2 VSPH 452/2011-A-66
MSPH 88 INS 15715/2010 2 VSPH 452/2011-A-66

Usnesení

Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jiřího Karety a ze soudců JUDr. Jiřího Goldsteina a Mgr. Tomáše Brauna ve věci dlužníka ZÁMECKÁ ZAHRADA, s.r.o., sídlem Václavské nám. 831/21, Praha 1, zahájené na návrh manželů a) Pavla Kočalky a b) Kláry Kočalkové, obou bytem , zast. advokátem Mgr. Jiřím Stránským, sídlem Na Veselí 938/17, Praha 4, do níž vstoupilo státní zastupitelství, o odvolání navrhovatelů a) a b) proti usnesení Městského soudu v Praze č.j. MSPH 88 INS 15715/2010-A-32 ze dne 15.dubna 2011

takto:

Usnesení Městského soudu v Praze č.j. MSPH 88 INS 15715/2010-A-32 ze dne 15.dubna 2011 se v bodech I. a II. výroku zrušuje a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení.

Odůvodnění:

Městský soud v Praze ve výroku označeným usnesením v insolvenčním řízení týkajícím se ZÁMECKÁ ZAHRADA, s.r.o. (dále jen dlužník) zamítl návrh Pavla Kočalky a Kláry Kočalkové (dále jen navrhovatelé) na nařízení předběžného opatření, jímž by ustanovil předběžného správce, dlužníkovi uložil, aby tam specifikované úkony činil pouze po předchozím písemném souhlasu předběžného správce, aby nenakládal s nemovitostmi v katastrálním území Škvorec (dále jen nemovitosti) a aby osobám, které mají závazky vůči dlužníkovi nařídil, aby napříště plnění neposkytovaly dlužníkovi, ale předběžnému správci (bod I. výroku). Současně rozhodl o tom, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (bod II. výroku) a že se navrhovatelům po právní moci usnesení vrací jistota za předběžné opatření ve výši 10.000,-Kč (bod III. výroku).

V odůvodnění usnesení soud konstatoval, že dle ust. § 111 insolvenčního zákona (dále jen IZ) je dlužník po zahájení insolvenčního řízení omezen v možnosti nakládat se svým majetkem a úkony, jež by učinil v rozporu s tímto ustanovením, jsou vůči věřitelům neúčinné. Z toho dovozoval, že zájmy věřitelů jsou v tomto stadiu řízení dostatečně chráněny a nařízení předběžného opatření by bylo nadbytečné. Za nedůvodný označil i návrh na ustanovení předběžného správce ke zjištění dlužníkova majetku a přezkoumání jeho účetnictví, neboť v případě, že by mu vyhověl, předjímal by tím rozhodnutí o úpadku dlužníka.

Proti tomuto usnesení se navrhovatelé včas odvolali a požadovali, aby je odvolací soud změnil tak, že návrhu na nařízení předběžného opatření v celém rozsahu vyhoví. Nesouhlasili se závěrem soudu prvního stupně, že zájmy dlužníkových věřitelů jsou dostatečně chráněny tím, že dle ust. § 111 odst. 3 IZ jsou právní úkony, které dlužník učinil v rozporu s omezeními stanovenými v důsledku účinků spojených se zahájením insolvenčního řízení vůči věřitelům neúčinné. Rozvedli, že tento zákonný důsledek nemění nic na tom, že právní úkony, jimiž dlužník po zahájení řízení převádí veškerý svůj nemovitý majetek na třetí osoby, jako v posuzovaném případě, jsou platné s tím, že nabyvatelům majetku nic nebrání v tom, aby ho platně převedli na další osoby. Na podporu své argumentace poukazovali na to, že ust. § 113 IZ umožňuje insolvenčnímu soudu, aby i bez návrhu nařídil předběžné opatření, je-li nutné zabránit v době do vydání rozhodnutí o úpadku změnám v rozsahu majetkové podstaty v neprospěch věřitelů. Zákonodárce tak podle nich přímo předpokládal, že insolvenční soud nebude nečinně přihlížet k tomu, že dochází ke změnám majetkové podstaty dlužníka, ale naopak bude hájit majetkové zájmy věřitelů dříve, než rozhodne o úpadku dlužníka.

Městské státní zastupitelství v Praze ve vyjádření k odvolání konstatovalo, že dne 6.4.2011 dlužník jako prodávající uzavřel s Ithaka Development, a.s. jako kupující kupní smlouvu o převodu nemovitostí (dále jen kupní smlouva) představujících podstatnou část jeho majetku a téhož dne byl podán návrh na vklad vlastnického práva do katastru nemovitostí. Z těchto skutečností je podle jeho názoru zřejmé, že dlužník nerespektoval omezení obsažená v ust. § 111 IZ, a obava navrhovatelů z vyvedení nemovitostí z majetku dlužníka je tudíž zcela opodstatněná. Proto navrhlo, aby odvolací soud napadené usnesení změnil tak, že nařídí předběžné opatření, jímž ustanoví předběžného správce a rozhodne, že dlužník může nakládat s majetkovou podstatou jen se souhlasem předběžného správce.

Vrchní soud v Praze přezkoumal usnesení soudu prvního stupně v rozsahu napadeném odvoláním včetně řízení jeho vydání předcházejícího podle ust. § 212 a 212a občanského soudního řádu (dále jen OSŘ) a dospěl k těmto zjištěním a závěrům:

Podle ust. § 7 odst. 1 IZ se pro insolvenční řízení a pro incidenční spory použijí přiměřeně ustanovení OSŘ, nestanoví-li IZ jinak nebo není-li takový postup v rozporu se zásadami, na kterých spočívá insolvenční řízení.

Z ust. § 82 odst. 1 IZ plyne, že předběžné opatření v insolvenčním řízení může insolvenční soud nařídit i bez návrhu, nestanoví-li zákon jinak. Navrhovatel předběžného opatření, které by insolvenční soud mohl nařídit i bez návrhu, není povinen složit jistotu.

Ust. § 111 IZ určuje, že nerozhodne-li insolvenční soud jinak, je dlužník povinen zdržet se od okamžiku, kdy nastaly účinky spojené se zahájením insolvenčního řízení, nakládání s majetkovou podstatou a s majetkem, který do ní může náležet, pokud by mělo jít o podstatné změny ve skladbě, využití nebo určení tohoto majetku anebo o jeho nikoli zanedbatelné zmenšení (odst. 1). Omezení podle odstavce 1 se netýká úkonů nutných ke splnění povinností stanovených zvláštními právními předpisy, k provozování podniku v rámci obvyklého hospodaření, k odvracení hrozící škody, k plnění zákonné vyživovací povinnosti a ke splnění procesních sankcí (odst. 2). Právní úkony, které dlužník učinil v rozporu s omezeními stanovenými v důsledku účinků spojených se zahájením insolvenčního řízení, jsou vůči věřitelům neúčinné (odst. 3).

Z ust. § 113 odst. 1 téhož zákona pak vyplývá, že je-li nutné zabránit v době do vydání rozhodnutí o úpadku změnám v rozsahu majetkové podstaty v neprospěch věřitelů, může insolvenční soud i bez návrhu nařídit předběžné opatření, kterým dlužníkovi uloží, aby nenakládal s určitými věcmi nebo právy náležejícími do jeho majetkové podstaty, nebo rozhodne, že dlužník může nakládat s majetkovou podstatou nebo její částí pouze se souhlasem předběžného správce. Může též nařídit, aby osoby, které mají závazky vůči dlužníkovi, napříště plnění neposkytovaly dlužníkovi, ale předběžnému správci. Současně ustanoví předběžného správce, pokud tak neučinil dříve.

Z insolvenčního spisu plyne, že dlužník poté, co dne 20.12.2010 bylo vůči němu zahájeno insolvenční řízení, uzavřel dne 6.4.2011 kupní smlouvu, jíž převedl své nemovitosti na třetí osobu, že téhož dne byl podán návrh na vklad vlastnického práva do katastru nemovitostí a že insolvenční soud dosud nerozhodl o zjištění dlužníkova úpadku.

Odvolací soud je s navrhovateli a Městským státním zastupitelstvím v Praze zajedno v tom, že insolvenční soud pochybil, pokud v této situaci návrh na nařízení předběžného opatření, jehož účelem bylo zabránit převodu vlastnického práva k nemovitostem na třetí osobu, zamítl. Argumentace, dle níž jsou zájmy věřitelů dostatečně chráněny prostřednictvím úpravy obsažené v ust. § 111 IZ, je zjevně neopodstatněná, a to zejména proto, že pomíjí úpravu obsaženou v ust. § 113 IZ. Nařízení předběžného opatření podle tohoto ustanovení totiž přichází v úvahu obvykle právě tehdy, není-li omezení dlužníka v nakládání s majetkovou podstatou plynoucí z ust. § 111 odst. 1 téhož zákona dostatečným, nebo je dlužník nerespektuje, anebo je-li důvodnou obava, že je respektovat nebude.

Toto předběžné opatření je přitom soud oprávněn vydat i bez návrhu, jsou-li splněny podmínky vymezené v ust. § 113 odst. 1 IZ. Text zákona, podle něhož insolvenční soud může i bez návrhu nařídit předběžné opatření , je v soudní praxi vykládán tak, že k rozhodnutí, které není podmíněno návrhem účastníka řízení, přistoupí soud, tj. je povinen tak učinit, jestliže je naplněna hypotéza právní normy. Jinak řečeno, jestliže insolvenční soud v řízení zjistí, že dlužník, který je osobou s dispozičním oprávněním, nakládá s majetkem náležejícím do majetkové podstaty tak, že tím poškozuje oprávněné zájmy věřitelů, pak je povinen přijmout opatření, jež takovému jednání zabrání. Tím může typicky být právě omezení (zákaz) v nakládání s určitými věcmi nebo právy anebo zákonem výslovně předjímané podmínění nakládání dlužníka s majetkovou podstatou nebo její částí se souhlasem předběžného správce.

Těmito zásadami se však soud prvního stupně v napadeném usnesení neřídil, přičemž pochybil i v tom, že rozhodl o náhradě nákladů řízení. O náhradě nákladů předběžného opatření totiž soud dle ust. § 145 a § 151 OSŘ rozhoduje až v rozhodnutí, kterým se řízení končí.

Na základě těchto zjištění a veden názory vyjádřenými shora postupoval odvolací soud podle ust. § 219a odst. 1 písm. a) OSŘ, napadené usnesení v bodech I. a II. výroku zrušil a věc dle ust. § 221 odst. 1 písm. a) téhož zákona vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení, v němž posoudí, zda důvody pro nařízení předběžného opatření podle ust. § 113 IZ nadále trvají, tzn. že prověří, zda v mezidobí nebyl vklad vlastnického práva kupujícího do katastru nemovitostí příslušným katastrálním úřadem již povolen a zda předběžné opatření ještě může zabránit převodu vlastnického práva k nemovitostem na kupujícího (viz ust. § 76f odst. 2 OSŘ a ust. § 5 odst. 2 zákona o zápisech vlastnických a jiných věcných práv k nemovitostem).

Odvolacímu návrhu, aby odvolací soud sám nařídil požadované předběžné opatření, odvolací soud nevyhověl, neboť takový procesní postup je dle názoru Ústavního soudu prezentovaného v nálezu publikovaném pod č. 48/2010 Sb. v rozporu se zásadou rovnosti účastníků řízení podle čl. 37 odst. 3 Listiny základních práv a svobod a čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod.

Dlužno dodat, že z ust. § 82 odst. 1 věty druhé IZ plyne, že navrhovatelé nebyli povinni složit jistotu podle ust. § 75b odst. 1 OSŘ, neboť se domáhali nařízení předběžného opatření, které by insolvenční soud mohl nařídit i bez návrhu.

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení není dovolání přípustné.

V Praze dne 20.června 2011

JUDr. Jiří Kareta, v.r. předseda senátu

Za správnost vyhotovení: V. Chalupová