2 VSPH 441/2011-A-24
MSPH 93 INS 3563/2011 2 VSPH 441/2011-A-24

Usnesení Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jiřího Karety a ze soudců JUDr. Jiřího Goldsteina a Mgr. Tomáše Brauna ve věci dlužníka nemám.cz, a.s., sídlem Sokolovská 366/84, Praha 8, zahájené na návrh Stanislava Vítka, bytem Lihovarská 620, Postřelmov, o odvolání navrhovatele proti usnesení Městského soudu v Praze č.j. MSPH 93 INS 3563/2011-A-16 ze dne 1.dubna 2011

takto:

Usnesení Městského soudu v Praze č.j. MSPH 93 INS 3563/2011-A-16 ze dne 1.dubna 2011 se mění tak, že se Stanislavu Vítkovi ukládá zaplatit zálohu na náklady insolvenčního řízení ve výši 10.000,-Kč do deseti dnů od právní moci tohoto usnesení na účet nebo v hotovosti do pokladny Městského soudu v Praze.

Odůvodnění:

Městský soud v Praze usnesením č.j. MSPH 93 INS 3563/2011-A-16 ze dne 1.4.2011 uložil Stanislavu Vítkovi (dále jen navrhovatel), jenž se insolvenčním návrhem ze dne 1.3.2011 domáhal vydání rozhodnutí o úpadku nemám.cz, a.s. (dále jen dlužník), aby do 3 dnů ode dne doručení tohoto usnesení zaplatil zálohu na náklady insolvenčního řízení ve výši 50.000,-Kč.

V odůvodnění usnesení odkázal soud na ust. § 108 odst. 1 insolvenčního zákona, podle něhož může soud vyzvat insolvenčního navrhovatele k zaplacení zálohy na náklady insolvenčního řízení až do výše 50.000,-Kč, a vysvětlil, že záloha je nutná k tomu, aby insolvenční správce měl bezprostředně po rozhodnutí o úpadku a po ustanovení do funkce k dispozici finanční prostředky nezbytné k jejímu výkonu. Potřeba úhrady zálohy vyplývá podle soudu z toho, že nemá dostatek hodnověrných informací o skutečných majetkových poměrech dlužníka, a nemůže proto s dostatečnou jistotou předvídat, jaké výdaje bude vyžadovat činnost insolvenčního správce a zda majetková podstata bude postačovat na úhradu jeho nároků. Zároveň z insolvenčního návrhu vyplývá, že pohledávka navrhovatele spočívá jednak v pracovněprávních nárocích, jednak v nevrácené půjčce poskytnuté dlužníku; osvobození od povinnosti zaplatit zálohu proto není v daném případě možné.

Proti tomuto usnesení Městského soudu v Praze se navrhovatel včas odvolal a požadoval, aby je odvolací soud změnil tak, že mu povinnost zaplatit zálohu stanovena nebude. V odvolání poukazoval na to, že soud rozhodl o jeho povinnosti zaplatit zálohu na náklady insolvenčního řízení, aniž vyčkal splnění povinnosti dlužníka předložit seznamy majetku, závazků a zaměstnanců. Protože soudu nebylo o majetkové podstatě nic známo, vydání napadeného usnesení bylo předčasné. Dále uvedl, že je veden v evidenci uchazečů o zaměstnání a nemá žádný movitý ani nemovitý majetek.

Vrchní soud v Praze přezkoumal napadené usnesení i řízení jeho vydání předcházející a dospěl k těmto zjištěním a závěrům:

Podle ust. § 108 odst. 1 až 3 insolvenčního zákona může insolvenční soud před rozhodnutím o insolvenčním návrhu uložit insolvenčnímu navrhovateli, aby ve stanovené lhůtě zaplatil zálohu na náklady insolvenčního řízení až do částky 50.000,-Kč, je-li to nutné ke krytí nákladů řízení a prostředky k tomu nelze zajistit jinak. Nebude-li záloha na náklady insolvenčního řízení ve stanovené lhůtě zaplacena, může insolvenční soud před rozhodnutím o insolvenčním návrhu insolvenční řízení zastavit, a neučiní-li tak, může přikročit k jejímu vymáhání; o tom musí insolvenčního navrhovatele poučit. Povinnost zaplatit zálohu nelze uložit insolvenčnímu navrhovateli, který je zaměstnancem dlužníka a jehož pohledávka spočívá pouze v pracovních nárocích.

Účelem institutu zálohy je především umožnit insolvenčnímu správci výkon jeho funkce, předejít hrozbě nedostatku finančních prostředků bezprostředně po rozhodnutí o úpadku a poskytnout záruku úhrady alespoň části nároků insolvenčního správce pro případ, že by je nebylo možno uhradit z majetkové podstaty.

Ze spisu odvolací soud zjistil, že navrhovatel v insolvenčním návrhu tvrdil, že dlužník je v úpadku ve formě insolvence, neboť dlouhodobě neplní své splatné závazky vůči němu (dluží mu mzdu za období od června 2010 do ledna 2011 ve výši 119.753,-Kč a včas mu neuhradil dluh z půjčky ve výši 193.000,-Kč) a dalším věřitelům (konkrétně označil zaměstnance dlužníka Michala Jalového, Jana Rambouska, Lumíra Buše, Pavla Blažka, Jana Peťovského a obchodní partnery dlužníka Hanu Němcovou, Servant, a.s. a TRANSEXPRESS Intl., s.r.o., přičemž přesně specifikoval jejich splatné pohledávky vůči dlužníkovi).

Navrhovateli je třeba přisvědčit v tom, že ke dni vydání napadeného usnesení nepředložil dlužník soudu seznamy svého majetku, závazků a zaměstnanců a nijak nereagoval na výzvu soudu č.j. MSPH 93 INS 3563/2011-A-22 ze dne 11.5.2011. Protože ani navrhovatel v insolvenčním návrhu ani v odvolání neuvedl nic, z čeho by bylo lze usuzovat, že dlužník disponuje likvidními prostředky, a soudu o nich z vlastní činnosti není nic známo, nelze insolvenčnímu soudu vytýkat, že navrhovateli uložil zaplatit zálohu na náklady insolvenčního řízení; na rozdíl od soudu prvního stupně je však odvolací soud toho názoru, že v daném případě postačí záloha ve výši 10.000,-Kč. Proto postupoval podle ust. § 220 odst. 3 občanského soudního řádu a napadené usnesení v tomto smyslu změnil.

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení není dovolání přípustné.

V Praze dne 14.června 2011

JUDr. Jiří Kareta, v.r. předseda senátu

Za správnost vyhotovení: V. Chalupová