2 VSPH 480/2015-B-20
KSPL 20 INS 33179/2013 2 VSPH 480/2015-B-20

USNESENÍ

Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Tomáše Brauna a soudců Mgr. Martina Lišky a Mgr. Kláry Halové ve věci dlužnice Věry anonymizovano , anonymizovano , bytem a sídlem Sídliště 876, Třemošná, IČO:42806542, o odvolání dlužnice proti usnesení Krajského soudu v Plzni č.j. KSPL 20 INS 33179/2013-B-9 ze dne 4. února 2015,

takto:

Usnesení Krajského soudu v Plzni č.j. KSPL 20 INS 33179/2013-B-9 ze dne 4. února 2015 se p o t v r z u j e.

Odůvodnění:

Krajský soud v Plzni ve výroku označeným usnesením zrušil schválené oddlužení Věry anonymizovano (dále jen dlužnice) a prohlásil na její majetek konkurs s tím, že bude projednáván jako nepatrný.

V odůvodnění usnesení soud shrnul dosavadní průběh řízení zejména tak, že: 1) dlužnice ve svém insolvenčním návrhu jako své příjmy označila příjem z podnikání, vdovský důchod a příjem ze smlouvy o důchodu ze dne 20.11.2013 (dále jen Smlouva o důchodu), v níž se jí Petr Večeř (dále jen Plátce) počínaje měsícem, ve kterém nabude účinnosti usnesení, jímž soud schválí oddlužení formou splátkového kalendáře, zavázal po dobu 5 let vyplácet měsíčně dar ve výši 4.000,-Kč, 2) dlužnice mu podáním ze dne 8.9.2014 doručila přípis, jímž Plátce ke dni 8.8.2014, tedy ještě předtím, co dle usnesení ze dne 25.7.2014, jímž bylo schváleno oddlužení dlužnice splátkovým kalendářem, měla dlužnice uhradil první splátku, vypověděl Smlouvu o důchodu, 3) na jednání konaném dne 29.1.2015 předložila insolvenční správkyně Plzeňská insolvenční, v.o.s. (dále též jen Správkyně) zprávu, podle níž: -je (bylo) na účet podstaty poukazováno toliko 820,-Kč od České správy sociálního zabezpečení jako srážka z vdovského důchodu,

-dlužnice od listopadu roku 2014 neplatí zálohu na srážky z příjmů z podnikání, která byla stanovena ve výši 5.000,-Kč měsíčně (záloha byla uhrazena pouze t řikrát-v srpnu, září a říjnu roku 2014), -ze Smlouvy o důchodu nebylo od počátku běhu splátkového kalendáře nic plněno.

Z výše uvedeného soud dovodil, že očekávaná míra uspokojení pohledávek nezajištěných věřitelů klesla pod hranici 30 %, a že věřitelé obdrží výrazně méně, než činil původní předpoklad, podle něhož měli být uspokojeni v rozsahu převyšujícím 70 %. Podle názoru soudu nelze vyloučit ani nepoctivý záměr dlužnice tkvící v tom, že pro okamžik rozhodování o návrhu na oddlužení měla připravenu Smlouvu o důchodu, na kterou však nikdy nemělo být plněno. Potud soud zdůraznil, že výpověď Smlouvy o důchodu byla sepsána ještě před uhrazením první splátky dlužnice, která neuvedla, jakým způsobem bude tento razantní výpadek svých příjmů (Plátce se zavázal zaplatit celkem 240.000,-Kč za 60 měsíců splátkového kalendáře) řešit.

Nepoctivému záměru-pokračoval soud-nasvědčuje i ta skutečnost, že dlužnice byla dne 18.6.2013 odsouzena pro trestný čin podle ust. § 240 odst. 1 trestního zákoníku (zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby) v součinnosti s ust. § 24 odst. 1 písm. c) a § 240 odst. 3 téhož zákona k podmíněnému trestu odnětí svobody, a že s ní bylo zahájeno trestní řízení ohledně nepřiznaného majetku náležícího do majetkové podstaty ve výši 40.925,-Kč.

Jelikož z těchto důvodů nelze ve schváleném oddlužení pokračovat, rozhodl soud, jak výše uvedeno.

Proti tomuto usnesení Krajského soudu v Plzni podala dlužnice včasné odvolání, jež podle svého obsahu směřovalo proti té jeho části, jíž bylo zrušeno její schválené oddlužení a prohlášen konkurs na její majetek, a v němž v první řadě uvedla, že důvody, pro něž Plátce odstoupil od Smlouvy o důchodu, jsou opodstatněné. Potud poukazovala na připojené podání ze dne 23.2.2015 označené jako Vysvětlení k odstoupení od Smlouvy o důchodu , v němž Plátce mimo jiné uvedl, že V minulosti jsem půjčil bratrům vyšší částky peněz Bohužel mi bratři nezačali splácet V mezidobí mi též zemřel otec, se kterým jsem bydlel. Platil náklady na bydlení. Na základě těchto skutečností jsem se rozhodl od Smlouvy o důchodu odstoupit. Dostal bych se sám do finančních problémů . Rozvedla, že finanční výpadek nahradí tak, že požádá o starobní důchod /v tomto směru podotkla, že vzhledem ke svému věku mohla odejít do starobního důchodu (již) dne 3.12.2012/, v důsledku čehož bude posílat na účet Správkyně vyšší částku než dosud (starobní důchod + poměrnou část vdovského důchodu).

K neuhrazeným zálohám na srážky z příjmů z podnikání dlužnice uvedla, že je neplatila nikoli proto, že by nechtěla, ale proto, že jako osoba samostatně výdělečně činná má nepravidelný příjem a bohužel (právě) na konci roku 2014 neměla provize vyplacené (v tomto směru uvedla, že počítá s tím, že chybějící zálohy postupně vyplatí). Ke svému podmíněnému odsouzení mimo jiné uvedla, že Koupila jsem s.r.o. a dovezla jsem zboží z Německa. Na toto zboží firma, která měla o zboží zájem, měla zajištěn odbyt. DPH jsem přiznala, ale bohužel jsem nikdy neobdržela peníze na fakturu. Tudíž jsem nemohla peníze odvést. Z mé strany šlo jen o obchod. Nikoli podvod. To soud posoudil nižší sazbou trestu . K nevydání částky 40.925,-Kč do majetkové podstaty pak uvedla, že Chtěla jsem pomoci příteli, který se dostal do potíží v zahraničí. Byla to půjčka. Po jeho návratu by mi peníze vrátil a já bych je poslala insolvenčnímu správci jako mimořádnou splátku. Poslala jsem mu peníze přes Western Union. Tato společnost nahlásila převod jako podezřelý obchod policii. Policie nezjistila, že jsem se dopustila trestného činu a případ odložila. Policie výše uvedenou částku poukázala insolvenčnímu správci . Především z těchto důvodů dlužnice požadovala, aby odvolací soud napadené usnesení změnil tak, že se schválené oddlužení nezrušuje a na její majetek se konkurs neprohlašuje.

Vrchní soud v Praze dle ust. § 212 a § 212a občanského soudního řádu (dále jen OSŘ) přezkoumal napadené usnesení v rozsahu napadeném odvoláním i řízení jeho vydání předcházející, a poté, co odvolání projednal na jednání konaném dne 2.7.2015, dospěl k těmto zjištěním a závěrům:

Z ust. § 418 odst. 3 insolvenčního zákona (dále jen IZ), jež v této věci aplikoval soud prvního stupně, plyne, že insolvenční soud schválené oddlužení zruší a současně rozhodne o způsobu řešení dlužníkova úpadku konkursem také tehdy, vyjdou-li po schválení oddlužení najevo okolnosti, na jejichž základě lze důvodně předpokládat, že oddlužením je sledován nepoctivý záměr; k tomu viz závěry obsažené např. v usnesení Nejvyššího soudu ČR sen. zn. 29 NSČR 45/2010 ze dne 30.4.2013 uveřejněném pod č. 86/2013 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, podle nichž povinnost dlužníka sledovat navrženým oddlužením ve smyslu ust. § 395 odst. 1 písm. a) IZ poctivý záměr trvá po celou dobu oddlužení (i po schválení oddlužení); po celou tuto dobu je poctivost dlužníkova záměru při oddlužení povinen zkoumat insolvenční soud a reagovat (z úřední povinnosti) na skutečnosti, z nichž se podává, že dlužník nesledoval oddlužením poctivý záměr, jakmile vyjdou v insolvenčním řízení najevo. Vyjde-li po schválení oddlužení najevo, že dlužník navrženým oddlužením sledoval nepoctivý záměr, je to důvodem ke zrušení schváleného oddlužení.

Odvolací soud v první řadě konstatuje, že výkladem ust. § 395 odst. 1 písm. a) IZ (otázkou nepoctivého záměru dlužníka při oddlužení) se ve své rozhodovací praxi opakovaně zabýval Nejvyšší soud ČR, přičemž např. v usnesení sen. zn. 29 NSČR 14/2009 ze dne 28.7.2011 uveřejněným pod č. 14/2012 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek dospěl mimo jiné k závěru, že ust. § 395 odst. 1 písm. a) IZ patří k právním normám s relativně neurčitou hypotézou, to jest k právním normám, jejichž hypotéza není stanovena přímo právním předpisem a které tak přenechávají soudu, aby podle svého uvážení v každém jednotlivém případě vymezil sám hypotézu právní normy ze širokého, předem neomezeného okruhu okolností. Závěr, že dlužník sleduje podáním návrhu na povolení oddlužení nepoctivý záměr, závisí vždy na posouzení konkrétních okolností, jež vyjdou najevo v rámci daného insolvenčního řízení. Může jít např. o jednání směřující k poškozování věřitelů (lhostejno, že nesankcionované normami trestního práva) v době před zahájením insolvenčního řízení, o zatajování skutečností týkajících se majetkových poměrů dlužníka apod.

Vrchní soud v Praze se otázkou, jaké důsledky má zjištění o pravomocném odsouzení dlužníka pro trestný čin majetkové nebo hospodářské povahy (jako tomu bylo v případě dlužnice) na posouzení nepoctivého záměru dlužníka, zabýval např. v usnesení sen. zn. 1 VSPH 53/2009 ze dne 6.2.2009, v němž kromě jiného dovodil, že také osoba odsouzená pro trestný čin majetkové (hospodářské) povahy může dojít oddlužení, jestliže její trest byl např. zahlazen, jestliže svým dalším chováním zřetelně projevuje poctivý záměr následky činem způsobené napravit, jestliže veškerých svých schopností a možností využívá k úhradě závazků a lze proto očekávat, že i pro věřitele bude oddlužení výhodnějším uspořádáním majetkových vztahů k dlužníku.

Odvolací soud považuje za důležité zmínit, že při řešení úpadku oddlužením může dlužník dosáhnout při splnění podmínek oddlužení osvobození od placení zbytku pohledávek dle ust § 414 IZ. Je tedy zřejmé, že tomuto dobrodiní by se mělo dostát jen dlužníkům, kteří svým návrhem na povolení oddlužení a svým chováním v průběhu oddlužení nesledují nepoctivý záměr. Při posouzení důvodnosti odvolání považoval odvolací soud za podstatné, že dlužnice nejenže dne 18.6.2013 /tedy krátce předtím, než insolvenčním návrhem doručeným soudu dne 21.11.2013 (č.d. A-1) zahájila insolvenční řízení/ byla pravomocně odsouzena pro trestný čin hospodářské povahy (č.d. A-8), nýbrž, jak plyne z usnesení Policie České republiky ze dne 13.1.2015 (č.d. B-8), dne 18.8.2014 /tedy krátce poté, co jí bylo dne 25.7.2014 schváleno oddlužení plněním splátkového kalendáře (č.d. B-4)/odeslala z pobočky České pošty, s.p. v Plzni příjemci (Mercy Chipato Akinrenimu) do Jižní Afriky částku 40.925,-Kč, jež jí byla dne 4.3.2014 jako odkupní hodnota vyplacena pojišťovnou Met Life, namísto toho, aby tuto částku dle ust. § 412 odst. 1 písm. b) IZ jako svůj mimořádný příjem použila k mimořádným splátkám nad rámec splátkového kalendáře.

Přitom o povinnosti zaslat po konzultaci se Správkyní své mimořádné příjmy na účet majetkové podstaty byla poučena v článku VI. písm. c) usnesení o schválení oddlužení. Jejímu tvrzení na jednání před odvolacím soudem, že jí nenapadlo, že by tuto finanční částku měla jako mimořádný příjem použít na úhradu splátkového kalendáře odvolací soud neuvěřil také proto, že v odvolání výslovně uvedla, že po jeho návratu (míněno přítele z Jihoafrické republiky) by mi peníze vrátil a já bych je poslala insolvenčnímu správci jako mimořádnou splátku .

Za těchto okolností nelze dovodit, že by dlužnice, která byla odsouzena za trestný čin hospodářské povahy, svým dalším chováním zřetelně projevila poctivý záměr následky činem způsobené napravit např. tím, že by veškerých svých schopností a možností využila k úhradě závazků; naopak tím, že v rozporu s ust. § 412 odst. 1 písm. e) IZ zatajila příjem z pojistného plnění, jež se navíc pokusila odeslat do zahraničí (Správkyně k tomu uvedla, že inkriminovanou finanční transakci prověřoval Finančně analytický útvar Policie ČR), činila pravý opak. Závěr o nepoctivém záměru dlužnice-vzhledem ke shora popsaným konkrétním okolnostem věci-není podle názoru odvolacího soudu s to zvrátit ani to, že se po vydání napadeného usnesení dramaticky změnily příjmové poměry dlužnice a že zde je (by byl) předpoklad, že by oddlužení dosáhla.

Na základě těchto zjištění a veden názory vyjádřenými shora neshledal odvolací soud odvolání dlužnice důvodným a napadené usnesení v odvoláním napadeném rozsahu (včetně na rozhodnutí o prohlášení konkursu závislém rozhodnutí o tom, že konkurs bude projednáván jako nepatrný) podle ust. § 219 OSŘ jako věcně správné potvrdil.

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí j e dovolání přípustné, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak; dovolání lze podat do dvou měsíců od doručení tohoto rozhodnutí k Nejvyššímu soudu ČR prostřednictvím Krajského soudu v Plzni.

V Praze dne 2. července 2015

Mgr. Tomáš B r a u n , v.r. předseda senátu Za správnost vyhotovení: Jana Berná