2 VSPH 460/2011-A-13
KSUL 43 INS 3426/2011 2 VSPH 460/2011-A-13

Usnesení Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jiřího Karety a soudců JUDr. Jiřího Goldsteina a Mgr. Tomáše Brauna ve věci dlužnice Martiny Šturmové, bytem Masarykova 1598, Teplice, zahájené na návrh dlužnice, o odvolání dlužnice proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem č.j. KSUL 43 INS 3426/2011-A-8 ze dne 29.března 2011

takto:

Usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem č.j. KSUL 43 INS 3426/2011-A-8 ze dne 29.března 2011 se zrušuje a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení.

Odůvodnění:

Krajský soud v Ústí nad Labem usnesením č.j. KSUL 43 INS 3426/2011-A-8 ze dne 29.3.2001 uložil Martině Šturmové (dále jen dlužnice), aby do tří dnů od doručení usnesení zaplatila zálohu na náklady insolvenčního řízení ve výši 30.000,-Kč.

V odůvodnění usnesení soud především uvedl, že návrhu na povolení oddlužení nebude možné vyhovět pro nedostatečnost příjmů dlužnice v následujících pěti letech, neboť příjmy jejího manžela ani přídavky na děti do nich nelze započítat. Vzhledem k tomu, že její úpadek bude řešen konkursem, v němž bude třeba zajistit prostředky na krytí jeho nákladů, uložil soud dlužnici povinnost zaplatit zálohu ve stanovené výši.

Proti uložené povinnosti zaplatit zálohu na náklady insolvenčního řízení se dlužnice včas odvolala a namítala, že insolvenční návrh spojený s návrhem na povolení oddlužení podal též její manžel, a proto očekávala, že jejich příjmy budou posuzovány společně. Na kalkulátoru splátek oddlužení splátkovým kalendářem demonstrovala, že celková výše jejich příjmů dává záruku řádných splátek a splnění všech kritérií pro povolení oddlužení.

Vrchní soud v Praze přezkoumal napadené usnesení i řízení jeho vydání předcházející a dospěl k těmto zjištěním a závěrům:

Povinnost uhradit zálohu na náklady insolvenčního řízení vyplývá z ust. § 108 odst. 1 až 3 insolvenčního zákona, podle něhož může insolvenční soud před rozhodnutím o insolvenčním návrhu uložit insolvenčnímu navrhovateli, aby ve stanovené lhůtě zaplatil zálohu na náklady insolvenčního řízení až do částky 50.000,-Kč. Nebude-li záloha na náklady insolvenčního řízení ve stanovené lhůtě zaplacena, může insolvenční soud před rozhodnutím o insolvenčním návrhu insolvenční řízení zastavit, a neučiní-li tak, může přikročit k jejímu vymáhání; o tom musí insolvenčního navrhovatele poučit.

Nutno vyjít z toho, že povinnost k zaplacení zálohy na náklady insolvenčního řízení lze uložit insolvenčnímu navrhovateli (nejde-li o osobu uvedenou v poslední větě ust. § 108 odst. 1 či v ust. § 368 odst. 1 insolvenčního zákona), resp. solidárně všem navrhovatelům, jedině nelze-li předpokládat, že budoucí náklady insolvenčního řízení bude možno zcela uhradit z majetkové podstaty (tj. prostředky k jejich krytí nelze zajistit jinak než složením zálohy). Pro posouzení, zda je namístě požadovat po navrhovateli zaplacení zálohy a v jaké výši, je tudíž nutné vzít v úvahu skutkové a právní okolnosti dané věci, jež jsou podstatné především pro úsudek o tom, jaký způsob řešení dlužníkova úpadku či hrozícího úpadku lze očekávat, jaké náklady, k jejichž krytí záloha slouží, si tento způsob pravděpodobně vyžádá, a zda či do jaké míry lze předpokládat uspokojení těchto nákladů z majetkové podstaty. Je přitom zřejmé, že výše nákladů insolvenčního řízení se odvíjí nejen od samotné povahy konkrétního způsobu řešení dlužníkova úpadku (konkursu, reorganizace nebo zvolené formy oddlužení), ale v rámci téhož způsobu řešení úpadku je též ovlivněna specifickými poměry dané věci. To platí i pro hotové výdaje a odměnu insolvenčního správce, které vždy náleží mezi náklady insolvenčního řízení a jejichž výše je pro jednotlivé způsoby řešení úpadku upravena ve vyhlášce č. 313/2007 Sb. odlišně. Tato odlišnost se týká i obou forem oddlužení, a tedy již z toho důvodu je při předpokládaném řešení úpadku oddlužením podstatné to, jakou formou-zpeněžením majetkové podstaty či splátkovým kalendářem-bude nejspíše provedeno. K těmto souvislostem viz např. usnesení Vrchního soudu v Praze sp. zn. KSUL 70 INS 6396/2009, 1 VSPH 697/2009 ze dne 27.4.2010.

Ze spisu odvolací soud zjistil, že dlužnice spojila insolvenční návrh s návrhem na povolení oddlužení podaným na předepsaném formuláři a že její manžel Radek Šturma s jejím oddlužením souhlasil. Nahlédnutím do insolvenčního rejstříku odvolací soud zjistil, že dne 2.3.2011 i její manžel podal insolvenční návrh spojený s oddlužením; tato věc je vedena pod sp.zn. KSUL 43 INS 3424/2011.

Vzhledem k tomu, že manžel dlužnice souhlasil s jejím návrhem na povolení oddlužení a nadto podal též vlastní insolvenční návrh, soud prvního stupně pochybil, když výši zálohy na náklady insolvenčního řízení posuzoval bez přihlédnutí k majetkovým poměrům manžela dlužnice. Při vyměření výše zálohy na náklady insolvenčního řízení měl tedy soud prvního stupně vyjít z obou insolvenčních návrhů (a z jejich příloh, jakož i z obou návrhů na povolení oddlužení), neboť z jejich obsahu vyplývá, že je v nich tvrzen majetek a závazky, jež spadají do společného jmění manželů ve smyslu ust. § 143a občanského zákoníku, když zúžení společného jmění manželů nebylo prokázáno ani nebylo tvrzeno, že by neexistovalo. Proto bylo třeba vycházet z domněnky stanovené v ust. § 144 občanského zákoníku, podle něhož platí, že pokud není prokázán opak, má se zato, že majetek nabytý a závazky vzniklé za trvání manželství tvoří společné jmění manželů. Nebylo prokázáno ani to, že by některé závazky vznikly ještě před uzavřením manželství či před vznikem společného jmění manželů.

V této situaci je nezbytné, aby insolvenční soud insolvenční návrhy obou manželů posoudil a projednal společně, včetně toho, zda, popř. v jaké výši bude po nich požadovat, aby zaplatili zálohu na náklady insolvenčního řízení, a také společně o nich rozhodl (např. tak, že při splnění zákonem stanovených podmínek oběma manželům povolí oddlužení).

Zhodnotit, zda soud přistoupí k uložení povinnosti zaplatit zálohu na náklady insolvenčního řízení a v jaké výši, lze zásadně až poté, co bude projednávaná věc spojena podle ust. § 112 občanského soudního řádu s věcí týkající se manžela dlužnice. Odvolací soud přitom zdůrazňuje, že budou-li oba manželé splňovat ekonomické podmínky oddlužení, a bude-li nejspíše možno předpokládat jeho provedení plněním splátkového kalendáře, bude zásadně pro společné řízení postačovat podstatně nižší záloha, než kterou zvažoval soud prvního stupně.

Na základě těchto zjištění a veden názory vyjádřenými shora odvolací soud napadené usnesení podle ust. § 219a odst. 1 písm. a) a § 221 odst. 1 písm. a) občanského soudního řádu zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení není dovolání přípustné.

V Praze dne 28. dubna 2011

JUDr. Jiří Kareta, v.r. předseda senátu

Za správnost vyhotovení: V. Chalupová