2 VSPH 450/2011-A-14
MSPH 60 INS 7/2011 2 VSPH 450/2011-A-14

Usnesení

Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jiřího Karety a soudců JUDr. Jiřího Goldsteina a Mgr. Tomáše Brauna ve věci dlužnice SUNLAMP, s.r.o., sídlem Jaurisova 1500/21, Praha 4, zahájené na návrh dlužnice, o odvolání dlužnice proti usnesení Městského soudu v Praze č.j. MSPH 60 INS 7/2011-A-8 ze dne 12.ledna 2011

takto:

Usnesení Městského soudu v Praze č.j. MSPH 60 INS 7/2011-A-8 ze dne 12. ledna 2011 se mění tak, že se dlužnici ukládá zaplatit zálohu na náklady insolvenčního řízení ve výši 30.000,-Kč do deseti dnů od právní moci tohoto usnesení v hotovosti do pokladny nebo na účet Městského soudu v Praze.

Odůvodnění:

Městský soud v Praze ve výroku označeným usnesením uložil SUNLAMP, s.r.o. (dále jen dlužnice), jež se insolvenčním návrhem ze dne 22.12.2010 domáhala vydání rozhodnutí o zjištění úpadku a prohlášení konkursu na svůj majetek, aby do pěti dnů od právní moci usnesení zaplatila zálohu na náklady insolvenčního řízení ve výši 50.000,-Kč.

V odůvodnění usnesení soud cituje ust. § 108 insolvenčního zákona (dále jen IZ) konstatoval, že z údajů obsažených v insolvenčním návrhu vyplývá, že úpadek dlužnice bude s pravděpodobností hraničící s jistotou řešen konkursem, v němž mezi náklady insolvenčního řízení náleží odměna insolvenčního správce, jejíž minimální výše činí podle ust. § 1 odst. 5 vyhlášky č. 313/2007 Sb. (dále jen vyhláška) 45.000,-Kč, nehledě na to, že k této částce je nutno zpravidla přičíst 20% DPH ve výši 9.000,-Kč. S ohledem na to, že ze zpeněžení majetku dlužnice lze očekávat pouze nepatrný výnos, a prostředky ke krytí budoucích nákladů insolvenčního řízení tudíž nelze zajistit jinak, rozhodl insolvenční soud o uložení povinnosti dlužnice zaplatit zálohu v maximální možné výši 50.000,-Kč.

Proti tomuto usnesení podala dlužnice včasné odvolání, v němž uvedla, že v současné době již nemá žádné finanční prostředky, z nichž by zálohu uhradila. Rozvedla, že veškeré prostředky na bankovních účtech byly zablokovány a následně strženy na úhradu exekučně vymáhaných závazků a že se jí přes veškerou snahu nepodařilo zachovat výrobní program.

Vrchní soud v Praze přezkoumal napadené usnesení i řízení jeho vydání předcházející a dospěl k těmto zjištěním a závěrům:

Podle ust. § 108 odst. 1 až 3 IZ může insolvenční soud před rozhodnutím o insolvenčním návrhu uložit insolvenčnímu navrhovateli, aby ve stanovené lhůtě zaplatil zálohu na náklady insolvenčního řízení až do částky 50.000,-Kč. Nebude-li záloha na náklady insolvenčního řízení ve stanovené lhůtě zaplacena, může insolvenční soud před rozhodnutím o insolvenčním návrhu insolvenční řízení zastavit, a neučiní-li tak, může přikročit k jejímu vymáhání; o tom musí insolvenčního navrhovatele poučit. Povinnost hradit zálohu nelze podle ust. § 108 odst. 1 věty in fine IZ uložit insolvenčnímu navrhovateli, jenž je zaměstnancem dlužníka a jehož pohledávka spočívá pouze v pracovněprávních nárocích.

Účelem institutu zálohy je především překlenout nedostatek finančních prostředků po rozhodnutí o úpadku a umožnit tak insolvenčnímu správci výkon jeho funkce, a rovněž poskytnout záruku úhrady odměny a hotových výdajů insolvenčního správce pro případ, že by je nebylo možno uhradit z majetkové podstaty (viz ust. § 38 odst. 2 IZ). Zálohu na náklady insolvenčního řízení nelze požadovat po insolvenčním navrhovateli, který je zaměstnancem dlužníka (viz ust. § 108 odst. 1 věta druhá IZ).

V daném případě odvolací soud z insolvenčního návrhu a jeho příloh zjistil, že majetek dlužnice tvoří kancelářské vybavení a pracovní nástroje v hodnotě cca 20.000,-Kč, že dlužnice nemá žádné zaměstnance a čtrnácti věřitelům dluží cca 1 milion Kč.

Odvolací soud proto sdílí závěr soudu prvního stupně, že za dosavadního stavu věci nelze řešit úpadek dlužnice jinak než konkursem (popř. nepatrným konkursem). V konkursu tvoří náklady insolvenčního řízení mimo jiné vždy i hotové výdaje a odměna insolvenčního správce, která-bude-li dosaženo výtěžku zpeněžení připadajícího na zajištěného věřitele nebo alespoň výtěžku určeného k rozdělení mezi nezajištěné věřitele dle ust. § 1 vyhlášky-bude činit nejméně 45.000,-Kč, jinak se určí úvahou soudu dle ust. § 5 téže vyhlášky. S ohledem na rozsah a skladbu majetku dlužnice nelze mít za dostatečně odůvodněný předpoklad, že jeho zpeněžením mohou být získány finanční prostředky postačující k úplné úhradě nákladů insolvenčního řízení.

Soud prvního stupně tedy postupoval správně, když dlužnici povinnost k zaplacení zálohy na náklady insolvenčního uložil, nicméně s přihlédnutím ke všem okolnostem věci, především k rozsahu majetku a počtu věřitelů, se odvolacímu soudu nejeví nezbytným požadovat po dlužnici zaplacení zálohy v maximální možné výši, a k zajištění úhrady budoucích nákladů insolvenčního řízení (očekávaného konkursu) považuje za postačující zálohu ve výši 30.000,-Kč.

K odvolací námitce, že dlužnice momentálně nedisponuje finančními prostředky postačujícími k úhradě zálohy, považoval odvolací soud za nutné dodat, že z údajů obsažených v insolvenčním návrhu plyne, že dlužnice neplní své splatné závazky po dobu více než jednoho roku (např. vůči České správě sociálního zabezpečení, Všeobecné zdravotní pojišťovně či Lubomíru Mikulovi), a nese tedy odpovědnost za to, že insolvenční návrh nepodala bez zbytečného odkladu poté, kdy se dostala do úpadku ve formě platební neschopnosti a kdy mohla být schopna uhradit zálohu na náklady insolvenčního řízení.

Na základě těchto zjištění a veden názory vyjádřenými shora postupoval odvolací soud podle ust. § 220 odst. 1 ve spojení s ust. § 167 občanského soudního řádu a napadené usnesení změnil způsobem ve výroku uvedeným.

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení není dovolání přípustné.

V Praze dne 31. května 2011

JUDr. Jiří Kareta, v.r. předseda senátu Za správnost vyhotovení: Chalupová