2 VSPH 468/2015-B-42
KSPL 27 INS 28443/2012 2 VSPH 468/2015-B-42

USNESENÍ

Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jiřího Karety a soudců Mgr. Tomáše Brauna a Mgr. Martina Lišky ve věci dlužnice Anny Toušové, bytem Verušice 13, pošta Žlutice, zast. advokátem JUDr. Karlem Seidlem, Ph.D., sídlem Jiráskova 2, Karlovy Vary, o odvolání dlužnice proti usnesení Krajského soudu v Plzni č.j. KSPL 27 INS 28443/2012-B-33 ze dne 29. ledna 2015

takto:

Usnesení Krajského soudu v Plzni č.j. KSPL 27 INS 28443/2012-B-33 ze dne 29. ledna 2015 se z r u š u j e a věc se v r a c í tomuto soudu k dalšímu

řízení.

Odůvodnění:

Krajský soud v Plzni usnesením č.j. KSPL 27 INS 28443/2012-B-33 ze dne 29.1.2015 zamítl návrh Anny Toušové (dále jen dlužnice) na povolení oddlužení, prohlásil na její majetek konkurs s tím, že bude projednáván jako nepatrný, konstatoval, že účinky rozhodnutí o prohlášení konkursu nastávají okamžikem zveřejnění tohoto usnesení v insolvenčním rejstříku, a insolvenčnímu správci AP insolvence, v.o.s. (dále jen správce) uložil, aby mu do 30 dnů předložil zprávu o hospodářské situaci dlužnice ke dni prohlášení konkursu.

V odůvodnění usnesení soud uvedl, že dne 15.11.2012 byla na návrh dlužnice spojeného s návrhem na povolení oddlužení a na návrh jejího manžela Miloslava Touše (dále jen manžel dlužnice) podaného zvlášť zahájena insolvenční řízení; usnesením ze dne 22.1.2013 rozhodl soud o spojení věcí ke společnému řízení a usnesením ze dne 6.3.2013 (č.d. A-8) rozhodl o úpadku dlužnice a jejího manžela, aniž by stanovil způsob řešení úpadku, a insolvenčním správcem ustanovil AP insolvence, v.o.s. (dále jen správce). Protože z úmrtního listu zjistil, že manžel dlužnice dne 1.12.2013 zemřel, dovodil z toho, že důvod pro spojení věcí ke společnému řízení zanikl a usnesením ze dne 14.1.2014 (č.d. B-20) vyloučil věc ve vztahu k zemřelému manželovi dlužnice do samostatného řízení.

Dále soud uvedl, že ze zprávy správce ze dne 30.4.2013 (č.d. B-5) vyplynulo, že do insolvenčního řízení vedeného na majetek dlužnice přihlásilo 7 věřitelů pohledávky v celkové výši 1.772.024,93 Kč, z toho v rozsahu 730.380,92 Kč zajištěných zástavním právem k nemovitosti ve vlastnictví dlužnice, jejíž obvyklá cena činí dle znaleckého posudku 1.000.000,-Kč, a v rozsahu 1.041.644,01 Kč nezajištěných. Na přezkumném jednání konaném dne 7.5.2013 byly všechny přihlášené pohledávky zjištěny. Co se týče příjmů dlužnice, vyšel soud z toho, že pobírá starobní důchod ve výši 9.923,-Kč měsíčně a že předložila smlouvu ze dne 2.5.2013, podle níž se jí Václav Pánek zavázal poskytovat po dobu 60 měsíců dar ve výši 4.500,-Kč, bude-li oddlužení schváleno do 6 měsíců od uzavření smlouvy. Ve zprávě ze dne 23.7.2014 správce soudu sdělil, že podle usnesení Okresního soudu v Karlových Varech, jež nabylo právní moci dne 19.6.2014, bylo ukončeno dědické řízení po zemřelém manželovi dlužnice s tím, že předlužené dědictví nabyla dlužnice. Ve zprávě doručené soudu dne 7.10.2014 správce uvedl, že dlužnice není schopna splnit podmínky oddlužení plněním splátkového kalendáře, neboť její příjem tvoří pouze starobní důchod, když plnění dle smlouvy o důchodu není dlouhodobě hrazeno, a navrhl řešit její úpadek konkursem. Cituje ust. § 395 odst. 1 a § 396 insolvenčního zákona uzavřel soud na tom, že v daném případě jsou dány důvody pro zamítnutí návrhu na povolení oddlužení dle ust. § 395 odst. 1 písm. b) insolvenčního zákona, neboť příjem dlužnice nepostačuje k tomu, aby hodnota plnění, jež by při oddlužení obdrželi nezajištění věřitelé, bude vyšší než 30% jejich přihlášených pohledávek. Z těchto důvodů soud rozhodl, jak uvedeno shora.

Proti tomuto usnesení Krajského soudu v Plzni se dlužnice včas odvolala a požadovala, aby je odvolací soud zrušil a věc vrátil k dalšímu řízení soudu prvního stupně. V odvolání namítala, že závěr soudu, jenž vycházel ze zprávy správce, podle něhož nebude schopna splnit podmínku stanovenou v ust. § 395 odst. 1 písm. b) insolvenčního zákona, není správný. Jednak jí byl rozhodnutím České správy sociálního zabezpečení ze dne 28.2.2014, jež připojila k odvolání, od 1.12.2013 přiznán starobní a vdovský důchod ve výši 12.033,-Kč měsíčně, a již tento příjem by podle ní měl postačovat ke splnění zákonné podmínky; jednak se jí Václav Pánek zavázal poskytovat dar ve výši 4.500,-Kč v případě, že bude schváleno řešení jejího úpadku oddlužením, což se dosud nestalo, proto žádné plnění dosud neposkytl a tato skutečnost je pro posouzení, zda splňuje podmínky pro povolení oddlužení, bez významu.

Vrchní soud v Praze přezkoumal napadené usnesení i řízení jeho vydání předcházející a dospěl k těmto zjištěním a závěrům:

Podle ust. § 389 odst. 1 insolvenčního zákona může dlužník insolvenčnímu soudu navrhnout, aby jeho úpadek nebo hrozící úpadek řešil oddlužením, jde-li o a) právnickou osobu, která podle zákona není považována za podnikatele a současně nemá dluhy z podnikání, nebo b) fyzickou osobu, která nemá dluhy z podnikání. Podle ust. § 405 odst. 1 a 2 téhož zákona neschválí insolvenční soud oddlužení, jestliže v průběhu insolvenčního řízení vyšly najevo skutečnosti, které by jinak odůvodňovaly odmítnutí nebo zamítnutí návrhu na povolení oddlužení; jestliže insolvenční soud oddlužení neschválí, rozhodne současně o způsobu řešení dlužníkova úpadku konkursem.

Podle ust. § 395 insolvenčního zákona zamítne insolvenční soud návrh na povolení oddlužení, jestliže se zřetelem ke všem okolnostem lze důvodně předpokládat, a) že jím je sledován nepoctivý záměr, nebo b) že hodnota plnění, které by při oddlužení obdrželi nezajištění věřitelé, bude nižší než 30% jejich pohledávek, ledaže tito věřitelé s nižším plněním souhlasí (odst. 1). Insolvenční soud zamítne návrh na povolení oddlužení i tehdy, jestliže dosavadní výsledky řízení dokládají lehkomyslný nebo nedbalý přístup dlužníka k plnění povinností v insolvenčním řízení (odst. 2).

Jak je zřejmé z toho, co uvedeno shora, v daném případě zamítl soud prvního stupně návrh dlužnice na povolení oddlužení proto, že ze zprávy správce, k níž se dlužnice před vydáním napadeného usnesení nevyjádřila, dovodil, že během pěti let nebude schopna uspokojit ze svých příjmů alespoň 30% pohledávek nezajištěných věřitelů. Poukázal přitom na to, že její příjem tvoří pouze starobní důchod ve výši 9.923,-Kč a že dar ve výši 4.500,-Kč, jenž se jí zavázal poskytovat Václav Pánek, poskytován není.

Jak již uvedeno shora, v odvolacím řízení dlužnice doložila, že její příjem tvoří od 1.12.2013 vdovský a starobní důchod v celkové výši 12.033,-Kč měsíčně. K její odvolací argumentaci však dlužno poznamenat, že na plnění oddlužení lze použít pouze jeho zabavitelnou část v rozsahu 3.944,-Kč. Spolu s darem ve výši 4.500,-Kč, jenž se jí pro případ schválení oddlužení zavázal poskytovat Václav Pánek, by tak v průběhu 60 měsíců oddlužení mělo být poskytnuto plnění v celkové výši 506.640,-Kč, jež by mělo postačovat jak na uspokojení nároků správce ve výši 65.340,-Kč, tak na uspokojení více než 30% pohledávek nezajištěných věřitelů, jež představuje částku 312.493,-Kč.

Co se týče darovací smlouvy ze dne 2.5.2013 a plnění, jež by podle ní mělo být poskytováno Václavem Pánkem, nelze než přisvědčit dlužnici v tom, že okolnost, že toto plnění nebylo dosud poskytováno, nelze v této fázi řízení (tj. při rozhodování o návrhu na povolení oddlužení) přičítat k tíži dlužnice, neboť jmenovaný se je zavázal poskytovat v případě, že oddlužení bude schváleno. Vzhledem k tomu, že však smlouva obsahuje v článku II i ujednání o tom, že plnění bude poskytováno v případě, že oddlužení bude schváleno do 6 měsíců od uzavření smlouvy (a dosud přitom nebylo rozhodnuto ani o návrhu na povolení oddlužení), je odvolací soud toho názoru, že by buď dlužnice měla doložit, že Václav Pánek je nadále zavázán poskytovat jí toto plnění (např. předložením dodatku darovací smlouvy či předložením nové darovací smlouvy), nebo by si soud měl vyžádat jeho stanovisko k této otázce sám.

Na základě těchto zjištění a veden názory vyjádřenými shora shledal odvolací soud odvolání dlužnice důvodným a napadené usnesení podle ust. § 219a odst. 2 a § 221 odst. 1 písm. a) občanského soudního řádu zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

Poučení: Proti tomuto usnesení j e dovolání přípustné, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak; dovolání lze podat do dvou měsíců od doručení tohoto rozhodnutí k Nejvyššímu soudu ČR prostřednictvím Krajského soudu v Plzni.

V Praze dne 14. ledna 2016

JUDr. Jiří K a r e t a , v. r. předseda senátu Za správnost vyhotovení: Mandáková