2 VSPH 501/2016-A-73
KSPL 52 INS 18390/2014 2 VSPH 501/2016-A-73

USNESENÍ

Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jiřího Karety a soudců Mgr. Martina Lišky a JUDr. Hany Homolové ve věci dlužnice Zuzany Bavlovičové, nar. 29.9.1958, bytem Vojkovice 68, IČO: 13870629, zahájené na návrh UniCredit Bank Czech Republic and Slovakia, a.s., sídlem Želetavská 1525/1, Praha 4, IČO: 64948242, o odvolání dlužnice proti usnesení Krajského soudu v Plzni č.j. KSPL 52 INS 18390/2014-A-46 ze dne 17. února 2016

takto:

Usnesení Krajského soudu v Plzni č.j. KSPL 52 INS 18390/2014-A-46

ze dne 17. února 2016 se v bodech I. a III. výroku p o t v r zu j e.

Odůvodnění:

Krajský soud v Plzni shora označeným usnesením v bodech I., III. a IV. výroku zjistil úpadek Zuzany Bavlovičové (dále jen dlužnice), prohlásil na její majetek konkurs a rozhodl, že bude projednán jako nepatrný, v bodě II. výroku ustanovil insolvenční správkyní štancl-insolvence, v.o.s. (dále jen správkyně), konstatoval, že účinky rozhodnutí o úpadku nastávají okamžikem zveřejnění rozhodnutí v insolvenčním rejstříku (bod V. výroku), vyzval věřitele, aby do 2 měsíců ode dne zveřejnění rozhodnutí podali přihlášky svých pohledávek, a poučil je o následcích zmeškání lhůty, dále je vyzval ke sdělení, jaká zajišťovací práva na věcech, právech, pohledávkách nebo jiných majetkových hodnotách dlužnice uplatní s poučením o následcích pro případ, že tak neučiní, a poučil je též o způsobu uplatňování pohledávek za majetkovou podstatou a pohledávek jim na roveň postavených (bod VI. výroku), nařídil přezkumné jednání a svolal schůzi věřitelů (bod VII. výroku), deklaroval, že jeho rozhodnutí budou zveřejňována v insolvenčním rejstříku (bod VIII. výroku), dlužnici a správkyni uložil povinnosti v souvislosti s rozhodnutím o úpadku a prohlášení konkursu (body IX. a X. výroku) a UniCredit Bank Czech Republic and Slovakia, a.s. (dále jen navrhovatelka) uložil zaplatit soudní poplatek ve výši 2.000,-Kč do 3 dnů od právní moci rozhodnutí (bod XI. výroku). isir.justi ce.cz

V odůvodnění usnesení soud reprodukoval obsah insolvenčního návrhu navrhovatelky, jež tvrdila, že má za dlužnicí vykonatelné pohledávky ve výši 2.681.740,69 Kč z titulu smluv o hypotečním úvěru ze dne 19.1.2006 a 16.3.2006, a jako další věřitele dlužnice označila Šestý uzavřený investiční fond, a.s. a Českou spořitelnu, a.s.

Dále reprodukoval stanovisko dlužnice, jež s insolvenčním návrhem nesouhlasila a namítala, že pohledávka Šestého uzavřeného investičního fondu, a.s. byla uhrazena již v květnu 2014 a pohledávka České spořitelny, a.s. byla uhrazena v červnu 2014. Tvrdila proto, že její jednou věřitelkou je navrhovatelka, jíž nemohla plnit dle uzavřeného smíru, neboť úhrady splátek ve výši 87.000,-Kč měsíčně byly nereálné; podotkla, že se snaží najít řešení, aby byl i tento dluh uhrazen.

Z hlediska skutkového vyšel soud prvého stupně při rozhodování z toho, že: -navrhovatelka uzavřela dne 19.1.2006 s dlužnicí a Michalem Bavlovičem Smlouvu o poskytnutí hypotečního úvěru č. HF-730-0077/06 a dne 16.3.2006 uzavřela s týmiž osobami Smlouvu o poskytnutí hypotečního úvěru č. HF-730-0222/06; -dlužnice nehradila závazky z obou smluv včas, proto navrhovatelka pohledávky zesplatnila a žalobou doručenou dne 23.12.2011 Obvodnímu soudu pro Prahu 1 se domáhala po dlužnici a Michalu Bavlovičovi zaplacení dlužných částek; -usnesením č.j. 15 C 213/2011-45 ze dne 31.01.2014 schválil Obvodní soud pro Prahu 1 smír, dle něhož se dlužnice a Michal Bavlovič zavázali zaplatit navrhovatelce společně a nerozdílně částky 627.468,-Kč a 1.418.992,57 Kč s příslušenstvím; usnesení nabylo právní moci dne 7.2.2014 a je vykonatelné; -dle schváleného soudního smíru měly být hrazeny pravidelné splátky od 25.3.2014, přičemž dlužnice ani Michal Bavlovič neuhradili nic; -v podání ze dne 8.10.2015 sdělila Česká spořitelna, a.s., že má za dlužnicí splatnou a vykonatelnou pohledávku ve výši 282.967,91 Kč z titulu Smlouvy o úvěru ze dne 4.12.2007; úvěr byl v důsledku porušení smluvních podmínek zesplatněn ke dni 15.5.2011 a pro pohledávku je vedeno exekuční řízení pod č.j. 108 EX 04616/13; -dlužnice existenci pohledávek navrhovatelky a České spořitelny, a.s. na jednání konaném dne 25.6.2015 potvrdila, namítala toliko, že jedná o jejich jednorázové úhradě; -přes výzvu soudu nepředložila dlužnice seznamy majetku, závazků a zaměstnanců.

V rovině právního posouzení soud-cituje příslušná ustanovení insolvenčního zákona (dále jen IZ)-shrnul, že dlužnice existenci splatných pohledávek navrhovatelky a České spořitelny, a.s. nezpochybnila, přičemž přes poskytnutou dobu k urovnání finančních poměrů své závazky neuhradila a nepředložila ani zákonem požadované seznamy majetku a závazků. Z toho dovodil, že byl osvědčen úpadek dlužnice, neboť má více věřitelů, peněžité závazky po dobu delší 30 dnů po lhůtě splatnosti a tyto závazky není schopna plnit, neboť je ve smyslu ust. § 3 odst. 2 písm. b) a písm.d) IZ neplní po dobu delší 3 měsíců po lhůtě splatnosti a nesplnila povinnost předložit seznamy uvedené v § 104 odst. 1 IZ. Proto rozhodl o jejím úpadku. Zároveň rozhodl o prohlášení konkursu na její majetek, neboť jiný způsob řešení úpadku dle jeho názoru nepřicházel v úvahu; o tom, že bude konkurs projednáván jako nepatrný, rozhodl dle ust. § 314 odst. 1 písm. b) IZ.

Proti tomuto usnesení podala dlužnice včasné odvolání, jež dle obsahu směřovalo proti bodům I. a III. výroku, a namítala, že rozhodnutí o úpadku nemělo být vydáno, neboť její úpadek nebyl osvědčen. Argumentovala tím, že se snaží dostát svým závazkům a že její dcera, jež od léta r. 2015 má vyřízenou hypotéku u stav. družstva ANO Praha , od ní odkoupí nemovitosti, přičemž poukazovala na to, že o této skutečnosti je navrhovatelka informována a souhlasila i předběžně s kupními smlouvami, které jí byly předloženy . Podotýkala, že se vše zdrželo hledáním financující banky a narozením dceřiny dcery. Závěrem zdůrazňovala, že do jednoho a půl měsíce vyplatí exekuci České spořitelně, a.s. a následně družstvo ANO vyplatí dceři hypotéku pro navrhovatelku.

Vrchní soud v Praze přezkoumal usnesení insolvenčního soudu v části napadené odvoláním včetně řízení jeho vydání předcházejícího a dospěl k těmto zjištěním a závěrům:

Podle ust. § 136 odst. 1 IZ vydá insolvenční soud rozhodnutí o úpadku, je-li osvědčením nebo dokazováním zjištěno, že dlužník je v úpadku nebo že mu úpadek hrozí.

Dlužník je podle ust. § 3 odst. 1 a 3 IZ v úpadku, jestliže má více věřitelů, peněžité závazky po dobu delší 30 dnů po lhůtě splatnosti a tyto závazky není schopen plnit, a je-li právnickou osobou nebo fyzickou osobou-podnikatelem, je v úpadku i tehdy, je-li předlužen, tj. má-li více věřitelů a souhrn jeho závazků převyšuje hodnotu jeho majetku. Z uvedeného plyne, že pojem úpadku je vymezen dvojím způsobem-jako úpadek projevující se platební neschopností (insolvencí) dlužníka a jako úpadek projevující se jeho předlužením, přičemž k vydání rozhodnutí o úpadku postačuje zjištění, že dlužník je buď insolventní, nebo že je předlužen, jinými slovy, zjištění úpadku v obou zákonem vymezených formách není nezbytné.

Ust. § 3 odst. 2 IZ vymezuje vyvratitelné právní domněnky, podle nichž se má zato, že dlužník není schopen plnit své peněžité závazky, jestliže zastavil platby podstatné části svých peněžitých závazků, nebo je neplní po dobu delší 3 měsíců po lhůtě splatnosti, nebo není možné dosáhnout uspokojení některé ze splatných peněžitých pohledávek vůči dlužníkovi výkonem rozhodnutí nebo exekucí, nebo dlužník nesplnil povinnost předložit seznamy uvedené v § 104 odst. 1 IZ, kterou mu uložil insolvenční soud. Pokud bude zjištěno naplnění některé z nich, resp. pokud se dlužníkovi nepodaří některou z nich vyvrátit, platí, že je platebně neschopným ve smyslu ust. § 3 odst. 1 IZ.

O předlužení jde pak podle ust. § 3 odst. 3 IZ tehdy, má-li dlužník více věřitelů a souhrn jeho závazků převyšuje hodnotu jeho majetku. Při stanovení hodnoty dlužníkova majetku se přihlíží také k další správě majetku, případně k dalšímu provozování podniku, lze-li se zřetelem ke všem okolnostem důvodně předpokládat, že dlužník bude moci ve správě majetku nebo v provozu podniku pokračovat.

Podle ust. § 141 IZ není proti rozhodnutí o úpadku vydanému na základě insolvenčního návrhu dlužníka odvolání přípustné. Proti rozhodnutí o úpadku vydanému na základě insolvenčního návrhu věřitele se může odvolat pouze dlužník; odvoláním však lze namítat pouze to, že rozhodnutí o úpadku nemělo být vydáno proto, že úpadek není osvědčen, nebo proto, že tomu brání překážka stanovená v tomto zákoně. Ke skutečnostem, které nastaly nebo vznikly po vydání rozhodnutí soudu prvního stupně, se v odvolacím řízení nepřihlíží (odst. 1). Je-li osvědčen úpadek dlužníka, není důvodem k tomu, aby odvolací soud zrušil nebo změnil rozhodnutí o úpadku, skutečnost, že insolvenční navrhovatel nedoložil, že má proti dlužníkovi splatnou pohledávku, ani skutečnost, že insolvenční navrhovatel v průběhu odvolacího řízení ztratil způsobilost být účastníkem řízení (odst. 2).

Dlužno poznamenat, že ust. § 143 IZ vymezuje podmínky, při jejichž splnění zamítne insolvenční soud insolvenční návrh. Podle jeho odstavce 2 takto rozhodne o insolvenčním návrhu podaném věřitelem, jestliže nebylo osvědčeno, že insolvenční navrhovatel a alespoň jedna další osoba má proti dlužníku splatnou pohledávku, přičemž se za další osobu nepovažuje osoba, na kterou byla převedena některá z pohledávek insolvenčního navrhovatele proti dlužníku nebo její část v době 6 měsíců před podáním insolvenčního návrhu nebo po zahájení insolvenčního řízení.

Odvolací soud především konstatuje, že mu dlužnice dne 18.5.2016 doručila potvrzení o trvání pracovní neschopnosti s tím, že jde na kontrolu až dne 26.5.2016; o odročení jednání, jež bylo na její předchozí žádost odročeno z 5.5.2016 na 20.5.2016, však nepožádala, proto odvolací soud věc projednal a rozhodl dle ust. § 101 odst. 3 občanského soudního řádu (dále jen o.s.ř.) v její nepřítomnosti.

Odvolací soud se přitom ztotožnil se skutkovými zjištěními a právními závěry soudu prvého stupně vyjádřenými v napadeném usnesení (v podstatné části reprodukovanými shora) týkajícími se pohledávek navrhovatelky, jež mají v provedeném dokazování a v obsahu spisu potřebnou oporu, když ani ve stádiu odvolacího řízení nevyšlo najevo nic, co by bylo s to je zpochybnit. V podrobnostech lze proto v této části pro stručnost odkázat na rozhodnutí soudu prvého stupně, jež považuje odvolací soud za věcně správné. Pro úplnost považoval odvolací soud za potřebné doplnit, že hodnocení pohledávek navrhovatelky soudem prvého stupně odpovídá ustáleným judikatorním závěrům reprezentovaným např. usnesením sp. zn. 29 Cdo 1248/99 ze dne 29.8.2001 uveřejněným pod číslem 9/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, v němž Nejvyšší soud ČR uzavřel, že doloží-li věřitel, který podal návrh na prohlášení konkursu na majetek dlužníka (zde insolvenční návrh), splatnou pohledávku za dlužníkem vykonatelným soudním rozhodnutím, nemůže konkursní (insolvenční) soud při rozhodování o návrhu otázku vzniku této pohledávky znovu posuzovat, a to ani jako otázku předběžnou.

Doplněním dokazování pak odvolací soud zjistil, že: -přihláškou pohledávky ze dne 19.2.2016 přihlásila Česká spořitelna, a.s. pohledávku za dlužnicí ve výši 292.490,73 Kč splatnou dne 15.5.2011 z titulu Smlouvy o úvěru ze dne 4.12.2007; v exekutorském zápisu č.j. 132 EZ 2362/12 ze dne 18.9.2012 dlužnice svůj závazek z uvedené smlouvy ve výši 223.472,37 Kč uznala co do důvodu i výše; -přihláškou pohledávky ze dne 8.3.2016 přihlásila Československá obchodní banka, a.s. pohledávku za dlužnicí ve výši 230.728,56 Kč splatnou dne 15.12.2011 z titulu Smlouvy o úvěru ze dne 7.10.2010; v exekutorském zápisu č.j. 025 EZ 2163/12 ze dne 27.8.2012 dlužnice svůj závazek z uvedené smlouvy ve výši 183.159,97 Kč uznala co do důvodu i výše.

Dlužnice ani v odvolacím řízení nezpochybňovala vznik a existenci pohledávek navrhovatelky a České spořitelny, a.s. a namítala toliko, že je za pomoci dcery nejpozději do jednoho a půl měsíce (po podání odvolání) uspokojí; že by se tak stalo, však ničím nedoložila. Stejně tak neprokázala zánik závazku vůči Československé obchodní bance, a.s., u nějž v důsledku uznání dluhu dle ust. § 558 občanského zákoníku platí fikce, že v době uznání trval.

V této souvislosti považoval odvolací soud za potřebné vysvětlit, že i kdyby dlužnice uvedené závazky po vydání napadeného usnesení uspokojila, nemělo by to na rozhodnutí o jejím odvolání žádný vliv, neboť se dle ust. § 141 odst. 1 věty poslední IZ ke skutečnostem, které nastaly nebo vznikly po vydání rozhodnutí soudu prvého stupně, v odvolacím řízení nepřihlíží; stav úpadku dlužníka se tak zásadně posuzuje dle okolností rozhodných ke dni vydání napadeného usnesení.

Proto rovněž odvolací soud dospěl k závěru, že bylo prokázáno, že dlužnice je v úpadku ve formě insolvence. V řízení bylo totiž zjištěno, že po dobu delší 30 dnů neplní (resp. ke dni vydání napadeného usnesení neplnila) své splatné závazky vůči více věřitelům, jimiž jsou vedle navrhovatelky, jejíž vykonatelné pohledávky jsou splatné od 25.3.2014, též Česká spořitelna, a.s. s pohledávkou ve výši 292.490,73 Kč splatnou dne 15.5.2011 a Československá obchodní banka, a.s. s pohledávkou ve výši 230.728,56 Kč splatnou dne 15.12.2011. Existenci závazků vůči navrhovatelce ani dalším uvedeným věřitelům dlužnice nezpochybňovala a nevyvrátila ani domněnku, že nebyla (není) schopna je plnit, založenou na ust. § 3 odst. 2 písm. b) a d) IZ, tj. na tom, že je neplnila po dobu delší 3 měsíců po lhůtě splatnosti; fikce neschopnosti plnit splatné závazky vyplývá i z toho, že-ač opětovně řádně vyzvána (viz. č.d. A-6) -nepředložila seznamy svých závazků a majetku. Skutečnost, že by měla dostatek disponibilních prostředků k úhradě všech svých závazků, pak netvrdila ani neprokázala.

Směřovalo-li odvolání dlužnice též proti výroku o prohlášení konkursu na její majetek, je třeba poukázat na to, že-ač byla soudem prvého stupně o této možnosti řádně poučena (viz č.d. A-6, jenž jí byl doručen dne 7.8.2014)-návrh na oddlužení nepodala. Jiné argumenty, jež by správnost tohoto výroku zpochybňovaly, nenabídla, přičemž ani odvolací soud v rámci přezkumné činnosti dle ust. § 212a odst. 1 o.s.ř. důvody nasvědčující jeho nesprávnosti neshledal.

Na základě těchto zjištění a veden názory vyjádřenými shora neshledal odvolací soud odvolání dlužnice důvodným, postupoval proto podle ust. § 219 o.s.ř. a usnesení insolvenčního soudu v části napadené odvoláním jako věcně správné potvrdil.

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí j e dovolání přípustné, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak; dovolání lze podat do dvou měsíců od doručení tohoto rozhodnutí prostřednictvím Krajského soudu v Plzni k Nejvyššímu soudu ČR.

V Praze dne 20. května 2016

JUDr. Jiří K a r e t a , v.r. předseda senátu Za správnost vyhotovení: Jana Berná