2 VSPH 479/2013-A-53
KSHK 41 INS 11186/2012 2 VSPH 479/2013-A-53

USNESENÍ

Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jiřího Karety a soudců Mgr. Tomáše Brauna a Mgr. Martina Lišky ve věci dlužníka TNS CZ, s.r.o., Prokopa Holého 3752, Havlíčkův Brod, zast. advokátkou JUDr. Ladislavou Lebedovou, sídlem Husovo nám. 65, Ledeč nad Sázavou, zahájené na návrh Ing. Nikity Torgalo, bytem Prokopa Holého 3752, Havlíčkův Brod, zast. advokátkou JUDr. Šárkou Veskovou, sídlem Palackého 359, Hradec Králové, o odvolání navrhovatele proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové č.j. KSHK 41 INS 11186/2012-A-18 ze dne 10.prosince 2012 ve znění doplňujícího usnesení č.j. KSHK 41 INS 11186/2012-A-32 ze dne 21.května 2013

takto:

I. Usnesení Krajského soudu v Hradci Králové č.j. KSHK 41 INS 11186/2012-A-18 ze dne 10.prosince 2012 ve znění doplňujícího usnesení č.j. KSHK 41 INS 11186/2012-A-32 ze dne 21.května 2013 se potvrzuje.

II. Navrhovateli se ukládá zaplatit dlužníkovi 10.592,-Kč na náhradu nákladů odvolacího řízení do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám advokátky JUDr. Ladislavy Lebedové.

Odůvodnění:

Krajský soud v Hradci Králové usnesením č.j. KSHK 41 INS 11186/2012-A-18 ze dne 10.12.2012 ve znění doplňujícího usnesení č.j. KSHK 41 INS 11186/2012-A-32 ze dne 21.5.2013 zamítl insolvenční návrh, jímž se Ing. Nikita Torgalo (dále jen navrhovatel) domáhal vydání rozhodnutí o úpadku a prohlášení konkursu na majetek TNS CZ, s.r.o. (dále jen dlužník), rozhodl o vrácení složené zálohy na náklady insolvenčního řízení ve výši 50.000,-Kč navrhovateli a uložil mu, aby zaplatil soudní poplatek ve výši 2.000,-Kč a dlužníkovi 14.946,-Kč na náhradu nákladů řízení.

V odůvodnění usnesení soud uvedl, že se navrhovatel domáhal vydání rozhodnutí, jímž by soud zjistil úpadek dlužníka a prohlásil na jeho majetek konkurs. V insolvenčním návrhu navrhovatel tvrdil, že s dlužníkem uzavřel smlouvu o půjčce, přičemž celková dlužná částka činí 1.475.887,-Kč s úrokem ve výši 140% diskontní sazby ČNB. Půjčku poskytl dlužníkovi v rámci obchodní spolupráce na jeho rozvoj a na nákup nemovitosti. Splatnost části pohledávky ve výši 624.761,-Kč byla na základě zástavní smlouvy a smlouvy o zřízení věcného břemene ze dne 8.10.1998 stanovena ke dni 24.10.2002. Na základě dohody s dlužníkem nechal navrhovatel tyto finanční prostředky u dlužníka, aby měl zabezpečeno trvalé bydlení na adrese sídla dlužníka. Následně dal dlužníkovi souhlas k prodeji bytu a použití prostředků na nákup pozemků pro výstavbu nového rodinného domu. Vzhledem k tomu, že k bytu bylo ve prospěch navrhovatele zřízeno zástavní právo, nebyl by prodej bytu uskutečnitelný bez jeho souhlasu. Smlouva o půjčce byla navrhovateli odcizena, což dne 10.6.2011 nahlásil Policii ČR. Existenci tvrzené smlouvy proto prokazoval výpisem závazků dlužníka vůči němu ze dne 8.3.2006, potvrzením závazku jednatelem dlužníka ze dne

2.3.2012, uznáním dluhu ze dne 16.2.2000 a zanesením v účetnictví dlužníka. Vzhledem k tomu, že splatnost půjčky nebyla stanovena, nastala dle tvrzení navrhovatele doručením jeho výzvy dlužníkovi ze dne 17.5.2011, jíž stanovil povinnost zaplatit dluh do 31.5.2011. Dlužník na výzvu nereagoval a od 1.6.2011 je v prodlení s placením dluhu. Navrhovatel tvrdil, že je mu známo, že se dlužník dostal do platební neschopnosti, když zastavil platby podstatné části svých peněžitých závazků, zejména platby plynu, elektřiny a telekomunikačních služeb, a tyto platby za něj uhradil navrhovatel, neboť bydlí ve stejné nemovitosti jako je sídlo dlužníka a při neplacení by hrozilo poškození nemovitosti. Jednatelka dlužníka účtovala tyto platby jako vlastní vklady do dlužníka, proto v poslední době začal navrhovatel hradit závazky dlužníka vlastním jménem.

Navrhovateli je známo, že dlužník uzavřel s INTERSERVICE & Co., a.s. dne 29.4.2009 smlouvu o půjčce na nákup osobního automobilu, na základě níž byla dlužníkovi poskytnuta půjčka 12.000,-EUR. Jménem tohoto věřitele jednal navrhovatel, který dne 24.6.2011 zaslal dlužníkovi výzvu ke splnění dluhu do 8.7.2011. Dlužník na výzvu nereagoval a nic neuhradil. Dále navrhovatel tvrdil, že dlužník má i další věřitele, a to Raisu Torgalo a Nikolaje Rodionova, kteří na základě dohody o spolupráci ze dne 29.9.2003 poskytli dlužníkovi finanční prostředky ve výši 3.975.200,-Kč k nákupu pozemků a výstavbě nemovitostí. Vzhledem k tomu, že dlužník porušil podmínky spolupráce, odstoupili od smlouvy a dne 17.5.2011 vyzvali dlužníka k úhradě dlužné částky do 31.5.2011. Dlužník na jejich pohledávku dosud nic neuhradil. Navrhovatel i další označení věřitelé jsou občany Ruské federace, půjčky poskytnuté dlužníkovi navrhovatelem a věřiteli tak jsou zahraničními investicemi ve smyslu Washingtonské úmluvy, která pro Českou republiku vstoupila v platnost dne 8.4.1992.

Z toho navrhovatel dovozoval, že je dlužník v úpadku, neboť má splatné závazky po dobu delší než 30 dnů, které není schopen plnit, neboť je neplní po dobu delší než 3 měsíce.

Dlužník ve vyjádření k insolvenčnímu návrhu uvedl, že s ním nesouhlasí a má zato, že návrh trpí vadami, když se jedná o návrh na řešení úpadku konkursem, a insolvenční návrh tak nebyl řádně podán. Poukázal dále na skutečnost, že navrhovatel nepřihlásil svoji pohledávku do insolvenčního řízení, resp. přihlásil ji vadně. Dále uvedl, že navrhovatel neprokázal existenci půjčky ve výši 1.475.887,-Kč, o niž opírá svůj návrh, a pro případ existence takového závazku poukázal z důvodu procesní opatrnosti na promlčení tvrzené pohledávky. Namítl, že insolvenční řízení nelze ztotožnit s řízením nalézacím, v němž by navrhovatel podle jeho názoru s prokázáním existence své pohledávky neuspěl, popřel existenci smlouvy o půjčce s INTERSERVICE & Co., a.s., namítl, že půjčka doložena nebyla a že částku 12.000,-EUR od této obchodní společnosti či navrhovatele neobdržel. Tvrzení navrhovatele označil za účelová ve snaze o vytvoření jeho dalšího věřitele. Další, navrhovatelem tvrzenou pohledávku v celkové výši 21.318,-Kč dlužník popřel s tím, že zřejmě došlo k odcizení složenek navrhovatelem, a z důvodu, aby nekomplikoval insolvenční řízení, tuto pohledávku navrhovateli uhradil. Dále uvedl, že s Nikolajem Rodionovem nikdy žádnou smlouvu neuzavřel a neexistuje mezi nimi žádný závazkový vztah, z něhož by mohla vyplývat pohledávka vůči němu, a není si vědom ani existence závazku vůči Raise Torgalo. Z důvodu procesní opatrnosti proti nim rovněž vznáší námitku promlčení. Dlužník popřel, že by byl v úpadku, poukázal na to, že vlastní nemovitosti v hodnotě nejméně 8.500.000,-Kč, a navrhl, aby soud insolvenční návrh zamítl, popřípadě odmítl pro vady.

Z dlužníkem předložených seznamů soud zjistil, že dlužník má celkem 19 pohledávek za společností INTERSERVICE & Co., a.s. v celkové výši cca 700.000,-Kč, dvě pohledávky za navrhovatelem ve výši cca 130.000,-Kč a jednu za společností Motor Company ve výši 116.592,-Kč. Dlužník vlastní nemovitosti v k.ú. Havlíčkův Brod-dům čp. 3752 a pozemky p.č. 1661/89, 1661/90, 1661/46, st.p.č. 6919, akcie INTERSERVICE & Co., a.s. v hodnotě 100.000,-Kč, hotovost ve výši 13.800,-Kč, zůstatek na účtě ve výši 26.865,-Kč, automobil zn. Jaguár X-type a koženou sedací soupravu; nemá žádné zaměstnance. V seznamu závazků dlužník uvedl, že má jednoho věřitele-Raisu Torgalo, která vůči němu uplatňuje pohledávku ve výši 3.975.200,-Kč, přičemž dlužník tuto pohledávku popírá co do pravosti a výše z důvodu, že platně nevznikla, případně je již promlčená.

Při jednání konaném dne 14.11.2012 odkázal navrhovatel na insolvenční návrh a doplnil, že špatná ekonomická situace dlužníka vyplývá z listin založených v obchodním rejstříku a z účetnictví dlužníka. Dlužník žádnou činnost nevykonává, má příjem pouze z nájemného, a je proto třeba řešit celou situaci prohlášením konkursu. Podle navrhovatele je půjčka, kterou dlužníkovi poskytl, zřejmá z účetnictví dlužníka, a jeho úpadek byl osvědčen provedenými důkazy.

Dlužník odkázal na písemné vyjádření k insolvenčnímu návrhu a doplnil, že doklady v obchodním rejstříku mají pouze evidenční charakter. K písemnému uznání dluhu a potvrzení ze strany svého bývalého jednatele Mgr. Radka Libry uvedl, že od roku 2000 již jeho jednatelem nebyl a že k uzavření smlouvy o půjčce mezi navrhovatelem a jím nedošlo. Pokud by pohledávka navrhovatele existovala, byla by stará 12 let a nemohla by být úspěšně uplatněna v civilním řízení. Navrhl proto, aby soud návrh odmítl, popřípadě zamítl.

Z předložené kopie závazků vůči navrhovateli jakožto společníkovi dlužníka ze dne 8.3.2006 opatřené otiskem razítka dlužníka a podpisem jeho jednatelky Tatiany Torgalo soud zjistil, že obsahuje položku 311297 i/3, 315001/36500, kde je uvedena částka 624.761,-Kč s ručně psanou poznámkou sml.24.10.97 . Z rozvahy zpracované ke dni 31.12.1999 soud nezjistil, že by v ní byl zanesen závazek z půjčky vůči navrhovateli. Z protokolu o trestním oznámení ze dne 10.6.2011 sepsaného územním odborem Havlíčkův Brod, oddělením hospodářské kriminality, soud zjistil, že navrhovatel mimo jiné vypověděl, že mu z místa jeho trvalého bydliště na adrese Prokopa Holého 3752, Havlíčkův Brod, byly odcizeny dvě smlouvy o půjčce uzavřené s dlužníkem, písemné uznání dluhu dlužníkem a smlouva o spolupráci uzavřená mezi dlužníkem a jeho rodiči. Z výzvy ke splnění dluhu ze dne 17.5.2011 soud zjistil, že navrhovatel informoval dlužníka o tom, že mu v letech 1997-1999 půjčil celkem 1.475.887,-Kč s úrokem ve výši 140% diskontní sazby ČNB, přičemž se jednalo o zahraniční investici na rozvoj dlužníka. Jelikož nebyla dohodnuta doba splatnosti, stanovil jako termín splatnosti den 31.5.2011. Z uznání dluhu ze dne 16.2.2000 soud zjistil, že jednatel dlužníka Mgr. Radek anonymizovano potvrdil za dlužníka existenci závazku z půjčky ve výši 1.475.887,-Kč ze dne 31.12.1999. Z potvrzení závazku ze dne 2.3.2012 soud zjistil, že Mgr. Radek anonymizovano jako bývalý jednatel dlužníka potvrdil, že v letech 1997-1999 poskytl navrhovatel na základě smlouvy o půjčce a dodatků k ní dlužníkovi finanční prostředky na rozvoj společnosti a nákup nemovitosti v celkové výši 1.475.887,-Kč s úrokem ve výši 140% diskontní sazby ČNB, přičemž tyto prostředky byly řádně zaúčtovány v účetnictví dlužníka. Uvedená minimální úroková sazba byla dojednána proto, že dlužník současně přijal závazek poskytnout navrhovateli a členům jeho rodiny trvalé bydlení na adrese sídla dlužníka po celou dobu trvání půjčky, protože navrhovatel nemohl jako cizinec vlastnit v České republice nemovitost. Navrhovateli pak bylo zajištěno věcné břemeno a předkupní právo k nemovitosti. Z výzvy ke splnění dluhu ze dne 24.6.2011 soud zjistil, že navrhovatel vyzval dlužníka k vrácení půjčky 12.000,-EUR poskytnutých na nákup osobního automobilu a stanovil mu lhůtu k plnění do 8.7.2011. Z emailové upomínky od COMA, s.r.o. soud zjistil, že dne 17.1.2012 upomněla dlužníka k uhrazení platby za internet, aniž by byla uvedena dlužná částka. Z příjmových pokladních dokladů Coma, s.r.o. ze dne 6.1. a 24.1.2012 soud zjistil, že této společnosti byly zaplaceny částky 395,-Kč a 247,-Kč.

Dále soud z kopie ústřižku poštovní poukázky zjistil, že dne 30.7.2012 uhradil dlužník navrhovateli 24.811,-Kč. Z kopie výpisu závazků ke společníkům ze dne 8.3.2006 soud zjistil, že ve vztahu k Raise Torgalo a Nikolaji Rodionovi jsou pod položkami 2.1.02, 1.1.03, 3.3.04 a 22.4.04 uvedeny částky 15.000,-EUR, 500.000,-Kč, 2.000.000,-Kč, 500.000,-Kč a 500.000,-Kč. Z kopie opisu smlouvy o spolupráci ze dne 29.9.2003, k níž je připojená tlumočnická doložka, soud zjistil, že jejími účastníky byl na jedné straně dlužník a na druhé straně jeho společníci Raisa Torgalo a Nikolaj Rodionov, přičemž cílem smlouvy bylo spojení finančních prostředků společníků za účelem výstavby bytového domu. Smlouva není opatřena podpisy společníků. Z kopie odstoupení od smlouvy ze dne 17.5.2011 soud zjistil, že navrhovatel jako zástupce Raisy Torgalo a Nikolaje Rodionova na základě plné moci odstoupil jejich jménem od smlouvy o spolupráci ze dne 29.9.2003, podle níž investovali věřitelé do dlužníka prostředky s cílem výstavby bytového domu s tím, že v jejich prospěch bude zřízeno zástavní právo a předkupní právo k nemovitostem, což se nestalo. Proto nemají zájem na další spolupráci a od smlouvy odstoupili. Z výzvy ke splnění dluhu ze dne 17.5.2011 soud zjistil, že navrhovatel jako zástupce Raisy Torgalo a Nikolaje Rodionova vyzval jejich jménem dlužníka k zaplacení částky 3.975.200,-Kč, kterou dlužníkovi poskytli na základě smlouvy o půjčce ze dne 12.10.2001 a dohody o společné činnosti ze dne 29.9.2003. Splatnost částky byla stanovena na den 31.5.2011. Současně dlužníka informovali o svých předkupních právech k nemovitostem a avizovali připravenost zaplatit nejvyšší tržní cenu.

Z kopie rozvahy dlužníka zpracované ke dni 31.12.2011 soud zjistil, že je u položky vlastní kapitál uvedeno dle stavu z minulého účetního období-1019 (míněno v celých tisících), u položky hospodaření minulých let-1110, u položky výsledek hospodaření běžného účetního období-149 a cizí zdroje 5720, ve výkazu zisku a ztráty ve zjednodušeném rozsahu ke dni 31.12.2011 je u položky přidaná hodnota uvedeno za minulé účetní období-14 (v celých tisících), u položky provozní výsledek-106, u výsledku hospodaření za běžnou činnost-149 a výsledek hospodaření za účetní období-149. Z kopie rozvahy dlužníka zpracované ke dni 31.12.2010 zjistil, že u položky vlastní kapitál je uvedeno-1019 (stav v běžném účetním období) a-870 (stav v minulém účetním období), u položky hospodaření minulých let-1110 (stav v běžném účetním období) a-979 (stav v minulém účetním období), u položky výsledek hospodaření běžného účetního období-149 (stav v běžném účetním období) a-131 (stav v minulém účetním období). Z výkazu zisku a ztráty ve zjednodušeném rozsahu zpracovaného ke dni 31.12.2010 zjistil, že je u položky přidaná hodnota uvedeno za minulé účetní období-109, v běžném účetním období-14, u položky provozní výsledek hospodaření-106 v běžném účetním období a-127 v minulém účetním období, u finančního výsledku hospodaření-2 za běžné a-4 za minulé účetní období, u výsledku hospodaření za běžnou činnost-149 za běžné a-131 za minulé účetní období, výsledek hospodaření za účetní období-149 za běžné a-131 za minulé účetní období a výsledek hospodaření před zdaněním-108 za běžné a-131 za minulé účetní období. Z kopie rozvahy dlužníka zpracované ke dni 31.12.2009 zjistil, že u položky vlastní kapitál je uvedeno dle stavu z minulého účetního období-739 (míněno v celých tisících), stav v běžném účetním období je -870, u položky výsledek hospodaření minulých let v běžném účetním období-979, v minulém-1094, u položky výsledek hospodaření běžného účetního období-131 (stav v běžném účetním období) a +115 stav v minulém účetním období. Z výkazu zisku a ztráty ve zjednodušeném rozsahu zpracovaného ke dni 31.12.2009 zjistil, že je u položky provozní výsledek hospodaření-127 v běžném účetním období a +116 v minulém účetním období, u finančního výsledku hospodaření-4 za běžné a-1 za minulé účetní období, u výsledku hospodaření za běžnou činnost-131 za běžné a +115 za minulé účetní období, výsledek hospodaření za účetní období-131 za běžné a +115 za minulé účetní období a výsledek hospodaření před zdaněním-131 za běžné a +115 za minulé účetní období.

Z úplného výpisu z obchodního rejstříku soud zjistil, že Mgr. Radek anonymizovano , anonymizovano , byl jednatelem dlužníka, přičemž tento údaj byl zapsán dne 31.1.1997 a vymazán dne 18.7.2000. Z insolvenčního rejstříku zjistil, že v minulosti počínaje dnem 2.8.2011 zahájil navrhovatel proti dlužníkovi 4 insolvenční řízení, která skončila v prvém případě zamítnutím návrhu pro nedostatek aktivní věcné legitimace, v dalších dvou případech zastavením řízení pro překážku litispendence a v posledním případě odmítnutím návrhu z důvodu, že neobsahoval konkrétní tvrzení a důkazy o pohledávce navrhovatele a tvrzení ohledně pohledávek dalších věřitelů.

Dále soud citoval ust. § 3 odst. 1 a 3, § 105 a § 143 odst. 1 insolvenčního zákona, shrnul výsledky řízení a dospěl k následujícím závěrům. Navrhovatel tvrdil, že s dlužníkem uzavřel smlouvu o půjčce, když celková dlužná částka činí 1.475.887,-Kč s úrokem ve výši 140% diskontní sazby ČNB, přičemž splatnost části půjčky ve výši 624.761,-Kč byla stanovena ke dni 24.10.2002 a dle jeho tvrzení splatnost zbytku dluhu ujednána nebyla. Smlouvu nepředložil, neboť tvrdil, že mu byla odcizena. Tvrdil, že půjčku poskytl dlužníkovi v rámci obchodní spolupráce na jeho rozvoj a nákup nemovitosti. Dlužník tvrzenou pohledávku rozporoval a z procesní opatrnosti namítl její promlčení. Dále namítal, že se ze strany navrhovatele nejedná o řádný insolvenční návrh, ale pouze o návrh na řešení jeho úpadku konkursem. Navrhovatel předložil na podporu svých tvrzení zejména uznání dluhu bývalým jednatelem dlužníka Mgr. Radkem Librou ze dne 16.2.2000 a jeho potvrzení o existenci závazku dlužníka.

Soud zdůraznil, že podání navrhovatele bylo třeba posuzovat dle jeho obsahu bez ohledu na to, jak je nadepsáno, neztotožnil se proto s námitkou dlužníka v tom, že by se ze strany navrhovatele nemělo jednat o řádný insolvenční návrh, neboť z obsahu podání a z navrženého petitu plyne, že navrhovatel usiloval o zjištění úpadku dlužníka a následně o jeho řešení konkursem. Pokud jde o posouzení tvrzené pohledávky navrhovatele, soud nejprve vyhodnotil uznání dluhu ze dne 16.2.2000 a dospěl k závěru, že je nutno posuzovat je dle ustanovení občanského zákoníku, když navrhovatel tvrdí, že poskytl dlužníkovi půjčku k podnikatelským účelům, ovšem netvrdí, že by tak činil v pozici podnikatele. Podle ust. § 558 občanského zákoníku se uznáním dluhu rozumí, pokud dlužník písemně uzná, že zaplatí svůj dluh určený co do důvodu a výše. Navrhovatelem předložená listina však těmto požadavkům neodpovídá, když neobsahuje ani závazek zaplatit dluh, ani specifikaci smlouvy, na základě níž byla půjčka poskytnuta. Pokud jde o námitku dlužníka, že Mgr. Radek anonymizovano nebyl v době sepsání listiny jeho jednatelem, poukázal soud na zápis v obchodním rejstříku, podle něhož byl jmenovaný jako jednatel dlužníka vymazán z obchodního rejstříku ke dni 18.7.2000, přičemž obchodní rejstřík neobsahuje údaj o tom, kdy jeho funkce zanikla. Jelikož je zápis zániku jednatelského oprávnění pouze deklaratorním zápisem, lze podle soudu předpokládat, že jeho funkce zanikla před datem výmazu. Vzhledem k tomu, že přesné datum zániku funkce není z obchodního rejstříku seznatelné, nelze to dle názoru soudu přičítat k tíži navrhovatele, tj. je třeba chránit jeho dobrou víru navrhovatele v to, že v době 16.2.2000, kdy listinu podepsal, Mgr. Radek anonymizovano jednatelem dlužníka byl a takové oprávnění by měl.

Soud měl zato, že z uznání dluhu ze dne 16.2.2000 a potvrzení o existenci dluhu ze dne 2.3.2012 ve spojení s přehledem závazků vůči navrhovateli lze dovodit, že v letech 1997-1999 mezi navrhovatelem a dlužníkem skutečně byla uzavřena smlouva o půjčce, na základě níž poskytl navrhovatel dlužníkovi minimálně 624.761,-Kč. Tato částka se ovšem v účetnictví dlužníka vyskytovala pouze do roku 2006, v dalších letech již nikoliv, a nelze tak jednoznačně učinit závěr o její existenci v době podání insolvenčního návrhu. I v případě, že by taková pohledávka v době podání insolvenčního návrhu existovala, dlužník proti ní vznesl námitku promlčení, která je v daném případě relevantní. Pokud bylo zjištěno, že vznikla někdy v období let 1997-1999 a bylo prokázáno pouze to, že splatnost půjčky ve výši 624.761,-Kč nastala ke dni 24.10.2002, jak v insolvenčním návrhu tvrdí navrhovatel, pak k jejímu promlčení došlo uplynutím tří let od okamžiku, kdy mohla být uplatněna poprvé, tj. k promlčení došlo dnem 25.10.2005. Pokud jde o tvrzení navrhovatele ohledně nestanovení splatnosti půjčky ve výši 1.475.887,70 Kč, a tudíž aplikaci ust. § 563 občanského zákoníku výzvou ze dne 17.5.2011, jíž navrhovatel stanovil splatnost ke dni 31.5.2011, dospěl soud k závěru, že toto tvrzení navrhovatele je pouze účelové. Sám navrhovatel totiž již v úvodních pasážích svého návrhu své tvrzení o nestanovení splatnosti závazku zpochybnil, když uvedl, že Splatnost části této pohledávky ve výši 624.761,-Kč byla stanovena ke dni 24.10.2002 . Ve výzvě ze dne 17.5.2011 tvrdil, že dlužníkovi zapůjčil 1.475.887,-Kč, a jelikož nebyla dohodnuta doba vrácení půjčky, požaduje vrácení celé částky do 31.5.2011. Soud proto považoval výzvu navrhovatele za účelově vytvořenou, když k podpoře svého tvrzení ohledně nestanovení splatnosti ve smlouvě o půjčce nepředložil navrhovatel žádný další důkaz, a jím předložený důkaz je v rozporu s jeho tvrzeními. V řízení navrhovatel ničím neprokázal, kdy byla stanovena (nebo že ve smlouvě o půjčce nebyla stanovena) doba splatnosti půjčky vyjma splatnosti částky 624.761,-Kč.

Insolvenční soud dospěl k závěru, že navrhovatelem tvrzená pohledávka zůstala sporná, neboť měl soud zato, že byla-li smlouva o půjčce uzavřena a peníze dlužníkovi poskytnuty, pak za předpokladu, že by navrhovateli dosud nebyly uhrazeny, je jeho pohledávka promlčená. V postupu navrhovatele, který proti dlužníkovi podal již pátý insolvenční návrh, spatřoval soud snahu obejít standardní soudní řízení. V závěru zdůraznil, že účel insolvenčního řízení nespočívá v tom, aby insolvenční soud nahrazoval činnost nalézacího soudu a v případě sporné pohledávky navrhovatele prováděl rozsáhlé dokazování. Vzhledem k závěru, že je navrhovatelem tvrzená pohledávka vůči dlužníkovi sporná, nezabýval se soud již zjišťováním dalších předpokladů podmiňujících případné zjištění úpadku dlužníka, tj. mnohostí věřitelů a jejich pohledávek proti dlužníkovi, event. předlužením dlužníka, a podle ust. § 143 odst. 1 a 2 insolvenčního zákona insolvenční návrh zamítl. Současně rozhodl o vrácení zálohy složené navrhovatelem na náklady insolvenčního řízení, neboť zamítnutím návrhu řízení končí a zálohy již není třeba.

Doplňujícím usnesením ze dne 21.5.2013 rozhodl insolvenční soud z podnětu odvolacího soudu o povinnosti navrhovatele zaplatit soudní poplatek za řízení ve výši 2.000,-Kč a podle výsledku řízení uložil navrhovateli zaplatit dlužníkovi náklady řízení ve výši 14.946,-Kč zahrnující odměnu advokáta v rozsahu 3 úkonů právní pomoci podle ust. § 6 odst. 1, § 7 a § 9 odst. 4 písm. c) vyhlášky č. 177/1996 Sb. ve výši 3.100,-Kč za jeden úkon, 3 náhrady hotových výdajů po 300,-Kč, náhradu za promeškaný čas ve výši 800,-Kč a cestovné ve výši za 1.352,-Kč za cestu z Ledče nad Sázavou do Hradce Králové a zpět s připočtením daně z přidané hodnoty, jejímž je zástupce dlužníka plátcem.

Proti tomuto usnesení se navrhovatel včas odvolal a požadoval, aby je odvolací soud zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení, popř. aby je změnil a sám rozhodl o úpadku dlužníka a o prohlášení konkursu na jeho majetek. V odvolání a jeho doplnění označil napadené usnesení za nesprávné, neboť je přesvědčen o tom, že předloženými listinami řádně doložil, že má vůči dlužníkovi splatnou pohledávku z titulu půjčky tvrzenou v insolvenčním návrhu, a v řízení bylo zjištěno, že dlužník je v úpadku, neboť po dobu delší 3 měsíců po lhůtě splatnosti není schopen plnit své splatné závazky vůči navrhovateli a vůči dalším věřitelům označeným v insolvenčním návrhu, konkrétně vůči INTERSERVICE & Co., a.s., Raise Torgalo a Nikolaji Rodionovi. Co se týče případného promlčení, tvrdil navrhovatel, že by půjčka, kterou dlužníkovi poskytl, i vklady Raisy Torgalo a Nikolaje Rodionova, již jsou stejně jako on občany Ruské federace, měly být posuzovány jako zahraniční investice chráněné Washingtonskou úmluvou ze dne 16.3.1965 publikované pod č. 420/1992 Sb. a Dohodou mezi vládou České republiky a vládou Ruské federace o podpoře a vzájemné ochraně investic ze dne 5.4.1994 publikované pod č. 201/1996 Sb., vztah mezi těmito věřiteli a dlužníkem by měl být posuzován podle této právní úpravy, která problematiku promlčení neupravuje, a proto na ně podle jeho názoru nedopadá úprava promlčení zakotvená v tuzemské právní úpravě.

Dlužník se ve vyjádření k odvolání ztotožnil s názory soudu prvního stupně a navrhl, aby odvolací soud napadené usnesení jako věcně správné potvrdil.

Vrchní soud v Praze přezkoumal napadené usnesení i řízení jeho vydání předcházející a dospěl k těmto zjištěním a závěrům:

Podle ust. § 136 odst. 1 insolvenčního zákona vydá insolvenční soud rozhodnutí o úpadku, je-li osvědčením nebo dokazováním zjištěno, že dlužník je v úpadku nebo že mu úpadek hrozí.

Podle ust. § 143 odst. 1 a 2 téhož zákona zamítne insolvenční soud insolvenční návrh, nejsou-li splněny zákonem stanovené předpoklady pro vydání rozhodnutí o úpadku, tj. v případech, kdy insolvenční řízení bylo zahájeno na návrh věřitele, jenž nedoložil, že má vůči dlužníkovi splatnou pohledávku, nebo nebyl osvědčen úpadek dlužníka.

Jak je zřejmé z toho, co uvedeno shora, zamítl v daném případě insolvenční soud insolvenční návrh proto, že dospěl k závěru, že navrhovatel nedoložil, že má vůči dlužníkovi splatnou pohledávku. S jeho závěrem se odvolací soud zcela ztotožnil, neboť je s ním co do hodnocení obsahu listin předložených navrhovatelem k prokázání tvrzení, že mezi ním a dlužníkem byla uzavřena smlouva o půjčce, podle níž poskytl dlužníkovi finanční prostředky, které se mu dlužník spolu s úrokem ve výši 140 % diskontní sazby ČNB zavázal vrátit, stejného názoru. Protokolem ze dne 10.6.2011 sice navrhovatel prokázal, že Policii ČR oznámil, že mu byly odcizeny určité listiny včetně smlouvy o půjčce, zbývajícími listinami se mu však nepodařilo doložit, že smlouvu o půjčce skutečně s dlužníkem uzavřel a poskytl mu podle ní finanční prostředky, natož jaký byl její obsah, tj. zejména že se dlužník zavázal vrátit mu v určitou dobu zapůjčené finanční prostředky, nebo že se sice dlužník zavázal vrátit mu zapůjčené finanční prostředky, ale doba splnění tohoto závazku dohodnuta nebyla. Co se týče konkrétních listin, považoval odvolací soud za nutné zmínit především údajné uznání dluhu ze dne 16.2.2000 tehdejším jednatelem dlužníka Mgr. Radkem Librou, jež neodpovídá požadavkům ust. § 558 občanského zákoníku, neboť dlužník jím neuznal, že zaplatí svůj dluh určený co do důvodu i výše, a účinky spojené s písemným uznáním dluhu dle tohoto ustanovení tedy nenastaly. Nedostatečným a tvrzením dlužníka svým obsahem neodpovídajícím je i soudem prvního stupně zmíněný přehled závazků vůči navrhovateli jakožto společníkovi dlužníka ze dne 8.3.2006 (založen na č.l. A-3/2) obsahující řadu položek roztříděných podle stavu ke dni 31.12.1997, 31.12.1998 a 31.12.1999, jež v součtu tvoří částku 1.475.887,71 Kč, která odpovídá výši půjčky, kterou měl navrhovatel dle tvrzení obsažených v insolvenčním návrhu poskytnout dlužníkovi dle smlouvy o půjčce. Pouze v případě položky 311297 i/3, u níž je zapsána částka 624.761,-Kč, obsahuje listina ručně psanou poznámku sml. 24.10.97 . Zjevně se tedy jedná právě o tu pohledávku, ohledně níž byla sjednána splatnost ke dni 24.10.2002 a ohledně níž namítl dlužník důvodně promlčení. Konečně, co se týče argumentace dlužníka Washingtonskou úmluvou a Dohodou mezi vládou České republiky a vládou Ruské federace o podpoře a vzájemné ochraně investic, shledal ji odvolací soud irelevantní. Tyto úmluvy totiž neobsahují ujednání o tom, že by v případě sporu mezi investorem a fyzickou osobou mající státní občanství druhé smluvní strany či právnickou osobou zaregistrovanou a působící na území druhé smluvní strany byla vyloučena aplikace zákonných ustanovení upravujících promlčení pohledávek, jak tvrdil navrhovatel v odvolání. Ani v tomto směru proto insolvenčnímu soudu nelze vytknout žádné pochybení.

Na základě těchto zjištění a veden názory vyjádřenými shora neshledal odvolací soud odvolání navrhovatele důvodným a podle ust. § 219 občanského soudního řádu napadené usnesení jako ve výroku věcně správné potvrdil. O nákladech odvolacího řízení rozhodl odvolací soud podle ust. § 142 odst. 1 téhož zákona s přihlédnutím k tomu, že v něm úspěšný dlužník vynaložil náklady na zastoupení advokátem v rozsahu odměny za dva úkony právní služby po 3.100,-Kč, dvou náhrad hotových výdajů po 300,-Kč, jízdného za cestu z Ledče nad Sázavou do Prahy a zpět a náhrady za ztrátu času ve výši 600,-Kč, což po zvýšení o daň z přidané hodnoty, jejíž je zástupce dlužníka plátcem, činí celkem 10.592,-Kč.

P o u č e n í : Proti tomuto rozhodnutí je dovolání přípustné, jestliže dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak; dovolání lze podat do dvou měsíců od doručení tohoto rozhodnutí k Nejvyššímu soudu ČR prostřednictvím Krajského soudu v Hradci Králové.

V Praze dne 27.září 2013

JUDr. Jiří K a r e t a , v. r. předseda senátu

Za správnost vyhotovení: Borodáčová