2 VSPH 467/2015-B-17
KSPL 27 INS 23695/2013 2 VSPH 467/2015-B-17

USNESENÍ

Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jiřího Karety a soudců Mgr. Tomáše Brauna a Mgr. Martina Lišky ve věci dlužníka Pavla Zivčáka, bytem Tachovská 490, Planá, o odvolání dlužníka proti usnesení Krajského soudu v Plzni č.j. KSPL 27 INS 23695/2013-B-11 ze dne 29. ledna 2015

takto:

Usnesení Krajského soudu v Plzni č.j. KSPL 27 INS 23695/2013-B-11 ze dne 29. ledna 2015 se p o t v r z u j e .

Odůvodnění:

Krajský soud v Plzni usnesením č.j. KSPL 27 INS 23695/2013-B-11 ze dne 29.1.2015 v insolvenčním řízení vedeném na majetek Pavla Zivčáka (dále jen dlužník) zamítl návrh dlužníka na vydání společného splátkového kalendáře s jeho manželkou Ilonou Zivčákovou (dále jen manželka dlužníka).

V odůvodnění usnesení soud zejména uvedl, že se dlužnice insolvenčním návrhem doručeným soudu 27.8.2013 domáhala vydání rozhodnutí o úpadku a povolení oddlužení. Insolvenční návrh podepsala jeho manželka, její podpis byl úředně ověřen. Usnesením ze dne 6.2.2014 (č.d. A-14) rozhodl soud o úpadku dlužníka, povolil jeho řešení oddlužením a do funkce insolvenční správkyně ustanovil JUDr. Lenku Žídkovou (dále jen správkyně). Na přezkumném jednání konaném dne 18.11.2014 správkyně uvedla, že na základě insolvenčního návrhu spojeného s návrhem na povolení oddlužení podaného manželkou dlužníka je na její majetek vedeno insolvenční řízení, v němž bylo rozhodnuto o úpadku a o povolení oddlužení. Dle správkyně by měl soud spojit obě řízení ke společnému projednání, a aby schválil oddlužení dlužníka a jeho manželky společným splátkovým kalendářem, do něhož budou pouze jednou zahrnuty jejich společné závazky vůči věřitelům. Návrh na spojení řízení odůvodněný týmiž skutečnostmi přednesl na jednání dlužník. Odkazuje na ust. § 83a insolvenčního zákona a na článek II.-přechodná ustanovení zákona č. 294/2013, jímž byl s účinností od 1.1.2014 novelizován insolvenční zákon, dospěl soud k závěru, že insolvenční řízení zahájená a vedená dosud samostatně ve věci dlužníka a jeho manželky nelze ke společnému projednání spojit, a návrh dlužníka proto zamítl.

Proti tomuto usnesení Krajského soudu v Plzni se dlužník včas odvolal a požadoval, aby je odvolací soud zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení. V odvolání tvrdil, že ačkoli on i jeho manželka podali samostatné insolvenční návrhy spojené s návrhy na povolení oddlužení v souladu s tehdejší soudní praxí předpokládali, že původně samostatná řízení budou spojena ke společnému projednání a jejich úpadek bude řešen společně oddlužením plněním společného splátkového kalendáře, neboť všechny jejich dluhy vznikly za trvání manželství a náleží do společného jmění manželů. Soud tak však do konce roku 2013 neučinil a od 1.1.2014 vstoupila v účinnost nová právní úprava, která spojení řízení neumožňuje. Následně soud zamítl jeho návrh na vydání společného splátkového kalendáře, do něhož by byly pohledávky věřitelů, kteří se přihlásili duplicitně do obou řízení, zařazeny pouze jednou, přičemž by společně s manželkou byli schopni uspokojit pohledávky nezajištěných věřitelů v rozsahu cca 45 %. Změnou právní úpravy se dostali do situace, kdy každý zvlášť podmínky oddlužení plněním splátkového kalendáře nebude schopen splnit. Dlužník zdůraznil, že nově zavedený institut společného návrhu manželů na povolení oddlužení sleduje stejný cíl, jehož se snažil dosáhnout podáním návrhu, jemuž soud prvního stupně nevyhověl.

Vrchní soud v Praze přezkoumal napadené usnesení i řízení jeho vydání předcházející a dospěl k těmto zjištěním a závěrům:

S účinností od 1.1.2014 byl insolvenční zákon novelizován zákonem č. 294/2013 Sb. Podle článku II. přechodných ustanovení zákona č. 294/2013 Sb. platí ustanovení insolvenčního zákona ve znění účinném ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona i pro insolvenční řízení zahájená přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, právní účinky úkonů, které v insolvenčním řízení nastaly přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, zůstávají zachovány. Rozhodným zněním insolvenčního zákona v přezkoumávané věci je proto insolvenční zákon ve znění účinném od 1.1.2014.

Podle ust. § 7 insolvenčního zákona nestanoví-li tento zákon jinak nebo není-li takový postup v rozporu se zásadami, na kterých spočívá insolvenční řízení, použijí se pro insolvenční řízení a pro incidenční spory přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu týkající se sporného řízení, a není-li to možné, ustanovení zákona o zvláštních řízeních soudních; ustanovení týkající se výkonu rozhodnutí nebo exekucí se však použijí přiměřeně jen tehdy, jestliže na ně tento zákon odkazuje.

Dlužno dále uvést, že podle ust. § 83a insolvenčního zákona ve znění účinném od 1.1.2014, není-li dále stanoveno jinak, není v insolvenčním řízení přípustné spojení věcí různých dlužníků ke společnému řízení. Protože insolvenční zákon nestanoví, že by bylo možné spojení samostatně vedených věcí manželů ke společnému projednání v jednom řízení, stejně jako soud prvního stupně dospěl i odvolací soud k závěru, že to přípustné není.

Na základě těchto zjištění a veden názory vyjádřenými shora neshledal odvolací soud odvolání dlužníka důvodným a podle ust. § 219 občanského soudního řádu napadené usnesení potvrdil.

Poučení: Proti tomuto usnesení j e dovolání přípustné, jestliže dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak; dovolání lze podat do dvou měsíců od doručení tohoto rozhodnutí k Nejvyššímu soudu ČR prostřednictvím Krajského soudu v Plzni.

V Praze dne 11. prosince 2015

JUDr. Jiří K a r e t a , v. r. předseda senátu Za správnost vyhotovení: Mandáková