2 VSPH 501/2014-A-12
KSPH 61 INS 3089/2014 2 VSPH 501/2014-A-12

USNESENÍ

Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jiřího Karety a soudců Mgr. Tomáše Brauna a JUDr. Ing. Jaroslava Zelenky, Ph.D. ve věci dlužníka MARSTAV, s.r.o. v likv., sídlem Selecká 1008, Řevnice, zahájené na návrh dlužníka, o odvolání dlužníka proti usnesení Krajského soudu v Praze č.j. KSPH 61 INS 3089/2014-A-7 ze dne 21. února 2014

takto:

Usnesení Krajského soudu v Praze č.j. KSPH 61 INS 3089/2014-A-7 ze dne 21. února 2014 se mění tak, že se dlužníkovi ukládá zaplatit zálohu na náklady insolvenčního řízení ve výši 30.000,-Kč do deseti dnů od právní moci tohoto usnesení na účet Krajského soudu v Praze.

Odůvodnění:

Krajský soud v Praze usnesením č.j. KSPH 61 INS 3089/2014-A-7 ze dne 21.2.2014 uložil MARSTAV, s.r.o. v likv. (dále jen dlužník), jež domáhala vydání rozhodnutí o úpadku, aby do 10 dnů od právní moci usnesení zaplatila zálohu na náklady insolvenčního řízení ve výši 50.000,-Kč.

V odůvodnění usnesení soud uvedl, že insolvenční řízení bylo zahájeno na návrh, jímž se dlužník domáhal vydání rozhodnutí o svém úpadku z důvodu platební neschopnosti a v němž sdělil, že nemá žádné finanční prostředky k úhradě zálohy na náklady insolvenčního řízení, neboť nemá žádný majetek. Cituje ust. § 108 odst. 1 a 2 insolvenčního zákona vysvětlil soud, že záloha na náklady insolvenčního řízení má zajistit prostředky ke krytí počátečních nákladů insolvenčního správce po vydání rozhodnutí o úpadku a prohlášení konkursu souvisejících se zjišťováním stavu majetku dlužníka, vymáhání pohledávek, popř. zaplacení odměny insolvenčního správce, jež dle vyhlášky č. 313/2007 Sb. činí při konkursu nejméně 45.000,-Kč. Vzhledem k tomu, že dlužník nemá žádný majetek a v této fázi řízení nelze s dostatečnou jistotou předvídat, jaké výdaje si zjišťování majetkové podstaty, její správa a hotové výdaje insolvenčního správce vyžádají, stanovil soud zálohu v maximální výši.

Proti tomuto usnesení Krajského soudu v Praze se dlužník včas odvolal a požadoval, aby je odvolací soud zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu

řízení. Namítal, že vlastní nemovitost (pozemek parc. č. 360/1, jehož součástí je i objekt občanské vybavenosti č.p. 738, v k.ú Teplice-Trnovany), která byla pro účely daňové exekuce oceněna částkou 12.300.000,-Kč. Není tedy žádný důvod předpokládat, že by výtěžek ze zpeněžení této nemovitosti nepokryl alespoň odměnu a náklady insolvenčního správce. Pokud by likvidátorovi jmenovanému soudem vznikla povinnost zálohu zaplatit, bylo by možné použít na její úhradu pouze prostředky, jež likvidátorovi poskytl Městský soud v Praze, jenž ho do této funkce jmenoval.

Vrchní soud v Praze přezkoumal napadené usnesení i řízení jeho vydání předcházející a dospěl k těmto zjištěním a závěrům:

Podle ust. § 108 odst. 1 až 3 insolvenčního zákona ve znění účinném od 1.1.2014 může insolvenční soud před rozhodnutím o insolvenčním návrhu uložit insolvenčnímu navrhovateli, aby ve stanovené lhůtě zaplatil zálohu na náklady insolvenčního řízení až do výše 50.000,-Kč, je-li to nutné ke krytí nákladů řízení a prostředky k tomu nelze zajistit jinak; to platí i tehdy, je-li zřejmé, že dlužník nemá žádný majetek. Povinnost zaplatit zálohu neuloží insolvenční soud dlužníku, o jehož insolvenčním návrhu může rozhodnout bez zbytečného odkladu tak, že vydá rozhodnutí o úpadku, s nímž spojí rozhodnutí o povolení oddlužení. Nebude-li záloha na náklady insolvenčního řízení ve stanovené lhůtě zaplacena, může insolvenční soud před rozhodnutím o insolvenčním návrhu insolvenční řízení zastavit, a neučiní-li tak, může přikročit k jejímu vymáhání; o tom musí insolvenčního navrhovatele poučit.

Účelem institutu zálohy-jak správně vystihl soud v napadeném usnesení-je především překlenout nedostatek finančních prostředků, umožnit insolvenčnímu správci výkon jeho funkce a poskytnout záruku úhrady odměny a hotových výdajů insolvenčního správce pro případ, že by je nebylo možno uhradit z majetkové podstaty.

Z insolvenčního návrhu a předložených příloh odvolací soud zjistil, že se dlužník domáhal vydání rozhodnutí o úpadku s tím, že má vůči 6 věřitelům 7 splatných závazků v celkové výši 18.410.851,46 Kč a jeho majetek tvoří pouze nemovitost-pozemek parc. č. 360/1, jehož součástí je i objekt občanské vybavenosti, zapsaný na LV č. 626 pro k.ú. Teplice-Trnovany, jejíž hodnota byla znaleckým posudkem stanovena na částku 12.300.000,-Kč. Usnesením Městského soudu v Praze č.j. 75 Cm 101/2012 ze dne 15.8.2012 byl dlužník zrušen, byla nařízena jeho likvidace a byl mu jmenován likvidátor a nevyvíjí již žádnou činnost. Protože z těchto údajů je zřejmé, že úpadek dlužníka bude zjevně řešen konkursem, přičemž dlužník nedisponuje žádnými likvidními prostředky, jež by insolvenční správce mohl použít na úhradu prvotních nákladů insolvenčního řízení po svém ustanovení do funkce, je odvolací soud stejně jako soud prvního stupně toho názoru, že složení zálohy je v daném případě nezbytné. Vzhledem k počtu věřitelů dlužníka a rozsahu jeho majetku, z jehož zpeněžení lze očekávat minimálně částečnou úhradu nákladů insolvenčního řízení, je však odvolací soud na rozdíl od soudu prvního stupně toho názoru, že přiměřenou je v daném případě záloha ve výši 30.000,-Kč.

Na základě těchto zjištění a veden názory vyjádřenými shora postupoval odvolací soud podle ust. § 220 odst. 1 za použití § 167 odst. 2 občanského soudního řádu a napadené usnesení změnil, jak uvedeno ve výroku.

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí n e n í dovolání přípustné.

V Praze dne 13. srpna 2014

JUDr. Jiří K a r e t a , v. r. předseda senátu

Za správnost vyhotovení: Kateřina Vaněčková