2 VSPH 443/2015-B-33
KSHK 40 INS 26429/2012 2 VSPH 443/2015-B-33

USNESENÍ

Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jiřího Karety a soudců Mgr. Tomáše Brauna a Mgr. Martina Lišky ve věci dlužnice Zdenky Hladíkové, bytem Chleny 56, o odvolání a) Miloslavy Mildové, bytem Maršíkov 74, pošta Velké Losiny, b) Jiřiny Luksové, bytem Hornická 285, Staré Město, c) Lubomíra Hladíka, bytem Hrabová 179, d) Aleše Hladíka, bytem Syrovátka 55, Lhota pod Lipčany, e) Radka Hladíka, bytem Severní 761, Hradec Králové, f) Jany Vostatkové, bytem tř. E. Beneše 1532/66, Hradec Králové, a g) Romana Hladíka, bytem Temenická 2578/11, Šumperk, všech zastoupených advokátem JUDr. Josefem Sedláčkem, sídlem Starobranská 4, Šumperk, proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové č.j. KSHK 40 INS 26429/2012-B-26 ze dne 12. ledna 2015

takto:

Usnesení Krajského soudu v Hradci Králové č.j. KSHK 40 INS 26429/2012-B-26 ze dne 12. ledna 2015 se potvrzuje.

Odůvodnění:

Krajský soud v Hradci Králové usnesením č.j. KSHK 40 INS 26429/2012-B-26 ze dne 12.1.2015 v insolvenčním řízení vedeném na majetek Zdenky Hladíkové (dále jen dlužnice) nevyhověl námitkám v záhlaví označených odvolatelů (dále jen odvolatelé), podle nichž sledovala dlužnice podáním návrhu na povolení oddlužení nepoctivý záměr.

V odůvodnění usnesení soud uvedl, že na základě insolvenčního návrhu dlužnice spojeného s návrhem na povolení oddlužení bylo dne 26.10.2012 zahájeno insolvenční řízení a dne 21.11.2012 (č.d. A-7) rozhodl o úpadku dlužnice a povolil jeho řešení oddlužením. Na schůzi věřitelů podal zástupce odvolatelů JUDr. Josef Sedláček (dále jen zástupce odvolatelů) námitky dle ust. § 403 odst. 2 insolvenčního zákona postavené na tvrzení, že podáním návrhu na povolení oddlužení sledovala dlužnice nepoctivý záměr spočívající v tom, že bude zvýhodněna na úkor věřitelů. Nepoctivý záměr spatřoval v tom, že je od roku 2004 v prodlení s plněním svých závazků, jež do konání schůze nezačala splácet, naopak od bankovních i nebankovních institucí si půjčovala další peníze, přestože její důchod ve výši 12.000,-Kč dostačoval na úhradu jejích životních nákladů a alespoň částečné splacení závazků z minulosti. Pro případ, že soud námitkám nevyhoví, požadoval, aby bylo schváleno oddlužení zpeněžením majetkové podstaty. Dlužnice uvedla, že pohledávky odvolatelů pramení z vypořádání dědictví z let 2003-2004 a že své dluhy splácela do roku 2008, kdy je pro nedostatek finančních prostředků přestala splácet.

Usnesením ze dne 31.1.2013 (č.d. B-6) schválil soud oddlužení dlužnice zpeněžením majetkové podstaty, neboť dovodil, že se odvolatelům nepodařilo prokázat nepoctivý záměr dlužnice, když jí pouze špatná finanční situace neumožnila splácet své závazky, přičemž nikoho neuvedla v omyl ani nevyužila omylu svých věřitelů. Protože na schůzi jediný přítomný zástupce odvolatelů hlasoval pro oddlužení formou zpeněžení majetkové podstaty, schválil soud tento způsob oddlužení s tím, že výše závazků dlužnice činí cca 500 tisíc Kč stejně jako hodnota jejího majetku dle znaleckého posudku, a lze proto předpokládat plné uspokojení věřitelů. Vrchní soud v Praze usnesením sen. zn. 3 VSPH 656/2013-B-20 ze dne 9.7.2014 toto usnesení pro nepřezkoumatelnost zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení s tím, že mu též vytkl, že k vzneseným námitkám odvolatelů měl nařídit jednání, měl provést důkazy k jejich tvrzením i k obraně dlužnice a o námitkách měl rozhodnout.

Na jednání, jež se konalo dne 2.1.2015, se dostavil zástupce odvolatelů. K jeho tvrzení, že dlužnice vlastnila nemovitosti, jež nadále musí vlastnit, nebo je prodala, uvedla insolvenční správkyně Mgr. Ing. Petra Hýsková (dále jen správkyně), že od roku 2009 dlužnice žádné nemovitosti neprodala a v současné době žádné nevlastní. K jeho výtce, že tyto skutečnosti je třeba zjistit za celé období od roku 2004, kdy vznikly pohledávky odvolatelů, správkyně uvedla, že v souladu s insolvenčním zákonem zjišťovala vlastnictví dlužnice za období posledních 3 let před podáním insolvenčního návrhu. Z listin založených ve spise (č.d. B-10) soud zjistil, že se dlužnice pokoušela zajistit finanční prostředky za účelem vypořádání pohledávek odvolatelů tím, že dne 15.12.2011 podepsala žádost o poskytnutí překlenovacího úvěru ve výši 160.000,-Kč, již Raiffeisen stavební spořitelna, a.s. dle sdělení ze dne 23.12.2011 vyhodnotila kladně. Dne 22.1.2012 zaslala Božena Zemanová, jež za dlužnici kompletovala doklady nezbytné pro schválení překlenovacího úvěru podle požadavků Raiffeisen stavební spořitelny, a.s., zástupci odvolatelů dopis, podle něhož byl vyžadován jejich písemný souhlas a potvrzení o zůstatku závazků. Protože požadované listiny došly dlužnici pouze od některých odvolatelů, zaslala dlužnice dne 17.2.2012 Raiffeisen stavební spořitelně, a.s. žádost o ukončení jednání o poskytnutí úvěru, přičemž jí Raiffeisen stavební spořitelna, a.s. dopisem ze dne 7.3.2012 potvrdila, že její žádost stornovala. Zástupce odvolatelů předložil soudu dopis ze dne 5.6.2012, jímž mu Božena Zemanová sdělila, že žádost o úvěr byla zamítnuta, přičemž vysvětlila, že jedním z důvodů byla skutečnost, že nemohla poskytnout informaci, jakým způsobem má být finanční plnění ve prospěch odvolatelů realizováno. Z dopisu rovněž vyplynulo, že tři prohlášení odvolatelů byla jmenované doručena dne 2.3.2012 a další dvě až po 16.4.2012. Dle názoru správkyně dlužnice nepoctivý záměr neměla, neboť se snažila zajistit si úvěr, a nelze jí mít za zlé, že se jí nepodařilo zajistit listiny potřebné ke schválení úvěru. Soud uzavřel na tom, že provedeným dokazováním nebyl prokázán nepoctivý záměr dlužnice, jenž měl spočívat v tom, že nehodlala plnit své závazky vzniklé v roce 2004, neboť činila kroky k tomu, aby prostředky potřebné na jejich úhradu zajistila z překlenovacího úvěru. Nepoctivý záměr nelze podle soudu dovodit ani z existence pohledávek bankovních a nebankovních institucí, jež je mu známa z přezkumného jednání. Zjišťování informací o tom, jaké měla dlužnice příjmy od roku 2004 a zda od té doby do roku 2009 byla vlastníkem nemovitostí, soud neprovedl s poukazem na to, že příjmy relevantní pro insolvenční řízení doložila přílohami k návrhu a že by to vzhledem ke lhůtám, v nichž lze odporovat právním úkonům dlužnice, bylo nadbytečné. Podle jeho názoru je ostatně nemožné dovozovat nepoctivý záměr z jednání, k němuž došlo 7 let před podáním insolvenčního návrhu. Z těchto důvodů rozhodl, jak uvedeno shora.

Proti tomuto usnesení Krajského soudu v Hradci Králové se odvolatelé včas odvolali a požadovali, aby je odvolací soud změnil, návrh dlužnice na povolení oddlužení zamítl a prohlásil na její majetek konkurs, popř. aby je zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení. V odvolání soudu prvního stupně vytkli, že věnoval přílišnou pozornost pokusu dlužnice o získání úvěru ve výši 160.000,-Kč na částečnou úhradu jejich pohledávek a odmítl se zabývat zjišťováním dalších skutečností. Zdůraznili, že se dlužnice pokusila získat překlenovací úvěr až 7 let po splatnosti závazků vůči nim, přičemž zamítnutí její žádosti zjevně vyplynulo z existence jejích závazků vůči GE Money Bank, a.s. a nebankovních poskytovatelů úvěrů existujících ke dni zahájení insolvenčního řízení, jež existovaly již v prvním čtvrtletí roku 2012. Nepříznivý výsledek tak podle nich nijak nesouvisí s tím, zda jí včas poskytli součinnost spočívající v zaslání čestného prohlášení o bankovním spojení, neboť jí nic nebránilo v tom, aby-pokud by je neznala-zaslala plnění na adresy jejich bydliště, jež jí byly známy. S poukazem na ust. § 395 odst. 3 insolvenčního zákona ve znění účinném do 31.12.2013 odvolatelé namítali, že na nepoctivý záměr lze usuzovat i vzhledem k jiným než v tomto ustanovení popsaným okolnostem, přičemž zdůraznili, že na úhradu závazků splatných 8.3.2005 dosud dlužnice nic nezaplatila a neprokázala, že by jí v tom bránila jakákoliv významná objektivní okolnost. Z toho dovozovali, že poctivě nikdy nepostupovala. Konečně, dle názoru odvolatelů je namístě zamítnout návrh na povolení oddlužení pro lehkomyslný a nedbalý přístup dlužnice k plnění jejích povinností, neboť v návrhu na povolení oddlužení tvrdila, že ze svého důchodu zaplatí věřitelům v následujících 5 letech 265.200,-Kč. Dosud jim však nic neuhradila.

Vrchní soud v Praze přezkoumal napadené usnesení i řízení jeho vydání předcházející a dospěl k těmto zjištěním a závěrům:

Podle ust. § 389 odst. 1 insolvenčního zákona může dlužník insolvenčnímu soudu navrhnout, aby jeho úpadek nebo hrozící úpadek řešil oddlužením, jde-li o a) právnickou osobu, která podle zákona není považována za podnikatele a současně nemá dluhy z podnikání, nebo b) fyzickou osobu, která nemá dluhy z podnikání.

Podle ust. § 405 odst. 1 a 2 téhož zákona neschválí insolvenční soud oddlužení, jestliže v průběhu insolvenčního řízení vyšly najevo skutečnosti, které by jinak odůvodňovaly odmítnutí nebo zamítnutí návrhu na povolení oddlužení; jestliže insolvenční soud oddlužení neschválí, rozhodne současně o způsobu řešení dlužníkova úpadku konkursem.

Podle ust. § 395 insolvenčního zákona zamítne insolvenční soud návrh na povolení oddlužení, jestliže se zřetelem ke všem okolnostem lze důvodně předpokládat, a) že jím je sledován nepoctivý záměr, nebo b) že hodnota plnění, které by při oddlužení obdrželi nezajištění věřitelé, bude nižší než 30 % jejich pohledávek, ledaže tito věřitelé s nižším plněním souhlasí (odst. 1). Insolvenční soud zamítne návrh na povolení oddlužení i tehdy, jestliže dosavadní výsledky řízení dokládají lehkomyslný nebo nedbalý přístup dlužníka k plnění povinností v insolvenčním řízení (odst. 2).

Podle ust. § 402 insolvenčního zákona mají pouze nezajištění věřitelé, kteří včas přihlásili svou pohledávku, právo hlasovat o způsobu oddlužení (odst. 1 věta první); o způsobu oddlužení rozhodne schůze věřitelů prostou většinou hlasů nezajištěných věřitelů počítanou podle výše jejich pohledávek (prvá část odst. 3).

Podle ust. § 403 odst. 2 téhož zákona mohou věřitelé, kteří hlasovali o způsobu oddlužení, namítat, že zde jsou skutečnosti, které by jinak odůvodňovaly odmítnutí nebo zamítnutí návrhu na povolení oddlužení. Tyto námitky mohou uplatnit nejpozději do skončení schůze věřitelů, která rozhodovala o způsobu oddlužení, a v případě uvedeném v § 399 odst. 3 do 10 dnů po zveřejnění výsledků hlasování v insolvenčním rejstříku. K později vzneseným námitkám a k námitkám uplatněným věřiteli, kteří nehlasovali o přijetí způsobu oddlužení, se nepřihlíží. Platí, že věřitelé, kteří včas neuplatnili námitky podle věty první, souhlasí s oddlužením bez zřetele k tomu, zda dlužník má dluhy z podnikání.

Jak je zřejmé z toho, co uvedeno shora, rozhodl v daném případě soud prvního stupně dne 21.11.2012 o úpadku dlužnice a o povolení oddlužení a na schůzi věřitelů konané 25.1.2013 uplatnili odvolatelé reprezentovaní svým zástupcem, již hlasovali o způsobu oddlužení (zpeněžením majetkové podstaty), námitky postavené na tvrzení, že dlužnice podáním návrhu na povolení oddlužení sledovala nepoctivý záměr. Argumentovali tím, že od roku 2004 nesplnila dlužnice splatné závazky vůči nim vyplývající z výsledků dědického řízení, přestože její důchod ve výši 12.000,-Kč postačoval na úhradu jejích potřeb, a navíc si bezdůvodně vypůjčovala peněžní prostředky od bankovních a nebankovních institucí. Dle tvrzení odvolatelů měla dlužnice vlastnit nemovitý majetek (pravděpodobně zemědělskou půdu), který buď před zahájením insolvenčního řízení prodala, nebo jej vlastní dosud. Obrana dlužnice byla postavena na tvrzení, že do roku 2008 dluhy odvolatelům po částech splácela, později se jí však nedostávalo peněžních prostředků a musela si je vypůjčovat; tvrdila dále, že žádné pozemky nevlastnila. Dle zjištění správkyně v době 3 let předcházejících zahájení insolvenčního řízení dlužnice žádné nemovitosti nevlastnila.

Z obsahu spisu plyne, že dlužnice dlouhodobě nehradila ani splatné pohledávky odvolatelů, ani splatné pohledávky dalších věřitelů (T-Mobile Czech Republic, a.s., Provident Financial, s.r.o. a GE Money Bank, a.s.). Tyto skutečnosti v insolvenčním návrhu spojeném s návrhem na oddlužení dlužnice uvedla s vysvětlením, že na úhradu svých splatných závazků neměla dostatek finančních prostředků. Odvolatelé pak v řízení ničím nedoložili svá tvrzení, že dlužnice nehradila jejich závazky a umožnila, či dokonce způsobila vznik dalších závazků proto, aby je tím poškodila, a ničím nedoložili ani tvrzení, že byla či nadále je vlastníkem nemovitostí (zemědělské půdy), tj. že v návrhu záměrně zatajila část svého majetku. Ze samotné skutečnosti, že k řešení svého úpadku využila institutu oddlužení, jenž byl insolvenčním zákonem nově zakotven do právního řádu České republiky, nepoctivý záměr dovodit nelze. K odvolací argumentaci, podle níž nelze schválit oddlužení dlužnice proto, že neplní povinnosti plynoucí z oddlužení plněním splátkového kalendáře, jež co řešení svého úpadku sama v návrhu na povolení oddlužení navrhla, nelze než uvést, že oddlužení dlužnice jednak dosud schváleno nebylo, jednak odvolatelé prostřednictvím zástupce hlasovali na schůzi věřitelů pro jiný způsob oddlužení-zpeněžením majetkové podstaty. Z uvedeného dovodil odvolací soud stejně jako soud prvního stupně, že odvolatelé neprokázali, že podáním návrhu na povolení oddlužení sledovala dlužnice nepoctivý záměr.

Na základě těchto zjištění a veden názory vyjádřenými shora neshledal odvolací soud odvolání odvolatelů důvodným a napadené usnesení podle ust. § 219 občanského soudního řádu potvrdil.

Pouze pro úplnost považoval odvolací soud za nutné uvést, že po vypořádání námitek odvolatelů nic nebrání soudu prvního stupně, aby schválil oddlužení dlužnice zpeněžením majetkové podstaty, přičemž v souladu s ust. § 406 odst. 2 písm. b) insolvenčního zákona neopomene tento majetek označit.

Poučení: Proti tomuto usnesení je dovolání přípustné, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak; dovolání lze podat do dvou měsíců od doručení tohoto rozhodnutí k Nejvyššímu soudu ČR prostřednictvím Krajského soudu v Hradci Králové.

V Praze dne 25. listopadu 2015

JUDr. Jiří K a r e t a, v. r. předseda senátu

Za správnost vyhotovení: Borodáčová