohu na náklady insolvenčního řízení, a to ve výši 50.000,-Kč s přihlédnutím k tomu, že dle vyhlášky č. 313/2007 Sb. činí odměna insolvenčního správce v konkursu nejméně 45.000,-Kč.

Proti tomuto usnesení Krajského soudu v Hradci Králové se dlužník včas odvolal a-byť to výslovně neuvedl-je z jeho odvolání zřejmé, že s napadeným usnesením nesouhlasí a požaduje, aby je odvolací soud změnil a povinnost zaplatit zálohu mu neuložil. Namítal, že nemovitost, již vlastnil, byla v rámci exekuce nařízené na návrh správce daně vydražena a on ani jeho jednatel Petr Honěk nemají žádný majetek, z něhož by bylo možné zálohu uhradit.

Vrchní soud v Praze přezkoumal napadené usnesení i řízení jeho vydání předcházející a dospěl k těmto zjištěním a závěrům:

Podle ust. § 108 odst. 1 až 3 insolvenčního zákona může insolvenční soud před rozhodnutím o insolvenčním návrhu uložit insolvenčnímu navrhovateli, aby ve stanovené lhůtě zaplatil zálohu na náklady insolvenčního řízení až do výše 50.000,-Kč, je-li to nutné ke krytí nákladů řízení a prostředky k tomu nelze zajistit jinak; to platí i tehdy, je-li zřejmé, že dlužník nemá žádný majetek. Povinnost zaplatit zálohu neuloží insolvenční soud dlužníku, o jehož insolvenčním návrhu může rozhodnout bez zbytečného odkladu tak, že vydá rozhodnutí o úpadku, s nímž spojí rozhodnutí o povolení oddlužení. Nebude-li záloha na náklady insolvenčního řízení ve stanovené lhůtě zaplacena, může insolvenční soud před rozhodnutím o insolvenčním návrhu insolvenční řízení zastavit, a neučiní-li tak, může přikročit k jejímu vymáhání; o tom musí insolvenčního navrhovatele poučit.

Povinnost zaplatit zálohu na náklady insolvenčního řízení lze uložit insolvenčnímu navrhovateli pouze tehdy, je-li tu důvodný předpoklad, že budoucí náklady řízení nebude možno zcela uhradit z majetkové podstaty a že prostředky k jejich krytí nelze zajistit jinak než zálohou. Pro posouzení, zda je namístě po navrhovateli zaplacení zálohy požadovat a v jaké výši, je tudíž nutné vzít v úvahu skutkové a právní okolnosti dané věci, jež jsou podstatné především pro úsudek o tom, jaký způsob řešení dlužníkova úpadku či hrozícího úpadku lze očekávat, jaké náklady (k jejichž krytí záloha slouží) si tento způsob pravděpodobně vyžádá, a zda-či do jaké míry-lze předpokládat uspokojení těchto nákladů z majetkové podstaty.

Z obsahu spisu odvolací soud ověřil, že dne 21.1.2015 podal dlužník insolvenční návrh, jímž se domáhal vydání rozhodnutí o úpadku. Z návrhu, jeho doplnění a jejich příloh plyne, že vůči sedmi věřitelům má splatné závazky v celkové výši cca 752 tisíc Kč, zatímco jeho majetek tvoří pouze dva osobní automobily v zůstatkové hodnotě 0 Kč.

Vycházeje ze shora popsaných zjištění a s přihlédnutím k tomu, že úpadek dlužníka bude třeba řešit konkursem, za jehož provedení bude insolvenčnímu správci náležet přinejmenším odměna ve výši nejméně 45.000,-Kč bez daně z přidané hodnoty, přičemž dlužník nemá žádný majetek, z něhož by bylo možné hradit náklady insolvenčního řízení, dovodil odvolací soud, že soud prvního stupně postupoval správně, když dlužníkovi povinnost zaplatit zálohu na náklady insolvenčního řízení uložil, a nepochybil ani při stanovení její výše. Skutečnost, že dlužník nemá majetek použitelný na úhradu zálohy, je-jak plyne z ust. § 108 odst. 1 insolvenčního zákona, jež je citováno shora-irelevantní.

Na základě těchto zjištění a veden názory vyjádřenými shora neshledal odvolací soud odvolání dlužníka důvodným, a napadené usnesení proto podle ust. § 219 občanského soudního řádu jako věcně správné potvrdil.

Poučení: Proti tomuto usnesení n e n í dovolání přípustné.

V Praze dne 21. srpna 2015

JUDr. Jiří K a r e t a , v. r. předseda senátu

Za správnost vyhotovení: Kateřina Vaněčková