2 VSPH 503/2015-A-27
KSUL 81 INS 28732/2014 2 VSPH 503/2015-A-27

USNESENÍ

Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jiřího Karety a soudců Mgr. Tomáše Brauna a Mgr. Martina Lišky ve věci dlužníka Michala anonymizovano , anonymizovano , bytem Havlíčkovo náměstí 1875, Žatec, zahájené na návrh dlužníka, o odvolání dlužníka proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem č.j. KSUL 81 INS 28732/2014-A-22 ze dne 23. února 2015

takto:

Usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem č.j. KSUL 81 INS 28732/2014-A-22 ze dne 23. února 2015 se mění tak, že se dlužníku povinnost zaplatit zálohu na náklady insolvenčního řízení neukládá.

Odůvodnění:

Krajský soud v Ústí nad Labem ve výroku označeným usnesením uložil Michalu Vránovi (dále jen dlužník), aby do 3 dnů od právní moci tohoto usnesení zaplatil zálohu na náklady insolvenčního řízení ve výši 45.000,-Kč.

V odůvodnění usnesení soud uvedl, že dlužník podal insolvenční návrh spojený s návrhem na povolení oddlužení, z něhož plyne, že pobírá mzdu ve výši 13.998,-Kč měsíčně a pro účely plnění oddlužení má na základě smlouvy pobírat též důchod 1.500,-Kč měsíčně. Dále konstatoval, že po odečtení tzv. nezabavitelné částky a přednostních pohledávek (hotových výdajů a odměny insolvenčního správce ve výši 65.340,-Kč a výživného ve výši 114.000,-Kč) nedosáhne uspokojení nezajištěných věřitelů při oddlužení plněním splátkového kalendáře minimální požadované výše 30%, a dovodil, že lze důvodně předpokládat zamítnutí návrhu na povolení oddlužení a prohlášení konkursu na dlužníkův majetek. S poukazem na ust. § 108 insolvenčního zákona (dále jen IZ) a na to, že je-li způsobem řešení dlužníkova úpadku konkurs, činí odměna insolvenčního správce nejméně 45.000,-Kč, vyměřil zálohu ve shora uvedené výši.

Proti tomuto usnesení se dlužník včas odvolal a požadoval, aby je odvolací soud zrušil. Namítal, že ze svých příjmů a z plnění ze smlouvy o důchodu je schopen uhradit náklady insolvenčního řízení i více než 30% svých závazků, a zdůrazňoval, že přesto navýšil plnění ze smlouvy o důchodu na 2.500,-Kč měsíčně s tím, že v případě potřeby lze i tuto částku za pomoci rodiny zvýšit. K odvolání připojil smlouvu o důchodu ze dne 3.3.2015 (opatřenou úředně ověřenými podpisy stran), v níž se Elena Vránová zavazuje poskytovat mu po dobu trvání oddlužení plněním splátkového kalendáře důchod ve výši 2.500,-Kč měsíčně.

Vrchní soud v Praze přezkoumal napadené usnesení i řízení jeho vydání předcházející, a aniž dle ust. § 94 odst. 2 písm. c) IZ nařizoval jednání, dospěl k následujícím zjištěním a závěrům:

Podle ust. § 108 odst. 1 IZ může insolvenční soud před rozhodnutím o insolvenčním návrhu uložit insolvenčnímu navrhovateli, aby ve stanovené lhůtě zaplatil zálohu na náklady insolvenčního řízení, je-li to nutné ke krytí nákladů řízení a prostředky k tomu nelze zajistit jinak; to platí i tehdy, je-li zřejmé, že dlužník nemá žádný majetek. Tuto zálohu nelze uložit insolvenčnímu navrhovateli-zaměstnanci dlužníka, jehož pohledávka spočívá pouze v pracovněprávních nárocích. Povinnost zaplatit zálohu neuloží insolvenční soud dlužníku, o jehož insolvenčním návrhu může rozhodnout bez zbytečného odkladu tak, že vydá rozhodnutí o úpadku, s nímž spojí rozhodnutí o povolení oddlužení.

Účelem institutu zálohy je především překlenout nedostatek finančních prostředků po rozhodnutí o úpadku, umožnit insolvenčnímu správci výkon jeho funkce a poskytnout záruku úhrady jeho odměny a hotových výdajů pro případ, že by je nebylo možno uhradit z majetkové podstaty.

Pro posouzení, zda je namístě po navrhovateli zaplacení zálohy požadovat a v jaké výši, je tudíž nutné vzít v úvahu skutkové a právní okolnosti dané věci, jež jsou podstatné především pro úsudek o tom, jaký způsob řešení dlužníkova úpadku či hrozícího úpadku lze očekávat, jaké náklady (k jejichž krytí záloha slouží) si tento způsob pravděpodobně vyžádá, a zda-či do jaké míry-lze předpokládat uspokojení těchto nákladů z majetkové podstaty. Je přitom zřejmé, že výše nákladů insolvenčního řízení se odvíjí nejen od samotné povahy konkrétního způsobu řešení dlužníkova úpadku (konkursu, reorganizace nebo zvolené formy oddlužení), nýbrž i v rámci téhož způsobu řešení úpadku je ovlivněna specifickými poměry dané věci.

Z obsahu spisu odvolací soud v dané věci zjistil, že dlužník podal dne 23.10.2014 insolvenční návrh spojený s návrhem na povolení oddlužení na předepsaném formuláři, jenž obsahuje všechny obligatorní náležitosti včetně povinných příloh, je tedy způsobilý projednání a lze očekávat, že na jeho podkladě bude možno rozhodnout o úpadku dlužníka. Z návrhu přitom vyplývá, že dlužník má vůči dvěma věřitelům nezajištěné závazky v celkové výši 563.895,-Kč, má soudně stanovené výživné na dvě děti ve výši 700,-Kč a 1.200,-Kč měsíčně, pobírá mzdu ve výši 13.390,-Kč měsíčně a vlastní pouze movitý majetek (obvyklé vybavení domácnosti) nepatrné hodnoty. K prokázání splnění podmínky minimálního uspokojení pohledávek nezajištěných věřitelů v zákonem stanoveném rozsahu 30% doložil smlouvu o důchodu ze dne 20.10.2014 (s ověřenými podpisy), v níž se mu Elena Vránová pro případ schválení oddlužení splátkovým kalendářem zavázala poskytovat pravidelné měsíční plnění ve výši 1.500,-Kč měsíčně; k odvolání pak připojil novou smlouvu o důchodu ze dne 3.3.2015 (s úředně ověřenými podpisy), v níž se mu Elena Vránová pro případ schválení oddlužení splátkovým kalendářem zavázala poskytovat pravidelné měsíční plnění ve výši 2.500,-Kč měsíčně.

Předpokladem úspěšnosti návrhu na povolení oddlužení je vždy i odůvodněný předpoklad, že dlužník bude schopen v rámci oddlužení (zpeněžením majetkové podstaty nebo plněním splátkového kalendáře) nabídnout svým nezajištěným věřitelům uspokojení jejich pohledávek alespoň ve 30 % rozsahu. V posuzované věci je zřejmé, že tento zákonný předpoklad nelze dovozovat pro případ oddlužení formou zpeněžení majetkové podstaty dle ust. § 398 odst. 2 IZ, neboť dlužník vlastní jen věci tvořící běžné vybavení domácnosti nepatrné hodnoty. V případě oddlužení plněním splátkového kalendáře však lze z příjmů dlužníka z pracovního poměru po odečtení nezabavitelné částky (při jejímž výpočtu se ovšem-jak zřejmě přehlédl soud prvého stupně-nepřihlíží k vyživovaným dětem, jež nežijí s dlužníkem ve společné domácnosti) použít částku 4.848,-Kč měsíčně, tj. 290.880,-Kč za pět let, a dále příjem z darovací smlouvy, jenž činí 2.500,-Kč měsíčně, tj. 150.000,-Kč za pět let. Po přednostním uspokojení pohledávek za majetkovou podstatou, resp. pohledávek postavených jim na roveň vzniklých za dobu trvání oddlužení v celkové výši 179.340,-Kč-tj. soudně stanoveného výživného ve výši 114.000,-Kč (700,-Kč + 1.200,-Kč měsíčně) a odměny a náhrady hotových výdajů správce ve výši 65.340,-Kč (900,-Kč měsíčně + DPH)-tak zbývá na nezajištěné věřitele částka 261.540,-Kč představující 46% sumy pohledávek nezajištěných věřitelů.

Dlužno přitom zdůraznit, že dlužník splňoval zákonný předpoklad uspokojení pohledávek nezajištěných věřitelů alespoň ve 30 % rozsahu již od počátku, neboť při započtení částky 1.500,-Kč měsíčně dle původní smlouvy o důchodu (tj. celkem 90.000,-Kč za pět let) zbývala na nezajištěné věřitele (po uspokojení přednostních pohledávek) částka 201.540,-Kč představující cca 36% sumy pohledávek nezajištěných věřitelů.

Odvolací soud tak na rozdíl od soudu prvého stupně dospěl k závěru, že je zde odůvodněný předpoklad, že dlužník oddlužení splátkovým kalendářem dosáhne, a lze tedy bez zbytečného odkladu vydat rozhodnutí o jeho úpadku a spojit s ním rozhodnutí o povolení oddlužení. Dle ust. § 108 odst. 1 věty poslední IZ tudíž dlužníku nelze uložit povinnost zaplatit zálohu.

Na základě těchto zjištění a veden názory vyjádřenými shora postupoval odvolací soud podle ust. § 220 odst. 1 za použití ust. § 167 odst. 2 občanského soudního řádu a napadené usnesení změnil způsobem ve výroku uvedeným.

Poučení: Proti tomuto usnesení n e n í dovolání přípustné.

V Praze dne 21. prosince 2015

JUDr. Jiří K a r e t a , v. r. předseda senátu

Za správnost vyhotovení: Kateřina Vaněčková